Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Sběratel kostí

Část první

NA JEDEN DEN KRÁLEM

PÁTEK 22.30 SOBOTA 15.30

l

Chtěla jenom spát.

Letadlo přistálo s dvouhodinovým zpoděním a čekání na zavazadla bylo úplný maratón. A ke vemu to jetě zpackala taxisluba: limuzínaaa, která na ně měla čekat, odjela u před hodinou. A tak teď čekali na obyčejný taxík.

Tammie Jean Colfaxová stála ve frontě zákazníků a tíhlé tělo měla poněkud nakloněné kvůli váze laptopu, který drela v ruce. John mumlal cosi o výi úroků a nových směrech restrukturalizace dohody, ale ona v tenhle páteční večer dokázala myslet jen na jedno: jak ze sebe shodí propocené aty a padne do postele.

Pohled na téměř nekonečný proud lutých newyorských taxíků jí připomínal hemení drobného hmyzu. Po zádech jí přeběhl mráz, kdy se jí vybavily vzpomínky z dětství: jak s bratrem nala zabitého jezevce s vyhřezlými vnitřnostmi plnými kroutících se larev nebo jak bratr rozkopl mravenitě a ona zděeně zírala na vlhký chomáč odporně se kroutících tělíček.

Ozvalo se zakvílení pneumatik a Tammie Jean Colfaxová vykročila kupředu, aby nastoupila do přistaveného taxíku.

Řidič otevřel kufr, ale zůstal sedět ve voze. Zavazadla si museli naloit sami, co Johna notně dopálilo. Větinou ho toti lidé ochotně obskakovali sami. Tammie Jean se tvářila neutrálně stále si nemohla úplně zvyknout na to, e má svého vlastního sekretáře, který pro ni píe dopisy a zakládá je do fasciklů. Hodila branu dovnitř, zabouchla kufr a nastoupila.

John vlezl do taxíku hned za ní. Práskl dveřmi a otíral si buclatou tvář a pleatějící temeno, jako by ho ukládání zavazadel bůhvíjak vyčerpalo.

Nejprve pojedete na Východní Dvaasedmdesátou, zabručel přes přepáku.

A pak na Upper West Side, dodala Tammie. Plexisklo mezi nimi a řidičem bylo neuvěřitelné pokrábané, take sotva rozeznávala oférovu tvář.

Taxík vyrazil od chodníku a zakrátko se u hnal po dálnici směrem na Manhattan.

Podívej, ozval se John, proto je vude tolik lidí.

Ukazoval na billboard, vítající delegáty mírové konference OSN, která začínala v pondělí. Do města mělo přijet deset tisíc návtěvníků. Tammie pohlédla na plakát, ze kterého na ni mávali usměvaví černoi, běloi i Asiaté. Tohle umělecké dílo se vak moc nepovedlo. Barvy i proporce byly přitaeny za vlasy a vechny tváře působily a nezdravě bledě.

Vypadají jak mrtvoly, zamumlala.

Hnali se irokou dálnicí v záři podivně naloutlých světel. Minuli starou námořní základnu a brooklynské přístavitě.

John se konečně odmlčel, vytáhl kalkulačku a začal do ní ládovat jakási čísla. Tammie Jean se usadila na sedadle a sledovala scenérii za oknem. Sluncem rozpálené chodníky pomalu chladly a lidé posedávající na verandách domů kolem cesty se tvářili mrzuté vedro jako by je napůl omámilo.

Také uvnitř vozu bylo ílené dusno. Tammie stiskla knoflík, aby stáhla okénko. Ani ji nepřekvapilo, e spoutěcí mechanismus nefunguje. Natáhla se přes Johna, ale druhé okénko bylo rovně pokaené. V tom okamiku si vimla, e na dveřích taxíku scházejí zámky.

A taky kliky.

Přejela rukou po dveřích a ucítila chladný kov páčky. Někdo jako by kliku odřízl pilkou.

Co je? zeptal se John.

Koukni na ty dveře

Jak je otevřeme?

John se právě chystal obě strany zkontrolovat, kdy projeli kolem odbočky do tunelu vedoucího do středu města.

Hej! zabuil na plexisklo. Přejel jste odbočku! Kam to jedete?

Moná to chce vzít přes Queensboro, podotkla Tammie.

Znamenalo by to sice zajídku, ale vyhnuli by se poplatku za tunel. Naklonila se a prstýnkem zaklepala na přepáku.

Jedete přes most?

Řidič ji ignoroval.

Haló!

O chvíli později minuli i odbočku na Queensboro.

Sakra, ulevil si John. Kam nás to veze? Do Harlemu. Určitě nás veze do Harlemu.

Tammie pohlédla z okna. Vedle nich jel automobil a pomalu je předjíděl. Zabuila silně na okno.

Pomoc! vykřikla. Prosím

Řidič vedlejího vozu na ni pohlédl, pak jetě jednou a zamračil se. Zpomalil a zařadil se za ně. V tu chvíli sebou taxík cukl, zmizel na výjezdové rampě do Queens, vjel do oputěné ulice a řítil se pustou průmyslovou čtvrtí. Na tachometru měl dobrou stovku.

Co to děláte?

Tammie opět začala buit do plexiskla. Zpomalte! Kam to

?

Boe můj, to snad ne, zasípal John. Koukni na něj.

Mu za volantem si nasazoval kuklu.

Co po nás chcete? křičela Tammie.

Peníze? přizvukoval John. Dáme vám, oč si řeknete!

Vpředu bylo ticho.

Tammie popadla laptop a udeřila do okna. Sklo vydrelo, ale řidič se při ráně vyděsil. Taxík divoce poskočil a téměř se otřel o cihlovou zeď budovy, kolem které právě projíděli.

Kolik peněz chcete? Dáme vám spoustu prachů! drmolil John a slzy mu stékaly po otylých tvářích.

Tammie znovu ví silou udeřila do skla. Tabule se otřásla, ale zůstala neporuená. A znovu. Kufřík přenosného počítače tentokráte nevydrel a počítač z něj vypadl na zem.

Sakra

Taxík se smykem zastavil na konci neosvětlené slepé uličky.

Řidič vystoupil a v ruce svíral malou pistoli.

Prosím, ne, naříkala Tammie.

Řidič přeel k zadní části vozu, naklonil se a zblízka na oba zíral přes zapiněné sklo. Stál tam docela dlouho, zatímco jeho pasaéři se tlačili u protějích dveří.

Náhle se ozvala rána. Tammie sebou trhla a John vydal krátký skřek.

Kdesi v dálce za řidičem se nebe zaplnilo barevnou kyticí blikajících světel. Ozvaly se dalí rány a svitění. Řidič se otočil a pozoroval, jak nad městem roztahuje nohy obrovský ohnivý pavouk.

Ohňostroj, uvědomila si Tammie. Četla o tom přece v Timesech. Uvítací dar starosty a generálního tajemníka OSN delegátům konference v největím městě světa.

Mu v masce se k nim opět otočil. S hlučným cvaknutím zatáhl za kliku a pomalu otevřel dveře.

Telefonát byl anonymní. Jako obvykle.

Nedalo se tedy zpětně ověřit, který prázdný pozemek měl volající na mysli. Centrála pouze předala zprávu: Mluvil o Sedmatřicáté poblí Jedenácté. To je vechno.

Anonymové přece nikdy nepodávají podrobné údaje o místě činu nebo nálezu.

Bylo teprve devět hodin ráno, ale Amélie Sachsová u byla celá propocená. Postupovala vysokou travou a stále nic neviděla. Sklonila hlavu k mikrofonu přicvaknutému na modré blůze uniformy.

Hlídka 5885. Nemůu nic najít, centrálo. Nemáte něco bliího?

I přes kvrčení zaslechla: Moc toho není, 5885. Ale něco přece

ten anonym doufal, e obě je mrtvá. Příjem.

Opakujte, centrálo.

Anonym doufal, e obě je mrtvá. Prý kvůli ní samotné. Příjem.

Rozumím.

Doufal, e obě je mrtvá?

Sachsová postupovala dál a prohledávala dalí prázdný pozemek. Nic.

Měla chu se na to vykalat. Kolena ji bolela a celé tělo ji v tomhle příerném srpnovém vedru pálilo jako čert. Nejradi by vypadla někam na plá a lila do sebe ledový čaj. Přitom by stačilo nahlásit centrále 1090, ifru pro sdělení zpráva nepodloená, a vrátit se do kanceláře. Tam by si klidně mohla pomalu vyklízet skříňku a připravovat se na pondělní přesun do nového působitě.

Tohle vak vypustit nemůe. Musí pokračovat, jít po rozpáleném chodníku, protáhnout se mezerou mezi dvěma oputěnými budovami a přesunout se k dalímu zaplevelenému pozemku.

Posunula si na hlavě klobouček, který zakrýval její husté rezavé vlasy. Dalí dávka potu jí zalila čelo.

Tohle jsou mé poslední dvě hodiny ve slubě pochůzkářky, pomyslela si. To u nějak přeiju.

Popola do hustého křoví a v tu chvíli poprvé pocítila jakýsi neklid.

Někdo ji sleduje.

Uschlé rostliny ustily v horkém větru a jejich zvuk se sléval s hlukem provozu v Lincolnově tunelu. Sachsovou napadlo toté, co větinu pochůzkářů před ní: tohle město je tak zatraceně hlučné, e se za ní můe objevit kdokoliv s noem v ruce a ona si toho ani nevimne.

Třeba jí právě míří na záda

Bleskově se otočila.

Nikde nic; jen suché listí a rezavé kusy eleza. Vylezla na hromadu kamení a zkroutila se bolestí. V jedenatřiceti letech v pouhých jedenatřiceti, dodala by matka u Amélie Sachsová trpěla artritidou. Zdědila ji po dědečkovi stejně jako po matce tíhlou postavu a po otci pěkný vzhled a povolání.

Kdy se prodírala vysokou clonou suchého křoví, pocítila dalí nával bolesti. Měla těstí, protoe se zarazila pouhý krok před deset metrů hlubokým srázem.

Hleděla do zejícího kaňonu vydláděného po stranách kameny. Tudy, přes West Side, vedla elezniční tra Amtraku, spojující město se severem státu New York.

Přimhouřenýma očima pátrávě prohlíela iroké těrkové loe, jeho středem se táhly dva páry kolejí. A nedaleko od nich

Co to je?

Hromádka těrku, z jejího středu ční

není to nějaká větev?

Ne, vypadá to

Ach, Boe

Zachvěla se. Cítila, jak se jí zvedá aludek a po těle jí naskakuje husí kůe. Pak ji zalilo horko. S vypětím vech sil se jí podařilo umlčet slabý vnitřní hlas, který ji nabádal, aby se otočila a tvářila se, e nic nezahlédla.

Anonym doufal, e obět je mrtvá. Prý kvůli ní samotné.

Amélie se rozběhla k nedalekému mostu nad tratí. Byl k němu připevněn ebřík spojující kolejitě se silnicí. Uu se ho chytila, ale dokázala se včas zarazit. K čertu! Právě tudy přece mohl pachatel opustit místo činu. Kdyby se teď něčeho dotkla, můe setřít vekeré otisky, které zde dotyčný moná zanechal. Marná sláva, musí zvolit komplikovanějí cestu. Několikrát se zhluboka nadechla ve snaze utlumit bolest v kloubech a teprve pak začala slézat po balvanech dolů. Při tom si znovu upinila sluební boty, nablýskané do stříbrného lesku a připravené na první den v nové práci. Těsně nad zemí seskočila a pospíchala k záhadné mohyle.

Proboha

Ze země nevyčnívala větev, ale lidská ruka. Moná je tam zakopaná jen pae, moná je celá obě pohřbená vertikálně bylo vidět pouze předloktí, zápěstí, dlaň a prsty. Amélie nevěřícně zírala na prsteníček vechno maso z něj bylo serváno a dámský prsten s diamantem se třpytil na krvavé holé kosti.

Amélie Sachsová padla na kolena a začala hrabat jako pes. Zemina létala sem a tam, jak se policistka horečně snaila potvrdit svou domněnku. Pohlédla na křečovitě roztaené prsty a náhle si uvědomila, e obě v okamiku pohřbení musela ít. A moná ije jetě teď.

Amélie se pořezala o střep láhve. Vtom vak objevila vlasy a pod nimi sinalé lidské čelo s nepřirozenou edomodrou barvou způsobenou nedostatkem kyslíku. Hrabala dál, a spatřila prázdný pohled a ústa zkroucená v hrůzné grimase při pokusu dostat se v posledních vteřinách ivota nad dusivou zeminu.

Díky prstenu si Sachsová zprvu myslela, e obětí je ena. Byl jí vak jakýsi obézní mu zhruba okolo padesátky. Jeho tělo nejevilo ádné známky ivota.

Sachsová ustoupila a nemohla od hrůzného nálezu odtrhnout oči. Téměř zakopla o koleje. Celou minutu nedokázala myslet na nic jiného, ne e ten člověk zemřel neuvěřitelně hrůzným způsobem.

Pak si ale řekla: seber se, holka. Dostala ses na místo kriminálního činu a jsi tady sama.

Vak ví dobře, co dělat.

ZOZO

Z jako Zatčení pachatele, je-li na miste činu.

O jako Ohledání místa činu.

Z jako Zajitění materiálních důkazů a podezřelých.

O jako

Co znamená to druhé O?

Sklonila opět hlavu k mikrofonu. Hlídka 5885 centrále. Hlásím 1029 u elezniční tratě na Sedmatřicáté a Jedenácté. Potřebuju kriminálku, někoho z laborky a doktora. Příjem.

Rozumím, 5885. Pachatel zajitěn?

Nikdo tu není.

Rozumím.

Sachsová zírala na prst bez masa, na prsten, na oči a na ten zděený výraz ve tváři

Příerná grimasa! Hrůzou se otřásla. Na letním táboře u řeky klidně plavala mezi hady a nedělalo jí problémy skočit na laně ze třicet metrů vysokého mostu. Ale při představě, e by se nemohla hýbat

e by se dostala do pasti

, se jí okamitě zmocnila panika, jako by ji zasáhl elektrický proud. Také proto vdycky chodila velmi rychle a za volantem se pohybovala téměř rychlostí světla.

Kdy se hýbe, nemohou tě chytit

Zaslechla nějaký zvuk a bleskově otočila hlavu.

Rachot se přiblioval.

Kolem kolejí poletovaly cáry papíru a malé větrné víry zvedaly prach jako vzteklí duchové.

A pak se ozvalo táhlé zavytí

Stosedmdesáticentimetrová policistka stála tváří v tvář osmdesátitunové lokomotivě společnosti Amtrak červenobílomodrá hora oceli se blíila dvacetikilometrovou rychlostí.

Stát! vykřikla.

Strojvedoucí ji ignoroval.

Sachsová se postavila doprostřed kolejí, rozpaila ruce a začala divoce mávat. Ozval se pískot brzd a lokomotiva pomalu zastavila. Strojvedoucí vystrčil hlavu z kabiny.

Tudy nemůete, oznámila mu Amélie.

Chtěl vědět proč. Na řízení tak obrovského vlaku jí připadal příli mladý.

Nacházíte se na místě kriminálního činu. Vypněte motor, prosím,

}á tady nic kriminálního nevidím, dámo.

Sachsová ho vak u neposlouchala. Dívala se nahoru, na mezeru v zábradlí mostu.

Tudy by se dalo protáhnout mrtvé tělo, ani by ho kdokoliv spatřil stačilo zaparkovat na Jedenácté a dovléct obě úzkou uličkou ke srázu. Na Sedma třicáté, která ji křiovala, by vraha mohl zahlédnout oknem kdokoliv z mnoha obyvatel téhle části

města.

Nechtě ten vlak stát tady, pane,

To nemůu. Vypněte motor, prosím.

U těchhle lokomotiv se motor nevypíná, běí pořád.

Tak zavolejte dispečerovi. Nebo někomu jinému. Musí zastavit i vlaky směřující na jih.

To taky nemůu.

Poslechněte mě. Zapsala jsem si číslo vaeho vozidla.

Vozidla??

Radím vám, abyste mě okamitě poslechl, vytěkla Sachsová.

A co uděláte, kdy vás neposlechnu, dámo? Dáte mi pokutu?

V tu chvíli u ale Amélie Sachsová znovu plhala nahoru po kamenném srázu. Klouby se opět ozývaly, na rtech cítila prach a vlastní pot. Proběhla uličkou a zastavila se a na chodníku Jedenácté avenue. Rozhlédla se kolem sebe. V Javits centru to přímo vřelo; davy návtěvníků se mísily s týmy novinářů. Obrovský transparent hlásal: Vítáme delegáty OSN! Brzy ráno ovem tahle ulice určitě zela prázdnotou, take pachatel mohl svůj záměr vcelku snadno uskutečnit. Sachsová vstoupila doprostřed Jedenácté avenue, estiproudového bulváru ucpaného pomalu se pohybující ňůrou aut.

Jde se na to.

Zvedla ruku a na místě zastavila kolonu aut směřujících na sever. Několik řidičů se pokusilo z kolony vycouvat, a tak bylo třeba vydat dvě pokuty. Nakonec Amélie postavila do středu ulice několik odpadkových koů poslouily jako barikáda, aby spořádaní občané za volanty aut museli splnit svou občanskou povinnost.

Náhle si Sachsová vzpomněla na poslední pravidlo hlídkové směrruce ZOZO.

O jako Ochrana místa činu.

Hlasité zvuky klaksonů se mísily se vzteklými výkřiky řidičů. O chvíli později se do vřavy téhle obří manhattanské tepny konečně ozvaly zvuky sirén.

Během čtyřiceti minut zaplnili uniformovaní policisté a detektivové celou ulici. Sachsová se dozvěděla, e obětí byl jeden ze dvou pasaérů, kteří v noci přistáli na letiti J. F. Kennedyho, nasedli do taxíku a odjeli do města. Domů se vak u nedostali.

Je tady táb CNN, zaeptal jí do ucha jeden uniformovaný stráník.

A tak ji ani nepřekvapilo, kdy zahlédla Vince Perettiho, éfa Centrální vyetřovací divize, který velel celému týmu na místě činu. Právě vylezl na kopec nad kolejemi a opraoval si svůj drahý oblek.

K jejímu překvapení si jí nejen viml, ale dokonce jí mávl rukou na pozdrav a vyloudil na tváři chabý úsměv. Dolo jí, e to má být výraz vděčnosti za její téměř horolezecký kousek. Za to, e nesmazala otisky z ebříku. Poslední den ve slubě se dostane na výsluní slávy.

Peretti ji ovem zprail pohledem. Předpokládám, e nejste ádný nováček, policistko.

Ne, pane.

Přísně vzato mluvila pravdu, přestoe u policie slouila teprve tři roky, zatímco kolegové v jejím věku u měli za sebou devět či deset let. Sachsová se toti několik let před vstupem na akademii jen tak poflakovala.

Tak proč jste uzavřela Jedenáctou? Co jste tím sledovala?

Pohlédla na bulvár, stále zatarasený odpadkovými koi. Na houkání si u zvykla, ale a teď si uvědomila jeho hlasitost i neuvěřitelnou frontu aut, táhnoucí se několik mil dozadu.

Jako první důstojník na místě činu se musím dret směrnic, pane. Zatknout pachatele, ohledat místo činu, zajistit

Já znám ZOZO dobře! To jste uzavřela celou avenue, abyste ochránila místo kriminálního činu?

Ano, pane. Na spojovací ulici toti pachatel zaparkovat nemohl. vimli by si ho tady v těch oknech. Vidíte? Musel zaparkovat na Jedenácté.

Tak to se pletete. Na téhle straně kolejí toti nenechal ádné otisky. Ty byly jen na tom ebříku, který vede na Sedmatřicátou.

Sedmatřicátou jsem uzavřela taky.

To je právě to. ádnou jinou ulici jste uzavírat neměla. A co ten vlak? pokračoval Peretti. Proč jste ho zastavila?

Projíděl místem činu, pane. Myslela jsem, e by mohl pokodit stopy nebo důkazní materiál. Nebo něco jiného.

Co jiného?

Nevyjádřila jsem se přesně, pane. Myslela jsem

A co letitě Newark?

Co je s ním? Sachsová se rozhlédla kolem a očima hledala pomoc. Poblí stáli policisté, ale ti měli svou práci a rozhovoru si nevímali.

Proč jste ho taky neuzavřela?

No prima. Bude přednáka. Amélie sevřela rty po vzoru Julie Robertsové a upjatě, ale rozumně řekla: Dle mého odhadu se zdálo pravděpodobné, pane, e

Jistě, ale dálnice na New Jersey je taky dost pravděpodobná. A taky výpadovka na Long Island. A dálruce 170 a někam do St. Louis. To vechno jsou dost pravděpodobné únikové cesty.

Sachsová sklonila hlavu a pohlédla Perettimu do očí. Oba byli stejně vysocí, ale on měl vyí podpatky.

U mi volali z kanceláře generálního tajemníka OSN chtěli vědět, kdo jim uzavřením celé West Side naruil časový rozvrh konference. Koleje vedou dobrých dvacet metrů od oběti a uzavřený bulvár je o sto metrů dál a navíc o deset metrů vý. Mám dojem, e ani hurikán Eva nenadělal v severním koridoru společnosti Amtrak takový bordel jako vy.

Opravdu jsem měla dojem

Peretti se usmál. Amélie byla velmi atraktivní součástí jejího poflakování před vstupem na policejní akademii byla i práce pro módní agenturu Chantelle se sídlem na Madison avenue. Snad proto se Peretti rozhodl jí odpustit.

Poslyte, Sachsová, začal a mrkl na títek se jménem na její hrudi staené neprůstřelnou vestou, pamatujte si: práce na místě kriminálního činu je vdy otázkou kompromisu mezi přáním a monostmi. Obklíčit po kadém zločinu střed města kordonem policajtů a zadret při tom tři miliony lidí by bylo určité prima. Něco takového ovem dost dobře nejde. Propřítě na to myslete.

Víte, pane, odvětila příkře, já od sboru odcházím. Poslední sluba mi končí dnes v poledne.

Peretti kývl hlavou a povzbudivě se usmál. Jinými slovy u mám toho poučování nechat, co? Take zastavit vlak a uzavřít ulici bylo vae rozhodnutí?

Ano, pane, řekla kousavě. Přesně tak.

Dlouhými tahy pera si to poznamenal do černého bloku.

Ach, Boe

A teď odstraňte ty odpadkové koe. Ne se ulice uvolní, budete řídit dopravu. Slyela jste?

Bez vyjádření souhlasu či nesouhlasu vela na Jedenáctou avenue a pomalu z ní začala uklízet nádoby na odpadky. ádný z řidičů projídějících okolo si na její účet neodpustil utěpačnou poznámku. Pohlédla na hodinky.

Jetě hodinu.

To přeiju.

2

Sokol zatřepotal křídly, dosedl na římsu a pohodlně se na ní usadil. Vzduch byl uprostřed dopoledne horký a průzračný.

U je tady, pitl mu a otočil hlavu směrem ke zvonku od domovních dveří v přízemí.

Je to on? křikl ke schodům. Je, nebo není?

Odpovědi se Lincoln Rhyme nedočkal, a tak pohlédl zpátky k oknu. Dravec se rychlým a elegantním pohybem otočil a Rhyme si viml, e jeho pařáty jsou zbrocené krví. Z černého zobáku mu visel cár lutého masa. Natáhl krátký krk a přesunul se k hnízdu, kde maso upustil do nataeného zobáku modrého ptáčete. Rhyme si pomyslel, e se moná právě dívá na jediné ivé stvoření, které nemá v New Yorku přirozeného nepřítele.

Na schodech zaslechl pomalé kroky.

Byl to on? zeptal se Thoma.

Ne, odpověděl mladík.

Tak kdo to byl? Někdo přece zvonil, ne?

Thom sjel pohledem k oknu. Ten sokol se vrátil. Podívej, na parapetu jsou skvrny od krve. Vidí je?

Sokolí samička se ukázala v celé své kráse. Její peří hrálo vemi barvami a ona pohlíela kamsi k obloze.

Jsou pořád spolu. Oni se párují na celý ivot? divil se Thom. Jako husy?

Rhyme pozoroval mladíka, jak se naklání, aby lépe viděl do hnízda.

Kdo to byl? zeptal se znovu.

Thom ho zdroval a Rhyma to drádilo.

Návtěva.

Návtěva? Ha, odfrkl Rhyme a snail se vybavit si, kdy se tu naposledy objevil nějaký host. Nejmíň před čtvrt rokem. Kdo to tehdy byl? Moná ten reportér nebo nějaký vzdálený bratranec. Anebo Peter Taylor, jeden z jeho specialistů na míchu. A taky Blaine se tu párkrát zastavila. Ta se ovem nepočítá mezi návtěvy.

Je tu hrozná zima, stěoval si oetřovatel a hnal se k oknu, aby ho otevřel. Mladická zbrklost.

Neotvírej to okno, zasyčel Rhyme. A u mi konečně řekni, kdo to přiel, sakra.

Je tu fakt zima.

Vyděsí sokoly. To nemůe zeslabit klimatizaci?

My jsme tu byli dřív ne ti ptáci, ohradil se Thom a pomalu nadzdvihl velké zasouvací okno. Oni se sem nastěhovali jen kvůli tobě.

Sokoli pohlédli směrem k pohybujícímu se sklu a nepřátelsky se na něj zadívali. To ovem dělali pořád. Ani je nenapadlo odletět z parapetu.

Tak kdo to přiel? opakoval Rhyme.

Lon Sellitto.

Lon?

Co ten tu dělá?

Mladík se rozhlédl kolem sebe. Je tu pěkný binec.

Rhyme neměl rád zmatek při úklidu a zvuk vysavače přímo nenáviděl. il spokojeně v místnosti, kterou nazýval svou kanceláří, v prvním patře řadového domku na Upper West Side s výhledem na Central park. Docela rozlehlý pokoj byl do posledního místečka zaplněný. Někdy se Rhyme bavil tím, e zavřel oči a snail se rozeznat vůně různých předmětů naskládaných v pokoji. Tisíce knih a časopisů, spousta ikmo naházených a jen zázrakem drících hromad různých fotokopií, věčně zapnuté televize, prachem pokryté árovky a korkové nástěnky. Vůně vinylu, peroxidu, latexu a čalounění.

A tří různých druhů skotské.

A sokolích výtrusů.

Nechci ho vidět. Vyřiď mu, e nemám čas.

Je s ním nějaký mladý polda. Ernie Banks. Vlastně ne, tak se jmenoval ten baseballista. Neměl bych přece jen uklidit? Ten binec si pořádně uvědomí, a kdy se někdo ohlásí.

Ohlásil To zní směně. Tak staromódné. Řekni jim, a vypadnou. Tohle u zní moderněji, ne?

Thom sice mluvil o pokoji, ale Rhyme si domyslel, e měl na mysli i svého éfa.

Rhymovy vlasy byly sice černé a husté jako vlasy dvacetiletého mladíka přestoe mu bylo dvakrát tolik ale slepené chomáče mu trčely na vechny strany a naléhavě potřebovaly umýt a ostříhat. Ve tváři měl Rhyme pinavě vyhlíející třídenní strnisko černých vousů. Lechtání v uích, se kterým se dnes ráno probudil, bylo neklamným znamením, e také v těchto partiích by byl zapotřebí zástřih. Nehty na rukou i nohou u přerostly únosnou mez a jeho aty po týdnu noení získaly charakteristický zápach. Temné hnědé oči mu koukaly ze zanedbané tváře, o které Blaine několikrát prohlásila v návalu váně i mimo ni e je jinak velmi pohledná.

Chtějí s tebou mluvit, pokračoval Thom. Prý jde o něco moc důleitého.

Kalu na ně.

Vdy Lon u tu nebyl skoro rok.

To ovem neznamená, e ho chci vidět. Nevyplails ty sokoly? Jestli jo, tak se naseru.

Je to důleité, Lincolne.

Říkal jsi moc důleité. Kde je ten doktor? Třeba u volal, kdy jsi lítal venku a já spal.

Vdy jsi vzhůru u od esti.

Ne. Rhyme se odmlčel. Sice jsem se vzbudil, ale pak jsem zase usnul. Usnul jsem zdravým spánkem. Nenechal vzkaz?

Ne. Na záznamníku nic nebylo.

Tvrdil, e se dopoledne staví.

Je teprv jedenáct. Na vyhláení celostátního pátrání je moná jetě čas.

A nevisel jsi zas na telefonu? zeptal se náhle Rhyme. Třeba sem volal zrovna, kdy jsi telefonoval.

Mluvil jsem s

Já ti nic nevyčítám, přeruil ho Rhyme. Neuráej se. Neřekl jsem přece, e odsud nesmí volat. Klidně si volej. Jen jsem chtěl říct, e mohl volat zrovna, kdy jsi měl hovor.

Ne, tys chtěl spí říct, e dnení dopoledne bude stát za hovno.

No jasné. Hele, některé moderní telefony mají tohleto

čekání na hovor. Můe mít dva hovory zároveň. To kdybychom měli

Tak co teda ten můj kámo Lon chce? A ten jeho baseballista?

To se jich zeptej sám.

Já se ptám tebe.

Chtějí s tebou mluvit. To je vechno, co vím.

O něčem vééélmi důůůleitým, co?

Lincolne, povzdechl si Thom a prohrábl si blonďaté vlasy.

Měl na sobě tmavé kalhoty, bílou koili a modrou květovanou kravatu s dokonalým uzlem. Kdy si ho Rhyme před rokem najal jako oetřovatele, dovolil mu nosit díny a tričko. On vak chodil kadý den ve sluném oblečení. Rhyme sám nechápal proč, ale tahle skutečnost měla nějakým záhadným způsobem vliv na jeho rozhodnutí nechat si mladíka u sebe. ádný z jeho předchůdců přitom u Rhyma nevydrel déle ne est týdnů. A počet těch, kteří to vzdali, se přesně rovnal počtu těch, které Rhyme propustil sám.

Tak dobře, cos jim nabulíkoval?

e mají pár minut počkat, ne se ujistím, e jsi upravený a připraven na jejich návtěvu. Krátkou.

Tohles jim řekl a mě ses nezeptal? Vřelé díky.

Thom ustoupil a zavolal přes úzké schoditě dolů. Pojďte dál, pánové.

Určité ti jetě něco řekli, naléhal Rhyme. A ty mi to tají.

Mladík neodpověděl a Rhyme útrpně sledoval příchod obou muů. Jakmile vstoupili do pokoje, vzal si Rhyme slovo a otočil se k Thomovi. Zatáhni závěsy. U jsi ty ptáky vyděsil dost.

Co ovem neznamenalo nic jiného, ne e ho otravují pronikavé paprsky jasného slunce.

Němá.

Odporná lepicí páska přes ústa jí nedovolovala vyřknout ani jediné slovo. Připadala si mnohem bezmocnějí, ne kdyby jí dal jen elízka na zápěstí. Ne kdy jí před chvílí sevřel pai svými krátkými tlustými prsty.

Řidič taxíku, jetě stále v lyařské kukle, ji vedl vlhkou chodbou podél trubek a kabelů. Nacházeli se ve sklepe nějaké kancelářské budovy. Neměla vak ponětí kde.

Kdyby s ním tak mohla promluvit

T. J. Colfaxová ovem hrála dál. Je přece velké zvíře z firmy Morgan Stanley. Je zvyklá vyjednávat.

Peníze? Chce peníze? Seenu ti jich plné pytle, člověče. Snaila se zachytit únoscův pohled, jako by mu tím mohla vnutit své mylenky.

Prosním, adonila tie a začala přemýlet, jakým způsobem proměnit svých 401 tisíc dolarů na hotovost a předat mu i svůj penzijní účet. Ach, prosím

Vzpomněla si na události minulé noci. Ten chlap je vytáhl z taxíku a nasadil jim pouta. Pak je nacpal do kufru a opět se rozjeli. Napřed po nerovném povrchu, ale pak se jízda zklidnila, a konečně zastavili. Řidič pravděpodobně otevřel bránu či vrata. Zřejmě vjel do garáe, napadlo Tammie. Hluk velkoměsta naprosto utichl a Tammie neslyela nic ne bublání motoru.

Pak se kufr otevřel a mu ji vytáhl. Strhl jí z prstu diamantový prsten, strčil si ho do kapsy a provedl ji kolem děsivých obrazů, z nich na ni hleděly straidelné tváře řezník, dábel, tři neastné děti ve vyvedeno vybledlými barvami na opadávající omítce. Nato ji odtáhl do sklepa a tam ji hodil na zem. Potom zmizel. Tammie zůstala ve tmě sama, obklopená pouze příerným pachem snad z hnijícího masa nebo z odpadků. Leela tu celé hodiny, na chvíli dokonce i usnula, ale větinu času naříkala. Probrala ji a hlasitá rána. Ostré prásknutí. Někde poblí. A pak se znovu dostavil neklidný spánek.

Před půl hodinou si pro ni opět přiel. Hodil ji do kufru a po dvaceti minutách jízdy se ocitli tady. Tady. Bůhvíkde.

Veli do matně osvětlené sklepní místnosti. Středem vedla tlustá černá trubka; mu ji k ní připoutal elízky, podebral jí nohy a sesunul do sedu. Nohy jí svázal provazem; trvalo to několik minut, protoe pracoval v koených rukavicích. Pak se vztyčil, dlouze se na ni zadíval, znovu se sehnul a roztrhl jí blůzku. Začal kolem ní obcházet, a zalapala po dechu. Cítila jeho ruce na ramenou; zkoumavě si ji přejíděly a mačkaly jí lopatky.

Dala se do pláče a přes lepicí pásku začala adonit o pomoc. Věděla, co přijde.

Ruce se sunuly dolů, přejely jí přes boky a postupovaly stále dopředu. Ňader se vak nedotkly. Spíe se zdálo, e pátrají po ebrech. Píchaly do nich a hladily je. Tammie se otřásla a snaila se uhnout. Mu ji hrubě uchopil a znovu jí začal tlačit na kosti, jako by vychutnával jejich prunost.

Postavil se a Tammie zaslechla vzdalující se zvuk lidských kroků. Nadlouho se vude rozhostilo ticho, které přeruovalo jen hučení klimatizace a výtahů. Náhle sebou trhla a polekaně vykřikla, vyděená zvukem vycházejícím zezadu z pravé strany. A znovu: . . Ten zvuk se jí zdál povědomý, ale nevěděla, kam ho zařadit. Snaila se otočit, aby viděla, co únosce dělá, ale bohuel bez úspěchu. Co to jen můe být? Zvuk se rytmicky opakoval, a v ní vyvolal vzpomínku na matčin dům.

. .

Sobotní ráno v malém domku v Bedfordu ve státě Tennessee. Sobota byl jediný den, kdy matka nemusela do práce a věnovala se domácímu úklidu. Tammie se obvykle probouzela a do horkého dne a sbíhala pak po schodech dolů, aby matce pomohla. . . Teď naslouchala známému zvuku a musela se nad tou vzpomínkou rozplakat: proč, proboha, musí ten chlap zametat podlahu s takovou pečlivostí tak dokonale pravidelnými tahy kotěte?

V jejich tvářích bylo znát znepokojení.

Co se členům newyorské kriminálky nestává právě často.

Lon Sellitto a mladý Jerry (ne Ernie) Banks se usadili tam, kam je Rhyme pohybem hlavy poslal. Na dvě zapráené a nepohodlné ratanové idle.

Rhyme se od doby, co ho Sellitto navtívil naposledy, dosti změnil a detektiv nedokázal zcela zakrýt svůj ok. Banks na sobě nedal nic znát, ale i on byl zděen. pinavá místnost, uprostřed které na ně z postele podezřívavě zírá jakýsi neupravený pobuda. A pak ten zápach. Kolem stvoření jménem Lincoln Rhyme se linulo nezaměnitelné aroma tělesných výměků.

Rhyme okamitě zalitoval, e je sem vůbec poutěl.

Proč ses neohlásil předem, Lone?

Protoe bys nás odmítl.

Co byl fakt.

Rhyme uslyel na schoditi Thoma a zarazil ho: Ne, Thome, myslím, e tě nebudeme potřebovat. Nechtěl, aby se Thom jako vdycky zeptal hostů, jestli si dají něco k jídlu nebo k pití. Je jak Matka Tereza.

Na chvíli zavládlo ticho. Rozloitý a zamračený Sellitto starý vlk s dvaceti lety ve slubě pak pohlédl na krabici vedle postele a chystal se promluvit. Pohled na papírové pleny pro dospělé mu vak bohuel zcela vyrazil dech.

Četl jsem vai knihu, pane, ozval se Jerry Banks. Mladý detektiv asi neměl pevnou ruku a při holení se několikrát řízl. A to okouzlující esíčko na hlavě! Dobrý Boe, vdy mu snad není víc ne dvanáct. Čím je svět selejí, uvaoval Rhyme, tím mladistvéji vypadají jeho obyvatelé.

Kterou knihu jste četl?

Vai příručku o postupu na místě činu samozřejmé taky. Ale teď jsem myslel obrazovou publikaci, co vyla před pár lety.

Tam ale byla taky slova. Vlastně tam byla předevím slova. Četl jste je vůbec?

No jasně, samozřejmě, zareagoval rychle Banks.

Obrovská hromada zbylých výtisků Místa pro zločin leela na polici u stěny.

Nevěděl jsem, e jste s Lonem přátelé, dodal Banks.

Copak vám Lon jetě nepředváděl ročenku? Copak vám neukázal obrázky? Nevyhrnul si rukávy, neukázal si na jizvy a neřekl: ,K tomuhle jsem přiel při práci s Lincolnem Rhymem?’

Sellitto se nezasmál. Místo toho se začal hrabat v kufříku. Copak to tam asi má, pomyslel si Rhyme jízlivě.

Jak dlouho jste byli paráci? vyzvídal Banks ve snaze udret konverzaci.

Řekni mu to ty, ozval se Rhyme a podíval se na hodiny.

Paráci jsme nebyli nikdy, řekl Lon. Já dělal v oddělení vrad a on řídil Centrální vyetřovací divizi.

Ó, hlesnul ohromený Banks. Vedení Centrální vyetřovací divize patřilo k nejprestinějím funkcím v celém sboru.

No jo, přitakal Rhyme a pohlédl za okno, jako by snad doktor mohl přiletět na sokolu. Byli jsme jako dva muketýři.

Trpělivým hlasem, který Rhyma přiváděl do stavu zuřivosti, začal Sellitto vysvětlovat: Pracovali jsme spolu sedm dlouhých let.

A e to byla astná léta, napodobil ho Rhyme.

Thom se zamračil, ale Sellitto si ironie v Rhymově poznámce neviml. Nebo spí nevímal.

Máme jistý problém, Lincolne. Potřebujeme pomoc.

Na noční stolek s plesknutím přiletěla sloka papírů.

Pomoc? Jakou pomoc? vyprskl Rhyme úzkým nosem, o něm se Blaine vdy mylně domnívala, e je výtvorem plastického chirurga.

Podobně uvaovala i o jeho rtech, které povaovala za příli dokonalé. (Pořid si jizvu, ertovala dokonce a během jedné ze vzájemných potyček se mu o ni téměř postarala.) Proč se mu jen dneska pořád vybavuje ten její smyslný přízrak? Se vzpomínkou na svou bývalou se u probudil, a dokonce pocítil nutkání napsat jí dopis, jeho koncept se právě vyjímal na obrazovce počítače. Rhyme zvedl hlavu a jediným pohyblivým prstem uloil dokument na disk.

Lincolne? ozval se Sellitto.

Ano, pane. Chcete nějakou pomoc. Ode mě. Slyel jsem.

Banks se pokouel o zdvořilý úsměv, ale pod idlí nervózně oupal nohama.

Za pár minut budu mít jednání, upozornil Rhyme.

Jednání?

Jo, přijde doktor.

Váně? vydechl po chvíli Jerry, snad aby přeruil děsivé ticho.

Sellitto nevěděl, jak pokračovat v rozhovoru. A jak se ti vlastně daří? prohodil nejistě.

Banks se Sellittem se Lincolna Rhyma dosud na zdraví neptali. Při pohledu na něj se lidé podobným otázkám raději vyhýbali pravděpodobně by toti dostali sloitou a zcela jistě nepříjemnou odpověď.

Docela dobře, díky, odpověděl Rhyme sue. A co ty a Betty?

Rozvedli jsme se, řekl rychle Sellitto

Váně?

Jí připadl dům a mně půlka dítěte,

Rozloitý policista nasadil strojený úsměv, jako by tuhle frázi nepouil poprvé, a Lincolnovi dolo, e za tímhle rozchodem se skrývá velice bolestný příběh, který teď rozhodně nehodlal poslouchat. Nicméně ho nepřekvapilo, e Sellittovo manelství ztroskotalo. Sellitto byl dříč. U léta byl jedním ze zhruba stovky detektivů prvního stupně a tenhle titul získal jetě v době, kdy se udílel skutečně za zásluhy, a ne jen za odslouená léta. Pracoval téměř osmdesát hodin týdně. Rhyme prvních pár měsíců vzájemné spolupráce ani nevěděl, e je tenhle chlap enatý.

A kde teda bydlí? vyzvídal Rhyme a doufal, e obvyklá společenská konverzace jeho hosty brzy znudí a oni vypadnou.

V Brooklynu. Občas chodím do práce pěky. Pamatuje na vechny diety, co jsem vdycky drel? Vtip není v dietě, ale ve cvičení.

Detektiv Lon Sellitto nevypadal ani tlustí ani hubenějí ne před třemi a půl lety. Nebo před patnácti.

Take říkáte, e za vámi přijde doktor, vmísil se kolegiálně Banks. Kvůli

Nové formě léčby? dokončil Rhyme nakousnutou otázku.

Uhodl jste.

To vám přeji hodné těstí.

Tisíceré díky.

Za dvacet minut bude poledne, pomyslel si Rhyme. Nedochvilnost je u lékaře neomluvitelná.

Viml si, e mu Banks dvakrát přejel očima po nohách. Rhyme ho podruhé probodl pohledem a vůbec ho nepřekvapilo, e mladíček zčervenal.

Z toho důvodu se obávám, začal Rhyme a na okamik se odmlčel, e nemám čas vám pomáhat.

Ale doktor jetě nedorazil, ne? nadhodil Lon Sellitto stejně neprůstřelným tónem, jakým likvidoval účelové obhajoby vrahů.

Ve dveřích se objevil Thom s konvicí na kávu.

Blbec, uklíbl se Rhyme.

Lincoln vám zapomněl nabídnout něco k pití, pánové.

Thom se o mě stará jako o dítě.

Bohuel poněkud přerostlé, odsekl oetřovatel.

No dobře, zabručel Rhyme. Dejte si teda kafe. Já si dám trochu mateřskýho mlíka.

Na to je brzo, upozornil ho oetřovatel. Bar se jetě neotevírá.

Banks opět očima přejel Rhymovo tělo. Moná očekával pouze kosti potaené kůí, ovem úbytek svalů se zastavil nedlouho po úrazu a první terapeut Lincolna téměř vyčerpal neustálým cvičením. Thom mu taky občas pěkně lezl na nervy a někdy se choval jako starostlivá kvočna, ale byl to zatraceně dobrý cvičitel. Provozoval s Rhymem řadu pasivních cviků, pečlivě si zaznamenával vývoj pohyblivosti jednotlivých kloubů a pozorně kontroloval mimovolné svalové stahy, kdy udroval ruce i nohy v konstantním cyklu cvičení, které sice nevedlo k ádným zázrakům, ale přesto udrovalo krevní oběh na poměrné sluné úrovni. Na člověka, který u tři a půl roku ovládá pouze svaly na ramenou, hlavě a na levém prsteníku, nebyl Lincoln Rhyme zase v tak patné kondici.

Mladý detektiv přenesl zrak na černou krabičku komplikovaně propojující jediný Rhymův pohyblivý prst s počítačem a nástěnným panelem.

Pro lidi upoutané na lůko jsou jedinou nadějí dráty, vysvětlil mu u před lety terapeut. Alespoň pro ty bohaté. Pro ty astné.

Dneska brzy ráno byla na West Side spáchána vrada, řekl Sellitto.

Proli jsme hláení o bezdomovcích, kteří zmizeli během posledního měsíce, doplnil ho Jerry. Napřed jsme si toti mysleli, e obětí byl některý z nich. Ale opak byl pravdou, dodal dramaticky. Obě byla jednou z té dvojice.

Rhyme hodil po pořezaném mladíkovi prázdným pohledem.

Jedním z těch dvou?

Nedívá se na zprávy, řekl Thom. Jestli mluvíte o tom únosu, nic o něm neví.

Ty nesleduje zprávy? zasmál se Sellitto. Copak ty u nečte čtvery noviny denně a nenahrává si místní zprávy, aby ses na ně podíval hned po příjezdu domů? Blaine mi dokonce jednou prozradila, es ji při milování nazval Oprah Winfreyovou.

Čtu u jenom literaturu, pronesl Rhyme s falenou nabubřelostí.

Literatura jsou zprávy, které se s časem nemění, dodal Thom.

Rhyme ho ignoroval.

Jeden mu a ena se vraceli ze sluební cesty z Kalifornie, vysvětloval Sellitto. Nastoupili do taxíku na letiti JFK. Domů u ale nedojeli.

Před půlnocí někdo volal z Queensu, e v jednom taxíku se jistý běloský pár pokouel vyrazit okno a dostat se ven. Ten člověk si ale neviml čísla ani licence.

A podobu řidiče nezachytil?

Ne.

A co ta ena v taxíku?

Po té se slehla zem.

Bylo tři čtvrtě na dvanáct. Rhyme zuřil na doktora Williama Bergera.

To je docela hnus, zamumlal nepřítomně.

Sellitto zhluboka vydechl.

Pokračuj, pobídl ho Lincoln.

Měl její prsten, řekl Banks.

Kdo měl čí prsten?

Ten zavraděný. Nali ho dnes ráno. Měl na ruce dámský prsten.

A určitě byl její?

Jsou tam její iniciály.

Take máte pachatele, pokračoval Rhyme, který chce, abyste věděli, e ta ena je u něj a je stále naivu.

A víte, jak to udělal, aby oběti ten dámský prsten seděl? napínal Rhyma Banks s vytřetěnýma očima.

Nechám se poddat.

Ořezal tomu chlápkovi kůi z prsteníčku. A na kost.

Rhyme se lehce pousmál. Chytrej maník, e jo?

Co je na tom tak chytrého?

Chtěl se pojistit, aby ten prsten nikdo neukradl

Bylo tam dost krve, ne?

Hrůza.

Na první pohled není prsten vidět. Navíc tu hrozí AIDS nebo loutenka. A i kdyby si prstenu někdo vimnul, těko by chtěl vlastnit takovou trofej. Jak se jmenuje ta ena, Lone?

Starí detektiv kývl hlavou a mladí okamitě vytáhl zápisník.

Tammie Jean Colfaxová. Osmadvacet let. Zaměstnána ve firmé Morgan Stanley.

Rhyme si viml, e Banks má také na ruce prsten. Zřejmě s nápisem nějaké koly. Jene tenhle kluk byl na obyčejného absolventa akademie příli uhlazený. A k armádě určitě ani nepřičichl. Rhyma by nepřekvapilo, kdyby měl na prstýnku název prestiní univerzity v Yale. A tenhle kluk dělá detektiva v oddělení vrad? Kam tenhle svět spěje?

Mladý policista chytil álek kávy oběma rukama, jako by si je chtél ohřát. Rhyme se úsporným pohybem levého prsteníčku dostal do nabídkového menu na ovládacím panelu, připojeném k vozíku, a kliknutím vypnul klimatizaci. Na obsluhu drobností jako topení nebo klimatizace obvykle příli energií neplýtval etřil si ji na nezbytné věci, jako je ovládání světel, počítače a přístroje na obrácení stránek. Kdy se ovem v pokoji ochladilo a příli, začalo mu téct z nosu. A to je pro kvadruplegika problém k posrání.

ádná ádost o výkupné? zeptal se.

Nic.

A ty na tom případu dělá? obrátil se Rhyme na Sellitta.

Jo, pod Jimem Pollingem. Chceme ti přečíst zprávu z místa činu.

Rhyme se znovu zachechtal. Mně? Zprávu z místa činu jsem naposled viděl před třemi lety. Čím ti asi tak budu platný?

Spoustou věcí, Linku.

Kdo teď éfuje oddělení?

Vince Peretti.

Kongresmanův synek, prohodil Rhyme. Tak a vám pomůe on.

Chvíle váhání. My bychom radi tebe.

Kdo to je ,my’?

Náčelník. Tvůj oddaný přítel.

A copak to, začal Lincoln a usmíval se jako kolačka, e kapitán Peretti ztratil náčelníkovu důvěru?

Sellitto vstal, začal přecházet po pokoji a prohlíel si při tom hromady časopisů. Soudní bulletin. Katalog laboratorního vybavení firmy Harding & Boyle. Pátrací ročenka New Scotland Yardu. urnál Institutu pro forenzní vyetřování. Výroční zpráva Sdruení ředitelů policejních laboratoří. Zpravodaj Mezinárodního ústavu pro forenzní vědy.

Klidné se podívej, řekl Rhyme. Předplatné mi dávno vyprelo. A jak jsou vechny zapráené!

Vecko je tu děsně zapráený, Linku. Co kdybys taky někdy zvedl tu svou línou zadnici a ten prasečák si uklidil?

Banks se vyděsil. Rhyme se vak rozchechtal a jeho podráděnost se změnila v pobavení. Na chvíli téměř zalitoval, e u spolu nepracují. Okamitě vak v sobě ten pocit zadusil.

Nemůu ti pomoct. Sony, zabručel.

Od pondělka tu máme mírovou konferenci. To bysme

Jakou konferenci?

Na OSN. Velvyslanci, hlavy států. Ve městě se bude motat deset tisíc papaláů. A slyels u o té věci předevčírem v Londýně?

O jaké véci? zeptal se Rhyme síravě.

Někdo se pokusil vyhodit do vzduchu hotel, kde se selo UNESCO. A ná starosta je teď posraný strachy, e mu někdo nabourá i tuhle konferenci. Přej nechce ádné oklivé titulky v Postu.

A pak jsou tu jetě drobnosti, pronesl Rhyme úsečně. Například e slečna Tammie teď asi neproívá nejastnějí chvíle ivota.

Jerry, popi mu pár barvitých detailů. Povzbuď mu trochu chu.

Banks právě přesunul pozornost z Rhymových ochrnutých nohou na postel, která jak si Rhyme musel přiznat byla daleko zajímavějí ne on sám. A zvlátě pak ovládací panel. Připomínal součást nějakého vesmírného raketoplánu a stát musel nejspí taky tolik.

Deset hodin po únosu jsme v kolejiti Amtraku nedaleko Sedmatřicáté a Jedenácté nali jistého Johna Ulbrechta toho pasaéra z taxíku. Nebo spí jeho tělo. Byl toti postřelen a pak pohřben zaiva. Rána vyla z dvaatřicítky. Banks vzhlédl a dodal: Nií střední třída.

Čím měl na mysli, e pachatel si neoblíbil nějakou exotickou zbraň, podle které by se dalo usuzovat na jeho charakter. Tenhle Banks má za uima, pomyslel si Rhyme. Trpí snad jen mládím, ale z toho můe vyrůst. Rhyme byl ovem přesvědčen, e on sám nikdy mladý nebyl

A co drákování? zeptal se.

est polí a dráek. Levotočivých.

Take má Colta, poznamenal Rhyme a pozorné si znovu prohlédl nákres místa činu.

Říkáte ,on’, pokračoval mladý detektiv, ovem bylo jich víc.

Coe?

Ti pachatelé museli být dva, protoe jsme mezi hrobem a koncem elezného ebříku narazili na dva páry stop.

Nali jste na ebříku nějaké otisky?

Ne. Byly setřené. Čistá práce. Stopy vedou ke hrobu a pak zpět k ebříku. A pachatelé museli být dva, obě váila přes metrák. Jeden by to nezvládl.

Pokračujte.

Dovlekli ho k hrobu, shodili ho tam, postřelili a zasypali. Pak vylezli po ebříku a ztratili se.

Myslíte, e ho postřelili a v tom hrobě? vyzvídal Rhyme.

Jo. Nikde se nenaly ádné stopy krve ani okolo ebříku, ani u kolejového loe.

Rhyme se přistihl, e ho případ přece jen trochu zaujal. Přesto se zeptal: A k čemu potřebujete mě?

Sellitto vycenil zaloutlé zuby. Je to ílená záhada, Linku. Máme kupu důkazů, které ovem nedávají ádný smysl.

No a? Jen málo případů někdy dávalo smysl.

No, je to fakt divný. Přečti si celou zprávu, prosím tě. Nechám ti ji tu. Jak to vůbec funguje? podíval se Sellitto na Thoma, který právě rovnal zprávu do obraceče stránek.

Nemám čas, Lone, protestoval Rhyme.

To je teda věcička, poznamenal Banks a pozorně si začal obraceč prohlíet.

Rhyme neodpovídal. Pohlédl na první stránku zprávy a pozorně se do ní začetl. Pak pohnul prsteníčkem o milimetr doleva a gumová tyčinka mu obrátila stránku. Tohle je opravdu divné, pomyslel si.

Kdo vede vyetřování?

Sám Peretti. Jakmile se dozvěděl, e obě je jedním z těch dvou unesených, hned tam vyrazil a vzal si to na starost.

Rhyme četl dál. Zpráva ho zaujala, i kdy byla napsána ve strohém policejním stylu.

Náhle zadrnčel zvonek u dveří. Rhymovi se rozbuilo srdce, otočil se na Thoma a chladným pohledem mu naznačil, e legrace skončila. Thom kývl a okamitě se hnal dolů.

Vekeré mylenky na taxikáře, důkazy a unesené makléřky se z neklidné mysli Lincolna Rhyma rázem vytratily.

Je tu doktor Berger, ozval se Thom v domácím telefonu.

Konečně. To to trvalo.

Je mi líto, Lone, ale musím vás poádat, abyste odeli. Jsem rád, e jsme se zase viděli. Usmál se. Skutečně zajímavý případ.

Sellitto zaváhal a pak vstal. Pročte si celou zprávu, Lincolne? A dá nám potom vědět, co si o tom vem myslí?

Spolehni se.

Rhyme si poloil hlavu na poltář. Kvadruplegici jako on, kteří umějí hýbat krkem a hlavou, mohou pouhým trojrozměrným pohybem hlavy zadat dobrý tucet povelů. Rhyme jich ovem nevyuil. Jeho tělo bylo schopno vnímat tak málo smyslových poitků, e si Rhyme nemohl odepřít rozko z poloení hlavy na luxusní poltářek v ceně dvou set dolarů. Návtěvníci ho neuvěřitelně unavili. Jetě nebylo ani poledne a u se mu chtělo spát. Svaly na krku se mu bolestivě ozývaly.

Kdy vak byl Sellitto s Banksem u dveří, Rhyme je zarazil.

Počkej, Lone.

Detektiv se otočil.

Jednu věc byste měli vědět. Zatím jste nali jen polovinu místa činu. Důleitá je ale ta druhá půlka řekněme hlavní místo činu. Vrahův dům. Místo, kde má bezpečné útočitě. A to se bude hledat velice těko.

Proč myslí, e existuje dalí místo činu?

Protoe obě nepostřelil a v hrobě. Zranil ji na hlavním místě činu, kde pravděpodobně vězní i tu enu. Zřejmě je to někde v podzemí nebo na velice osamělém místě ve městě

Protoe jinak, Banksi, předeel Rhyme otázku mladého detektiva, by se tam neodváil střílet a dret rukojmí.

Třeba pouil tlumič.

Na drákách nebyly stopy gumy ani bavlny, odsekl Rhyme.

Ale copak ho mohl postřelit někde jinde? odporoval Banks. Vdy nikde kolem místa nálezu nebyly ádné stopy krve.

Předpokládám, e obě zasáhl do tváře.

Ano, přitakal Banks s přihlouplým úsměvem, jak to víte?

Je to velmi bolestivé, velmi účinné a neteče při tom moc krve. Pokud kulka neproletí přímo mozkem, je dvaatřicítka jen málokdy smrtelná. S takhle zasaeným člověkem si můe vrah pochodovat, kam se mu zachce. Schválně pouívám jednotné číslo, protoe ten zločin spáchal jen jeden člověk.

Pauza.

Ale

vdy jsme nalezli otisky dvou párů bot. Banks téměř eptal, jako by odjioval minu.

Rhyme si povzdechl.

Podráky jsou naprosto totoné. Patřily jednomu a tému mui, který prostě tu trasu proel dvakrát. Aby nás zmátl. Stopy vedoucí na sever jsou stejně hluboké jako stopy na jih take nemohl nést cestou tam metrákové břemeno. Byla obě bosá?

Banks horlivě zalistoval v bločku. Měla jen ponoky.

Jasně, take ten grázl si obul boty oběti, aby se vychytrale proel k ebříku a zase zpátky.

Ale jestli neslezl po ebříku, jak se na místo činu vůbec dostal?

Přivlekl toho chudáka po kolejích. Pravděpodobně odněkud ze severu.

Tam ale ádné dalí ebříky nejsou, take se neměl jak dostat k trati.

Ale jsou tam tunely, které vedou paralelně s tratí, pokračoval Rhyme. Dokonce jsou propojeny se skladiti starých průmyslových objektů podél Jedenácté. Za dob prohibice je vykopal jistý gangster Owney Madden aby mohl pohodlně paovat zásilky whisky z newyorské elezniční staruce na sever do Albany a Bridgeportu.

Ale proč pachatel prostě obě nezakopal někde poblí tunelu? Proč riskoval, e ho někdo uvidí, kdy svou obě přemisoval na místo nálezu?

Chápe snad, co nám chce sdělit, ne? ozval se Rhyme netrpělivě.

Banks se chystal něco říct, ale nakonec jen zavrtěl hlavou.

Musel umístit tělo někam, kde na něj bude vidět, vysvětloval Rhyme. Potřeboval, aby obě někdo nael. Proto nechal tu ruku ve vzduchu. Obě na nás mává. Poutá nai pozornost. Je mi líto: máte sice jednoho pachatele, ale chytrého za dva. Někde tam dole jsou dveře, které vedou do tunelu. Běte si tam prohlédnout otisky prstů, ačkoliv asi těko nějaké najdete. Musíte vak učinit předpisům zadost, jeliko se do toho pustí tisk. A se tahle story dostane ven

No, tak zlomte vaz, pánové. A teď u mě omluvte. Lone?

Ano?

A nezapomeň na hlavní místo činu. A se děje cokoliv, musíte ho najít. A hezky rychle.

Díky, Linku. Hlavně si pročti tu zprávu.

Rhyme souhlasně pokýval hlavou a s uspokojením konstatoval, e oba téhle li uvěřili. Beze zbytku.

3

Tenhle doktor se vůči nemocnému choval nejlepím způsobem, jaký kdy Rhyme zail. A e měl Lincoln Rhyme s čím srovnávat jednou si spočítal, e za posledních tři a půl roku se u jeho lůka vystřídalo sedmdesát osm promovaných lékařů.

Pěkný výhled, poznamenal Berger a vykoukl z okna.

e ano? Přímo parádní.

Z postele ovem Rhyme nemohl vidět nic ne zataenou oblohu nad Central parkem a sokoly za oknem tím jediným se kochal, kdy se sem před třiceti měsíci přestěhoval z posledního rehabilitačního sanatoria.

Thom svého pána právě přetáčel tenhle manévr bránil zápalu plic a pak ho vycévkoval, co činil kadých pět a est hodin. Po zranění míchy se můe svérač zaseknout v poloze otevřené, anebo zavřené. Rhyme měl těstí, e u něj dolo k druhému případu tedy pokud se dá o těstí hovořit u člověka, kterému musí někdo čtyřikrát denně otevřít malou hadičku a vyprázdnit mu močový měchýř.

Doktor Berger sledoval celou proceduru z ryze profesionálního hlediska, take Rhyme neměl pocit nedostatku soukromí. Nejdůleitějí věcí u vech ochrnutých je zbavit se studu. Občas se sice někdo snaí zakrývat tělo při očistě, prohlídce nebo vyměování, ale váně postieným, ostříleným invalidům, prosté starým vozíčkářským psům je to úplné fuk. V prvním rehabilitačním ústavu to chodilo tak, e kdy byl pacient na večírku nebo dokonce na schůzce, sjeli se druhý den ráno vichni chovanci k jeho posteli, aby mu změřili mnoství nashromáděné moči, co byl jakýsi barometr úspěnosti vycházky. Jednou si dokonce Rhyme získal neskonalý obdiv kolegů, kdy mu naměřili ohromujících 1430 kubíků.

Podívejte na parapet, doktore. Mám tam své vlastní stráné anděly.

Vidím. Jestřábi?

Sokoli stěhovaví. Obvykle hnízdí vý. Nevím, proč si za souseda vybrali zrovna mě.

Berger pohlédl do hnízda, potom spustil záclonu a otočil se. Ptactvo ho nijak zvlá nezajímalo. Není nijak robustní, pomyslel si Rhyme, ale zřejmě se udruje ve formě moná hodně běhá. Doktorovi táhlo na padesátku, ale v černých vlasech se mu jetě neobjevil ani náznak edin.

Ta postel je parádní.

Líbí se vám?

Vzduchové nafukovací posteli značky Clinitron vévodila obrovská hranatá deska. Součástí postele pak byla spousta silikonem potaených skleněných korálků, mezi kterými probíhal pod tlakem vzduch a nadnáel pacienta. Nemít ochrnuté tělo, měl by Rhyme pocit, e se vznáí.

Berger usrkával kávu, kterou mu Thom nabídl, a pak se Rhyma zeptal: Vy jste pracoval jako policista, e?

Ano. Byl jsem éfem laborky u newyorské policie.

Někdo vás postřelil?

Ne. Stalo se mi to při prohlídce místa činu. Nějací dělníci tehdy nali na stavbě staruce metra tělo mladého pochůzkáře, který půl roku předtím zmizel. V té době jsme zrovna měli na krku případ hromadného vraha policistů. A já dostal rozkaz, e tomu mám osobně velet. Jene kdy jsem tam dorazil, zřítil se na mě nosník. Leel jsem tam pohřbenej dobré čtyři hodiny.

To opravdu někdo vradil policisty?

Tři zabil a jednoho zranil. Nakonec se ukázalo, e vrah je taky polda. Nějaký Dan Shepherd. Serant, co lapal chodník.

Doktor Berger pohlédl na růovou jizvu na pacientově krku. Poznávací znamení vech kvadruplegiků jizva po trubičce umělých plic, která zůstává v hrdle jetě několik měsíců po nehodě. Někteří pacienti se bez této pomoci neobejdou celé roky, jiní nadosmrti. Ovem Rhyme se díky své koňské nátuře i úasnému nasazení lékařů plicního ventilátoru včas zbavil. Dýchal vlastními plícemi a vsadil by se o cokoliv, e by s nimi dokázal vydret pod vodou celých pět minut.

Take cervikální trauma.

Cé čtyřka.

Ach tak.

,Cé čtyřka’ je u poranění míchy jakousi hranicí. Zranění nad čtvrtým krčním obratlem mohlo Rhyma zabít. Zranění pod ním by mu naopak umonilo hýbat alespoň rukama. Ovem poranění nechvalně proslulé ,čtyřky’ učinilo z Rhyma totálního invalidu. Nemohl hýbat rukama ani nohama. Jeho břiní a mezieberní svalstvo jako by neexistovalo, take musel dýchat předevím pomocí bráruce. Hýbat mohl pouze hlavou, krkem a mírně rameny. Jediné těstí, e onen řítící se dubový trám uetřil jeden drobný svazek motorických nervů, který Rhymovi umoňoval hýbat levým prsteníčkem.

Rhyme nechtěl doktora nudit srdceryvnými historkami o následujícím roce po nehodě. O měsíci, kdy mu prováděli trakci lebky: o tom, jak mu do děr vyvrtaných do lebky nasadili kletě a tahem mu narovnávali páteř. A pak dvanáct týdnů se svatozáří zvlátním kruhem na hlavě, který měl fixovat jeho krk. Rok na dýchacím přístroji a pak na stimulátoru hraničních nervů. Katetry. Chirurgické zákroky. Paralytická neprůchodnost střev, vředy, nízký tlak a bradykardie, proleeniny přecházející v dekubity, kontrakce svalové tkáně, které hrozily omezit hybnost Rhymova prsteníčku, a hlavně mučivé bolesti, které se nedaly vydret.

Poslední věc vak Rhyme Bergerovi nezamlčel.

Autonomní dysreflexe.

V poslední době ho tenhle problém suoval stále více. Buení srdce, kolísavý krevní tlak, nesnesitelné bolesti hlavy. Takovéto potíe mohly vyplývat z naprosto banálních příčin, jako je obyčejná zácpa. Jedinou ochranou bylo vyhýbat se stresu a fyzickému vypětí.

Doktora Petera Taylora, specialistu na interní medicínu, frekvence Rhymových záchvatů znepokojovala. Poslední záchvat před měsícem byl tak těký, e Taylor dokonce Thoma poučil, co v takovém případě učinit, aby nemusel čekat na lékaře, a trval na tom, aby si Thom uloil jeho telefonní číslo do jednotlačítkové paměti. Taylor ho také varoval, e dalí váný záchvat můe vést a k infarktu nebo mrtvici.

Berger Rhyma pozorně vyslechl a pak řekl: Ne jsem začal dělat tuhle práci, specializoval jsem se na geriatrickou ortopedii. Větinou endoprotézy. V neurologii se moc nevyznám. Jaké jsou vae vyhlídky na zlepení stavu?

Nulové. Můj stav je trvalý, vyhrkl Rhyme snad a příli rychle a dodal: Chápete, co se mi teď asi honí hlavou, doktore, e jo?

Snad ano, ale chci to slyet od vás.

Rhyme zavrtěl hlavou, aby z čela odhodil pramen vlasů, a řekl:

Kadý má právo na sebevradu.

Obávám se, e s tím musím nesouhlasit, ozval se Berger. Ve větině zemí má člověk monost to udělat, ale nikoliv právo. V tom je zásadní rozdíl.

Rhyme spolkl hořký úsměek. Nejsem ádný filozof, ale rád bych podotkl, e já nemám ani tu monost. A proto potřebuji vás.

Lincoln Rhyme ádal o eutanazii u čtyři doktory. Vichni ho odmítli. Rozhodl se tedy nejíst, jene hladovění pro něj bylo mučením. aludek se vzpíral a bolest hlavy ho ničila. Nemohl ani spát. A tak to vzdal a během jednoho velice zmateného rozhovoru o to poádal Thoma. Mladíkovi vak vytryskly slzy tehdy jedinkrát dal najevo tolik emocí a oznámil Rhymovi, e by to učinil rád, ale e to nedokáe. Byl by schopen sedět, přihlíet, jak Rhyme umírá, a dokonce mu i odmítnout pomoc, ale podílet se aktivně na jeho smrti prostě nedokáe.

A pak se stal zázrak. Pokud se to tak dá nazvat. Vyla mu kniha Místa pro zločin a v jeho bytě se najednou objevilo plno reportérů, aby s ním udělali rozhovor. V jednom článku v New York Times dokonce Rhyma citovali:

Ne, u neplánuji dalí knihy. Zůstal mi jediný velký projekt: chci se zabít. Bude to docela náročný úkol. A tak u půl roku hledám někoho, kdo by mi s ním pomohl.

Tyhle řádky upoutaly pozornost poradenského oddělení newyorské policie a několika bývalých známých, předevím Blaine (která mu sdělila, e je hlupák, kdy uvauje o takových věcech; e by měl přestat myslet sám na sebe; vůbec se nezměnila a e kdy u za ním přila, chce mu oznámit, e se bude znovu vdávat).

Výzvu zachytil i William Berger, jen naprosto nečekané zavolal uprostřed noci ze Seattlu. Po několika společenských frázích vysvětlil, proč volá.

Slyel jste někdy o společnosti Léthé?

Ano, Rhyme samozřejmě o skupině příznivců eutanazie slyel a dokonce se ji u dlouhé měsíce snail vystopovat. Její členové byli mnohem agresivnějí ne stoupenci jiných podobných spolků.

Nae dobrovolníky hledá policie za účast na desítkách sebevrad po celé zemi, vysvětloval Berger. Musíme se dret při zemi.

Doktor Berger Rhymovi oznámil, e jeho poadavek respektuje, ale nehodlá reagovat unáhleně, a tak spolu během posledních sedmi či osmi měsíců několikrát hovořili po telefonu. Dnes se poprvé seli osobné.

Nemůete to nějakým způsobem ukončit sám?

Ukončit

Ledae bych to udělal jako Gene Harrod. Ale ani to není stoprocentně jisté.

Gene Harrod byl mladý kvadruplegik z Bostonu, který se rozhodl, e se zabije. Nenael ádného pomocníka, ale podařilo se mu spáchat sebevradu jediným pro něj moným způsobem. I přes omezenou monost pohybu se mu podařilo zaloit v bytě poár. Kdy se plameny pořádně rozhořely, vjel do nich na invalidním vozíku. Zemřel na popáleniny třetího stupně.

Zastánci eutanazie označili tento incident jako příklad tragédie, kterou mohou způsobit zákony zakazující právo na smrt z cizích rukou.

Berger byl s případem seznámen, a tak jen souhlasně přikývl.

Ne, takhle by nikdo umírat neměl. Zkoumal Rhymovo tělo, kabely kolem něj a ovládací panel. Co vechno jste schopen mechanicky ovládat?

Rhyme mu vysvětlil princip ovládání různých funkcí pomocí prsteníčku, foukání do trubičky i pohybu brady, stejně jako počítačové diktovací zařízení, které zapisovalo na obrazovku jím vyřčená slova.

Ale vechno vám nejdřív musí někdo připravit, e? zeptal se Berger. Kdybyste se například rozhodl zastřelit, musí vám někdo koupit zbraň, připevnit ji, natáhnout a napojit spou k ovladači, je to tak?

Ano,

Takový člověk by byl ovem obviněn z napomáhání k vradě.

A co vae vybavení? vyzvídal Rhyme. Je účinné?

Vybavení?

No, vae metoda. Způsob, jakým, ehm, to provádíte.

Ten je velmi účinný. ádný pacient si jetě nestěoval. Rhyme zamrkal, Berger se rozesmál a Rhyme se k němu po chvíli přidal. Pokud by se u člověk nemohl zasmát smrti, tak čemu jinému?

Podívejte se.

Vy to máte s sebou?

V Rhymově srdci rozkvetla naděje. Doktor obřadné otevřel kufřík a vytáhl láhev brandy. A pak malou lahvičku s tabletkami. A igelitový sáček a gumové krtidlo.

Co je to za práky?

Seconal. Dnes u ho nikdo nepředepisuje. Kdysi byla sebevrada mnohem jednoduí. Tyhle mrky fungovaly perfektně. Moderní sedativa u dneska nikoho nezabijí. Vechny ty halciony, libria, dalmany, xanaxy

Budete sice spát hodně dlouho, ale nakonec se stejně probudíte.

A na co je ten igelitový sáček?

Jo, ten sáček, řekl Berger a zvedl ho. Tohle je takový symbol společnosti Léthé. Tedy samozřejmě neoficiální, jinak ádný emblém nemáme

Prostě pokud tabletky ani brandy nezaberou, přijde na řadu sáček. Navlékneme vám ho přes hlavu a stáhneme ho krtidlem kolem krku. Přidáváme do něj trochu ledu, protoe po pár minutách je uvnitř hrozné horko.

Rhyme nemohl spustit oči z téhle trojice smrtících nástrojů. Obyčejný igelitový pytlík, snad jen trochu hrubí. Laciná brandy a práky, na které nebyl třeba ani předpis.

Hezký dům, řekl Berger a rozhlédl se kolem. Západní část Central parku

ijete z invalidního důchodu?

Částečně. Občas dělám poradce pro městskou policii a někdy i pro FBI. Firma, co stavěla to metro, to se mnou po úrazu urovnala mimosoudně za tři miliony dolarů. Přísahali, e nenesou ádnou vinu, ale existuje nepsané pravidlo: bez ohledu, na čí straně je pravda, vekeré soudní spory se stavebními společnostmi vyhrává automaticky kvadruplegik. A zvlá, kdy se před soudem pokadí.

A pak jste napsal tu knihu, e?

Jo, za tu mi taky něco dali. Ale nic moc, nebyl to ádný trhák spí mrhák.

Kolik jste v ní popsal případů čtyřicet, padesát?

Jedenapadesát.

Rhyme znovu v duchu navtívil vechna místa starých kriminálních případů v New Yorku, na které si dokázal vzpomenout. Některé případy byly vyřeeny, jiné ne. V knize psal o případu starého pivovaru, kde bylo během jediné noci v roce 1839 nezávisle na sobě spácháno celkem třináct vrad. O Charlesi Aubridgi Deaconovi, který během nepokojů při odvodu branců do občanské války třináctého července 1863 zavradil svou matku, aby poté tvrdil, e ji zabili její bývalí černotí sluhové, a přilil tak olej do ohně nenávisti vůči černochům. O milostném trojúhelníku a vradě architekta Stanforda Whita na střee Madison Square Garden a o zmizení soudce Cratera. O íleném Georgi Meteskym, který v padesátých letech bombardoval, co se dalo, a o Murphu Surfovi, který ukradl slavný diamant Star of India.

Budovy z devatenáctého století, podzemní stoky, koly pro děti slouících, předříkával Berger a listoval knihou, lázně pro homosexuály, bordely v čínské čtvrti, ruské pravoslavné chrámy

Kde jste se toho tolik o městě dozvěděl?

Rhyme pokrčil rameny. Jetě jako éf Centrální vyetřovací divize se dopodrobna seznámil jak s městem, tak s různými vyetřovacími metodami.

Policajti přece neijí ve vzduchoprázdnu, prohlásil. Čím víc znáte své okolí, tím lépe můete aplikovat

Uvědomil si, e se mu do hlasu vloudilo nadení, a okamitě se zarazil. Měl vztek, e naletěl doktorovi na tak lacinou fintu.

Za pokus to stálo, doktore Bergere, co? sykl.

Ale no tak. A říkejte mi Bili, prosím.

Rhyme se vak nenechal odradit. U tuím, jaké vásty se na mě chystáte vybalit. ,Vezměte si velký kus papíru a sepite vechny důvody, pro které chcete spáchat sebevradu. Pak si vezměte druhý kus papíru a napite, proč se zabít nechcete.’ Měla by se v tom objevit slova jako uitečný, prospěný, plnohodnotný, zajímavý velká slova, deset dolarů za kus. Ale já vám na taková slova seru. Navíc ani neudrím pitomý pero, abych si spasil dui.

Lincolne, pokračoval Berger vlídně, musím se ujistit, zda jste pro ná program správný kandidát.

Kandidát? Program? Ach, jak vzneená slůvka, pronesl hořce Rhyme. Doktore, já u jsem rozhodnutý. Rád bych to udělal u dneska. Vlastně hned teď.

Proč dneska?

Rhyme přesunul pohled na lahvičku a sáček.

A proč ne? zaeptal. Kolikátého je? Třiadvacátého srpna? Nevím, proč by to nemohlo být zrovna tohle datum.

Berger si prstem poklepal na úzké rty. Já si s vámi prosté musím pořádně promluvit, Lincolne. A pokud se přesvědčím, e to opravdu chcete dotáhnout do konce

Chci, vydechl Rhyme a opět si uvědomil jako u mnohokrát e pouhá slova působí nepřesvědčivé, pokud je nedoprovázejí gesta. Zoufale si přál poloit ruku Bergerovi na rameno nebo alespoň prosebně zvednout dlaně.

Doktor vytáhl krabičku cigaret a bez Rhymova svolení si zapálil. Z druhé kapsy vylovil skládací kovový popelník, otevřel ho a pohodlně si překříil vyzáblé nohy. Vypadal jako nafintěný spratek na snobském dýchánku.

Chápete, v čem je problém, Lincolne, e?

Lincoln to samozřejmě chápal. Proto taky jeho ivot neukončili jeho lékaři a místo nich musel přijít Berger. Uspíit nevyhnutelnou smrt nevyléčitelně nemocného pacienta bylo jetě přijatelné a podle průzkumů to někdy udělala téměř třetina oetřujících lékařů. Státní zástupci nad tím přivírali oči, pokud se lékaři eutanazií přímo nechlubili, jako třeba doktor Kevorkian.

Ale kvadruplegici, paraplegici, zkrátka tělesně postiení to bylo něco jiného. Lincolnu Rhymovi bylo čtyřicet let. Naučil se ít bez dýchacího přístroje, a pokud ho v budoucnu nepřepadne nějaká zákeřná choroba, neexistoval z lékařského hlediska důvod, proč by se nemohl doít osmdesátky.

Řeknu vám to otevřeně, Lincolne, dodal lékař. Musím se ujistit, e se nejedná o léčku.

O léčku?

Ze strany státního zastupitelství. Jednou u mě chytli.

Rhyme se zachechtal. Zdejí prokurátor má práce nad hlavu. Určité nebude mít čas instalovat u nějakého mrzáka odposlech jen proto, aby dopadl zastánce eutanazie.

Bezmylenkovitě pohlédl na zprávu z místa nálezu mrtvoly.

tři metry jihozápadně od oběti nalezena malá hromádka bílého písku: kulička vlákna, est centimetrů v průměru, pinavě bílá. Původ vlákna se nedal určit, a proto byl vzorek podroben zkoumání pod rentgenem. Zjitěno sloení A2B5(Si, A8O22(OH)2. Zdroj nebyl identifikován a vlákno nelze blíe definovat. Vzorek odeslán na FBI k dalí analýze.

Musím být zkrátka opatrný, pokračoval Berger. Je to teď mé jediné povolání. Ortopedii jsem nadobro opustil. Vlastně je to víc ne práce. Rozhodl jsem se obětovat ivot pro ty, kteří chtějí obětovat svůj.

Nedaleko vláken, ve vzdálenosti necelých deseti centimetrů, byly nalezeny dva útrky papíru. První byl z běných novin a obsahoval slova patnáct hodin pouitý typ písma Roman, konzistence barvy obvyklá při vydávání novin. Druhý útrek pochází z knihy, jde o roh stránky s číslem 823. Pouitý typ písma Garamond, papír křídový. Ultrafialové paprsky ani následná ninhydrinová analýza neodhalily ádné otisky

Blií defiruce nemoná.

Několik věcí Rhyma rozčilovalo. Třeba ta vlákna. Proč se toho Perem nechytil? Vdy to bilo do očí. A proč vlastně ty útrky a vlákno leely pohromadě? Něco tu nehrálo.

Lincolne?

Omlouvám se.

Říkal jsem

, e netrpíte neúnosnými bolestmi. Ani nejste bezdomovec. Máte peníze a nadání. Vae rady pomáhají mnoha lidem. Kdybyste jen trochu chtěl, můete opravdu vést plnohodnotný ivot. A docela dlouhý.

Dlouhý. To je právě ten problém. Dlouhý ivot, Rhyma u unavilo chovat se sluně. Ale já ádný dlouhý ivot nechci, odsekl. Prostě nechci.

Berger začal velice pomalu: Pokud je zde sebemení pravděpodobnost, e byste své rozhodnutí nemusel myslet váně, pak já jsem ten, který s tím bude muset ít. A ne vy.

Copak si u něčeho takového můete být někdy naprosto jistý?

Oči mu opět sklouzly k policejní zprávě.

Na útrcích leel estihranný elezný roub s písmeny CE, pět centimetrů dlouhý, s pravotočivým závitem. Průměr 2,4 centimetry.

Několik přítích dnů budu dost zaneprázdněný, řekl Berger a podíval se na hodinky. Samozřejmě to byly rolexky. Smrt holt byla vdycky lukrativní byznys. Jetě hodinku vydrte. Trochu si promluvíme, pak si dáte den pauzu a pozítří zase přijdu.

Rhymovi cosi vrtalo hlavou. Něco ho svrbělo svědění bylo prokletím vech ochrnutých i kdy v tomto případě byly příčinou neodbytné mylenky. Pocit, který Rhyma pronásledoval po celý ivot.

Něco bych od vás potřeboval, doktore. Mohl byste prolistovat tuhletu zprávu? Měl by tam někde být obrázek roubu.

Berger zaváhal. Obrázek roubu?

Fotka z polaroidu. Asi bude přilepená někde vzadu. V obraceči by to dlouho trvalo.

Berger vytáhl zprávu z obraceče a začal otáčet stránky.

Tady. Ukate.

Rhyme si prohlíel fotku a pocítil naléhavou potřebu. Ach, Boe, ne tady a ne teď. Prosím, ne.

Promiňte jetě, mohl byste mi zase nalistovat původní stránku?

Berger mu vyhověl.

Rhyme neříkal nic a pozorně četl.

Ty útrky

Patnáct hodin

strana 823.

Srdce se mu rozbuilo a pot se z něj jen lil. V uích se mu opět ozvalo ílené bzučení.

U viděl ty titulky v novinách: MU ZEMŘEL BĚHEM ROZHOVORU S DOKTOREM SMRTI

Berger zamrkal. Lincolne? Jste v pořádku? Jeho oči pozorné Rhyma sledovaly.

Rhyme co nejklidněji odpověděl: Moc mě to mrzí, doktore, ale budu teď muset něco zařídit.

Berger pomalu a nejistě přikývl. e byste si to přece jen rozmyslel?

Rhyme se nenuceně usmál. Ne. Chtěl jsem vás jen poádat, abyste přiel a za pár hodin.

Teď je nutné dávat si dobrý pozor na slova. Pokud Berger vycítí jen stopu zaujetí, sebere si svoje lahvičky i sáček a jednou provdy zmizí.

Doktor si otevřel diář. Dneska u mi to nevyjde. A zítra

ne, bohuel můu nejdřív pozítří. V pondělí.

Rhyme zaváhal. Boe

Jeho tuby, o kterých poslední rok dennodenně snil, se teď přiblíily na dosah ruky. Ano, nebo ne? Rozhodni se.

Tak dobře. V pondělí, uslyel nakonec sám sebe a nasadil zoufalý úsměv.

Co se vlastně děje?

Můj bývalý partner mě poádal o radu. A já mu nevěnoval dostatečnou pozornost. Musím mu zavolat.

Ne, tohle nebyl záchvat dysreflexe.

Lincoln Rhyme pocítil cosi, co nezail snad několik let. Najednou měl zatraceně naspěch.

Mohl bych vás poádat, abyste sem poslal Thoma? Myslím, e je dole v kuchyni.

,Jistě, s radostí.

Rhyme zahlédl v lékařových očích cosi zvlátního. Co to jen bylo? Obezřetnost? Snad. Skoro to vypadalo jako zklamání. Teď ovem nebyl čas o tom přemýlet. Jakmile odezněly doktorovy kroky, ozval se sytý Rhymův baryton:

Thome? Thome!

Co se děje?

Zavolej Lonovi. A sem přijede. Okamitě!

Rhyme pohlédl na hodiny. Bylo dvanáct pryč. Zbývají jim necelé tři hodiny.

4

Místo činu je falené, řekl Rhyme na uvítanou.

Lon Sellitto odhodil sako a odhalil příerně pomačkanou koili. Nato se lokty opřel o stůl plný papírů a knih.

Jerry Banks se objevil rovně a právě svýma světlemodrýma očima sledoval leícího Rhyma. Ovládací panel u ho nezajímal.

Sellitto se zamračil. Ale co se nám tím snaí pachatel nabulíkovat?

U různých zločinů, ale předevím u vrad si pachatelé často pohrávali s důkazy, aby svedli detektivy ze stopy. Někteří to dělali chytře, ale větina jich byla naivní. Jako kdy třeba manel ubil svou enu k smrti a potom to narafičil tak, aby to vypadalo jako loupené přepadení, ale přitom ukradl pouze její cennosti a klidné zapomněl na svůj zlatý náramek a diamantový prsten na stolku.

To je právě to zajímavé, řekl Rhyme. Nejde ani tak o to, co se stalo, Lone. Jde o to, co se teprve stane.

Proč si to myslí? zabručel pochybovačně Sellitto.

Napověděly mi to ty útrky papíru. Mají znamenat ,dneska ve tři odpoledne’.

Dneska?

No tak se podívej! Rhyme netrpělivě pohodil hlavou ke zprávě.

Na jednom útrku je sice napsáno tři odpoledne, poznamenal Banks, ale na tom druhém je pouze číslo stránky. Proč si myslíte, e to znamená dneek?

To není číslo stránky, řekl Rhyme a zvedl obočí. Pořád to nechápali. Uvaujte logicky! Pachatel tam tyhle útrky nechal jen proto, e nám chtěl něco sdělit. Ale protoe nám nijak nenaznačil, o jakou knihu jde, nemůe to být číslo stránky.

Nastalo ticho.

Je to datum! vybuchl Rhyme rozhořčeně. Osm dvacet tři. Srpen, třiadvacátého. Dnes ve tři odpoledne se něco stane. A ta kulička vláken? To je azbest.

Azbest? podivil se Sellitto.

Ten vzorec uvedený ve zprávě je vzorec amfibolu. Oxid křemičitý. A to je azbest. Vůbec nechápu, proč to Peretti posílal na FBI. Take na kolejích máme azbest, který tam nemá co dělat. A zároveň se tam najde roub s rezavou hlavou, ale nedotčeným závitem. Co znamená, e byl někde dlouho zaroubovaný a někdo ho vyrouboval teprve docela nedávno.

Moná ho pachatel vykopal při vyhrabávání jámy, namítl Banks.

Ne. V oblasti Midtownu je podloí těsně pod povrchem, stejné jako spodní voda. Od Třicáté čtvrté a po Harlem je půda tak vlhká, e by tam takový roub zrezivěl během pár dní. A kdyby ten roub leel v zemi, byl by navíc rezavý celý. Ne ne, ten chlap ho odněkud vyrouboval, odnesl ho na místo činu a nechal ho tam. A pak ta hromádka písku

Co, prosím vás, dělá hromádka bílého písku na kolejovém loi uprostřed Manhattanu, kde se vyskytují pouze jíly, jílovce, prachovce a ula?

Banks chtěl opět něco dodat, ale Rhyme ho předeel. A co tohle vechno dělá na jediném místě? Ten ná pachatel nám chce něco sdělit, to se vsadte! Co ty dveře do tunelu, Banksi?

Měl jste pravdu, přitakal mladý detektiv. Nali je necelých třicet metrů severně od hrobu. Vylomené zevnitř. A s těmi otisky jste měl taky pravdu. Do puntíku.

Azbest, rezavý roub, útrek z novin

Místo činu je stále pod kontrolou? zeptal se Rhyme.

Hlídky u byly odvolány.

Lincoln Rhyme, invalida s plícemi závodního plavce, si se syčením zhluboka povzdechl. Kdo udělal tuhle botu?

Nevím, zaeptal Sellitto. Zřejmě velitel hlídky.

Take Peretti, domyslel si Rhyme. V tom případě si musíte poradit s tím, co máte.

Vekeré stopy vedoucí k odhalení únosce a jeho motivů byly buďto ve zprávě, anebo jednou provdy v čudu, protoe je mezitím zadupali do země policisté, čumilové a elezničáři. Obvyklá detektivní práce průzkum okolí místa činu, výslechy svědků, rozbor stop byla nádeničina, která se prováděla beze spěchu. Ovem samotné místo činu se muselo ohledat rychle jako blesk, jak Rhyme často svým lidem vtloukal do hlavy. A taky hezkých pár lidí vyhodil, protoe na jeho vkus nekmitali dost rychle.

Peretti na to dohlíel osobně? zeptal se.

Peretti a kompletní tým.

Kompletní tým? zeptal se Rhyme s úklebkem. Co to znamená kompletní tým?

Sellitto pohlédl na Bankse a ten řekl: Čtyři technici od fotografů a čtyři přes otisky. Osm prohledavačů. Plus doktor.

To se tam poflakovalo osm lidí?

Účinnost prohledávání místa činu se řídí Gaussovou křivkou. U vrady je nejúčinnějí nasadit dva policisty. Jeden člověk můe něco přehlédnout; tři a více lidí si zase překáejí a přehlédnou toho jetě víc. Lincoln Rhyme vak vdycky pátral sám. Ostatní nechal pouze sejmout otisky prstů, udělat fotografie a natočit videozáznam.

Peretti. Synek bohatého politika, kterého Rhyme před esti sedmi lety osobně přijímal do policie. Ukázalo se, e mladík má kriminalistické nadání. Pátračka se odjakiva povauje za protekční flek a o místo v ní se vdy ucházela celá řada mladíků. Rhymovi činilo jakousi zvrácenou radost sniovat počet uchazečů tím, e jim ukazoval rodinné album soubor nejhrůznějích fotografií z místa činu. Někteří kandidáti zbledli, jiní se nervózně zahihňali. A někteří Rhymovi album vrátili se zdvieným obočím, jako by se ptali: No a co? A právě takové si Rhyme vybíral. Peretti patřil mezi ně.

Take chce na tom dělat s námi, Lincolne? zeptal se Sellitto a Rhyme si viml, e se na něj pozorně dívá.

S vámi? rozchechtal se Rhyme kalavě. To nejde, Lone. Ne. Já jsem tu jenom vychrlil pár mylenek. A vy si s nimi dělejte, co chcete. Thome, seeň mi Bergera.

Rhyme začal litovat, e oddálil svou schůzku s doktorem smrti ale třeba jetě není pozdě. Nemohl snést pomylení, e na svůj odchod bude muset čekat jetě den nebo dokonce dva. A v pondělí

V pondělí zemřít nechtěl. Připadalo mu to řádní.

Zapomněl jsi říct, ,prosím’, ozval se Thom.

Thome!

No jo, řekl mladý oetřovatel a rezignovaně zvedl ruce.

Rhyme pohlédl na místo na stolku, kde jetě před chvílí hověla láhev brandy, tabletky a igelitový sáček. Ty předměty byly tak neuvěřitelně blízko a přitom tak zoufale mimo Rhymův dosah jako vechno na tomhle posraném světě.

Sellitto mezitím vyukal na telefonu číslo, a kdy se volaný ozval, naklonil hlavu na stranu a představil se. Hodiny na zdi právě ukazovaly půl jedné.

Ano, pane. Sellittův hlas se změnil v uctivý epot. Zřejmě mluví se starostou, domýlel si Rhyme. Volám ohledně toho únosu na Kennedyho letiti. Právě jsem mluvil s Lincolnem Rhymem

Ano pane, má několik zajímavých podnětů.

Detektiv otočil hlavu k oknu, nepřítomné pohlédl na sokoly a snail se vysvětlit nevysvětlitelné mui, který řídil nejzáhadnějí město na světě. Nakonec zavěsil a otočil se.

Starosta i náčelník si přejí, abys na tom dělal s náma, Linku. Výslovně si tě vyádali. Dokonce i sám Wilson.

Rhyme se zasmál. Lone, rozhlédni se kolem sebe. Podívej se na mě! Váně má pocit, e bych já mohl vyetřovat nějaký případ?

Normální případ ne, jene tenhle normální není.

Je mi líto, ale nemám čas. Čeká mě doktor. A nová léčebná kůra. Thome, u jsi mu volal?

Jetě ne. Za minutku.

Okamitě! Udělej to hned!

Thom pohlédl na Sellitta a vyel ze dveří. Rhymovi vak bylo jasné, e ho neposlechne. Nasrat na to vecko!

Banks si přejel jizvu po holení a vyhrkl: Tak nám aspoň dejte pár tipů. Prosím. Říkal jste, e ten pachatel

Sellitto ho gestem umlčel a nespoutěl z Rhyma oči. Ty jeden mizero, pomyslel si Rhyme. Starý otřepaný trik. Ticho. Které člověk nenávidí a snaí se ho přeruit. Kolik svědků a podezřelých se u sesypalo pod tíhou dusného a nesnesitelného ticha. Rhyme se Sellittem tvořili váně dobrý tým. Rhyme se vyznal v důkazech a Sellitto v lidech.

Dva muketýři. Místo třetího měli exaktní védu.

Sellitto sklouzl pohledem ke Zprávě z místa činu. Lincolne. Co se má podle tebe stát dneska ve tři?

Nemám ponětí.

Fakt ne?

Průhledná finta, Lone. Tohle ti oplatím.

Nakonec se vak Rhyme rozhovořil.

Chystá se zabít tu enu z taxíku. Nějakým brutálním způsobem, za to ti ručím. Tak brutálním, e pohřbení zaiva je proti tomu legrace.

Boe, zaeptal Thom od dveří.

Proč u nevypadnou? pomyslel si Rhyme. Třeba by pomohlo, kdyby jim začal vyprávět o nesnesitelných bolestech íje a ramenou nebo kdyby jim vysvětlil, kolik sil ho stojí proít jeden jediný den. Třeba by pochopili, jak příerný pocit je být odkázán na ostatní.

Mohl by jim vyprávět o komárovi, který v noci vletěl do pokoje a začal mu létat kolem hlavy; Rhymovi trvalo skoro hodinu, ne ho drobnými posunky konečně nasměroval na ucho, co bylo jediné místo, kde ho mohl nechat sednout a bodnout, protoe ucho si natěstí dokázal podrbat o poltář.

Sellitto tázavé zvedl obočí.

Včnuju vám dneek, vydechl Rhyme. Jenom jeden den. Tečka.

Díky, Linku. Má to u nás. Sellitto si přitáhl idli k posteli a kývl na Bankse. Tak. A teď nám to vyklop. Na co si ten sráč hraje?

Nespěchej tak. Sám to nezvládnu, potřebuju tým.

Jasně. Koho teda chce?

Nejlepího technika z laboratoře. A se tu objeví se základním vybavením. Nějaké kluky z taktického plánování. A taky pár lidí z nouzovky. A pak telefony, rozkazoval Rhyme.

Do oka mu padla láhev skotské na skříni. Připomněla mu brandy, kterou mu ráno přinesl doktor Berger. Předsevzal si, e svůj ivot rozhodně neukončí pomocí takového laciného patoků. O jeho odchod se postará buďto estnáct let stará whisky Lagavulin, nebo lahodný Macallan, který zraje celá desetiletí. Anebo obojí proč ne?

Banks vytáhl svůj mobilní telefon. Jaké chcete telefony? e bych

Pevné linky,

Tady?

Jasně e ne, odsekl Rhyme.

Chce mít k dispozici telefonisty, kteří by volali z centrály, vysvětloval Sellitto mladímu kolegovi.

Aha.

Zavolej na centrálu, a nám přidělí tři nebo čtyři dispečery, nařídil mu Sellitto.

Lone, zeptal se Rhyme, kdo na tom dělal nádeničinu?

Banks potlačil smích. Laurel a Hardy.

Rhyme ho zprail pohledem.

Detektivové Bedding a Saul, pane, dodal mladík rychle.

Sellitto se také uklíbl. Laurel a Hardy. Tak jim říká kadý. Ty je vlastně nezná, Linku. Jsou z oddělení vrad.

Jsou jim docela podobní, vysvětloval Banks. A jejich způsob podávání zpráv je trochu legrační.

Nechci ádné komedianty.

Neboj, jsou dobří, uklidňoval Rhyma Sellitto. Jsou to nai nejlepí vyetřovatelé. Pamatuje na ten únos osmileté holčičky loni v Queensu? Vyetřování prováděli Bedding a Saul. Vyslechli snad celou čtvr sepsali dva tisíce dvě stě svědeckých výpovědí. Jen díky nim ji nali. Kdy se zjistilo, e dnení obětí byl ten unesený chlápek z letitě, nasadil je na to sám náčelník.

A kde jsou teď?

Vyslýchají svědky v okolí kolejitě. A taky čmuchají okolo toho taxíku a jeho řidiče.

Volals tomu Bergerovi? zaječel Rhyme na Thoma. Samozřejmě ne! Říká ti něco slovo ,nekázeň’? Tak pojď aspoň sem a buď mi trochu k uitku. Přisuň mi sem tu zprávu a otáčej mi stránky. Kývnul hlavou k obraceči. Tenhle krám je na houby.

e ses dneska vyspal dorůova, opáčil Thom.

Dr tu zprávu vý. Leskne se mi.

Rhyme četl asi minutu a pak vzhlédl.

Sellitto právě telefonoval, ale Rhyme ho přeruil. Dneska ve tři se stane zločin a my musíme nějak zjistit, kde. Potřebuju někoho, kdo mi pomůe.

Dobře, souhlasil Sellitto. Zavolám Perettimu a nanesu mu to. Určitě bude napěněný, e jsme ho obeli.

Perettiho nechci! zavrčel Rhyme.

Vdy je to ná zlatej chlapec.

Já ho nechci, zamumlal Rhyme. Chci někoho jiného.

Sellitto a Banks si vyměnili pohledy. Starí detektiv se usmál a uhladil si zmačkanou koili.

Můe si přát, koho chce, Linku. Dneska jsi tu králem.

Zírala do temného oka.

T. J. Colfaxová, černovlasá absolventka Newyorské univerzity, která kdysi uprchlá z kopců východního Tennessee, aby se z ní v New Yorku stal pohotový obchodník s valutami, právě vyplula z hlubokého snu. Vlasy se jí lepily na tváře a pot jí stékal a na krk.

Dívala se do metr vzdáleného černého oka vývodu rezavé trubky, z něho někdo odmontoval kryt.

Nosem nasála hnilobný pach přes ústa měla pořád lepicí pásku. Chutnala hořce.

A co John? uvaovala. Kam se poděl? Nechtěla ani pomyslet na ostrou ránu, kterou zaslechla minulou noc ve sklepě. Vyrůstala ve východním Tennessee a zvuk výstřelu znala a příli dobře.

Prosím, a je v pořádku, modlila se za svého asistenta.

Zůstaň klidná, nařizovala si. Jestli zase začne brečet, určitě ví, co se stane. Po tom výstřelu ve sklepě se úplně zhroutila, v paruce vzlykala a málem se při tom udusila.

To je ono. Jen klid.

Dívej se do černého oka trubky. Představuj si, e na tebe mrká. e je to oko tvého anděla stráného.

Seděla na podlaze, obklopená stovkami trubek a velijakých kabelů. V místnosti bylo horko, větí ne kdysi před deseti lety na zadním sedadle auta jejího prvního kluka. Ze starých trámů nad hlavou visely krápníky, ze kterých kapala voda, a celý prostor matně osvětlovalo pouze půl tuctu naloutlých árovek. Přímo nad hlavou zahlédla kus červeného nápisu. Ačkoliv ho nemohla přečíst, na konci rozeznala tlustý vykřičník.

Znovu sebou kubla, ale pouta drela a bolestivě jí rozdírala zápěstí. Z hrdla se jí vydralo zoufalé, téměř zvířecí zakvílení. Silná lepicí páska vak zvuk dokonale utlumila; nikdo ji nemohl slyet.

Černé oko na ni neustále zíralo. Zachrání mě, e? prosila ho v duchu.

Náhle se v dálce ozvalo kovové prásknutí, jako by kdosi zabouchl obrovská vrata. Zvuk se nesl z díry v trubce. Z toho přátelského oka.

Tammie sebou zacloumala a pokusila se vstát. Nepohnula se vak víc ne jen o pár centimetrů.

Teprve nyní zahlédla nápis celý.

Ach ne! Proboha ivého

Po tváři jí opět začaly stékat slzy.

Viděla před sebou matku ve svém modrém domácím úboru a s vlasy staenými dozadu, jak ji hladí a eptá: Vechno bude v pořádku, miláčku. Nestrachuj se.

Tentokrát vak matčiným slovům nevěřila.

Věřila varovnému nápisu:

Extrémní nebezpečí! Přehřátá pára pod vysokým tlakem. Neodstraňujte kryt. V případě havárie volejte firmu Consolidated Edison. Extrémní nebezpečí!

Černé oko na ni zíralo a mířilo jí přesně na hruď. V hloubi trubky se ozvalo dalí klepnutí kovu o kov. Kdosi tam tloukl kladivem.

Tammie Jean Colfaxová začala usedavě plakat, aby po chvíli zaslechla dalí klepnutí. A pak jakési vzdálené zahučení. A pak se jí přes slzy zdálo, e na ni černé oko spiklenecky mrklo.

5

Situace vypadá následovně, začal Lincoln Rhyme. Máme zde obě únosu a čas do tří hodin.

A nikdo nepoaduje výkupné, dodal Sellitto a otočil se, aby konečně zvedl vyzvánějící telefon.

Jerry, poádal Rhyme Bankse, řekni jim, co jste ráno nali.

Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy se v jeho pokoji motalo tolik lidí. Jistě, brzy po nehodě se za ním občas stavili přátelé (obvykle bez ohláení, měli toti docela slunou anci, e bude doma), ale Rhyme jim to brzy zatrhnul. Pak jetě přestal odpovídat na telefony a stále více se začal uzavírat do sebe. Celé hodiny trávil psaním knihy, a kdy ji dokončil a na novou neměl dost inspirace, začal zabíjet čas čtením. Kdy ho čtení omrzelo, bylo tu jetě video, televize a hudba. Později ho přestalo bavit i to a raději celé hodiny zíral na umělecká díla, která jeho oetřovatel posluně pověsil na protějí zeď. A ho nakonec omrzely i obrazy.

Osamělost.

Po ničem jiném netouil a nyní mu bolestně scházela.

Jim Polling se procházel po místnosti a vypadal nervózně. Vyetřováním byl pověřen Lon Sellitto, ale podobné případy vdy vyadovaly člověka, který by postup policie obhájil před veřejností a Polling se nabídl dobrovolně. Tenhle případ se stal časovanou bombou, která mohla během okamiku zlikvidovat hezkých pár kariér, take vichni vyí policejní důstojníci byli Pollingovi vděčni. Snaili se od případu co nejvíce distancovat, a jakmile se na tiskovce rozbzučely televizní kamery, neetřili slovními obraty jako pověřen vyetřováním, přidělen a na nai radu, aby pak při jakékoliv nepříjemné otázce rychle předali slovo Pollingovi. Rhyme nedokázal pochopit, jak můe nějaký policista dobrovolně převzít takový případ.

Polling ovem nebyl nějaký policista. Tenhle skrček se z pochůzkáře odněkud ze severního okrsku dokázal vypracovat a na jednoho z nejúspěnějích a nejznámějích specialistů na vrady. Vichni věděli o jeho vzteklé povaze – jednou se dostal do váných potíí, kdy zabil neozbrojeného podezřelého. Přesto se mu podařilo svou kariéru zachránit, podílel se toti na objasnění případu masového vraha policistů, Shepherda, při kterém se Rhyme zranil. Dokonce ho pak slavnostně povýili na kapitána. Polling potom proel jednou z nejroztodivnějích proměn v ivotě lidském. Na stará kolena odloil díny a kostkované koile a začal chodit ve značkovém (zrovna dneska měl na sobě leérní oblek od Calvina Kleina v barvě námořnické modři). Kromě toho se vydal na dlouhé plhání do nejvyího patra budovy policejního ředitelství konkrétně do nóbl rohové kanceláře samotného ředitele.

Dalí policista se opíral o stůl. Nakrátko ostříhaný Bo Haumann velel pohotovostní jednotce newyorské policie.

Banks uzavřel své stručné shrnutí situace právě v okamiku, kdy Sellitto dokončil hovor a sloil si telefon do kapsy.

Laurel a Hardy.

Zjistili něco nového o tom taxíku? zeptal se Polling.

Nic. Pořád jen plácám do vody.

A nemohla ta enská chrápat s někým, s kým neměla? uvaoval Polling. Třeba měla ujetýho kluka.

ádného stálého přítele neměla, jen se občas sela s pár přáteli.

A nikdo pořád nechce výkupné? vyzvídal Rhyme.

Ne.

U dveří zazvonil zvonek a Thom el otevřít.

Rhyme zaměřil pozornost k blíícím se hlasům.

O chvíli později uvedl Thom do pokoje uniformovanou policistku. Zdálky vypadala velmi mladě, ale kdy přistoupila blí, dal se její věk odhadnout na třicet i víc. Byla docela vysoká a měla v sobě onu vzdorovitou, nespoutanou krásu en z módních urnálů.

Protoe člověk poměřuje druhé podle sebe, přestala Lincolna Rhyma po nehodě zajímat těla jiných lidí. Prohlédl si sice dívčinu postavu, útlý pas i husté zrzavé vlasy, které z ní dělaly sexbombu, ale daleko více ho zaujal pohled jejích očí.

Ne překvapení, které v nich postřehl, to bylo pochopitelné, nikdo ji zřejmě nevaroval, e bude mluvit s mrzákem ale něco jiného. Jetě nikdy neviděl podobný výraz ve tváři. Jako by ji jeho fyzický stav uklidňoval. Její reakce byla přesně opačná ne u vech ostatních lidí,

Policistka Sachsová? zeptal se.

Ano, pane, vyhrkla a jen taktak mu nepodala ruku.

Sellitto ji představil Pollingovi a Haumannovi. Znala oba jen z doslechu, a tak nyní zaujala ostraitý postoj.

Zběně se rozhlédla po místnosti a vimla si era i nánosů prachu. Pod stolem si vimla částečně srolovaného uměleckého plakátu. Noční jestřábi od Edwarda Hoppera. Osamělá dvojice pozdě v noci v jídelně. Tenhle plakát nechal Rhyme sundat jako poslední.

Rhyme jí mezitím vysvětlil, e ve tři hodiny bude zřejmé zabita ta ena z taxíku. Sachsová klidně přikývla, ale on v jejích očích opět zahlédl záblesk čehosi záhadného. Strach? Znechucení?

Jerry Banks, který sice měl na ruce prsten, ale nikoliv snubní, byl krásou mladé policistky okamitě okouzlen a lehce se na ni usmál. Sachsová mu vak dala jediným pohledem jasně najevo, e jeho obdiv zůstane bez odezvy.

Moná je to past, rozvíjel svou teorii Polling. Chce nás nalákat na nějaké místo a nastrait tam třeba bombu.

O tom pochybuju, pokrčil rameny Sellitto. Proč by to dělal tak sloitě? Jestli chce zabíjet policajty, prostě si nějakého vyhlídne a ustřelí mu hlavu.

Rozhostilo se trapné ticho. Vichni si uvědomili, e právě při vyetřování případu vrad policistů se Rhyme tak oklivě zranil.

Lincoln Rhyme vak na nějaké ohledy kalal a bez mrknutí oka pokračoval dál: Souhlasím s Lonem. Ale pohotovostní jednotky musí být připravené pro případ podobného překvapení. Tenhle chlápek jede podle vlastních pravidel.

Sachsová se opět podívala na plakát a Rhyme ji sledoval pohledem. Třeba ti lidi v jídelně nejsou tak úplně osamocení, pomyslel si. Vlastně vypadají docela spokojeně.

Máme k dispozici dva druhy důkazů, pokračoval. Jednak obvyklá laborka to, co po sobě zanechal neúmyslně. Vlasy, vlákna, otisky prstů, snad i krev, otisky bot. Kdy toho najdem dost a kdy budem mít těstí dovede nás to a k hlavnímu místu činu. Tedy k místu, kde bydlí.

Nebo kde se schovává, dodal Sellitto. Alespoň dočasně,

Jasně, Lone, přikývl Rhyme. Ten chlap potřebuje nějaké útočitě a nemusí to nutné být jeho bydlitě, dodal a vrátil se k původnímu tématu: A pak tu jsou fingované důkazy. Kromě útrků, které nám sdělily datum a hodinu, tam pachatel nechal jetě roub, smotek azbestu a hromádku písku.

Zatracený hajzl, zavrčel Haumann a přejel si rukou přes jeka na hlavě.

Vypadá úplně stejně jako kdysi před lety, pomyslel si Rhyme.

Take můu nahoru nahlásit, e unesená ena má anci přeít? chtěl vědět Polling.

Řek bych, e jo.

Kapitán vyukal na telefonu číslo a přeel do rohu místnosti. Po chvíli zavěsil a zabručel: To byl starosta. Je u něj i náčelník. Za hodinu je tiskovka a oni chtějí, abych tam byl. Zřejmě mám dohlídnout, aby jim z kalhot nelezl pinďour. Jetě mám těm frajerům něco vyřídit?

Sellitto pohlédl na Rhyma a ten zavrtěl hlavou.

Polling dal Sellittovi číslo svého mobilního telefonu a vyrazil ze dveří.

O chvíli později se na schodech objevil hubený a téměř pleatý třicátník. Mel Cooper vypadal vyjeveně jako vdycky. Klidně by zvládl roli přihlouplého souseda v nějaké situační komedii. Za ním se objevili dva mladí policisté se dvěma kufry, které váily snad půl tuny. Policisté je sloili na zem a beze slova zmizeli.

Mele, přivítal Coopera Rhyme.

Detektive.

Cooper přeel k Rhymovi a sevřel mu jeho nepouitelnou pravici. Tohle je dneska první host, který se odhodlal k fyzickému kontaktu, pomyslel si Rhyme. Pracovali spolu dlouhá léta. Mel Cooper měl doktorát z organické chemie, matematiky a fyziky a díky svým znalostem se stal na slovo vzatým odborníkem jak na identifikaci pachatele pomocí otisků, DNA nebo soudních rekonstrukcí tak na analýzu důkazních materiálů.

Jak se má ná nejčelnějí kriminalista na světě? zeptal se Rhyma oviálně.

Tenhle titul kdysi Rhymovi přiřkl tisk, kdy velo ve známost, e ho FBI nasadila do čela týmu poradců. Novinářům tenkrát nestačilo obyčejné označení soudní specialista nebo soudní expert, a tak z něj udělali rovnou kriminalistu.

Poprvé byl tímhle slovem označen legendární Paul Leland Kirk, který vedl fakultu kriminalistiky při univerzitě v Berkeley. Soudní specialisté se nejdříve tomuto oslovení bránili, ale kdy pak přilo do módy a oni se na večírcích začali ocitat v přítomnosti půvabných blondýnek, začali se za kriminalisty označovat sami.

Tahle představa děsí spoustu lidí, řekl Cooper. Vleze do taxíku a za volantem sedí psychopat. A zrovna ve chvíli, kdy kvůli té konferenci čumí na New York celý svět. Hned mě napadlo, e tě budou chtít kvůli tomuhle případu vytáhnout z postele.

Jak se má matka? zeptal se Rhyme.

Pořád si stěuje na nějaké píchání a bolení. Ale i tak je zdravějí ne já.

Cooper il s matkou v Queensu, v domku, kde se narodil. Jeho vání byly společenské tance a zvlátě pak tango. Celé policejní oddělení si ukalo o jeho odliném sexuálním zaměření. Rhyme se nezajímal o osobní ivot svých podřízených, ale přesto byl i on velmi překvapen, kdy ho Cooper seznámil s Gretou, úasnou dívkou odněkud ze Skandinávie, která učila aplikovanou matematiku na Kolumbijské univerzitě a která se stala Cooperovou přítelkyní.

Cooper otevřel jeden z obřích kufrů vystlaných sametem. Vytáhl součásti tří obrovských mikroskopů a začal je sestavovat.

Ach jo, vdy tu má domácí zásuvky, řekl zklamaně, upravil si na nose brýle s kovovou obroučkou a začal se pozorně rozhlíet kolem.

Moná proto, e tohle je dům, Mele.

Myslel jsem, e bydlí v laboratoři. Vůbec by mě to nepřekvapilo.

Rhyme si prohlíel vechny ty edočerné instrumenty. S podobnými pracoval více ne patnáct let. Klasický mikroskop, fázový kontrastní mikroskop a polarizační mikroskop. Ve druhém kufru se pak skrývaly různé lahvičky, skleničky, zkumavky a mnoho dalích vědeckých instrumentů. Rhymovi béhem okamiku probleskla hlavou slova, která kdysi tvořila nedílnou součást jeho slovníku. Vakuované zkumavky na krevní vzorky, kyselina octová, ortotolidin, luminol, Ruhemannův jev

Cooper se rozhlédl kolem sebe. Vypadá to tu přesně jako kdysi u tebe v kanceláři, Lincolne. Jak tu můe něco najít? Potřeboval bych trochu místa.

Thome, řekl Rhyme a hodil hlavou k nejméně přecpanému stolu.

Thom s Cooperem odsunuli časopisy, noviny a knihy stranou, a nakonec odhalili desku stolu, kterou Rhyme neviděl u dobrý rok.

Jak budem tomu pachateli říkat? Vdy jetě nemáme ani číslo případu.

Rhyme pohlédl na Bankse. Řekni nějaké číslo jakékoliv.

Co třeba číslo té stránky? navrhl Banks.

Jasné. Pachatel 823. Vdy je to fuk.

Sellitto zapsal číslo do zprávy.

Ehm, promiňte. Detektive Rhyme? ozvala se Sachsová a Rhyme se k ní otočil. V poledne jsem měla být na baráku. Slangový výraz pro policejní centrálu.

Policistko Sachsová. Vy jste tam byla první? U těch kolejí?

Ano, já brala ten anonym, řekla Sachsová a dívala se při tom na Thoma.

Já jsem tady, zavrčel Rhyme a musel se ovládat. Tady, vidíte mě? Vdycky ho rozzuřilo, kdy s ním někdo mluvil prostřednictvím jiné osoby, jako by Rhyme neuměl ani sám mluvit.

Otočila k němu hlavu a on poznal, e to pochopila. Ano, pane, řekla jemně, ale s ledovým pohledem.

U jsem mimo slubu. Říkejte mi Lincolne.

Mohl byste to se mnou konečně vyřídit, prosím?

A co jako?

To, kvůli čemu jste mě sem zavolal. Je mi líto, e jsem to tak zpackala. Nepřemýlela jsem. Jestli chcete písemnou omluvu, máte ji mít. Ale musím vás upozornit, e mám dalí povinnosti a u teď mám zpodění a to jsem jetě nestihla zavolat veliteli.

Omluvu? podivil se Rhyme.

Prostě jsem s tím neměla ádné zkuenosti. Jednala jsem naprosto intuitivně.

O čem to, proboha, mluvíte?

O tom, jak jsem zastavila vlak a uzavřela celou Jedenáctou. Jen kvůli mně nestihl senátor svůj projev v New Jersey a pár lidí z OSN nedorazilo včas z letitě.

Rhyme se zakuckal smíchy. Víte, kdo jsem?

Samozřejmě, slyela jsem o vás. Myslela jsem

e jsem mrtvý? doplnil ji Rhyme.

Ne, to jsem nemyslela. Přesné tohle ji ale napadlo. Na akademii jsme vichni četli vai knihu, dodala rychle, ale nikdo nám neřekl, e jste

Pohlédla ke stropu a začala neosobné odříkávat: Dle svého nejlepího úsudku jsem dospěla k rozhodnutí, e optimálním řeením bude zastavit vlak a uzavřít ulici, abych zabezpečila místo činu. A tak jsem to udělala, pane.

Říkej mi Lincolne. A ty jsi

Já , blekotala, zaraená nabídkou tykání.

Křestním jménem.

Amélie.

Nemusí se mi omlouvat, Amélie. Byla jsi v právu a Vince Peretti se mýlil.

Sellitto při téhle indiskrétnosti znervózněl, ale Lincolnu Rhymovi to bylo fuk. Koneckonců patřil k těm několika málo lidem na světě, kteří si mohou dovolit zůstat na zadku, i kdy do místnosti vejde třeba sám prezident Spojených států.

Peretti to vyetřoval tak, jako by mu přes rameno čuměl starosta a to je nejlepí způsob, jak to zvorat. Měl tam příli mnoho lidí a udělal stranou botu, kdy zase nechal rozjet vlaky a dopravu. A rozhodně neměl odejít z místa činu tak brzo. Kdo ví, třeba bysme tam někde nali účtenku se jménem nebo nádherný otisk palce.

To je moné, řekl Sellitto opatrně. Ale nechme si podobné vývody pro sebe.

Rhyme si pohrdlivě odfrkl a otočil se k Sachsové, která podobně jako ráno Banks si právě zkoumavě prohlíela jeho nohy a tělo pod oranovou přikrývkou.

Rád bych, abys s námi spolupracovala.

Coe? Tentokrát mluvila Sachsová s Rhymem přímo.

Abys s náma dělala, řekl Rhyme krátce. Na dalím místě činu.

Ale, zasmála se, já nepatřím k vyetřovačce. Jsem obyčejná pochůzkářka. Nikdy jsem tyhle věci nedělala.

Tohle je ale něco jiného. Detektiv Sellitto ti to potvrdí. Tenhle případ je zvlátní. Vid, Lone? Jasně, kdyby to byl normální případ, neádal bych tě. Tentokrát ale potřebujeme pár nezatíených čerstvých očí.

Sachsová pohlédla na Sellitta, který vak mlčel. Ale já

Myslím, e vám k ničemu nebudu. Určitě ne.

No dobrá, řekl trpělivě Rhyme. Chce slyet pravdu?

Přikývla.

Nutně potřebuju někoho, kdo má v sobě tolik odvahy, aby klidně zastavil vlak a pak se vyrovnal se spoustou potíí.

Díky za takovou anci, pane

, toti Lincolne. Ale

Lone, řekl Rhyme stroze.

Nemáte na vybranou, policistko, zabručel Sellitto směrem k Sachsové. Právě jste byla přidělena k případu.

Obávám se, e musím protestovat, pane. Já toti z aktivní sluby odcházím. K dnenímu dni. Ze zdravotních důvodů. Vlastně u hodinu přesluhuju.

Ze zdravotních důvodů? vyzvídal Rhyme.

Na chvíli zaváhala a podvědomě se mu znovu podívala na nohy.

Mám artritidu.

Váně?

Chronickou.

To mě mrzí.

Vzala jsem tu obhlídku pouze proto, e kolega onemocněl, pokračovala Sachsová rychle. Rozhodně jsem to neměla v plánu.

No, já jsem taky míval jiné plány, ozval se Lincoln Rhyme. Take se teď podíváme na ty stopy.

6

Ten roub.

Při vyetřování je nutné pamatovat na základní pravidlo: Nejdříve se zaobírej nejneobvyklejím předmětem.

Thom drel Rhymovi před očima igelitový pytlík s napůl rezavým roubem, neustále s ním obracel a Rhyme ho pozorně zkoumal.

Určitě tam nebyly otisky? A zkoueli jste i reakční činidla? To je na rezavé věci nejlepí.

Jo, potvrdil Mel Cooper.

Thome, odhrň mi vlasy z očí! nařizoval Rhyme. U ráno jsem je chtěl učesat dozadu.

Oetřovatel si povzdechl a vyčesal Rhymovi z čela pramen černých vlasů.

Dej si pozor, eptal při tom zlověstně svému pánovi.

Lincoln odmítavě trhl hlavou a vlasy mu opět spadly do čela. Amélie Sachsová zatím seděla natvaně v koutě a nohy měla sloené pod idlí jako sprinter připravený ke startu.

Rhyme se opět zadíval na roub.

Jetě kdy vedl oddělení, začal si zakládat databáze: katalog automobilových barev, seznam druhů tabáku, typy nábojů, vláken, textilií, pneumatik, bot, nářadí, motorových olejů, chladicích kapalin při téhle práci strávil stovky hodin.

K vytvoření databáze elezářského zboí se vak nikdy nedostal. Nemohl pochopit proč a vztekal se sám na sebe, e si na to tehdy neudělal čas a jetě více na Vince Perettiho, e na to nemyslel ani on.

Je třeba kontaktovat vechny výrobce roubů na celém Severovýchodě. Ne, v celé zemi. Zjistěte, kdo tenhle model vyrábí a komu ho prodává. A zafaxujte dispečerům na centrálu jeho popis a fotku.

Sakra, těch prodejen bude dobrý milion, ozval se Banks. Kadé elezářství a obchoďák v Americe,

Já myslím, e ne, uklidňoval ho Rhyme, musí to být jasné vodítko. Pachatel by nám tam nenechával nic bezcenného. Těch roubů byl určitě vyrobený jen omezený počet, o to se vsadím.

Sellitto kamsi zatelefonoval a za pár minut spokojené vzhlédl.

Sehnal jsem na ten případ čtyři dispečery, Lincolne. Ale kde získáme adresy výrobců?

Poli hlídku do veřejné knihovny na Dvaačtyřicáté. Tam mají adresáře firem. Zatím a to začnou obvolávat podle telefonního seznamu.

Sellitto to zopakoval do telefonu. Rhyme pohlédl na hodiny. Bylo půl druhé.

A teď se mrknem na ten azbest.

To slovo mu na okamik utkvělo v mysli. Něco mu připomínalo, ale co? Nedávno o azbestu něco četl či slyel. I kdy kdo ví, kdy to bylo. Pokud člověk leí hezkou řádku měsíců na zádech, čas se mu zpomalí. Třeba na tu informaci narazil u před dvěma lety.

Take co o azbestu vlastně víme? uvaoval nahlas.

Nikdo nereagoval, ale jemu to bylo jedno: odpověděl si sám. Vlastně to tak měl radi. Azbest je komplexní křemičitý polymer. Karcinogen. Nehoří, protoe je na něj ji navázán kyslík podobně jako u skla.

Kdy jetě chodíval se soudními antropology a odontology na místa činů, často se ocital v azbestem izolovaných budovách. Dobře si pamatoval na zvlátní chu masky, kterou musel mít během pátrání na obličeji. A právě při odstraňování azbestu ve stanici metra u radruce před třemi a půl lety nali jednoho z policistů, kterého zavradil Dan Shepherd. Jeho tělo leelo pohozeno v jakési rozvodně. A kdy se pak Rhyme shýbal, aby sebral vlákno z modré uniformy mrtvého policisty, uslyel prasknutí a zavalily ho trosky. Maska mu tehdy zřejmě zachránila ivot jinak by se udusil zvířeným prachem a pínou vude kolem.

Moná tu enu vězní někde, kde se odstraňuje azbest, napadlo Sellitta.

Moná, souhlasil Lincoln.

Starí detektiv předal úkol mladímu: Zavolej na městský odbor ivotního prostředí a zjisti, kde v současnosti něco podobného probíhá.

Bo, obrátil se Rhyme na Haumanna, má dost jednotek?

Jasně, jsou v pohotovosti, odpověděl velitel. I kdy ti musím říct, e polovina lidí byla nasazena na tu akci OSN. Vyádala si je tajná sluba a bezpečnostní sluba OSN.

Mám tu nějaké zprávy, řekl Banks a odebral se s Haumannem do rohu místnosti.

Odsunuli stranou několik hromádek knih a rozloili na stole taktickou mapu New Yorku. V tu chvíli něco spadlo na podlahu.

Banks vyskočil. Boe můj.

Z postele Rhyme neviděl, co vlastně spadlo. Haumann chvíli váhal, pak se sehnul, zvedl ze země vybělený obratel a poloil ho zpátky na stůl.

Rhyme na sobě ucítil několik pohledů, ale nijak celou událost nekomentoval. Haumann se znovu naklonil nad mapu a Banks mu začal od telefonu oznamovat názvy míst, kde právě probíhá odstraňování azbestu. Haumann vechna místa označil na mapě. Zdálo se, e jich je spousta a e jsou roztroueny po vech pěti předměstích New Yorku. Nepříli povzbudivé zjitění.

Musíme výběr zúit. Mrknem se zatím na ten písek, řekl Rhyme Cooperovi. Dej si ho pod mikroskop a řekni mi, na cos přiel.

Sellitto předal sáček s důkazním materiálem technikovi a ten vysypal obsah na smaltovanou mističku. Nad lesknoucí se hromádkou se vznesl drobný obláček prachu. Objevil se i hladký kamínek, který sklouzl doprostřed hromádky.

Lincoln Rhyme sebou cukl. Ne kvůli tomu, co viděl jetě nevěděl, o co se jedná ale kvůli nervovému impulsu, který mu vystřelil z mozku, aby vzápětí zemřel někde v půli cesty do nepouitelné pravé ruky. Tak silnou touhu pohnout rukou a sáhnout po tuce nepocítil snad u více ne rok. Téměř mu to vehnalo slzy do očí a jedinou útěchou mu byla představa drobné lahvičky se seconalem a igelitový sáček v ruce doktora Bergera. Připadalo mu, e ta představa se vznáí u stropu místnosti jako nějaký anděl spásy.

Odkalal si. Ten kámen!

Coe? zeptal se Cooper.

Ten kamínek přece.

Sellitto na něj tázavě pohlédl.

Ten kamínek tam zjevně nepatří, vysvětloval Rhyme. Je jak jablko mezi hrukama. Chci vědět, proč tam je. Sjeďte ho.

Cooper vytáhl kamínek pinzetou a prohlédl si ho. Nasadil si ochranné brýle a posvítil na něj polarizovaným světlem.

Nic, vydechl Mel.

A co VMD?

Vakuové nanáení kovů bylo nejpičkovějí technologií pro snímání skrytých otisků na kompaktních plochách. Do vakuové komory se umístil testovaný předmět a nanáely se na něj páry s vysokým obsahem zlata nebo zinku. Jemný kov se zachytil na otisku a krásně zvýraznil vechny otitěné rýhy. Cooper ovem VMD neměl.

A co teda má? zavrčel Rhyme natvaně.

Mám tu súdánskou čerň, stabilizovanou vývojku, jód, amidolovou čerň, DFO a enciánovou viole.

Také si přinesl ninhydrin pro snímání otisků z pórovitých ploch a lepidlo Super Glue pro hladké povrchy. Rhyme si vzpomněl, jak před pár lety okovala celou policejní komunitu ohromující zpráva: jistý technik zaměstnaný v soudní laboratoři americké armády v Japonsku chtěl lepidlem Super Glue slepit rozbitý fotoaparát. Ke svému úasu přitom zjistil, e výpary z lepidla zviditelňují skryté otisky daleko lépe ne větina do té doby pouívaných chemikálií.

A tuhle metodu nyní pouil i Cooper. Pinzetou vloil kamínek do malé skleněné krabičky a na zahřátý odpařovač kápl trochu lepidla. Po pár minutách kamínek vytáhl.

Něco tu je, hlásil.

Posypal kamínek prákem reagujícím na UV paprsky a posvítil na něj speciální baterkou. Otisk se jasně zviditelnil. Cooper ho vyfotil polaroidem a ukázal fotku Rhymovi.

Přidr ji blí. Rhyme zailhal a začal si otisk prohlíet. Jasně! Je válenej.

Při úmyslném válení prstu po povrchu vznikal charakteristický otisk, který se liil od otisku vzniklého prostým uchopením předmětu. Rozdíl v ířce rýh byl sice jemný, ale Rhyme ho okamité postřehl.

A koukej na tohle, pokračoval. Na tuhletu linii.

Nad otiskem bylo něco ve tvaru jemného půlobloučku.

Vypadá to skoro jako

Jasně, souhlasil Rhyme, jako její nehet. Normálně bys to nenael. Ale vsadím se, e pachatel ten kamínek zvednul jenom proto, aby se ho mohla dotknout.

Proč by to dělal? zeptala se Sachsová.

Rhyma opět rozladilo pomylení, e ostatní nestačí na jeho bleskurychlé mylenkové pochody a musí jim vechno vysvětlovat.

Sděluje nám tím dvě věci. Za prvé chce, abysme věděli, e obětí je ena pro případ, e jsme si nedali do souvislosti ten únos s dnením nálezem.

Ale proč? podivil se tentokráte Banks.

Aby roztočil kola, řekl Rhyme. Chce nás trochu vybičovat. Chce, abysme věděli, e té eně hrozí nebezpečí. Přesně rozpoznal cenu svých obětí. My to ostatně také děláme, i kdy tvrdíme pravý opak.

Pohlédl na ruce Amélie Sachsové. Na to, jak byla krásná, je měla neskutečně zanedbané. Do masa okousané nehty, záděry a na jednom prstu dokonce zaschlá krev. Rhyme si viml i doruda zanícené kůe nad obočím zřejmě od vytrhávání, pomyslel si. A vedle ucha krábanec. To vechno byly známky sebeubliování. Vlastně existuje spousta způsobů, jak se člověk můe dodělat nejen tabletky a láhev brandy.

A za druhé nám vzkazuje přesně to, před čím jsem vás varoval, pokračoval Rhyme. Zná policejní postupy. Vzkazuje nám, e se nemáme zdrovat hledáním běných stop, protoe on ádné nezanechá. Co si samozřejmě myslí on. Ale my něco najdeme, o to se vsadím. Náhle se zamračil. Mapa! Thome, potřebujem mapu!

Jakou mapu? vyhrkl oetřovatel.

Ty ví jakou, sakra!

Nemám zdání, Linolne, vydechl rezignované Thom.

Rhyme se zahleděl k oknu a zamumlal napůl sám pro sebe:

elezniční tunely, uzavírky, přístupové dveře, azbest to vechno je ze starých časů. Ten chlap má rád historický New York. Take potřebuju Randelovu mapu.

A ta je kde?

Mezi podkladama pro mou knihu, kde jinde?!

Thom se chvíli hrabal ve stozích papíru a nakonec vytáhl fotokopii velké mapy Manhattanu.

Tahle?

Jo, tahle!

Randelova mapa pocházela z roku 1811, kdy magistrát potřeboval plán sítě ulic na Manhattanu. Mapa byla natitěna horizontálně, take Battery park na jihu byl na mapě vlevo a severní Harlem vpravo. Celý ostrov připomínal psa ve skoku, s úzkou hlavou zdvienou k útoku.

Připni ji támhle. Fajn.

A zatímco Thom připínal mapu na stěnu, Rhyme zabručel:

Ví co, Thome? Přidělíme ti funkci. Lone, dej mu nějaký blytivý odznáček nebo něco.

Ale Lincolne, zamumlal Thom.

My tě potřebujem. No tak, člověče, copak jsi nikdy nechtěl být Kojak? Nebo Sam Spade?

Tak akorát Kačer Donald.

Bude ná zapisovatel. Sepíe nám jeho profil. Tak dělej, vytáhni u tu průpisku, co ti věčně čouhá z kapsy u koile.

Mladík zakoulel očima, vytáhl své drahocenné pero značky Parker a sebral ze stolu jeden ze zapráených naloutlých poznámkových bloků.

Anebo ne, mám lepí nápad, přeruil ho Rhyme. Pověs na zeď některý z těch uměleckých plakátů, zadní stranou dopředu. A pi to fixem a velkým písmem, a to dobře vidím.

Thom vybral jakousi reprodukci od Moneta a připíchl ji na zeď.

Nahoru napi ,Pachatel 823’, rozkazoval Rhyme. A pod to čtyři sloupce: vzhled, bydlitě, automobil, ostatní. Výborně. A teď můem začít. Take, co o něm víme?

Automobil, ujal se slova Sellitto. Má lutý taxík.

Fajn. A do sloupce ,ostatní’ napi, e zná proceduru vyetřování na místě kriminálního činu.

Co můe znamenat, e u má zářez na pabě.

Coe má? zeptal se Thom.

Záznam v rejstříku, vysvětlil Sellitto.

Mohli bychom tam napsat, e má kolt dvaatřicítku? zeptal se Banks.

Jasně, sakra, přitakal nervózně jeho éf.

A taky se vyzná v otiscích, doplnil je Rhyme. Zná přesné různé typy papilárních čar na rukách i na nohách. A taky tam napi, e má zřejmě někde operační základnu. Dobrá práce, Thome. Jen se na něj koukněte. Ten kluk je rozený stráce zákona.

Oetřovatel zrudl a ustoupil od zdi. Rukou se snail setřást pavučinu, která se mu přichytila na koili.

Tak, pánové, řekl Sellitto. Tohle je ná první popis pana 823.

Rhyme se obrátil na Mela Coopera: A teď ten písek. Co nám k tomu můe říct?

Cooper sundal z očí brýle a nasadil si je na čelo. Hmm, je to divné. Nevykazuje ádný dvojlom.

Polarizační mikroskopy toti u krystalů, vláken a některých dalích materiálů odhalovaly dvojitou refrakci. A u písku z pobřeí byl dvojlom obvykle výrazný.

Take to není písek, zamumlal Rhyme, Ale něco rozemletého

Můe to individualizovat?

Individualizace

cíl vech kriminalistů. Větina materiálních stop se dá identifikovat. Ovem i kdy se ví, o co se jedná, existují stovky či tisíce zdrojů, odkud daný předmět můe pocházet. Individualizovat příslunost k jedinému zdroji nebo k velmi omezenému počtu moných zdrojů je proto opravdu umění. A u je to otisk prstu, DNA nebo úlomek barvy, který zapadne jako kamínek mozaiky do profilu pachatele.

Moná e by to lo, odpověděl technik, pokud zjistím, co to vlastně je.

Rozemleté sklo? nadhodil Lincoln.

Sklo je v podstatě roztavený písek, ale výroba skla mění jeho krystalickou strukturu a tím i dvojlom.

Ne, myslím, e sklo to není. Ale nic mě nenapadá. koda, e tu nemám rozkladový mikroskop.

Seeň mu ho, přikázal Rhyme Sellittovi a rozhlédl se po místnosti. A taky chci vakuový nanáeč kovů. A plynový chromatograf.

Sellitto zavolal do laboratoře a vechno objednal.

Jene na ty pitominy nemůeme čekat, Mele. Bude muset začít postaru. Řekni mi jetě něco o tom podivném písku, vybídl Coopera Rhyme.

Jsou v něm i nepatrné kousky slídy, shnilých rostlin a bentonitu.

Bentonit! zajásal Rhyme. Tenhle vulkanický popel pouívají stavitelé při stavbě hlubokých základů v mokré zemině, aby zabránili propadu půdy. Take musíme hledat někde na zastavěném území poblí vody, nejspí jině od Čtyřiatřicáté. Dál na sever je u podloí suí, take tam bentonit nepouívají.

Cooper posunul sklíčko na mikroskopu. Kdybych si měl tipnout, řekl bych, e je v tom větinou vápník. Počkat, je tu i něco vláknitého.

Rhyme by dal vecko na světě, aby se mohl podívat. Během chvíle se mu vybavily vechny ty večery strávené nad okulárem mikroskopu sledováním vláken, částeček půdy, krevních destiček nebo kovových spon.

Je tu jetě něco. Nějaká větí zrna. Skládají se ze tří vrstev. Jedna vrstva připomíná rohovinu, dalí dvě jsou vápenaté. Trochu se lií barvou.

Tři vrstvy? rozčileně vyhrkl Rhyme. Sakra, vdy to je lastura!

Zlobil se sám na sebe. Mohl si na to vzpomenout.

Jo, to bude ono, přikývl Mel. Nejspí ústřice.

Ústřicové lavice se vyskytovaly větinou podél pobřeí Long Island a New Jersey. Rhyme marně doufal, e pachatel omezí svůj operační rádius na Manhattan, kde ráno nalezli obě.

Jestli bude pobíhat po celém městě, tak je nám celé pátrání nanic.

Vidím jetě něco jiného, ozval se Cooper. Myslím, e je to vápenec. Ale pěkně starý. Zrnitý.

Moná zbytky betonu? uvaoval Rhyme.

Moná. Jo. Potom ale nechápu ty lastury, odpověděl Cooper zamyleně. V okolí New Yorku jsou Ústřicové lavice plné vegetace a nánosů bláta. A tady není vegetace ádná a místo toho jsou tu kousky betonu.

Okraje! vytěkl náhle Rhyme. Jak vypadají okraje těch lastur, Mele?

Cooper pohlédl do mikroskopu. Jsou olámané, neohlazené. Rozdrcené na prach čistým tlakem, ne vodní erozí.

Rhyme pohlédl na Randelovu mapu a přejel ji pohledem. Zadíval se na kyčel skákajícího psa.

U to mám! vykřikl.

V roce 1913 vybudoval jistý F. W. Woolworth edesátipatrovou budovu, která stále nese jeho jméno. Je obloená terakotou, doplněná chrliči vody a gotickými skulpturami. estnáct let byla nejvyí budovou na světě. V téhle části Manhattanu se pevný podklad nacházel přes třicet metrů pod Broadway, take musely být vyhloubeny hluboké achty k ukotvení stavby. Dolo k tomu krátce po odhalení ostatků manhattanského průmyslníka Talbotta Soamese, uneseného v roce 1906. Pohřbili jej v bílém písku, i kdy ve skutečnosti lo o rozemleté Ústřicové lastury. Bulvární plátky se chytily nádherné souvislosti mezi tímto obézním magnátem a jeho posedlostí po dobrém jídle. Lastury byly v jihovýchodní části Manhattanu tak běné, e je pouívali jako záváku. Dokonce kvůli těmto perlorodkám jedna z ulic dostala jméno Pearl Street.

Ten chlap ji drí někde v centru, prohlásil Rhyme. Zřejmě na východní straně. A dost moná poblí Pearl Street. Bude někde v podzemí, tak dva a pět metrů. Moná někde na stavbě, moná v nějakém sklepě. Ve staré budově nebo v tunelu.

Ověř to, Jerry, přikázal Sellitto. Zjisti, kde se provádí odstraňování azbestu.

Kolem Pearl Street? Nikde. Mladý policista ukázal na mapu, kterou s Haumannem studovali. Je tu asi pětatřicet lokalit Midtown, Harlem a Bronx. Ale v centru nic není.

Azbest

azbest

bručel Rhyme. Co mu to jenom připomíná?

Hodiny ukazovaly pět minut po druhé.

Bo, musíme sebou hejbnout. Poli tam svoje týmy a začněte hledat. Vechny budovy podél Pearl Street. A a vezmou i Water Street.

Člověče, vdy tam je spousta baráků, povzdechl si policista a zamířil ke dveřím.

Rhyme se obrátil na Sellitta: Lone, radi u bě taky. Bude to o chlup. Kadá ruka bude dobrá. Amélie, a tebe tam chci taky.

Ale já jsem myslela.

Policistko, odsekl Sellitto, máte své rozkazy.

Po pohledné tváři jí přeběhl nasupený výraz.

Rhyme se otočil ke Cooperovi: Mele, jse tu dodávkou?

Mám tu véerenko, odpověděl.

Newyorská kriminálka vlastnila velké dodávky, jejich přístrojové vybavení kvalitou předčilo celé laboratoře mnoha meních měst. Kdy ale Rhyme velel divizi, nařídil uívání malých vozů, převáné stejnů s nejnutnějím vybavením. Tahle vozidla rychlého nasazení véerenka navíc vypadala mírumilovně, přestoe je Rhyme nechal vybavit silným turbomotorem. Proto se tahle auta často objevovala na místě činu dříve ne policejní hlídkové vozy, co byl sen kadého státního zástupce.

Dej klíčky Amélii.

Cooper podal klíče od stejnu Sachsové, která krátce pohlédla na Rhyma a pak se otočila a seběhla po schodech. Dokonce i ozvěna jejích kroků zněla vztekle.

Tak jo, Lone. Co má jetě na srdci?

Sellitto pohlédl do prázdné haly a přistoupil blí k Rhymovi.

Opravdu tu lapákovu dceru chce?

lapákovu dceru?

Sachsovou. Říká se jí lapákova dcera.

A proč?

Před ní se o tom radi nezmiňuj. Docela ji to tve. Její táta čtyřicet let lapal chodník. A tak se jí říká lapákova dcera.

Myslí, e jsem ji neměl brát?

Ne, myslím e ne. Pročs to vlastně udělal?

Protoe slezla z desetimetrového srázu, aby neporuila místo činu. Uzavřela hlavní ulici a zastavila Amtrak. Tomu říkám iniciativa.

Ale, Linku. Takových policistů znám tucty.

Jene já chci zrovna tuhle, řekl Rhyme a pohlédl na Sellitta, aby mu mírně, ale jasně připomenul, na čem se spolu dohodli.

Chci ti jenom říct, zamumlal detektiv, e jsem zrovna mluvil s Pollingem. Peretti vyletí z kůe, a zjistí, e jsme ho obeli. Jestli nebo lépe řečeno a se nahoře dozvědí, e někdo znova čmuchá na místě činu, budem mít plno problémů.

Nejspí jo, souhlasil Rhyme a podíval se na rozepsaný profil pachatele na zdi, ale mám pocit, e tenhle problém bude dneska pro nás nejmení.

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

zná různé druhy otisků

zbraň = Colt .32

A poloil si unavenou hlavu na tlustý prachový poltář.

7

Stejn se hnal do temného kaňonu Wall Street na jiním cípu Manhattanu.

Amélie Sachsová lehce ukala prsty o volant a snaila se představit si, kde je asi ukrytá T. J. Colfaxová. Pravděpodobnost nalezení té eny se zdála být nulová. Blíící se finanční čtvr nikdy Amélii nepřipadala tak rozlehlá, plná velijakých uliček, vstupů do kanálů, dveří i budov obsypaných temnými okny.

Tolik míst, kde se dali ukrýt rukojmí.

Sachsová měla stále před očima koleje a podivnou mohylu, ze které trčela vztyčená ruka s diamantovým prstenem nasazeným na zkrvavené kosti. Amélie tenhle typ prstenů znala, říkala jim prsteny útěchy. Něco podobného si kupují osamělé majetné eny. I ona by podobný prsten nosila, kdyby byla bohatá.

Zamířila na jih a předjela pár taxíků a poslíčků na kolech.

I v jasném odpoledni pod havým sluncem působila tahle část města straidelně. Obrovské budovy vrhaly ponuré stíny a byly zahaleny do temnoty barvy zaschlé krve.

Sachsová zpomalila ze stovky na edesátku, mením smykem zabočila a znovu dupla na plyn.

Vynikající motor, pomyslela si. Rozhodla se prozkoumat, jak se bude véerenko dret při stodvacítce.

Kdysi před lety, vdycky kdy otec spal obvykle dělal od tří do jedenácti, si dospívající Amie Sachsová brávala klíčky od jeho camara. Matce vdycky oznámila, e jede nakoupit, a zeptala se, jestli něco nepotřebuje z Fort Hamiltonu. A ne matka stačila říct: Ne, ale jeď vlakem, byla u Amélie v autě, startovala a vyráela směrem na západ.

Domů se vracela o tři hodiny později, a samozřejmě bez masa. Na schodech se vdy střetla s vyděenou a vzteklou matkou, která jí k jejímu pobavení dělala přednáku, během ní jí vysvětlila, e těhotenství by naprosto zhatilo její vyhlídky vyuít své pohledné tváře a vydělat si milion dolarů jako modelka. Kdy se matka dozvěděla, e její dcera se netahá s kluky, ale jezdí stoedesátkou po dálnicích Long Islandu, vyděsila se jetě víc a vztekle jí udělala přednáku, během ní jí vysvětlila, e autonehoda by naprosto zhatila její vyhlídky vyuít své pohledné tváře a vydělat si milion dolarů jako modelka.

Ve se jetě zhorilo poté, co si Amélie udělala řidičák. Sachsová nyní proletěla mezi dvěma zaparkovanými nákladáky a jenom tie doufala, e řidič jednoho ani závozník druhého neotevřou dveře do ulice. Vylo to. Kdy se hýbe, nemohou tě chytit..,

Lon Sellitto si podepíral kulatou tvář buclatými prsty a tomuhle závodu 500 mil Indianopolis nevěnoval větí pozornost. Hovořil s kolegou o případu se stejnou nezúčastněností, s jakou účetní diskutuje o finančních polokách. Pokud jde o Bankse, ten u nevrhal kradmé pohledy na oči a rty policistky, ale kadou chvíli znepokojené kontroloval ručičku tachometru.

Smykem projeli dalí zatáčku a minuli Brooklyn Bridge. Sachsová neustále přemýlela o té unesené eně. Představovala si její dlouhé elegantní nehty, zatímco sama svírala volant zničenýma rukama. V mysli se jí natrvalo usadil obrázek, který nedokázala vypudit: bílá větev rozevřené ruky trčící ze zavlhlého hrobu. Jedna krvavá kost.

Stejně je to cvok, zabručela náhle ve snaze změnit tok mylenek.

Kdo? zareagoval Sellitto.

Rhyme.

Podle mě vypadá jak mladí bratr Howarda Hughese, dodal Banks.

Musím říct, e překvapil i mě, přiznal starí detektiv. Vypadá dost patně. Přitom to býval pohledný chlap. Jene znáte to, po takovém maléru

Jak to, e tak dobře řídíte, Sachsová, vy děláte pochůzkářku?

Přidělili mi to. Na nic se mě neptali, prostě mi to oznámili. Stejně jako ty, pomyslela si. A to je váné tak dobrý?

Rhyme? Ten je víc ne dobrý. Větina soudních expertů v New Yorku zvládne asi dvě stě mrtvol za rok. Maximálně. Rhyme jich zvládl dvojnásobek. I kdy při tom jetě éfoval divizi. Peretti je sice fajn, jene do terénu vyrazí tak jednou za čtrnáct dní a to jenom k případům, o které se zajímá tisk. Tohle jste ovem neslyela, policistko!

Ne, pane.

Rhyme to vechno dělal sám. A kdy nedělal na místě činu, tak se prostě flákal kolem.

Coe dělal?

Prostě chodil kolem. Procházel se po celém městě a rozhlíel se kolem sebe. Nachodil celé míle. Kupoval věci, zvedal věci, sbíral věci.

Jaké věci?

Potenciální důkazní materiál. pínu, jídlo, časopisy, puklice na kola, boty, lékařské knihy, léky, rostliny

cokoliv vás napadne. On to nael a zaevidoval. A kdy se pak objevil nějaký důkazní materiál, okamité věděl, kde pachatel můe být a co asi dělá. A ne jste mu stačila zavolat, byl u v Harlemu, v Lower East Side nebo v Hell’s Kitchen.

Jeho otec byl taky policista?

Ne. Byl to nějaký vědec v národní laboratoři nebo něčem podobném.

Take Rhyme studoval na normální kole?

Jo. Získal velijaké diplomy, promoval snad z chemie a historie. Vůbec nevím proč. Rodiče neměl, u kdy jsme se poznali. Co je dobrých patnáct let. A nemá ani sourozence. Pochází z Illinois.

Sachsová se chtěla zeptat, jestli je nebo byl enatý, ale nakonec se zeptala na něco jiného: A to je váně takové

Klidně to řekněte.

Zvíře?

Banks se zachechtal.

Moje máma pouívala jistý obrat, odpověděl Sellitto. Říkávala o někom, e je ,mimo rozum’. Co Rhyma přesně vystihuje. On je prostě mimo rozum. Jednou technik omylem postříkal otisky místo ninhydrinu luminolem, který reaguje na krev, a vechno tím zničil. Rhyme ho na hodinu propustil. Jindy zase jeden policajt na místě činu bez rozmyslu spláchl záchod a ná Rhyme ho poslal do umpy ve sklepě vypátrat, co mohlo být ukryto v sifonu, Sellitto se kodolibě usmál. Ten policajt měl tehdy docela vysokou ari a povídá: ,Tohle dělat nebudu, jsem poručík’. Jene Rhyme ho setřel: ,Ví, co je novýho, frajere? Teď jse instalatér’. A tak bych mohl pokračovat donekonečna. Boe můj, enská, vdy jedete u sto třicet!

Projeli kolem baráku, co jí bolestně připomnělo zatím neuskutečněné přeloení. U jsem tu dávno měla sedět, pomyslela si. Hověla bych si na kolení, bavila se s kolegy a navíc bych si mohla vychutnat klimatizaci.

Profesionálně trhla volantem, aby se vyhnula taxíku, který projel na červenou.

Boe, to je vedro. Jako v kotelně. Nejstranějí část dne ve městě. Lidé vzteky vybuchovali jako voda z přejetých hydrantů. Jednou před dvěma lety o Vánocích s přítelem oslavovala od jedenácté večer do půlnoci, v jediné volné hodině, která jim ve sluebním rozvrhu vyla. Seděli u Rockefellera poblí kluzitě a popíjeli v mrazivé noci horkou kávu s brandy. Oba se shodli na tom, e je lepí proít mrazivý týden ne jeden jediný dusný srpnový den.

Konečně dorazili na Pearl Street, kde u stálo Haumannovo pojízdné velitelské stanovitě. Dupla na brzdu a zanechala na asfaltu třímetrovou stopu po pneumatikách. Zaparkovala véerenko do mezery u chodníku.

Hernajs, vy řídíte dobře, zamumlal Sellitto a vystoupil.

Amélie nevěděla proč, ale otisky zpocených prstů Jerryho Bankse na okně zadních dveří ji naplnily zvlátním potěením.

Byli tu vichni. Padesát a edesát uniformovaných policistů se ji seřadilo na místě a dalí byli na cestě. Zdálo se, e celá newyorská policie se soustředí na tuto část Manhattanu. Sachsová si náhle uvědomila, e pokud by někdo chtěl zaútočit na význačnou osobu či budovu, má teď výbornou příleitost.

Haumann přiběhl ke stejnu a oznamoval Sellittovi: Postupujeme od vchodu ke vchodu a hledáme známky stavebních prací. Zatím tu nikdo o odstraňování azbestu neví a nikdo neslyel ani ádné volání o pomoc.

Amélie se chystala vystoupit, ale Haumann ji zarazil.

Ne, policistko. Máte rozkaz zůstat u VRN.

Amélie přesto vystoupila.

Jistě, pane. Čí je to rozkaz?

Je to rozkaz detektiva Rhyma. Právě jsem s ním mluvil. A dorazíte na velitelské stanovitě, máte se spojit s centrálou.

Haumann odeel a Sellitto s Banksem zamířili ke stanoviti.

Detektive Sellitto, zavolala Sachsová.

Sellitto se otočil a Amélie pokračovala: Promiňte, detektive. Chci se jen zeptat, kdo je můj nejblií nadřízený. Komu se mám hlásit?

Samozřejmě Rhymovi.

Zasmála se. Tomu se ale přece hlásit nemůu.

Sellitto na ni vrhl prázdný pohled.

Existuje přece něco jako subordinace, ne? Policejní jurisdikce. A on je civilista. Potřebuju někoho, komu budu formálně podávat zprávy.

Poslouchejte, policistko, řekl Sellitto klidně. My vichni se hlásíme Lincolnu Rhymovi. A je mi úplně fuk, jestli je to civilista nebo třeba náčelník hasičů. Chápete to?

Ale

Pokud máte stínost, dejte mi ji písemně. Zítra, dodal Sellitto a kvapně zmizel.

Sachsová za ním chvíli překvapeně zírala, potom se vrátila ke stejnu, sedla si za volant a ohlásila se centrále. Čekala na instrukce.

Smutně se pousmála, kdy uslyela odpověď: Hlídko 5885, zůstaňte na příjmu. Detektiv Rhyme se vám zakrátko ozve, konec.

Detektiv Rhyme.

Rozumím a konec, potvrdila Amélie, zvědavě se otočila dozadu a prohlédla si černé kufry. Copak v nich asi je?

Za pět minut tři čtvrtě na tři.

V Rhymově domě zazvonil telefon. Thom ho zvedl.

To je dispečerka z centrály.

Spoj mi ji.

Sluchátka na Rhymových uích oila: Detektive Rhyme, asi si na mě nepamatujete, ale pracovala jsem pod vámi na divizi, kdy jste tam éfoval. Jsem civilistka. Slouila jsem u telefonu. Emma Rollinsová.

Jasné e si vzpomínám. Jak se mají děti, Emmo? zareagoval Rhyme.

Dobře si vzpomínal na tuhle veselou černoku, která vychovávala pět dětí a mela dvě zaměstnám, aby je uivila. Dokonce si pamatoval, jak vdycky mačkala knoflíky tak rychle a prudce, e jednou rozbila sluební telefon.

Jeremy jde za pár týdnů na vysokou a Dora je pořád herečka nebo si to aspoň myslí. Ty tři mení se mají fajn.

Lon Sellitto tě naverboval, co?

Ne ne. Doslechla jsem se, e na tomhle případu děláte vy, a tak jsem vykopla to děcko, co tu sedělo, zpátky na devět set jedenáctku. ,Tuhle práci bere Emma’. povídám jí.

A co pro nás má?

Procházíme ten seznam roubáren. A pak velkoobchody, které jejich zboí prodávají. U jsme něco objevili. Teda díky těm písmenům vyraeným na hlavici roubu. To CE znamená, e lo o speciální zakázku pro firmu Consolidated Edison.

Kruci. A co jiného?

Ta písmena jsou tam proto, e tyhle rouby nemají standardní rozměry – měří patnáct estnáctin palce a mají mnohem jemnějí závit. Vyrobila je firma Michigan Tool and Die z Detroitu. Pouívají se u starých trubek pouze v New Yorku. Snad u edesát nebo sedmdesát let. Zaroubují se prý těsněji ne enich do nevěsty o svatební noci říkal mi ten chlap. Zkouel, jestli se umím červenat.

Ty jsi k pomilování, Emmo. Zůstane na příjmu?

To si pite.

Thome! zaječel Rhyme, kdy za něj oetřovatel zavěsil. Takhle telefonovat nemůu. Musím volat sám. Dá se pouít ta hlasová aktivace v počítači?

Nikdy sis nic takového neobjednal.

e ne?

Ne.

Ale já to potřebuju.

Jasně, jene to nemáme.

Tak koukej něco udělat. Potřebuju umět vytočit číslo.

Snad tu najdu nějaký manuální ovladač.

Thom začal hrabat v krabici u zdi a nakonec z ní vydoloval podivuhodný elektronický zázrak: jednu stranu zapojil do telefonu a ovládací páčku nasměroval tak, aby ji měl Lincoln u tváře.

To je pěkně předpotopní!

Hele, nic jiného nemáme. Kdybys mě tehdy nechal, abych ti nad obočí připevnil ten infračervený ovladač, jak jsem ti navrhoval, mohls u nejmíň dva roky provozovat sex po telefonu.

Mel bych na sobě moc drátů, odsekl Rhyme.

Vtom dostal křeč do krku a ovladač mu spadl na zem. Kurva!

Tenhle jednoduchý úkol náhle začal připadat Lincolnu Rhymovi nepřekonatelný. Nato vyřeení celého případu. Cítil se vyčerpaný a bolel ho krk i hlava. Oči ho příerné pálily a zoufale rád by si je promnul. Naprosto obyčejným úlevným pohybem, který zbytek světa denně provádí zcela bezmylenkovitě.

Thom mu opět začal připevňovat ovladač. Rhyme sebral zbytky trpělivosti a zeptal se: Jak to funguje?

Vechno je vidět na obrazovce. Páčkou najede na dané číslo, vteřinu počká a číslo se automaticky uloí do paměti. Pak stejným způsobem zvolí dalí číslo. A kdy jsi hotov, zatlačí na páčku a celé číslo se ti vytočí.

Vdy to nefunguje, zavrčel.

Musí získat cvik.

Na to nemáme čas!

U ti zvedám telefony dost dlouho, ohradil se Thom.

No dobrá, řekl Rhyme sníeným hlasem co byla jeho forma omluvy. Nacvičím si to později. Teď mi vytoč Consolidated Edison. Chci mluvit se éfem výroby.

Provaz i pouta jí působily příernou bolest, ale nejvíce ji děsil ten zvuk.

Tammie Jean Colfaxová cítila, jak jí po tváři, hrudi i paích stékají pramínky potu. Ze vech sil se snaila roztrhnout řetěz mezi pouty třením o zrezivělý roub. Zápěstí jí u zdřevěněla, ale měla dojem, e se jí jeden článek řetězu podařilo napilovat.

Celá vyčerpaná si musela oddechnout. Pouze si trochu protáhla ruce, aby zahnala křeč. Znovu se zaposlouchala. Někdo stále jako by dotahoval rouby a něco někam vtloukal kladivem. Poslední údery byly slabí. Věc ji zřejmě byla na místě. Tammie si domyslela, e dělníci dokončují práci a chystají se jít domů.

Nechodte nikam, úpěla sama pro sebe. Neopoutějte mě. Dokud jsou tady lidé, nemůe se mi nic stát.

Ozval se poslední úder a pak bylo ticho.

Bě odtamtud, holka. Mazej.

Máma

Tammie plakala jetě několik dalích minut a vzpomínala na svou rodinu ve východním Tennessee. Nos se jí ucpal, a kdy se začala dusit, prudce vyfoukla vzduch a ucítila, jak jí po tváři vyrazily slzy a hlen. Zase mohla dýchat. To jí dodalo sebedůvěru a sílu. Sebrala se a znovu začala řetěz pilovat.

Chápu vá spěch, detektive. Ovem opravdu nevím, jestli vám mohu pomoci. Tyhle rouby se pouívají v celém městě. V trubkách na plyn, na olej

Rozumím, řekl sue Rhyme výrobní ředitelce firmy Consolidated Edison se sídlem na Čtrnácté. A pouíváte jako izolaci azbest?

Chvíle váhání.

Devadesát procent u jsme ho odstranili, řekla ena na druhém konci linky provinile. Devadesát pět.

Někteří lidi jsou straně pitomí. To vám rád věřím. Jene já chci vědět, jestli jetě někde máte azbestovou izolaci.

Ne, prohlásila neoblomné. U elektrických rozvodů rozhodně ne. Snad u vysokotlaké páry, ale ta tvoří jen malé procento naich slueb.

U páry!

Nejméně známá a nejděsivějí součást veřejných rozvodů města. Firma Consolidated Edison přehřívala páru na pět set stupňů a potom ji hnala stomílovou sítí trubek pod celým Manhattanem. Přehřátá pára se hnala pod městem rychlostí sto dvaceti kilometrů za hodinu a udrovala si teplotu dobrých dvě stě stupňů.

Konečně si Lincoln vzpomněl na zprávu v novinách. Neměli jste minulý týden havárii?

Ano, pane. Tam ovem k ádnému úniku azbestu nedolo. Na tom místě byl odstraněn ji před lety.

Kolem některých trubek v centru města vak jetě azbest múze být, ne?

Opět zaváhala. No

Kde byla ta havárie? pokračoval rychle Rhyme.

Na Broadwayi. Jeden blok severně od Chambers.

Nepsali o tom v New York Times?

Nevím. Moná. Ano.

Byla v tom článku zmínka o azbestu?

Byla, přiznala ena, ovem jen v tom smyslu, e kontaminace azbestem představovala kdysi problém.

A ta prasklá trubka

nevede dále na jihu přes Pearl Street?

Okamik, podívám se. Ano, na severní straně Hanover Street.

Rhyme si představil T. J. Colfaxovou. enu s útlými prsty a dlouhými nehty, která kadým okamikem zemře.

A nechystáte se tam náhodou obnovit přívod páry ve tři hodiny?

Přesně tak. Pustíme ji kadou minutou.

To nesmíte! zařval Rhyme. Někdo vám ten rozvod naruil. Nesmíte tam pustit páru!

Cooper znepokojeně vzhlédl od mikroskopu.

Ředitelka zaváhala: No, já nevím

Rhyme vytěkl na Thoma: Zavolej Lonovi a řekni mu, e ta enská je ve sklepě na rohu Hanover Street a Pearl Street. Na severní straně. Krátce oetřovateli vysvětlil problém s párou a pokračoval: A přivolej tam hasiče. A si vezmou áruvzdorné obleky.

Otočil se od Thoma a znovu začal křičet do mikrofonu: Uvědomte vechny pracovní čety! Okamitě! Pára se tam nesmí dostat! Prostě nesmí!

Nepřítomně tahle slova jetě několikrát zopakoval a před očima se mu jako nekonečná smyčka začal přetáčet obraz eny, její kůe začíná v syčících oblacích bílé páry růovět, pak červenat a pak odpadat i s kusy uvařeného masa.

Rádio ve stejnu zapraskalo. Hodinky Amélie Sachsové ukazovaly za tři minuty tři.

Hlídka 5885, ozvala se, přepí

Nech těch formalit, Amélie, přeruil ji Rhymův hlas. Nemáme čas.

Myslím, e víme, kde je. Na rohu Hanover a Pearl Street.

Sachsová se podívala přes rameno a zahlédla desítky členů zásahové jednotky, jak se enou k nějaké staré budově.

Chcete, abych

Hledat ji budou oni. Ty se připrav na ohledání místa činu.

Ale já jim můu pomoct.

Ne. Chci, abys s sebou vzala kufr se títkem 02. A v malém černém pouzdře je polarizační snímač otisků. Viděla jsi ho u u mě dělal s ním Mel. Vezmi ho taky. V kufru 03 pak najde sluchátka s mikrofonem. Zapoj si je do vysílačky a uháněj k budově za ostatníma. A bude připravená, ozvi se mi. Na kanále 37. Budu na pevné lince, ale oni tě přepojí.

Kanál 37. Zvlátní frekvence s nejvyí prioritou.

Chtěla si jetě něco upřesnit, ale vysílačka zmlkla.

Na opasku se jí houpala dlouhá černá halogenová baterka. Objemný dvanáctivoltový světlomet proto nechala v autě a vzala si jen snímač a těký kufr. Váil snad pětadvacet kilo. To je něco na moje klouby, pomyslela si. Upravila si dradlo, zaala zuby bolestí a vyrazila ke křiovatce.

Sellitto z posledních sil dobíhal k jedné z budov. Banks se k němu připojil.

Slyela jste? zeptal se starí detektiv Sachsové.

Přikývla.

To je ono? chtěla vědět.

Sellitto kývl směrem k postranní uličce. Musel s ní jít tudy, protoe u hlavních dveří sedí hlídač.

Proběhli přes stinný dláděný průjezd rozpálený horkem, páchnoucí močí a plný odpadků.

Tady je to, zařval Sellitto. Tyhle dveře.

Policisté v běhu utvořili rojnici. Tři ze čtyř dveří byly zevnitř zamčeny.

Čtvrté kdosi vypáčil, ale byly zajitěny řetězem a visacím zámkem. Ve vypadalo nově.

Tyhle!

Sellitto sáhl po dveřích, ale pak na zlomek vteřiny zaváhal. Zřejmě myslel na moné otisky prstů. Nakonec chytil za kliku a ví silou se opřel do dveří. Dveře se pootevřely o dalích pár centimetrů, ale řetěz drel pevně. Sellitto proto poslal tři policisty hlavním vchodem, aby se dostali do podzemí zevnitř. Jeden mu v uniformě vyloupl dlaební kostku a snail se zámek rozbít. Přitom si vak pouze přirazil dveřmi prst, ze kterého začala téct krev.

Nakonec problém vyřeil hasič s halliganem – nástrojem kombinujícím páčidlo a krumpáč. Jedním koncem nástroje se zaklínil do řetězu a prudkým trhnutím otevřel zámek. Sellitto nedočkavě pohlédl na Sachsovou a ta jeho pohled opětovala.

Tak dělejte! vytěkl.

Coe?

Copak vám to neřekl?

Kdo?

Rhyme.

Sakra, zapomněla si zapojit ňůru od sluchátek do vysílačky. Popadla ji a po chvíli ji zastrčila do správné zdířky.

Kde jsi, Amélie? ozvalo se ve sluchátkách.

Tady.

U jsi v budově?

Ano.

Tak bě dovnitř. Přívod páry prý zavřou, ale nevím, jestli včas. Vezmi si medika a jednoho chlapa z přepadovky a běte do kotelny. Colfaxová zřejmě bude tam. Ale nechoď k ní přímo od dveří, a neporuí lápoty, které za sebou mohl ten chlap nechat. Rozumí?

Ano, přikyvovala horlivě, ne si uvědomila, e Rhyme ji nemůe vidět.

Mávla rukou na medika a na jednoho policistu a vstoupila do temné chodby plné stínů, kovového skřípotu a kapající vody.

Amélie, ozval se jetě jednou Rhyme.

Ano.

U jsme se bavili, jestli to nemůe být léčka. Podle toho, co o tom chlapovi vím, si myslím, e ne. On u tam není, Amélie. Bylo by to nelogické. Ale pro jistotu si nechej pravou ruku volnou.

Nelogické.

Dobře.

A teď u bě! Rychle!

8

Temná dutina. Horká, černá a vlhká.

Vichni tři rychle postupovali pinavou chodbou k jediným dveřím, které Sachsová viděla. Na dveřích visela cedule s nápisem KOTELNA. Před Sachsovou el člen přepadové jednotky v plné zbroji a s přilbou na hlavě. Medik se drel vzadu.

Těký kufr Sachsové málem utrhl ruku. Musela si ho přehodit do levé a téměř ho přitom upustila. Pokračovali dál.

Mu vpředu rozkopl dveře a s automatem připraveným ke střelbě celou kotelnu zkontroloval. Baterka připevněná k hlavni automatu osvětlovala místnost kalným světlem. Sachsová ucítila zatuchlý pach vlhkosti. A pak jetě něco, cosi odporného.

Cvak.

Amélie?

Rhymův hlas ji téměř přivedl k ílenství.

Kde jste, Amélie?

Třesoucími se prsty stáhla hlasitost.

Uvnitř, vydechla.

Je naivu?

Sachsová se zhoupla v bocích a usilovně se dívala před sebe. V první chvíli si nebyla jistá, co vlastně vidí, a mimoděk začala ilhat. A pak to pochopila.

Ach ne, zaeptala a zvedl se jí aludek.

Ovanul ji příerný zápach uvařeného masa. To ale nebylo nejhorí. Ba ani pohled na enu, její doruda spálená kůe se loupala v celých vrstvách. Ani pohled na její tvář, z ní u úplně opadalo maso. Nejpříerněji působila poloha bezvládného těla T. J. Colfaxové, její neuvěřitelně zkroucené údy i trup, které ztuhnuly v křečovité snaze uniknout přívalu smrtící havé páry.

Doufal, e obět je mrtvá. Kvůli ní samotné.

Je naivu? ozval se znovu Rhyme.

Ne, zaeptala Sachsová. Tohle nemohla přeít. Ne.

Místo je zajitěné?

Sachsová tázavě pohlédla na kolegu, který otázku slyel a přikývl.

Zajitěné.

Rhyme pokračoval: Ten z přepadovky si můe dát odchod. A ty s medikem ji běte zkontrolovat.

Sachsová se opět začala pachem dávit, ale rychle se přinutila reflexy potlačit. Opatrně a obloukem přela s medikem k trubce. Medik se nevzruené sehnul a sáhl oběti na krk. Zavrtěl hlavou.

Amélie? ozval se znovu Rhyme.

Její druhá mrtvola při výkonu sluby. A obě v jediný den.

Konstatuji smrt na místě činu, řekl medik úředním tónem.

Sachsová přikývla a ve zopakovala do mikrofonu.

Smrt opařením? chtěl vědět Rhyme.

Vypadá to tak.

Je k něčemu připoutaná?

K trubce. Ruce má spoutané za tělem a nohy svázané provazem. Zřejmě prádelní ňůra. Přes ústa má izolační pásku. Pachatel odrouboval kryt trubky. Byla od ní asi metr. Boe.

Rhyme pokračoval: Poli toho doktora stejnou cestou zpátky a sama se vra ke dveřím. A dávejte pozor, kam lapete.

Amélie poslechla a nespoutěla přitom oči z mrtvého těla. Jak můe kůe takhle zčervenat? Je jako vařený rak

Fajn, Amélie. Můe začít s ohledáním místa činu. Otevři kufr.

Neodpovídala. Pořád jen zírala na mrtvolu.

Amélie, jsi u u dveří?

Amélie?

Co? zařvala.

Jsi u dveří?

Rhymův hlas zněl a k zbláznění klidně. Byl úplné jiný ne ten jedovatý, cynický hlas, který poslouchala v jeho pokoji. Nejene zněl klidně, ale skrývalo se v něm jetě něco dalího. Ale co?

Ano, jsem u dveří. Je to prostě ílené.

Absolutně vyinuté, souhlasil Rhyme téměř nadeně. U jsi otevřela kufr?

Sachsová zvedla víko a podívala se dovnitř. Kletičky a pinzety, zrcátko na ohebném kloubu, vatičky, kapátka, pipety, skalpely

K čemu to vechno je?

hadříčky, obálky, sítka, kartáčky, nůky, papírové a igelitové sáčky, plechovky, lahvičky, velijaké chemikálie a dokonce i příruční vysavač.

To je neskutečné. Upravila si mikrofon před ústa a řekla:

Vy jste mi asi nevěřil, detektive. Já váné o téhle práci nic nevím.

Očima přilepenýma na znetvořeném těle oběti sledovala, jak mrtvé T. J. Colfaxové z uvařeného nosu kape voda. Ve tváři jí prosvítalo cosi bílého, snad lícní kost, a celý obličej měla staený v bolestném úklebku. Stejně jako ten mu dneska ráno.

Já ti věřím, Amélie, uklidňoval Sachsovou Rhyme. Má u otevřený kufr?

Mluvil klidně a znělo to jako

Jasně, u na to přila. Jeho hlas zněl svůdně. Mluvil jako milenec.

Nenávidím ho, pomyslela si. Jene nenávidět mrzáka asi není správné. Kalu na to, stejně ho nenávidím!

Jse v tom sklepě, jo? ujioval se.

Ano, pane.

Hele, ádal jsem tě, abys mi říkala Lincolne. Ne tohle skončí, budem se znát líp ne kdokoliv jiný.

Ne tohle skončí. Z její strany to bude trvat maximálně edesát minut.

V kufru bys měla najít gumové pásky.

Jo, něco tu je.

Natáhni si je na pičky bot. Kdyby vznikly zmatky ve stopách, jasně odlií svoje vlastní.

Dobře, u je mám.

Vezmi si sáčky a obálky a strč si jich do kadé kapsy aspoň deset. Umí pouívat čínské hůlky na jídlo?

Coe?

ije přece v tomhle městě, ne?! Copak jsi nikdy nebyla v čínské restauraci? Třeba v General Tsao’s Chicken? Nikdy sis nedala studené nudle se sezamovou zálivkou?

Při zmínce o jídle se Amélii opět vzbouřil aludek. Nedokázala se znovu podívat na mrtvolu před sebou.

Jo, umím pouívat čínské hůlky, odříkala ledově.

Tak se mrkni do kufru. Nevím jistě, jestli nějaké najde. Kdy jsem tuhle práci dělal já, tak tam bývaly.

ádné nevidím.

Nevadí, tak si vem tuky. Strč si je do kapsy. A teď to vezme po čtvercích. Musí to místo prohledat centimetr po centimetru. Jsi připravená?

Ano.

Napřed mi řekni, co vidí.

Velká místnost, moná est krát devět metrů. Vude rezavé trubky. Popraskaná betonová podlaha. Cihlové zdi. Zatuchlost.

A co krabice? Neleí něco na podlaze?

Ne, nic tu není. A na ty trubky, olejové nádre a kotel. A je tu i ten písek rozdrcené lastury, sypou se z prasklin ve zdi. A pak něco edivého

Něco? vykypěl. Tohle slovo neznám. Co to je ,něco’?

S Amélií lomcoval vztek. Dokázala se vak ovládnout a pokračovala:

Zřejmě azbest, ale ne ve vláknech jako dnes ráno. Jsou to spí drolící se pláty.

Fajn. Take v první fázi se zaměří na otisky bot a případné vzkazy, které nám tu moná zanechal.

Myslíte, e tu zas něco nechal?

No to si pi, holka, řekl Rhyme. Násaď si ochranné brýle a vezmi si snímač otisků. Dr ho při zemi a postupuj v rotu. Nesmí vynechat ani centimetr. Tak bě. Ví vůbec, jak se chodí v rotu?

Ano.

Jak?

Nikdo mě nemusí zkouet, najeila se.

Nenech se vysmát. Jak?

Dopředu a zpátky v jednom směru a pak dopředu a zpátky v kolmém směru.

A ádný krok nesmí být delí ne třicet centimetrů.

Tohle nevěděla.

Já vím, přitakala bez mrknutí oka.

Tak bě.

Ze snímače vycházela jakási tajemná, nadpozemská záře. Sachsová věděla, e podobným věcem se říká alternativní světelné zdroje a e jejich světlo vyvolává fluorescenci otisků prstů a bot a stop po krvi a spermatu. Oslnivě zelené světlo vrhalo tančící stíny, poskakovalo a Amélie se několikrát k smrti vyděsila podivných tvarů, které byly jen odrazem potemnělých předmětů.

Amélie? ozvalo se ostře. Sachsová opět vyskočila leknutím.

Ano? Co je?

Vidí nějaké lápoty?

Neustále zírala na podlahu.

Já, hmm, ne. Vidím tu jen čáry v prachu nebo něco takového.

Zarazila se, protoe z úst jí opět vyklouzlo tohle neurčité slovní spojení.

Rhyme tomu vak tentokrát nevěnoval pozornost a klidně pokračoval: No jasné. Zametl za sebou.

Překvapené vyhrkla: Jo, vlastně ano! To jsou stopy po kotěti. Jak jste to věděl?

Rhyme se rozesmál v téhle hrobce to byl doslova nervy drásající zvuk a vysvětloval dál: Kdy byl dost chytrý na to, aby zametl stopy ráno, nevím, proč by v tom odpoledne neměl pokračovat. Tenhle kluk je dobrej. Jene to my taky. Tak pokračuj.

Sachsová se opět sehnula a pokračovala v prohlídce. Klouby ji nesnesitelně pálily, ale ona přesto propátrala kadý čtvereční centimetr podlahy.

Vůbec nic tu není. Naprosto nic.

Rhyme postřehl v jejím hlase odevzdanost a včas ji zaplail: Jsi teprve na začátku, Amélie. Nezapomeň, e místo činu je vdycky trojrozměrné. To si pamatuj. Říká, e na podlaze nic není. Fajn, tak teď zkontroluj stěny. Začni u nejvzdálenějího místa od parní trubky a prohledej kadý centimetr.

Pomalu krouila okolo otřesně zkrouceného těla uprostřed místnosti. Vzpomněla si na dětskou hru, při které vdycky někdo v místnosti schoval nějaký předmět a ostatní ho pak museli najít. Jene tahle místnost byla úplně prázdná, a přesto se tu mohly ukrývat tisíce věcí.

To je beznadějné

Nemoné.

Nebylo. Ve výklenku asi metr a půl nad zemí nakonec Amélie skutečně nala dalí vodítka.

Něco tu mám! vyhrkla radostné.

Zase je to na jedné hromádce?

Ano. Vypadá to jako nějaká černá tříska.

Hůlky.

Coe? zeptala se.

Vlastně tuky. Vytáhni je a vezmi tu věc. Je vlhká?

Tady je vechno vlhké.

No jasně, jak jinak. Je tam pára. Seber to a dej do pytlíku na důkazy. Do papírového, v igelitu by se to zapařilo a bakterie by zničily vechny stopy. Co je tam jetě? vyzvídal Rhyme dychtivě.

Nevím. Snad vlasy. Krátké, ostříhané. Na malé kupičce.

Jsou volné, nebo i s kůí?

Volné.

V kufru je lepicí páska. Nalep ty vlasy na ni.

Sachsová větinu vlasů sebrala a umístila je do papírové obálky. Jetě jednou prohlédla výklenek.

Vidím tu nějaké skvrny. Vypadá to jako rez

nebo jako krev. Posvítila si snímačem. Fluoreskuje to.

Umí udělat krevní rozbor?

Ne

Řekněme, e se jedná o krev. Mohla by to být krev oběti?

Zdá se, e ne. Je to dost daleko a nejsou tu ádné stopy po vlečení těla.

Vedou ty skvrny někam?

Asi ano. K cihle ve zdi. Je uvolněná. ádné otisky na ní nejsou. Odsunu ji stranou. Já

ach, Boe!

Sachsová zalapala po dechu, uskočila a téměř upadla.

Co je? naléhal Rhyme.

Naklonila se dopředu a nevěřícně zírala před sebe.

Amélie. Mluv se mnou.

Je to kost. Krvavá kost.

Lidská?

To nevím, odpověděla. Jak to můu

? Já nevím.

Je čerstvá?

Zdá se. Je asi pět centimetrů dlouhá a má pět centimetrů v průměru. Je na ní krev a maso. Někdo ji odněkud vyřízl. Jeíikriste. K čertu, kdo můe něco takového

Nenech se rozruit.

Co kdy patří nějaké jiné oběti?

Na to právě musíme hezky rychle přijít, Amélie. Hoď tu kost do sáčku. Na kost vezmi igelitový.

Amélie poslechla a Rhyme se ptal dál: Nechal nám tam jetě něco?

V jeho hlase bylo znát zaujetí.

Ne.

To u je vechno? Vlasy, kost a dřevěná tříska? Moc nám to nezjednoduuje, co?

Mám s tím přijít do vaí

kanceláře?

Rhyme se rozchechtal. To by se mu líbilo, kdybysme to hned zabalili. Jene my jsme jetě neskončili. My o něm jetě zjistíme pár věcí.

Ale tady u nic není.

Ale je, Amélie, je. Je tam jeho adresa, telefonní číslo, jeho popis, jeho naděje a touhy

To vechno kolem tebe je.

Profesorský tón ji opět rozzuřil, ale dokázala se ovládnout.

Má baterku?

Sluební na opasku

Ne, zabručel. Sluební baterky vrhají moc úzký kuel. Potřebuje dvanáctivoltový světlomet,

Ten jsem si nepřinesla, odsekla. Mám se pro něho vrátit?

Na to není čas. Musí zkontrolovat trubky.

Hledala nekonečných deset minut, vylezla a ke stropu a posvítila do míst, na která nedopadl paprsek světla snad padesát let.

Ne, vůbec nic nevidím.

Vra se ke dveřím. Rychle.

Zaváhala, ale poslechla.

Jo, u jsem tu.

Tak. A teď zavři oči. Co cítí?

Co cítím? Ptal jste se, co cítím?

Copak se ten chlap zbláznil?

Na místě činu vdycky natáhni vzduch. Můe tak objevit stovky věcí.

S očima dokořán nasála nosem vzduch.

Já nevím, co tu cítím.

To není uspokojivá odpověď.

Rozhořčené si povzdechla a doufala, e její zasyčení bude zřetelně slyet i na druhém konci linky. Pevně sevřela víčka, nadechla se a znovu přemohla nevolnost.

Cítím plíseň, zatuchlost. A pak nějakou vůni. Zřejmě horká voda sraená z páry.

To nemůe vědět. Popi mi to.

Horká voda. Anebo dámský parfém.

Jse si jistá, e patří oběti?

Ne, to nejsem.

A ty parfém pouívá?

Ne.

A co voda po holení? Co ten medik? A ten policista?

Myslím, e ne. Ne.

Popi tu vůni.

Je suchá. Jako din.

Zkus se rozhodnout: je to voda po holení, nebo enský parfém?

Co pouíval Nick? Arrid Extra Dry.

Já nevím, povzdechla si. Spí je to pánská vůně.

Bě k tomu tělu.

Podívala se na trubku a pak na podlahu pod ní.

No tak, pobízel ji Lincoln Rhyme.

Poslechla. Sloupaná kůe jí připadala jako kmen břízy.

Čichni jí ke krku.

Je úplně

chci říct, e tady moc kůe nezbylo.

Je mi líto, Amélie, ale musí to udělat. Jedině tak zjistíme, jestli je to její vůně.

Sachsová přistoupila k eně a opravdu se nadechla. aludek se jí zvedl a ona se téměř pozvracela.

Asi se pobliju, pomyslela si. Jako tenkrát s Nickem, kdy jsme do sebe házeli ty ledové rumové koktejly. Musel na ně tenkrát být legrační pohled: dva neúprosní poldové pocucávají sladký koktejl pro slečinky, ve kterém plavou modří plastikoví mečouni.

Cítí parfém? U je to tu

znovu dávení.

Ne. Ne! Zavřela oči a soustředila se na bolavé klouby. Na ten nejbolestivějí v koleně. A náhle vlna nevolnosti jakoby zázrakem zmizela.

To není její parfém.

Fajn. Take ten ná hoík je zřejmě natolik marnivý, e pouívá přespříli vody po holení. To můe být známka společenského postavení. Moná tím ale zakrývá nějaký jiný pach: česnek, doutníky, ryby, whisky. To musíme zjistit. Amélie, teď mě pozorně poslouchej.

Co je?

Chci, abys teď byla on.

Ach jo. Začínají psychologické sračky. To mi jetě chybělo.

Myslím, e na to teď není čas.

Na místě činu není nikdy dost času, řekl Rhyme konejivě. Ale to nás nesmí odradit. Sna se mu vcítit do mylení. Zatím jsi uvaovala tak, jak uvaujeme my. A já po tobě chci, abys teď uvaovala tak, jak uvauje on.

Ale jak to mám udělat?

Pouij svou představivost. Proto nám ji Bůh dal. Teď jsi zkrátka on. Spoutala jsi obě a přelepila jí ústa. A teď jsi ji přivlekla do kotelny a připoutala ji k trubce. Obě je vyděená a tobě se to líbí.

Jak víte, e se mu to líbí?

Tobě se to líbí. Ne jemu. A jak to vím? Protoe nikdo by si nezadělal na tolik problémů pro něco, co se mu nelíbí

V kotelně se vyzná, nejsi tam poprvé.

Proč si to myslíte?

Protoe jsi u tohle místo musela někdy projít a najít oputěnou místnost s trubkou. A taky jsi tam musela sebrat vodítka, kterýs nám ráno nechala u kolejí.

Sachsovou jeho hluboký hlas fascinoval. Úplně zapomněla na jeho zničené tělo.

Aha. Jasně.

A teď jsi odstranila kryt na trubce. Na co při tom myslí?

Nevím. e u to chci mít za sebou. A vypadnout odsud.

Jetě ani nedořekla poslední slovo a u věděla, e je to patně. Ani ji nepřekvapilo, kdy Rhyme ve sluchátkách mlaskl jazykem.

Opravdu? zeptal se.

Vlastně ne. Chci si uít co nejdéle.

Přesně tak! Přesně tohle chce. Přemýlí o tom, co s ní ta smrtící pára udělá. Co jetě cítí?

V mysli se jí začala rýsovat jakási neurčitá mylenka. Viděla tu enu, viděla, jak naříká, jak pláče, jak volá o pomoc. A viděla i něco jiného

nikoho jiného. To je on, pomyslela si. Pachatel 823. Co to s ním je? Blíila se k rozlutění. Co

co? Mylenka se vak náhle vytratila. Byla pryč.

Já nevím, co cítím, zaeptala.

Cítí nějaké naléhavé nutkání? Nebo to vechno dělá v pohodě?

Spěchám. Musím zmizet. Policajti se tu objeví kadou chvíli. Ale přesto

Co?

Psi, zarazila ho a pohledem znovu přejela celou kotelnu. Chtěla najít počátek ztracené mylenky, která jí v mysli na zlomek vteřiny zableskla. Moná, e

Tam! To je ono. Sachsová očima sledovala trubku. Ve stínu místnosti se skrýval dalí kryt. Moná by bývalo vhodnějí připoutat tu enu k němu. Případní kolemjdoucí na ni od dveří nemohli vidět a kryt byl navíc přichycený jen čtyřmi rouby namísto osmi.

Proč si ten chlap nevybral tuhle trubku? A pak to pochopila.

On nechce

já jetě nechci zmizet, protoe ji chci sledovat.

Proč si to myslí? poloil jí Rhyme stejnou otázku jako před chvílí ona jemu.

Je tu jetě jedna trubka, ke které jsem ji mohla připoutat, ale já si vybrala tu, která byla v otevřeném prostoru.

Abys na obě viděla?

Myslím, e ano.

Proč?

Moná jsem se chtěla ujistit, e se z toho nedostane. Nebo e ta lepicí páska opravdu těsní.., Nevím.

Dobře, Amélie. Ale co to znamená? Co můeme z tohohle faktu vyvodit?

Sachsová se rozhlédla kolem a hledala místo, odkud by měl pachatel na obě nejlepí výhled a sám by přitom nebyl viděn. Nakonec nala potemnělé místo mezi dvěma olejovými nádremi.

Mám to! zajásala vzrueně a dívala se na podlahu. Schoval se tady.

Opět vypadla z role.

Zametal tu.

Projela celou oblast snímačem otisků.

Nejsou tu ádné lápoty, konstatovala zklamaně.

Ale kdy zvedla snímač, aby ho vypnula, na jedné nádri zasvětélkovala mouha.

Mám otisk! vykřikla.

Otisk?

Kdy se naklonil dopředu a opřel se o nádr, měl na tu holku lepí výhled. Určitě to bylo tak. Jene je to divné. Ta jeho ruka

je nějak deformovaná, řekla a otřásla se při pohledu na obrovský otisk dlaně.

V kufru je sprej s nápisem DFO. To je fluorescenční film. Nastříká ho na otisk, osvítí to snímačem a nakonec to vyfotí polaroidem.

Kdy byla hotová, Rhyme pokračoval: A teď si vezmi vysavač a vysaj podlahu mezi nádremi. Při troe těstí tam najdeme vytrhnutý chlup nebo okousaný nehet.

Moje zlozvyky, pomyslela si Sachsová. Jen kvůli nim si zničila kariéru modelky jednou záděra na nehtu, jindy podebrané obočí

Neustále se pokouela s tím přestat. Nakonec to vzdala, ale stejně nechápala, proč takový drobný zlozvyk můe tak zásadně změnit něčí ivot.

Filtr z vysavače dej do sáčku.

Do papírového?

Jo, do papírového. A teď půjdem na to tělo, Amélie.

Coe?

Hele, musíme se do toho pustit.

Málem se jí zastavilo srdce. Někdo jiný, prosím. A to udělá někdo jiný.

A po ohledání lékařem, řekla. Na to je předpis.

Dneska ádné předpisy neplatí, Amélie. Jenom nae vlastní. Doktor přijde a po nás.

Sachsová přistoupila k eně.

Postup zná?

Ano.

Přikročila do bezprostřední blízkosti uvařeného těla.

A pak ztuhla s rukama pár centimetrů od kůe oběti.

Nedokáu to, otřásla se hrůzou. Nutila se pokračovat, ale nemohla; svaly ji naprosto přestaly poslouchat.

Sachsová? Jsi tam?

Nezmohla se na odpověď.

Nedokáu to

Prostě to nedokáu. Vyloučeno. Prostě nemůu.

Sachsová?

Náhle jí vytanul na mysli otec v uniformě, jak se na rozpáleném chodníku Západní Dvaačtyřicáté shýbá a nějakému zavivenému opilci pomáhá vstát a dostat se domů. A pak zase viděla Nicka, jak se směje a popíjí pivo v Bronxu s nějakým grázlem, který by ho okamitě zabil, kdyby zjistil, e tenhle jeho mladý kumpán je ve skutečnosti policista, kterého na néj nasadili. Dva mui v jejím ivotě, kteří konali sluební povinnost.

Amélie?

Ty dvě představy se jí honily hlavou a nějakým zvlátním způsobem ji uklidňovaly.

Jsem tady, odpověděla Lincolnu Rhymovi a dala se do práce přesně tak, jak ji to učili.

Vykrábnout, co zůstalo za nehty, pročesat vlasy i pubické ochlupení. Při tom vechno popisovala Rhymovi.

Nevímala si prázdných očních důlků

Nevímala si karmínově rudého masa.

A pokouela se nevímat si ani zápachu.

A teď její oblečení, řekl nakonec Rhyme. Vechno rozpárej. Ale nejdřív si na zem rozlo noviny, abys mohla sebrat vecko, co ti spadne.

Mám zkontrolovat kapsy?

Ne, to uděláme tady. Zabal vecko do papíru.

Sachsová rozstříhala blůzku, sukni i kalhotky. Pak sáhla po cáru látky, který byl kdysi podprsenkou, a strhla ho oběti z prsou. Látka byla na omak podivná a rozpadala se mezi prsty. Amélie si uvědomila, co vlastně drí, a krátce vykřikla. Neměla v ruce látku, ale lidskou kůi.

Amélie? Jsi v pořádku?

Ano! zalapala po dechu. Jsem v pořádku.

Popi mi, čím obě znekodnil.

Přes ústa lepicí páska o ířce pět centimetrů. Na rukou standardní pouta, na nohách prádelní ňůra.

Přejeď ji snímačem otisků. Mohl se jí dotknout holou rukou. Zkus něco najít.

Sachsová poslechla. Nic.

A teď přeřízni tu ňůru ale ne přes uzel. A hoď ji do sáčku. Igelitového.

Sachsová vechno zvládla a Rhyme pokračoval: Budem potřebovat pouta.

To není problém. Jsou tu klíčky.

Ne, Amélie. Nesmí je odemykat.

Proč ne?

Na uzavíracím mechanismu pout bývá hodně stop.

No a jak je mám teda sundat? zasmála se.

V kufru je pilka na elezo.

To mám pouta přeřezat?

Nastala chvíle ticha a pak Rhyme řekl: Ne, pouta ne, Amélie.

Tak co teda chcete

ach ne, to nemyslíte váně. Její ruce!

Opravdu musí. Její odpor ho drádil.

No jasně. Sellitto s Pollingem si vybrali za partnera ílence. Jene jestli jejich kariéry jdou bez něj ke dnu, tak její kariéra rozhodně ne.

Na to zapomeňte.

Amélie, to je prostě jeden z běných způsobů sběru důkazního materiálu.

Proč vdycky ten jeho hlas zní tak přesvědčivě? Začala zoufale uvaovat nad výmluvami.

Vdy budu celá od krve, kdy

Její srdce u nebije, řekl jako kuchař v televizním receptáři. A krev je uvařená natvrdo.

Opět zvednutí aludku.

No tak, Amélie. Bě k tomu kufru. A vezmi tu pilku. Je ve víku. Ledově dodal: Prosím.

Tak proč jsem se jí teda musela hrabat pod nehty? Vdy vám stejně přinesu její ruce!

Amélie, potřebujeme pouta. Musíme je otevřít tady a nemůeme čekat na ohledání. Musí se to udělat.

Přela zpátky ke dveřím, zvedla víko a sebrala podivně vypadající pilku. Pohlédla na enu zkroucenou v mučivé poloze uprostřed odporné místnosti.

Amélie? Amélie?

Vzduch venku byl stále horký a dusný a okolní budovy byly pokryty sazemi jako ze spálených kostí. Ale Sachsová se nikdy na tomhle pinavém vzduchu necítila astnějí ne teď. la s kufrem v jedné ruce a pilkou v druhé a sluchátka s mikrofonem se jí bezvládně houpala na krku. Nevímala si obrovského zástupu policistů a čumilů, a inula si to nejkratí cestou ke stejnu.

Kdy procházela kolem Sellitta, podala mu pilku spí ji po něm hodila.

Jestli to tak zoufale potřebuje, tak a sleze z té své zatracené postele a udělá to sám.

Část druhá

LOCARDŮV PRINCIP

Ve skutečném ivotě je na místě kriminálního činu jen jeden výstřel

Vernon J. Geberth

Zástupce policejního ředitele (v.v.)

Policejní oddělení New York

SOBOTA 16.00 22.15

9

Dostala jsem se do potíí, pane.

Mu na druhé straně stolu by mohl hrát v televizních filmech roli zástupce policejního komisaře velkého města. A shodou okolností jím také byl. Proedivělé vlasy, tvrdé rysy, brýle se zlatou obroučkou figurka k zbláznění.

A co máte za problémy, policistko?

Zástupce policejního komisaře Randolph C. Eckert se na ni podíval pohledem, který Sachsová okamité poznala. Zástupce se s rovnoprávností pohlaví vyrovnal tak, e byl na obé přísný.

Chci podat stínost, pane. řekla krobené. Slyel jste o případu únosu v taxíku?

Přikývl. A to vechno v době, kdy tu máme tu zatracenou konferenci OSN a celý svět se na nás dívá. To je nefér. Vichni jen kritizují New York, a o kriminalitě v takovém Washingtonu nebo v Detroitu se vůbec nemluví. No, o Detroitu jo. Ale třeba o Chicagu nikdy. New York si kadý bere do huby. A přitom Richmond ve Virginii měl loni víc vrad na hlavu ne my. Sám jsem si to vyhledal. A řeknu vám, e bych radi seskočil beze zbraně s padákem doprostřed Harlemu, ne abych jel i se zavřenými okny za bílého dne po jihovýchodní části Washingtonu.

Ano, pane.

Vím, tu unesenou nali mrtvou. Bylo to ve vech zprávách. Zatracení reportéři.

Nala se v centru města. Před chvílí.

To je váně smůla.

Ano, pane.

On ji prostě zabil? Jen tak? Nechtěl ádné výkupné?

O výkupném jsem neslyela.

Tak co máte za stínost?

Dnes ráno jsem dorazila jako první na místo činu, který souvisí s tímhle případem.

Vy jste pochůzkářka? zeptal se Eckert.

Byla jsem. Dnes v poledne jsem měla být přeloena na oddělení styků s veřejností. Nejdřív na kolení. Zvedla ruce s prsty přelepenými novými náplastmi a zase je poloila do klína. Jene mě protiprávně přinutili dokončit slubu.

Kdo?

Detektiv Lon Sellitto, pane. A kapitán Haumann. A Lincoln Rhyme.

Rhyme?

Ano, pane.

Ten, co vedl před pár lety divizi?

Ano, pane. Přesně ten.

Myslel jsem, e umřel.

Tyhle typy nikdy neumírají.

Kdepak, je ivý a moc, pane.

Zástupce komisaře pohlédl z okna.

Vdy u není u policie. Tak co má s tím případem společného?

Myslím, e dělá konzultanta. Případ vede Sellitto. A kapitán Polling na vechno dohlíí. Já na to přeloení čekala osm měsíců. A oni mě poslední den donutili ohledávat místo činu. To jsem nikdy nedělala. Je to celé nesmysl a upřímně řečeno nesnáím, kdy musím dělat práci, pro kterou jsem nebyla vykolená.

Vy jste byla na místě činu?

Rhyme mi přikázal, e mám vechno ohledat. Sama.

Eckert to stále nechápal.

Jak můe civilista přikazovat uniformované policistce, co má dělat?

Moje řeč, pane. U ho skoro měla. Do jisté míry jsem ochotná vypomoci i jinde. Ale rozhodné nejsem připravená rozřezávat oběti

Coe?

Zamrkala, jako by ji překvapilo, e se mu jetě nic nedoneslo. Vysvětlila mu celou záleitost s pouty.

Do prdele práce, co si ti blbci myslí? Promiňte mi to výrazivo. Copak nechápou, e se na nás dívá celá země? Ten únos běí celý den na CNN a oni jí řeou ruce? Poslyte, e vy jste dcera Hermana Sachse?

Ano, pane.

To byl dobrý policajt. Excelentní. Jednou ode mě dostal pochvalu. Ten chlap byl vzorem správného policisty. Dělal jiní část centra, e?

Hell’s Kitchen. Stejně jako já.

Teda a do dneka.

Herman Sachs pravděpodobné předeel více kriminálním činům, ne celá pátračka vyřeí za rok. Kadého dokázal uklidnit, vak ho znáte.

Jo, to byl celý táta. Jasně.

Take uříznout ruce? zasupěl Eckert. Vdy nás její rodina zaaluje, a se to dozví. Dneska jsou lidi schopni podat alobu na vechno. Jeden násilník nás dokonce zaaloval za to, e ho ná člověk střelil do nohy, kdy se na něj ten chlap vrhal s noem v ruce. Jeho advokát přiel s teorií zvanou ,nejméné nebezpečná alternativa’. Místo střelby jsme prý měli pouít slzný plyn nebo obuek. Anebo ho sluně poprosit, co já vím

Radi s tím vaím případem seznámím náčelníka a starostu. Zavolám na pár míst a trochu to rozmáznu, policistko, sliboval jí a podíval se na hodiny. Bylo pár minut po čtvrté. U vám skončila sluba?

Musím se jetě ohlásit v domě Lincolna Rhyma. To je nae centrála. Vzpomněla si na pilku a nasadila ledový tón: Přesněji řečeno v jeho lonici. Naím velitelským stanovitěm je jeho loruce.

Loruce civilisty je vá hlavní stan?

Budu vám vděčná za vechno, co v téhle věci uděláte, pane. Na to přeloení čekám u dost dlouho.

Uříznout jí ruce. Dobrý Boe!

Vstala a vyla ze dveří do jedné z chodeb, kde se měla brzy objevit jako zaměstnanec. Pocit úlevy se vak dostavil o něco málo později, ne předpokládala.

Stál u okna z temně zeleného skla a sledoval smečku divokých psů pobíhajících po pustém pozemku naproti.

Nacházel se v prvním patře staré budovy obloené mramorem, postavené někdy během prvních let devatenáctého století. Kolem budovy byla spousta oputěných pozemků a barabizen některé zely prázdnotou, jiné obývali nájemníci nebo squateři tahle stará stavba vak byla u několik let oputěná.

Sběratel kostí vzal znovu do ruky kousek smirkového papíru a pustil se do letění. Zálibně si prohlédl své dílo a pak opět vykoukl z okna.

Jeho ruka opisovala elegantní křivku a útrek smirkového papíru pravidelně ustil. ,

Jako kdy matka chlácholí své dítě.

Asi před deseti lety, v dobách největí slávy New Yorku, se sem nastěhoval nějaký ílený umělec, aby tento dvoupatrový dům postupné zaplnil rozbitými a zrezavělými staroitnostmi. Kované mříe, různé rámy s vitráí, pokřivené sloupy. Část jeho prací se zachovala i na stěnách v podobě fresek ve staré omítce: nikdy nedokončené nástěnné malby dělníků, dětí, milenců hnaných pocitem úzkosti. Převládajícím námětem těchto obrazů byly kulaté, bezvýrazné tváře, které zíraly do prázdna, jako by z jejich krásných těl někdo vytáhl due.

Malíř vak nikdy úspěchu nedosáhl, i kdy k tomu pouil nejpůsobivějího marketingového prostředku své vlastní sebevrady. Banka dům zabavila a budova zůstala oputěná.

Sběratel kostí se zde usídlil před rokem a okamitě poznal, e tahle budova se mu můe stát dobrým domovem. Bezůtěný stav okolí hrál důleitou roli pro jeho záměry to bylo velice praktické. A navíc tu byla jetě osobní stránka věci: pozemek na protějí straně. Před lety zde během výkopů objevili hromadu kostí. Ukázalo se, e na tomto místě se kdysi nacházel městský hřbitov. Noviny dokonce psaly, e zde nejsou uloeny pouze ostatky přistěhovalých Newyorčanů, ale i ostatky Indiánů z kmene Manate a Lenape.

Sběratel kostí odloil smirkový papír a pohlédl na vyletěnou zápěstní kůstku. Včera, ne odjel na Kennedyho letitě ulovit první oběti, ji pečlivě oddělil od loketní a vřetenní kosti. Ty tady schly u celý týden, a přestoe z nich větina masa opadala, musel při odlamování zápéstních kůstek vynaloit určitou sílu. Kůstky se náhle rozpadly se slabým zapraskáním, jako kdy člověk lápne na větvičku.

Ovem ti stráníci byli daleko lepí, ne čekal. Sledoval jejich akci v Pearl Street a přemýlel, jestli váně najdou místo, kam ukryl tu enu z letitě. Kdy se najednou rozeběhli ke správné budově, byl naprosto ohromen. Odhadoval, e budou potřebovat jetě dvě tři oběti, ne začnou větřit stopu. Holku samozřejmě nezachránili, ale stačila minuta nebo dvě a mohlo to dopadnout úplné jinak.

Jako vecko v ivotě.

Kost člunková, kost poloměsíčitá, kost hákovitá, kost hlavatá

shluk kostiček propletených jako hlavolam se rozloil pod tlakem silných prstů. Vzal kosti do ruky a odtrhl od nich zbytky seschlého masa. Vybral si větí kost mnohohrannou základnu, která kdysi drela palec a začal ji opět zabruovat.

t .

Pohlédl z okna a uviděl mue stojícího u starých hrobů. Muselo jít o pouhou iluzi, nebo mu měl na hlavě starodávnou buřinku a byl zahalen do béového gabardénového plátě. Poloil vedle náhrobního kamene tmavé růe, otočil se a dal se na odchod. Cestou k elegantnímu mostu nad Collect Pond v Canal Street míjel koně a droky. Koho na hřbitově navtěvoval? Rodiče? Bratra? Snad rodinu, která zemřela na souchotiny nebo ji postihla některá z těch hrůzostraných chřipkových epidemií zachvacujících v poslední době město

V poslední době?

Samozřejmě ne. Někdy před sto lety tak to chtěl říct.

Jetě jednou se podíval ven. Vude bylo pusto a prázdno. ádné droky, ádní koně. Ani mu v buřince. Přestoe tam jetě před chvílí stál a vypadal jako člověk z masa a kostí.

, .

Minulost se opět začala vracet a Sběratel kostí viděl věci, které se odehrály předtím, které se staly kdysi jene on je viděl teď. Má nad nimi moc. Věděl, e ji má.

Jak se tak díval z okna, uvědomil si vak, e pro něj ádné předtím ani potom neexistuje. On pouze poletoval v čase sem a tam o den, o pět let, o sto či dvě sté let jako uschlý list ve větru.

Podíval se na hodinky. Byl čas jít.

Poloil kost na římsu a pečlivě si umyl ruce úplně jako chirurg. Pak si dobrých pět minut přejíděl lepkavým válečkem po oblečení, aby z něj odstranil vechen prach z kostí, pínu a chloupky, které by mohly přivést stráníky na stopu.

Cestou do garáe proel kolem nedokončené malby na stěně znázorňující řezníka v zakrvácené zástěře s tváří kulatou a bledou jako měsíc. Chtěl si vzít taxíka, ale pak si to rozmyslel. Nevypočítatelnost je nejlepí obrana. Tentokrát si vezme droku

tedy sedan značky Ford. Nastartoval, vyjel na ulici a vystoupil, aby za sebou zavřel a zamkl vrata garáe.

Ani předtím, ani potom

Při průjezdu kolem hřbitova vzbudil pozornost několika psů, kteří vak vzápětí začali znovu stopovat krysy a hledat v nesnesitelném horku vodu.

Ani tenkrát, ani teď

Vytáhl z kapsy kuklu a rukavice, poloil je vedle sebe na sedačku a zamířil do jedné ze starých čtvrtí. Sběratel kostí opět vyrazil na lov.

10

V pokoji se něco změnilo, ale ona nemohla přijít na to, co.

Lincoln Rhyme si toho viml.

Scházela jsi nám, Amélie, začal opatrně. Pochůzky?

Odvrátila pohled. Nikdo se zjevně neobtěoval oznámit mému novému éfovi, e dneska nepřijdu do práce. Myslím, e na to měl někdo myslet.

Ano, to ano.

Sachsová se rozhlédla po místnosti a začalo jí svítat. K základnímu vybavení, které včera přinesl Mel Cooper, přibyl jetě rozkladový elektronový mikroskop s rentgenovou jednotkou, flotační a havicí mikroskopy pro rozbory skla, porovnávací mikroskop, měřič hustoty půdy a stovky dalích kádinek, krabiček a lahviček s chemikáliemi.

Uprostřed místnosti pak vévodila Cooperova chlouba počítačový plynový chromatograf se spektrometrem. A vedle něj dalí počítač napojený na Cooperův terminál v laboratoři divize.

Sachsová překročila tlusté klubko kabelů vinoucí se ke schoditi. Přitom se elegantně zavlnila v bocích a Rhyme si nemohl nevimnout, jak je krásná. Rozhodně to byla nejnádhernějí ena, jakou kdy v řadách policie viděl.

A na kratičký okamik pocítil tělesnou touhu. Někteří lidé tvrdili, e sex je čistě psychická záleitost, a Rhyme s nimi musel souhlasit. Přeruení míchy neutlumilo jeho tělesný chtíč. S příerným pocitem si vzpomněl, jak to jedné noci půl roku po nehodě s Blaine zkoueli. Jen tak, aby zjistili, co to udělá. Nestálo to za řeč.

Jedno vak za řeč stálo. Sex je sám o sobě dost zapeklitá věc, a kdy si k tomu přidáte vechny ty katetry a pytlíky kolem, chce to hodně energie a humoru a rozhodné pevnějí vztah, ne jaký byl tehdy ten jejich. Ale vechno nakonec velice rychle pohřbil hlavně její výraz. Rhyme toti zahlédl v její tváři soucitný úsměv a ten ho zasáhl přímo do srdce. O dva týdny později poádal o rozvod. Blaine sice protestovala, ale nakonec vechno podepsala hned při prvním stání.

Sellitto a Banks se vrátili a třídili důkazy, které posbírala Sachsová. Ta je sledovala s mírným zaujetím.

Pátrací skupina po tobě nala jen osm dalích stop a vechny patřily dvěma údrbářům, kteří se v té budově pohybovali, informoval ji Rhyme.

Hm.

Pokýval významně hlavou. Jenom osm!

Chce vám vyjádřit obdiv, vysvětloval Thom. Radujte se z toho. Víc u z něj nedostanete.

ádného tlumočníka nepotřebuju. Děkuju a na shledanou, Thome.

Jsem ráda, e jsem vám mohla pomoct, ozvala se Sachsová.

Příjemnějí být nedokázala.

Co to znamenalo? Rhyme skutečné předpokládal, e Sachsová vpadne do jeho pokoje a hodí mu na postel pytlíky s důkazy. Moná i pilku a igelitový sáček s odříznutýma rukama. Těil se, jak mu to tahle holka nandá, lidé toti málokdy bojují s mrzákem bez rukaviček. Ten pohled v jejích očích, kdy ho poprvé spatřila, přece mohl být známkou jisté soudrnosti.

Ale ne, teď viděl, e se zmýlil. Amélie Sachsová byla stejná jako ostatní poplácala ho po rameni a snaila se nejkratí cestou zmizet.

Srdce mu opět ztvrdlo, a kdy promluvil, mluvil k pavučině na stropě: Právě jsme mluvili o tom, kdy asi bude zabita dalí obě, policistko. Zatím ádný konkrétní čas neznáme.

Ale myslíme si, pokračoval Sellitto, e a ten grázl plánuje cokoliv, u s tím začal. Jene zřejmě sám neví, kdy přesně jeho obě zemře. Lincoln si myslí, e moná zahrabal nějakého chudáka někam, kde je málo vzduchu.

Sachsová mírně přivřela oči a Rhyme si toho viml. Pohřbení zaiva. Hrozná představa. Na fobii rozhodně stačí.

Přeruil je příchod dvou muů v edivých oblecích. Vyběhli po schodech a vpadli do loruce, jako by tu bydleli.

Klepali jsme, řekl jeden.

A zvonili jsme, řekl druhý.

Nikdo neodpovídal.

Oba byli čtyřicátníci, jeden byl poněkud vyí, ale oba pinaví blonďáci. Na tváři měli naprosto totoný úsměv a ne pochytili brooklynský přízvuk, připadali Rhymovi jako dva kluci odněkud z farmy. Jeden z nich měl dokonce u kořene bledého nosu nefalované pihy.

Pánové.

Sellitto Laurela s Hardym představil: detektivové Bedding a Saul, nádeníci. Shánějí vekeré informace a vyslýchají případné svědky v okolí místa činu. Tahle práce vyadovala jisté umění, kterému se Rhyme nikdy nenaučil a ani naučit nechtěl. Raději odhaloval strohá fakta a předával je kolegům, kteří se vyzbrojeni získanými vědomostmi měnili v ivé detektory li, schopné smést ze stolu i nejrafinovanějí báchorky pachatelů.

Ani jednomu zjevně nepřipadalo zvlátní, e se hlásí postienému civilistovi.

Vyí pihoun Saul začal: Vyslechli jsme třicet est

Třicet osm, pokud počítáme ty dvě potrhlé dvojice za dva. Co on nechce. Já ano.

subjektů. Vechny jsme vyslechli, ale bez větího úspěchu.

Vichni jsou slepí, hluí a trpí ztrátou paměti. Jako obvykle.

Po taxíku ani stopy. Pročesali jsme celý West Side a nic. Nula.

A teď řekni tu dobrou zprávu.

Máme svědka.

Svědka? zeptal se dychtivě Banks. Fantazie.

Rhyme tak nadený nebyl. Pokračujte.

V době průjezdu vlaku se někdo motal poblí kolejí.

Svědek viděl na Jedenácté chlapa, který pak zahnul

Říkal náhle, doplnil ho Bedding.

který náhle zahnul a proel uličkou vedoucí k mostu nad kolejemi. Prý tam chvíli stál

a díval se dolů.

Rhymovi se to nelíbilo. Tohle na naeho broučka nesedí. Je příli chytrý, ne aby se nechal takhle zahlídnout.

Ale

oponoval Saul, zvedl prst a upřené se podíval na kolegu. V celé čtvrti je snad jen jediné okno, ze kterého ho mohl někdo vidět.

A pravé v ném ten ná svědek stál.

U tak brzy po ránu. Bůh mu ehnej.

Ne si Rhyme uvědomil, e má být na Sachsovou natvaný, zeptal se jí vlídně: Amélie, jaký z toho má pocit?

Prosím? řekla Sachsová a otočila se od okna.

Tys zablokovala Jedenáctou avenue, konstatoval Rhyme, Sedmatřicátou ne.

Nevěděla, jak reagovat, ale Rhyme hned obrátil pozornost k detektivům. Popis?

Svědek nám toho moc neřekl.

Byl nalitej. Hned po ránu.

Akorát říkal, e ten chlap byl mení postavy. Barvu vlasů neudal. Rasa

Zřejmě běloch.

Co měl na sobě? vyzvídal Rhyme.

Něco tmavého. Víc nevíme.

A co dělal? zeptal se Sellitto.

Cituji: ,Stál tam a koukal dolů. Myslel jsem, e chce seskočit. Jako pod vlak, víte? A několikrát se podíval na hodinky/

Nakonec prý opatrně odeel. Pořád se rozhlíel kolem sebe, jako by nechtěl, aby ho někdo viděl.

Co tam jen dělal? uvaoval Rhyme. Sledoval, jak obě umírá? Nebo to bylo předtím, ne tělo pohřbil, a chtěl jen zkontrolovat, jestli jsou koleje oputěné?

Přiel pěky, nebo měl auto? zeptal se Sellitto.

Přiel pěky. Proli jsme vechna parkovitě

A garáe

v celé čtvrti. Jene nedaleko je to Konferenční centrum, take se nikde v okolí stejně nedá zaparkovat. Navíc před spoustou parkovi stojí pomocníci s oranovýma praporkama a ukazují autům.

A kvůli té mele bylo u před sedmou skoro vecko plné. Máme seznam dobrých devíti set espézetek.

Sellitto zavrtěl hlavou: Nedá se nic dělat, ověřte je.

U jsme tím pověřili jiné oddělení, řekl Bedding.

Ale stejně se vsadím, e tenhle chlápek s autem na parkovitě nejezdí, pokračoval detektiv. A taky nedostává pokuty za patné parkování.

Rhyme souhlasně kývl a zeptal se: A co ta budova na Pearl Street?

Jeden z detektivů nebo snad oba? se nadechl a řekl: Na tu přijde řada teď. U tam jedeme.

Rhyme si viml, e se Sachsová podívala na hodinky. Nařídil Thomovi, aby zapsal několik nových poznatků do profilu pachatele.

Chcete si s tím svědkem popovídat? vyzvídal Banks. S tím od kolejí.

Ne, já svědkům nevěřím, odvětil nabubřele Rhyme. Dáme se zase do práce. Pohlédl na Mela Coopera. Take tu máme vlasy, krev, kost a dřevěnou třísku. Nejdřív udělej tu kost.

Morgen

Monelle Gergerová otevřela oči a pomalu se posadila. U dva roky bydlela ve východní části Greenwich Village a pořád si nemohla zvyknout na ranní vstávání.

Posunula své buclaté jedenadvacetileté tělo kupředu a nelítostné srpnové slunce jí uhodilo do očí.

Mein Gott

Z klubu odjela v pět, domů se dostala v est a do sedmi se milovala s Brianem

Kolik je teď?

Určitě brzké dopoledne.

Pohlédla na hodiny. Ach jo. Půl páté odpoledne.

Take ádné früh morgens.

Na kafe, nebo s prádlem?

Větinou se v tuhle dobu vypravovala za roh do blízkého bistra na vegetariánský burger a tři álky silné kávy. Potkávala tam známé členy klubu, jako byla ona prostě městské lidičky.

Jene teď ji čeká spousta práce. Hodila na sebe dvě vytahaná trička, která měla zakrýt její boubelatou postavu, natáhla si díny, kolem krku přidala pět nebo est řetězů a popadla prádelní ko, do kterého přihodila krabici s prákem na praní.

Odemkla tři zámky ve dveřích, zvedla prádelní ko a vyrazila k temnému schoditi vedoucímu do vstupní haly. Ve sklepě zaváhala.

Irgendwas stimmt hier nicht!

Neklidně se rozhlédla po oputěném schoditi a potemnělých chodbách.

Co se tu jenom změnilo?

Aha, světlo! Spálily se árovky. Vlastně ne podívala se zblízka ony scházely. Ta zatracená děcka vechno rozkradou. Sem, do Deutsche Haus, se Monelle nastěhovala proto, e to měla být oáza německých umělců a hudebníků. Nakonec se ukázalo, e je to tak akorát dalí z řady pinavých a předraených baráků bez výtahu ve východní části Village. Jedinou výhodou byla monost seřvat domovníka v rodném jazyce.

la temnou chodbou a dávala pozor, aby neupadla přes nepořádek na podlaze. Otevřela dveře a vela do chodby k prádelně.

Něco se ustlo. Jako by sebou cosi pláclo.

Rychle se otočila, ale neviděla nic ne nehybné stíny a slyela pouze auta z ulice a obvyklé praskavé zvuky přestárlé budovy.

Postupovala dále kolem hromady krabic, odhozených idlí a stolů, které pokrýval mastný prach. Dola a k prádelně, ale i tady chyběly árovky. Monelle se zmocnil zvlátní pocit a vzpomněla si na záitek, který se jí u téměř vytratil z paměti. Tenkrát v Německu la s otcem úzkou uličkou od Langestrasse do ZOO. Nemohlo jí být víc ne pět nebo est roků. Náhle ji táta chytil za rameno, ukázal na most a řekl jí, e pod ním bydlí hladový skřítek. Cestou zpátky museli přes most rychle přeběhnout, aby je nechytil. A stejné jako tehdy i teď cítila, jak se jí zmocňuje panika a mrazí ji v zádech.

Skřítek. Taková pitomost

la dál a poslouchala hukot nějakého elektrického zařízení. Kdesi v dálce se ozývala písnička od rozhádaných bratrů z Oasis.

Prádelna tonula ve tmě.

Jestli nebudou árovky ani tam, tak je to jasné. Vyběhne nahoru a bude buit na dveře pana Neischena tak dlouho, dokud nevyleze. U mu dala co proto za vylomené západky na předních i zadních dveřích i za děcka, co chlastají pivo na schodech do domu. A ty árovky mu taky nedaruje.

Vela dovnitř a hmátla po vypínači.

Oslnilo ji jasné světlo. Tři velké árovky ozářily pinavou, ale prázdnou místnost. Monelle přistoupila k řadě čtyř praček a nacpala bílé prádlo do první a barevné do druhé. Odpočítala čtvráky, nastrkala je do přísluného otvoru a zapnula spínač.

Nic.

Zarumplovala knoflíkem. A pak kopla do pračky. Nic se nedělo.

Scheisse! Tahle gottverdammte barabizna.

Náhle si vimla ňůry. Nějaký idiot odpojil vechny pračky ze sítě. Ale ona ví kdo. Neischen má dvanáctiletého syna, který měl prsty ve větině naschválů v tomhle baráku. Kdy si na něj loni stěovala, dokonce ji chtěl ten malý smrad kopnout.

Popadla ňůru, ohnula se za pračku a snaila se namátrat zásuvku. Konečně.

Vtom na krku ucítila muský dech.

Nein!

Ocitla se v sevření mezi zdí a pračkou. Vztekle zaječela a koutkem oka zahlédla kuklu a tmavé oblečení. V tu chvíli ji zvířecí silou sevřela obrovská ruka. Monelle neudrela rovnováhu a spadla na zem. Uhodila se o betonovou podlahu a v ohromení spolkla dalí výkřik.

Během okamiku na ní seděl chlap a tiskl jí ruce k podlaze. Přes ústa se jí pokouel přetáhnout kus tlusté edé pásky.

Hilfe!

Nein, bitte nicht!

Bitte nicht.

Útočník se nezdál být zvlá statný, ale měl sílu. Bez větí námahy ji přetočil na břicho a Monelle zaslechla, jak jí kolem zápěstí cvakla pouta.

Pak se postavil a nastalo ticho. Byl slyet jen zvuk kapající vody, Monellin sípavý dech a hluk malého motoru kdesi ve sklepě.

Čekala na dotyk rukou, které z ní strhnou oblečení. Násilník vak přeel ke dveřím, aby se ujistil, e jsou sami.

No jistě, tady bude mít dokonalé soukromí, vztekala se sama na sebe. Vdy byla jednou z mála nájemnic, které tuhle prádelnu pouívali. Větina se jich tomuhle místu vyhýbala, protoe bylo oputěné a leelo nebezpečně blízko zadních dveří a oken mimo dosah jakékoliv pomoci.

Mu se vrátil a přetočil ji na záda. Cosi zaeptal, ale ona mu nerozuměla. Pak přece jen zaslechla: Hanno.

Hanna? To je nějaký omyl! Myslí si, e jsem někdo jiný. Pokouela se kroutit hlavou a snaila se, aby to pochopil.

Ale pak se mu podívala do očí a přestala. I přes kuklu bylo jasné, e zde něco nehraje. Ten mu byl rozruený. Přejíděl její tělo pohledem a vrtěl hlavou. Pak jí rukou v rukavici sevřel pai, zacloumal tlustým ramenem a uchopil ji za tukovou vrstvu. Otřásla se bolestí.

V jeho tváři zahlédla zklamání. Zřejmě ji chytil a teď si není jistý, jestli ji vůbec chce.

Sáhl si do kapsy a pak pomalu vytahoval ruku. Cvaknutí čepele na Monelle zapůsobilo jako elektrický ok. Začala vzlykat.

Nein, nein, nein!

Zasyčel mezi zuby, jako kdy se vítr prohání zasněenými stromy. Přisedl si k ní a rozvaoval.

Hanno, zaeptal. Co mám s tebou udělat?

Náhle se rozhodl. Strčil nů zpátky do kapsy a kubnutím dívku postavil. Vyvedl ji do chodby a kráčel s ní k zadním dveřím ke dveřím s rozlomeným zámkem, jejich opravu u u pana Neischena urgovala hezkých pár týdnů.

11

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– zřejmě má operační základnu

– lutý taxík

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

Kriminalista je renesanční člověk.

Musí se vyznat v botaruce, geologii, balistice, medicíně, chemii, literatuře i strojírenství. A pokud ví, e popel s vysokým obsahem stroncia pravděpodobně pochází ze signální pochodně, e faca je portugalsky nů, e Etiopci jedí bez příboru a jen pravou rukou nebo e kulka s pravotočivým rýhováním nebyla vypálena ze zbraně značky Colt, pak bude moná schopen dát si vechny věci do souvislosti a odhalit postup pachatele na místě činu.

A jetě jeden obor vichni kriminalisté znají: anatomii. Lincoln Rhyme se na ni zvlá specializoval, vdy poslední tři roky strávil neustálým uvaováním o kostech a nervstvu.

Nyní pohlédl na igelitový sáček z kotelny, který mu před obličejem drel Jerry Banks, a sue konstatoval: To je kost z nohy, ale ne z lidské. Take nemůe patřit přítí oběti.

Kost měla průměr asi pět centimetrů a byla rovnoměrné odříznutá. V rýhách po pile se drela zaschlá krev.

Zvíře střední velikosti, pokračoval Rhyme. Velký pes, ovce nebo koza. Tahle kost mohla podpírat takových padesát a pětasedmdesát kilo váhy. Musíme ale ověřit, jestli je zvířecí i ta krev. Mohla by patřit oběti.

Pachatelé někdy své oběti kostmi ubíjejí k smrti nebo je probodávají. Sám Rhyme dělal na třech podobných případech: vraedným nástrojem tehdy byla kost z krávy, kost z nohy jelena a v jednom nechutném případě dokonce loketní kost samotné oběti.

Mel Cooper provedl difuzní rozbor krve.

Na výsledky musíme chvilku počkat, vysvětloval omluvně.

Amélie, ozval se Rhyme. Moná nám můe pomoct. Vezmi si lupu a prohlédni pečlivě tu kost. A pak nám řekni, co vidí.

Bez mikroskopu? zeptala se.

Rhyme si myslel, e bude protestovat, ale Sachsová nakonec přistoupila ke kosti a zvědavě si ji začala prohlíet.

Mikroskop zvětuje příli, vysvětloval Rhyme.

Sachsová vzala lupu a sklonila se nad bílou smaltovanou miskou. Cooper rozsvítil lampu.

Co stopy po řezání? vyzvídal Rhyme. Jsou hladké, nebo roztřepené?

Úplně hladké.

Motorová pila.

Rhyme uvaoval, zda zvíře při tomhle zákroku ilo.

Vidí něco neobvyklého?

Zadívala se jetě jednou a zamumlala: Nevím. Myslím, e ne. Vidím prostě kus kosti.

Vtom proel okolo Thom. Tohle je vae vodítko? To je fakt legrační.

Legrační? najeil se Rhyme. Proč legrační?

Má nějakou teorii? vyzvídal Sellitto.

Teorii ne, řekl Thom, sehnul se a přičichl ke kosti. Ale tohle je osso bucco.

Coe?

Telecí kýta. Jednou jsem ti ji udělal k obědu, Lincolne. Osso bucco. Duená telecí kýta. Pohlédl na Sachsovou a zazubil se. Říkal, e tam je málo soli.

No to mě podr! vykřikl Sellitto. On ji koupil u řezníka!

Jestli budem mít těstí, řekl Rhyme, tak u svého řezníka.

Mel potvrdil negativní výsledek testu. Podle veho je to hovězí krev, konstatoval.

Ale co nám tím chce naznačit? divil se Banks.

Rhyme neměl tuení. Tak pokračujme. Nalo se něco na řetězu a na zámku?

Cooper pohlédl na věci v igelitovém sáčku. Na řetězy u značku nikdo nevyráí. Take máme smůlu. Zámek je od firmy SecurePro. Střední třída. Moc bezpečný není, a u vůbec ne profesionální. Jak dlouho odolával?

Celé tři vteřiny, řekl Sellitto.

Vidíte? Nemá sériové číslo a prodává se v kadém elezářství po celé zemi.

Je na klíč, nebo na kód? chtěl vědět Rhyme.

Na kód.

Seeňte výrobce. Zeptejte se, jestli nám jsou schopni říct, ve které zásilce ten zámek byl a kam ho posílali, kdy jim podle stavítka zjistíme kombinaci čísel.

Banks hvízdl. Člověče, to bude ichta.

Rhyme začal rudnout ve tváři. Jistě, a podle nadení ve vaem hlase, detektive, soudím, e tohle je přesně práce pro vás.

Ano, pane, řekl mladík a omluvně zvedl mobilní telefon, u na to jdu.

Co ta krev na řetězu? pokračoval Rhyme.

Patří jednomu z naich lidí, řekl Sellitto. karedě se pořezal, kdy chtěl řetěz roztrhnout.

Take je kontaminovaný, zaúpěl Rhyme.

Snail se zachránit obě, nadhodila Sachsová.

Chápu. To od něj bylo hezké. Ale řetěz je přesto kontaminovaný. Rhyme pohlédl zpátky na Coopera. Nějaké otisky?

Cooper oznámil, e vechno proel a jediné otisky patřily Sellittovi.

No dobrá, a teď se mrknem na tu třísku, kterou nala Amélie. Zkontroluj otisky.

U se stalo, řekla Sachsová rychle. Na místě činu.

lapákova dcera, blesklo Rhymovi hlavou. Nevypadala na člověka, který dostává přezdívky. Hezcí lidé ji mívají málokdy.

Pro jistotu to jetě sjedem těím kalibrem, řekl Rhyme a přikázal Cooperovi: Pouij DFO nebo ninhydrin. A potom se do toho opři laserem.

Technik postříkal třísku sprejem a přejel ji paprskem laseru. Nasadil si ochranné brýle a zblízka si dřívko prohlíel. Nic.

Zhasl světlo a jetě jednou si třísku pečlivé prohlédl. Téměř patnácticentimetrový kousek tmavého dřeva byl pokryt pínou a černými mouhami podobnými dehtu. Cooper třísku drel pinzetou.

Já vím, Lincoln dává přednost čínským hůlkám, přiznal Cooper, jene já na rozdíl od něho vdycky v čínské restauraci vyaduju vidličku.

Můe rozmačkat nějaké buňky, zabručel Rhyme.

Můu, ale nerozmačkám, odvětil Mel.

Co je to za dřevo? zeptal se Rhyme. Udělá spodogram?

Ne, je to dub. O tom není pochyb.

Je uříznutý, nebo zhoblovaný?

Rhyme naklonil hlavu dopředu. Náhle ho chytila téměř nezvládnutelná křeč do krku. Zalapal po dechu, zavřel oči a napjal svaly. Po chvilce ucítil Thomovy silné ruce. Bolest konečně pominula.

Lincolne? Jsi v pořádku? vyděsil se Sellitto.

Rhyme se zhluboka nadechl. To nic není.

Tady.

Cooper přinesl třísku k Rhymově posteli a podrel mu zvětovací sklo.

Rhyme si dřevo prohlédl. Odříznuté po létech rámovou pilou. Existuje obrovské mnoství různých řezů. Odhaduju, e tahle tříska je z trámu zpracovaného někdy před sto lety. Zřejmě parní katr. Přidr mi ji u nosu, Mele. Chci si k ní čichnout.

Mel poslechl.

Kreozot pouívaný před zavedením impregnace pod tlakem. Mola, doky, kolejové prace.

Třeba je to nějaký fanda do elezruce, řekl Sellitto. Ráno se to stalo u kolejí.

Moné to je, souhlasil Rhyme a přikázal: Ověř stlačení vláken.

Technik poloil třísku pod mikroskop. Stlačení tu je. Ale po vláknech. Take praec to není. Spí nosný sloup.

Kost

a starý dřevěný sloup

A co ta pína, dá se z ní něco zjistit?

Cooper si před sebe rozloil papír a kartáčem vykrábl pínu ven. Pak si začal prohlíet tmavé částečky na papíru.

Má toho dost k testu na hustotu? zeptal se Rhyme.

Cooper zavrtěl hlavou. Zkusit to můeme, ale budem na to potřebovat celý vzorek. A jestli to nepůjde, nezbude nám nic na dalí testy.

Rhyme ho tedy poádal jen o vizuální rozbor a pak o analýzu ve spektrálním chromatografu.

Technik vyklepal trochu vzorku na sklíčko a několik minut ho pozoroval pod mikroskopem. To je divné, Lincolne. Je to orruce. S neobvykle vysokou hladinou vegetace. Jene ve zvlátním stavu: ta vegetace je patná, úplně shnilá.

Pohlédl na Rhyma a ten si viml temných kruhů od kukátka mikroskopu kolem Cooperových očí. Vzpomněl si, e kdy se vdycky nějaký technik po hodinách práce v laboratoři vynořil na denní světlo, vichni ostatní ho uvítali písničkou o medvídku mývalovi.

Spal to, nařídil Rhyme.

Cooper vloil vzorek do chromatografu. Stroj oil a ozvalo se zasyčení. Jetě tak minutku dvě.

A mezitím se můem znova mrknout na tu kost, prohodil Rhyme. Pořád mi tu něco nesedí. Hod ji pod mikroskop, Mele.

Cooper kost opatrně poloil pod přístroj. Hele, něco tu máme.

Co?

Je to malé a průhledné. Podejte mi malou pinzetu, hodil Cooper hlavou směrem k Sachsové.

Pečlivě prohledal morek a pak něco zvednul.

Malý kousek regenerované celulózy, hlásil.

Take celofán, reagoval Rhyme. A dál?

Známky tahu a trhu. Nemyslím, e by nám tam tohle nechal schválně. Okraje nejsou odříznuté. Nelze vyloučit, e je to celofán.

,Nelze vyloučit’ napodobil Coopera Rhyme. Tenhle alibismus nesnáím.

Musíme být opatrní, Lincolne, řekl Cooper vesele.

To je samé ,s jistou dávkou pravděpodobnosti’, ,můeme se dohadovat’, ,za určitých okolností’

Ale ,nelze vyloučit’ nesnáím ze veho nejvíc.

Jo, je to univerzální, řekl Cooper. No dobrá, kvůli tobě udělám troufalý odhad. Nejspí je to celofán odněkud z řeznictví nebo z potravin. Určitě to není běně prodávaný typ.

Jerry Banks se vrátil z chodby. patné zprávy. Firma SecurePro neeviduje kombinace zámků, stroj je nastavuje zcela náhodně.

No jo.

Ale co je zajímavé

tvrdili, e jim policie ohledně jejich výrobků volá pořád, ale my jsme první, koho napadlo vystopovat zámek podle kombinace.

No to je fakt zajímavé, nejít o slepou uličku, zabrblal Rhyme a otočil se k Melu Cooperovi, který právě kroutil hlavou nad výsledky z chromatografu. Co je?

U jsem prozkoumal ten vzorek hlíny. Ale mám obavy, jestli se přístroj neporouchal. Nemůu určit dusík, hodnota je mimo tabulku. Měli bysme celý test zopakovat s větím mnostvím vzorku.

Rhyme souhlasil a znovu se soustředil na kost. Mele, dokáe odhadnout, kdy to zvíře zabili?

Cooper si prohlédl vzorek pod elektronovým mikroskopem.

Je tu minimum bakteriálních shluků. To telátko nám uhynulo nedávno. Anebo je víc ne osm hodin venku z ledničky.

Take ten chlap ho krátce předtím koupil, konstatoval Rhyme.

Anebo u před měsícem a pak ho hodil do mrazáku, nadhodil Sellitto.

Ne, zavrtěl hlavou Cooper. Ta kost neprola mrazem. Tkáň není pokozená krystaly ledu. Dokonce ani nebyla moc dlouho v lednici. Není vysuená, moderní ledničky vechno jídlo dehydratují.

To je dobrý postřeh, přitakal Rhyme. Budem na tom dělat.

Dělat? zasmála se Sachsová. To máme obvolat vechny obchody ve městě a zjistit, kdo včera prodal nějaké telecí?

Ne, zarazil ji Rhyme. Ne včera, ale za poslední dva dny.

Chcete na to Laurela s Hardym?

Ti mají dost vlastní práce. Zavolejte Emmě, jestli má jetě slubu. A jestli je u doma, tak ji přivezte zpátky a napite jí přesčas. A mezitím sepite seznam vech obchodů, které připadají v úvahu. Ten chlap určitě nenakupuje pro velkou rodinu, take se Emmě zúí výběr na zákazníky, kteří nakoupili pět nebo méně poloek.

A co povolení k prohlídce? zeptal se Banks.

Bude potřeba, jinak se nám kadý vzepře, konstatoval Sellitto. Ale nejdřív to zkusíme bez něj. Kdo ví? Třeba budou někteří občané spolupracovat. Prý se to stává.

Ale jak budou v obchodech vědět, kdo si u nich koupil telecí s kostí? zeptala se Amélie. U nebyla tak rezervovaná, v jejím hlase se ozýval zájem. Rhyme přemýlel, zda její sklíčenost nebyla způsobena něčím, čím často trpěl i on: obrovskou tíhou důkazů. Největím problémem kadého kriminalisty toti není nedostatek důkazů, nýbr jejich zavalující mnoství.

Mají pokladny s optickým snímáním cen, vysvětloval Rhyme. Vechno se ukládá do počítače za účelem inventury a doobjednávek zboí, Odmlčel se a pohlédl na Bankse. Tak to vyklop, Banksi. Koukám, e má něco na jazyku. Tak prosím. Tentokrát tě na Sibiř nepolu.

Chci říct, e takové pokladny mají pouze velké obchodní řetězce, pane, namítl mladý detektiv. Stovky malých hokynářů a řezníků nic podobného nevlastní.

To je dobrá poznámka. Ale myslím, e tenhle chlap by do malého obchodu neel. Chce si zachovat anonymitu. Určitě chodí do velkých supermarketů. Je to neosobní.

Sellitto mezitím zavolal na centrálu a vysvětlil Emmě, co potřebují.

Rhyme se zamyslel. Lone, seeň aspoň tucet členů přepadovky. A sem nakluou.

Sem? divil se Sellitto.

Rozjedeme operaci.

Jse si tím úplně jistý? asl detektiv.

Ano! Chci je hned teď.

No dobrá. Sellitto kývl na Bankse, který u volal Haumannovi.

A co nae dalí stopa ty krátké vlasy, co nala Amélie v kotelně?

Cooper se přesunul k fázovému kontrastnímu mikroskopu. Ten měl dva zdroje světla, z nich jeden pracoval se zpoděním mimo fázi vzorek byl tedy zároveň osvětlen a zároveň zvýrazněn stínem.

Lidské nejsou, to ti můu říct rovnou, začal Cooper. Zřejmě jde o srst.

Z čeho? Ze psa?

Moná z telete, vyhrkl Banks s mladickým zápalem.

Cooper cosi vyukal na klávesnici a po několika vteřinách se na obrazovce objevily obrázky jakýchsi upinatých tyčí.

Za to vděčíme tobě, Lincolne. Vzpomíná na tuhle databázi?

Kdy pracoval na divizi, sesbíral Rhyme obrovské mnoství mikrografů různých druhů vlasů a chlupů.

Samozřejmě, Mele. Jene kdy jsem ji viděl naposled, byla ve třech slokách. Jak jsi ji dostal do počítače?

Scanmasterem. JPEG formát.

Jepeco? Co to je? Pár let ze sluby a Rhyme byl úplné mimo obraz. Úasné

A zatímco Cooper porovnával výsledky, zaobíral se Lincoln Rhyme otázkou, která ho trápila celý den: Proč jim ten chlap nechává vodítka? Vdy člověk je neuvěřitelné zajímavá bytost směje se, je nebezpečný, chytrý, ustraený ale vdycky má pro své chování nějaký důvod motiv, který ho vede dál směrem ke splnění svých tueb. Vědec Lincoln Rhyme nevěřil na náhodu, nahodilost nebo lehkovánost. Dokonce i psychopati mají svou vlastní logiku, i kdy je dost pokroucená. A proto Rhyme věděl, e pachatel 823 má pro své záhadné jednání nějaký důvod.

U o mám, zajásal Mel. Je to hlodavec. Zřejmé krysa. A ta srst je oholená.

To je mi teda stopa, neudrel se Banks. Po městě lítají miliony krys. Po vech čtvrtích. Co nám tím chtěl říct?

Sellitto na chvíli zavřel oči a začal cosi mumlat. Sachsová si toho nevimla, protoe se právě tázavě dívala na Rhyma. Rhyme byl překvapen, e nedokázala odhalit, co jim chtěl únosce vzkázat, ale neříkal nic. Zatím neměl jediný důvod se o tohle hrůzné zjitění s kýmkoliv dělit.

Sedmou obětí Jamese Schneidera nebo osmou, budeme-li počítat i nebohou andělskou Maggie O’Connorovou se stala manelka jistého těce pracujícího přistěhovalce, který se s rodinou usadil nedaleko Hester Street v dolní části East Side.

Jen díky odvaze této nefastné eny mohli stráníci odhalit totonost zločince. Hanna Goldschmidtová pocházela z německoidovské rodiny a uzavřená komunita, v ní ila se svým muem a esti dětmi (jedno zemřelo při porodu), k ní chovala značnou úctu.

Sběratel kostí pomalu projíděl ulicemi, aby nepřekročil rychlost a zbytečně na sebe neupozornil.

Pohledem zavadil o obrovskou reklamu OSN, odkud se na něj usmívaly různobarevné tváře vzdáleně připomínaly postavy na obrazech v jeho domě a pak se zahleděl na město před sebou. Trochu ho překvapovalo, e budovy jsou tak ohromné, kamenné římsy tak vysoké, sklo tak hladké, vozy tak elegantní a lidé tak vymydlení. Město, které znal on, bylo temné, nízké, zakouřené a páchlo potem a pínou. Člověku hrozilo, e ho udupou koně nebo přepadnou tlupy chuligánů z nich některým nebylo více ne deset nebo jedenáct povalí ho na zem, udeří kyjem a zmizí i s jeho kapesními hodinkami nebo náprsenkou

Takové bylo město Sběratele kostí.

Někdy se ale ocital tady proháněl svůj naletěný stříbrný Taurus XL po hladkém asfaltu, poslouchal rádio a stejně jako vichni ostatní Newyorčané se vztekal, kdy nestihl zelenou. Nemohl pochopit, proč se v tomhle městě nesmí zahýbat doprava na červenou.

Z kufru se ozvalo několik úderů, ale on jen zavrtěl hlavou. V ulicích bylo tolik hluku, e Hanniny protesty stejně nikdo neuslyí.

Konečně zelená.

I v této osvícené době je dosti nezvyklé, aby se ena ve večerních hodinách vydala do ulic bez doprovodu ctihodného pána, tím spíe pak v těchto pohnutých dnech. Oné nefastné noci vak Hanna nemohla jinak ne na krátkou chvíli opustit svůj příbytek. Nejmladí ze esti dětí trpělo horečkou a její manel se právě oddaně modlil v blízké synagoze. Proto se ta dobrá ena vydala do noci, aby svému dítěti obstarala medicínu. Ne zavřela dveře, řekla nejstarí dceři:

Dobře za mnou zamkni. Brzy se vrátím,

Svým slovům vak dosíci nemohla. Nebo jen o několik málo chvil později se setkala s Jamesem Schneiderem.

Sběratel kostí se rozhlédl kolem. Někde tady v Hell’s Kitchen na West Side pohřbil svou první obě. Kdysi to byla bata irských gangů, nyní se zde stále více usazovali mladí kariéristé, reklamní agentury, fotostudia a stylové restaurace.

Náhle ucítil hnůj a vůbec ho nepřekvapilo, kdy se před ním objevil kůň.

Tentokráte vak nelo o představu z devatenáctého století. Stála před ním skutečná koňská droka, která vozila turisty přes Central park za cenu rozhodně ze století dvacátého.

Sběratel kostí se zasmál dutým smíchem.

Těko lze popsat, co se stalo, nebo neexistuje ádný svědek. Přesto si můeme přestálou hrůzu a příli ivě představit. Zločinec odtáhl bránící se enu do úzké uličky, kde ji pobodal noem. Nechtěl ji zabít; chtěl, aby mu byla po vůli. Ovem síla paní Goldschmidtové, pramenící z lásky ke svým holátkúm v hnízdě, byla tak veliká, e útočící zrůdu naprosto překvapila: ta dobrá due zafala mui nehty do tváře a vyrvala mu chomáč vlasů.

Na chvíli se osvobodila a podařilo se jí vydat nelidský výkřik. Zbabělý Schneider ji opět několikrát bodl noem a poté uprchl.

Statečná ena jetě dokázala ujít několik kroků, ne se zhroutila v náručí stráníka, který byv upozorněn sousedy přispěchal eně na pomoc.

Tento příběh pocházel z knihy, kterou Sběratel kostí neustále nosil v kapse u kalhot: Zločin ve starém New Yorku. Nedokázal vysvětlit, proč ho tak přitahuje právě tahle útlá kniha. Pokud by měl vyjádřit svůj vztah ke knize, pak by musel přiznat, e jde asi o závislost. Kniha měla dobrých pětasedmdesát let, a přesto byla pozoruhodně zachovalá byl to přímo knihvazačský klenot. Přináela mu těstí a slouila jako talisman. Nael ji zapadlou ve veřejné knihovně, kde tehdy spáchal jeden z několika málo přestupků svého ivota: zasunul si ji do kapsy kabátu a odeel.

Kapitolu o Schneiderovi četl snad stokrát a doslova si ji pamatoval.

Zpomalil. Byli téměř na místě.

Kdy se plačící manel schoulil nad Hanniným tělem, pohlédl jí jetě jednou do tváře: naposledy, ne si ji odvezou lidé z pohřební sluby (nebo podle idovské víry musí být zemřelý pochován co nejdříve). Na bělostné tváři si poviml jakési podlitiny ve tvaru emblému. Oválná rána měla představovat srpek měsíce a shluk ranek kolem ní pak označoval hvězdy na nebi.

Stráníci dospěli k názoru, e rána musela vzniknout otiskem prstenu sadistického řezníka ve chvíli, kdy nebohou obě udeřil. Detektivové přizvali na pomoc jistého umělce, aby otisk překreslil na papír.

S kresbou pak proli vechna klenotnictví ve městě. Při pátrání byla zajitěna jména a adresy několika muů, kteří si podobné prsteny v nedávné době zakoupili. Dva z nich se ocitli mimo jakékoliv podezření: jeden slouil jako duchovní v kostele a druhý byl profesorem na vyhláené univerzitě. Třetí vak upoutal pozornost stráníků, kteří měli jeho nečisté aktivity ji dlouhou dobu v patrnosti: James Schneider.

Tento ctihodný mu mel ve své době značný vliv v několika dobročinných spolcích města Manhattan jmenovitě v Lize na pomoc souchotinářům nebo ve Společnosti za blaho penzistů. Policii padl do oka proto, e krátce po jeho návtěvách v řečených společnostech z nich zmizelo několik starích chovanců. Obviněn vak tento mu nikdy nebyl neboí krátce po zahájení vyetřování se vdy policii ztratil z očí.

Po mrzké vradě Hanny Goldschmidtové policie neustále pátrala na vech moných místech New Yorku. Schneider ovem nebyl k nalezení. Stráníci dokonce ve městě vylepili podél nábřeí portrét hledaného, ale nikdo se neozval. Co byla ve světle děsivého masakru, který krátce poté tento ničemný mu v celém městě rozpoutal, skutečná tragédie.

Ulice zely prázdnotou. Sběratel kostí odbočil do postranní uličky. Otevřel vrata do skladitě a zajel na dřevěnou rampu vedoucí do temného tunelu.

Ujistil se, e je sám, a pak vystoupil. Přeel ke kufru a vytáhl z něj Hannu. Byla masitá a tlustá jako pytel chlévské mrvy. Znovu se ho zmocnil vztek a hrubě ji odvlekl do dalí iroké chodby. Kdesi nad nimi hučela auta. Poslouchal, jak Hanna sípá, a u u jí chtěl uvolnit roubík, kdy vtom ucítil, jak sebou kubla a úplně znehybněla. Sotva lapal po dechu, kdy ji s námahou poloil na zem chodby a odtrhl pásku z úst. e by omdlela? Poslechl si její srdce zdálo se, e bije pravidelně.

Přeřízl ňůru, kterou měla svázané nohy, naklonil se nad ní a zaeptal: Hanno, kommen Sie mit mir, Hanno Goldschmidtová

Nein, zamumlala a hlas se jí vytratil.

Naklonil se jetě víc a poplácal ji po tváři. Hanno, musíte jít se mnou,

Mein Name ist nicht Hanna! zaječela a kopla ho přímo do brady.

Před očima se mu zatmělo, zavrávoral a téměř upadl. Hanna vyskočila a vyrazila do temné chodby. Rychle ji vak dohonil. Skočil po ní, oba spadli na zem a on si při tom vyrazil dech.

Snad celou minutu se svíjel na boku bolestí, lapal po dechu a svíral její tričko. Dívka leela na zádech, a protoe měla ruce v poutech, mohla pouít jen jedinou zbraň nohy. Zvedla jednu do vzduchu a ví silou ho kopla do ruky. Paí mu projela palčivá bolest a z ruky sklouzla rukavice. Dívka znovu zvedla svou silnou nohu, ale natěstí pro něj tentokrát patně zamířila. Patou narazila o zem takovou silou, e kdyby se strefila, mohla mu zlomit ruku.

So nicht! zavyl zběsile, holou rukou se jí vrhl po krku a tiskl ho tak dlouho, a začala sípat a kňučet a pak sípat přestala. Několikrát sebou trhla a ztuhla.

Opět si poslechl její srdce. Znělo velmi slabě. Tentokrát to není trik. Navlékl si rukavici a odtáhl Hannu chodbou směrem ke sloupu. Znovu jí svázal nohy a přes ústa natáhl nový kus lepicí pásky. Kdy se probrala, opět na sobě cítila mátrající ruku. Nejprve se nadechla zděením, ale pak se zklidnila, nebo ji téměř láskyplně hladil za uchem. A pak na lokti

a pak na tváři. Více míst se dotknout nechtěl. Byla tak hnusné vypoltářovaná

připadalo mu to nechutné.

Ale pod kůí

Uchopil ji pevně za nohu. Zírala na něj vyděenýma očima. Sáhl si do kapsy a v ruce se mu objevil nů. Bez nejmeního zaváhání propíchl kůi a rozřízl nohu a k naloutlé kosti. Snaila se přes pásku křičet, kopala sebou, ale on ji svíral pevně. Líbí se ti to, Hanno? Dívka začala hlasitě vzlykat a sténat, a tak jí musel přiloit ucho k noze, aby slyel ten rozkoný skřípavý zvuk, kdy ostřím noe přejíděl sem a tam po její kosti. .

A pak ji vzal za pai.

Na chvíli se střetli pohledem. Srdceryvně vrtěla hlavou a tie prosila o smilování. Očima sjel na její buclaté předloktí a opět se jí zařízl hluboko do masa. Celé její tělo strnulo bolestí a dívka začala divoce a tlumeně ječet. Sklonil hlavu k její loketní kosti a opět si vychutnával vrzavý zvuk noe jako hudebník, který naslouchá libému tónu vzácného nástroje. Tam a zpátky. Tam a zpátky. ,

A o chvíli později si uvědomil, e dívka omdlela.

Nakonec zamířil zpátky k autu. Nastrail na místo činu dalí stopy, vytáhl z kufru kotě a začal za sebou pečlivě zametat. Potom sjel z rampy, nechal motor běet a s jetě větí pečlivostí zametl i stopy pneumatik.

Chvíli spokojeně stál a díval se zpátky do tunelu. Díval se na obě, prostě jen tak civěl. A pak se ve tváři Sběratele kostí objevil téměř milý úsměv. Překvapilo ho, jak brzy se dostavili první hosté. Tucet párů malých červených oček, pak dva tucty, pak tři

Civěly na Hannino zkrvavené tělo a vyzařovala z nich zvědavost

a také hlad. Sběratel kostí se otočil a dal se na odchod. Moná e lo jen o jeho utkvělou představu

, ale byla zatracené ivá.

12

Mele, teď sjedem oblečení té Colfaxové, Pomůe mu, Amélie?

Znovu přikývla se strojeným úsměvem, jaký se nasazuje ve zdvořilé společnosti, a Rhyme si uvědomil, e je na ni vlastně hrozně natvaný.

Na pokyn technika si navlékla gumové rukavice a začala nad papírem kartáčovat zbytky oblečení. Ze atů vypadlo několik drobných smítek. Cooper je chytil na lepicí pásku a vloil pod mikroskop.

Nic moc, hlásil. O vechny stopy se postarala pára. Vidím jen trochu hlíny. Na rozbor to nestačí. Počkej

To je skvělý. Mám tu pár vláken. No, to se podívejme

Já asi těko, pomyslel si vztekle Rhyme.

Námořnická modř, nejspí směs akrylu a vlny. Vlákna nejsou moc hrubá, take nejde o koberec, ale o část oblečení.

Akryl a vlna? Hrubé ponoky ani svetr v tomhle vedru asi nenosí. e by to byla kukla?

Já bych řek’, e jo, souhlasil Mel.

Take nám váně dává anci ty oběti zachránit, dedukoval Rhyme. Protoe kdyby je chtěl zabít, nezáleelo by mu, jestli ho uvidí, nebo ne.

A taky to znamená, dodal Sellitto, e si ten sráč myslí, e mu to projde. Rozhodně to není ádný fanatický sebevrah. To můe být nae výhoda, pokud s ním někdy budem muset vyjednávat o rukojmích.

Tenhle tvůj optimismus se mi fakt líbí, Lone, řekl sue Rhyme.

Zazvonil zvonek a o chvíli později se na schodech objevil rozcuchaný a udýchaný Jim Polling. To se ví, dvě tiskové konference jedna u starosty a druhá u federálů udělají s člověkem své.

S těmi pstruhy mě to mrzí, přivítal ho Sellitto a vysvětlil Rhymovi: Jimmy je jeden z mála opravdových rybářů. Sám si vyrábí muky i vecko ostatní. To já chodím na ryby s partou a s basou piva a co mi chybí?

Nejdřív zmáčknem toho zkurvysyna a pak se muem bavit o rybách, soptil Polling a hnal se ke kávě, kterou mu u okna nechal Thom.

Překvapením zamrkal, kdy tam na něj civěli dva velcí sokoli. Otočil se k Rhymovi a vysvětlil, e kvůli tomu hajzlovi musel odloit rybaření ve Vermontu.

Rhyme v ivotě nerybařil nikdy neměl na ádné koníčky čas ani chu ale přistihl se, e kapitánovi závidí. Klid při rybaření by se mu rozhodně zamlouval. Tohohle koníčka by toti mohl provozovat sám. Postiení sportovci si obvykle vybírali disciplíny, při kterých se mohli stavět ostatním na odiv. Chtěli soutěit. Snaili se dokázat svou sílu celému světu

i sami sobě. Hráli basketbal, pinkali tenis, jezdili maratóny. Kdyby se Rhyme rozhodl pro nějaký sport, určitě by si vybral rybaření. I kdy hodit návnadu pomocí levého prsteníku je zřejmě jetě mimo schopnosti moderní techniky.

Tisk u o něm mluví jako o masovém únosci, dodal Polling.

Jestli se vechno potvrdí, pomyslel si Rhyme.

A starosta se můe zbláznit. Dokonce do toho chce zapojit federály. Radil jsem naemu éfovi, aby mu tvrdě odporoval. Ale dalí obě si u nemůeme dovolit.

Děláme, co můeme, poznamenal Rhyme utěpačně.

Polling usrkl kávu a přistoupil blíe k lůku.

Jsi v pořádku, Lincolne?

Jo.

Polling si ho chvíli měřil pohledem a pak kývl na Sellitta:

Informuj mě. Za půl hodiny mě čeká dalí tiskovka. Ví, na co se mě zeptal jeden reportér? Co si myslím, e proívala její rodina, kdy se dozvěděla, e ji někdo uvařil k smrti.

Banks zavrtěl hlavou. Člověče.

Málem jsem tomu hajzlovi jednu natáhl, přiznal Polling.

Rhyme si vzpomněl, jak kapitán před třemi a půl lety během vyetřování vrad policistů roztřískal televiznímu týmu kameru. Reportér se ho toti zeptal, jestli se Polling během případu nechoval tak agresivně jen proto, e Dan Shepherd kdysi patřil k policii.

Polling se Sellittem se odebrali do rohu místnosti, kde detektiv Pollinga seznámil se vemi poznatky. Kdy kapitán odcházel, Rhyme si viml, jak povadl.

No vida, ozval se od mikroskopu Cooper. Máme tu vlas. Měla ho v kapse.

I s kořínkem? zeptal se Rhyme, ale sám v zázrak nedoufal, take ho nijak nepřekvapilo, kdy si Mel povzdychl:

Bohuel bez kořínku.

Pokud není vlas celý, nelze ho individualizovat a stává se pouze informativním důkazem. Nelze u něj toti provést test na DNA a určit podle něj konkrétní osobu. Přesto svou hodnotu má, co ostatně potvrdila slavná studie kanadské jízdní policie před několika lety: pokud je vlas nalezený na místě činu totoný s vlasy pachatele, lze s pravděpodobností 4500 ku jedné říci, e patří právě jemu. Problém ale je, e se z něj dá těko něco vydedukovat o osobě, které patří. Určit podle něj pohlaví je téměř nemoné a určit rasu nespolehlivé. Věk lze stanovit pouze z vlasů kojence. Také barva je zavádějící, protoe v pigmentaci existují značné odchylky, které jsou dále ovlivňovány kosmetickými úpravami. Navíc kadý člověk denně tucty vlasů ztrácí, take se nedá ani posoudit, zda podezřelý pleatí.

Porovnej ho s vlasem oběti, nařídil Rhyme. A proveď odečet upin a pigmentační srovnání.

O chvíli později Cooper vzhlédl od mikroskopu.

Colfaxové určitě nepatří.

A blií popis? vyzvídal Lincoln.

Je světle hnědý. Nekroutí se, take zřejmě nepatří černochovi. Podle pigmentace to není ani Asiat.

Take je to běloch, řekl Rhyme a otočil hlavu směrem k profilu pachatele na stěně. To souhlasí s tím, co říkal ten svědek. Je to vlas, nebo chlup?

Je tam malá odchylka v průměru a rozloení pigmentu je dost rovnoměrné. Je to vlas.

Délka?

Tři centimetry.

Thom se zeptal, zda můe do profilu připsat, e pachatel má hnědé vlasy.

Rhyme to odmítl. Musíme počkat na dalí údaje. Napi tam jenom, e nosí tmavomodrou kuklu. Co měla pod nehty, Mele?

Cooper prozkoumal vzorek, ale k ničemu uitečnému se nedobral.

A co ten otisk, co jsi nala? Ten na nádri. Mrknem se na něj. Můe mi ho ukázat, Amélie?

Sachsová na chvíli zaváhala a pak mu podala polaroid.

Pěkné monstrum, konstatoval Rhyme.

Rozmazaný otisk dlaně vypadal opravdu groteskně. Nebyly vak na něm vidět čáry papilárních linií, ale jakési drobné mouhy.

Ta fotka se ti povedla, jsi váně profík, Amélie. Jene bohuel to není ruka. Tohle nejsou papilární linie. Je to rukavice. Koená. Stará. Mám pravdu, Mele?

Technik přikývl.

Thome, napi tam, e nosí pár starých rukavic. Začínáme se o něm leccos dozvídat. Nenechává na místě činu svoje otisky. Ale nechává tam otisky starých rukavic. A jestli u něj ty rukavice najdeme, máme ho podle čeho usvědčit. Je chytrej. Ale není geniální.

A co nosí geniální zločinci? vyzvídala Sachsová.

Zásadně semi, odbyl ji Rhyme. Kde je ten filtr z vysavače?

Cooper vysypal obsah filtru na list bílého papíru.

Stopové důkazy

Státní zástupce, reportéři i porota milují jasná a usvědčující vodítka. Zakrvácené rukavice, noe, zbraně se stopami střelného prachu, milostné dopisy, spermie a otisky prstů. Lincoln Rhyme si vak nejvíce oblíbil stopové důkazy prach a zbytky tekutin na místě činu. Na to pachatelé často zapomínali.

Vysavač vak nic uitečného nenasál.

No nic, prohodil Rhyme, tak pojdme dál. Mrknem se na ta pouta.

Sachsová ztuhla. Cooper otevřel igelitový sáček a vyklopil elízka na čistý papír. Přesně, jak Rhyme předpověděl, na nich bylo jen minimum krve. Doktor ze soudního odvedl s pilkou skvělou práci poté, co mu právník newyorské policie zafaxoval povolení.

Technik si pouta pečlivě prohlédl.

Jsou od firmy Boyd and Keller Nejjednoduí model. Bez výrobního čísla.

Postříkal je DFO sprejem a zapnul snímač.

ádné otisky, jenom mouha od rukavic.

Tak je otevřeme.

Mel vzal univerzální klíč a s cvaknutím pouta otevřel. Pomocí ofukovače na čočky pak celý mechanismus pročistil.

Ty jsi pořád natvaná, Amélie, pronesl náhle Rhyme. Kvůli těm rukám.

Rhymova otázka ji překvapila.

Nejsem natvaná, odpověděla po chvíli. Jenom mi to přilo neprofesionální. To, cos mi navrhoval.

Ví, kdo byl Edmond Locard?

Zavrtěla hlavou.

Jistý Francouz. Narodil se v roce 1877. Na Lyonské univerzitě zaloil kriminalistický ústav. A taky přiel s jedním pravidlem, kterým jsem se jako éf divize řídil i já: Locardův výměnný princip. Tvrdil, e kdy se spolu dva lidé dostanou do kontaktu, něco z jednoho zákonitě přejde na druhého a opačně. Třeba prach, krev, buňky, pína, vlákna, zbytky kovů. Někdy je obtíné zjistit, co si vlastně dotyční vyměnili, a jetě těí je odhalit, co to znamená. K téhle výměně vak dochází a jen díky ní můeme chytat neznámé pachatele.

Tahle historka ji ani v nejmením nezaujala.

A to jste jetě měla těstí, obrátil se Cooper na Sachsovou. Chystal se, e vám nařídí provést s tím medikem na místě pitvu a prozkoumat obsah jejího aludku.

To by nám moc nepomohlo, odsekl Rhyme a vyhnul se jejímu pohledu.

Já mu to vymluvil, chlubil se Mel.

Pitvu, řekla Amélie sue, jako by ji u Rhyma u nic nemohlo překvapit.

Vdy ona je duchem úplně někde jinde, pomyslel si vztekle Rhyme. Její mylenky se toulají tisíc mil daleko.

Aha, ozval se Cooper. Něco tu mám. Myslím, e je to kousek rukavice.

Poloil smítko do mikroskopu a prozkoumal ho.

Kůe. Načervenalá. Na jedné straně letěná.

Červená, to je fajn, zajásal Sellitto a vysvětloval: Čím extravagantnějí je pachatelovo oblečení, tím snáz se dá vytipovat. Vsadím se, e tohle vás na akademii neučili. Někdy vám povím, jak jsme chytili Jimmyho Plaida. Vzpomíná na to, Jerry?

Ty jeho kalhoty byly vidět na míli daleko, přizvukoval mladý detektiv.

Cooper pokračoval: Kůe je vysuená. Moc tuku u v ní nezbylo. Měl jsi pravdu, ty rukavice jsou staré.

Co je to za kůe?

Řekl bych, e kozinka. Vysoké kvality.

Kdyby byly nové, dalo by se usoudit, e je bohatý, zabručel Rhyme. Ale staré mohl najít někde na ulici nebo je koupit v secondhandu. Podle doplňků se toho zřejmě moc odvodit nedá. No nic. Thome, připi do profilu, e nosí rukavice z červené kozinky. Co tu máme dál?

Vodu po holení, připomněla Sachsová.

Vidí, málem bych zapomněl. Moná chce jen překrýt nějaký jiný pach. To zločinci občas dělávají. Zapi to taky, Thome. Jak ti to vonělo, Amélie? U jsi mi to říkala.

Sue. Jako din.

A co ta prádelní ňůra? zeptal se Rhyme.

Cooper si ji prohlédl. Tenhle typ znám. Je z plastu. Několik tuctů vnitrních vláken sloených z esti a deseti různých druhů plastu. K tomu jedno ne, dvě kovová vlákna.

Chci najít výrobce.

Mel zavrtěl hlavou. To je nemoné. Ten provaz je moc rozířený.

Zatraceně, zamumlal Rhyme. A co ten uzel?

No, ten je neobvyklý. Neuvěřitelné důkladný. Vidí tu dvojitou smyčku? PVC se toti velice patně utahuje, uzel větinou kloue, ale tenhle se ani nehne.

Máte databázi uzlů?

Ne.

Neomluvitelné, pomyslel si Rhyme.

Pane?

Rhyme se otočil na Bankse.

Občas se plavím na plachetnici

Nedaleko Westportu, doplnil ho Rhyme.

Jo, přesně tak. Jak to víte?

Pokud by existoval soudní test pro vysledování původu Jerrýho Bankse, pak by mu určitě vyel stát Connecticut.

Prostě jsem se trefil.

Tohle není námořní uzel. Nic mi neříká.

To je dobré vědět. Pověste ho támhle. Rhyme kývl směrem ke stěně, kde u visel profil pachatele a fotografie celofánu. Podíváme se na něj později.

Zazvonil zvonek a Thom el otevřít. Rhyme se polekal při pomylení, e by to mohl být doktor Berger, který mu přichází oznámit, e ji nemá zájem pomáhat mu při jejich společném projektu.

Ovem těké buení bot na schodech ho okamitě uklidnilo.

Objevili se statní členové zvlátní jednotky v maskáčích. Sluně veli a zdvořile pokynuli Sellittovi a Banksovi. I kdy to byli mui zvyklí na ledacos, Rhyme by se vsadil, e za těmihle dvaceti očima se skrývá deset duí, které se při pohledu na mue odsouzeného k doivotnímu leení na zádech pěkně vyděsily.

Pánové, zajisté u víte o tom únosu ze včerejí noci a o vradě jedné z obětí dnes odpoledne. Ozvalo se souhlasné zamručení a Rhyme pokračoval: Ná pachatel má dalí obě. Máme v ruce stopu a potřebujeme, abyste pro nás zajistili důkazy. Ihned a vichni najednou. Kadé stanovitě obsadí jen jeden mu.

Bez jitění? vyděsil se důstojník s knírkem, to nebudeme mít ádné krytí?

Nebudete ho potřebovat.

Při ví úctě, pane, se mi příli nechce jít do taktické operace bez řádného krytí. Nebo alespoň bez partnera.

Myslím, e k ádným přestřelkám nedojde. Vaím cílem budou supermarkety největích obchodních řetězců ve městě.

Supermarkety?

Ne vechny. Jen jeden z kadého řetězce: J&G’s, ShopRite, Food Warehouse

A co přesné máme udělat?

Koupit tam telecí s kostí.

Coe?

V kadém obchodě jeden balíček. Obávám se, e ho budete muset koupit za své, pánové. Ale město vám pak náklady uhradí. A abych nezapomněl, potřebujeme to ihned.

Monelle leela nehybně na boku.

Její oči se přizpůsobily temnotě starého tunelu, take viděla, jak se k ní ty malé potvory pomalu přibliují.

Noha ji bolela jako blázen, ale nejvíce ji trápila hluboká rána v pai. Protoe měla ruku spoutanou za zády, nedokázala odhadnout, jak moc krvácí. Ale muselo to být hodně; byla celá malátná a na ruce a boku cítila cosi lepkavého.

Kolem dokola se ozývalo krábání drápků na betonové podlaze. Ve stínu se míhala edohnědá tělíčka, která se neustále přibliovala. Musela jich snad být stovka.

Přinutila se ke klidu a nespoutěla oči z velké černé krysy. Dala jí jméno Schwarzie. Jako správný vůdce se pohybovala vepředu, pobíhala sem a tam a pozorně ji zkoumala.

U v devatenácti letech Monelle Gergerová dvakrát procestovala svět. Stopem projela Srí Lanku, Kambodu a Pákistán. A taky Nebrasku, kde se eny pohrdavě dívaly na její krouky v obočí i na velká prsa bez podprsenky. A taky Írán, kde mui jako hárající psi pohledem hltali její holé pae. Spala v městském parku v Guatemala City a dokonce strávila tři dny s rebely v Nikaragui, kdy se ztratila cestou k ubytovně v dungli.

Ale nikdy se nebála tak jako teď.

Mein Gott.

A ze veho nejvíce ji děsila věc, kterou se chystala provést sama sobě.

Jedna malá krysa proběhla blízko kolem ní. Rychle se vrátila, zastavila se a znovu se o pár centimetrů přiblíila. Asi jsou nervózní, pomyslela si Monelle. Chovají se spí jako plazi ne jako hlodavci. Ten hadovitý nos a hadovitý ocas. A ty zkurvené rudé oči

Za první krysou vyčkával Schwarzie, který velikostí připomínal spí mení kočku. Postavil se na zadní a fascinovaně zíral před sebe. Pozoroval dění. A vyčkával.

A pak mení krysa zaútočila. Přiběhla po čtyřech drobných nokách, ignorovala Monellino tlumené zaječení a vykousla jí z rány na noze kus masa. Ranou projela ostrá bolest a Monelle zaúpěla bolestí, ale i vztekem. Ty hnusáku, dej mi pokoj! Zarazila do krysy patu. Ozvalo se tupé křupnutí, krysa se zachvěla a zůstala nehybně leet.

Jene to u měla Monelle dalí krysu za krkem. Vytrhla jí kus kůe, uskočila a z bezpečné dálky se na Monelle dívala. Přitom se drobným jazykem olizovala, jako by si vychutnávala chu Monellina masa.

Dieser Schmerz

Monelle ucítila vlnu bolesti a musela se otřást.

Dieser Schmerz! Ta bolest! Znovu se přinutila nehybně leet.

Malý útočník se připravil na dalí výpad, ale pak se náhle zarazil a otočil se. Monelle pochopila proč. V čele smečky se konečné pohnul Schwarzie. Půjde si pro svůj úlovek.

Fajn, fajn.

Přesně na něho čekala. Protoe jeho zřejmě nezajímala krev či maso fascinovala ho stříbrná lepicí páska na jejích ústech.

Malá krysa mezitím zmizela v chumlu za Schwarziem, který postupoval na svých nechutně malých noičkách. Na chvíli se zastavil a pak znovu postoupil. Byl u od ní jen dva metry, pak metra půl

A pak metr

Monelle se ani nehnula. Dýchala co nejmělčeji, aby ho její dech nevylekal.

Schwarzie se zarazil. A pak znovu popoběhl. Nakonec se zastavil půl metru od její hlavy.

Nepohnout ani svalem.

Hřbet měl prohnutý jako luk, pravidelně pohyboval čumákem a odhaloval své lutohnědé zuby. Znovu se přiblíil, pak se zastavil a očima ve pozorně sledoval. Postavil se na zadní a začal si mnout packy.

Monelle Gergerová předstírala mrtvou. Jetě pár centimetrů.

Vorwärts! Dělej!

Konečně ho měla u obličeje. Cítila z něj pach odpadků, oleje, výkalů a shnilého masa. Chvíli kolem ní čenichal a ona na nose ucítila nesnesitelné lechtání jeho vousků. Pak konečně odhalil drobné zuby a začal výkat pásku.

Pět minut jí hlodal kolem úst. Mezitím k ní přiskočila jiná krysa a zakousla se jí do kotníku. Monelle zavřela oči a snaila se bolest ignorovat. Schwarzie krysu odehnal, pak se postavil a znovu si Monelle zkoumavé prohlíel.

Vorwarts, Schwarzie! No tak!

Pomalu se k ní přiblíil. Se slzami v očích k němu Monelle opět neochotně sklonila zalepená ústa.

výkej, výkej

No tak!

Cítila jeho odporný horký dech, kdy se konečné probojoval páskou a začal odtrhávat velké kusy blýskavého plastu, které majetnicky mačkal předníma nohama.

Stačí u to? uvaovala Monelle.

Musí. Víc toho stejně nevydrí.

Pomalu začala zvedat hlavu, milimetr po milimetru. Schwarzie zamrkal a udiveně na ni zíral.

Monelle co nejvíce otevřela ústa a uslyela nádherný zvuk trhající se pásky. Zhluboka natáhla vzduch do plic. Znovu mohla dýchat!

A hlavně mohla křičet o pomoc.

Bitte, helfen Sie mir! Prosím, pomozte mi!

Překvapený Schwarzie couvl a dokonce upustil svou drahocennou stříbrnou kuličku. Neodběhl ale daleko. Po chvíli se zastavil, otočil se a postavil se na zadní.

Monelle si ho nevímala a začala kopat do dřevěného sloupu, ke kterému byla přivázaná. Prach a pína létaly vzduchem jako edý sníh, ale dřevo se ani nepohnulo. Monelle se znovu dala do křiku, a ji pálilo v hrdle.

Bitte! Pomozte mi!

Hluk silničního provozu nad ní vak vechny zvuky pohltil.

Na chvíli se rozhostilo ticho. A pak Schwarzie znovu vyrazil. Ale tentokráte nebyl sám, následovala ho celá smečka. Vichni její členové se nervózně kroutili a ohlíeli, ale svůdný pach její krve byl a příli lákavý.

Kost a dřevo, dřevo a kost.

Tak na cos přiel, Mele? Rhyme kývnul hlavou k počítači napojenému na spektrální chromatograf. Cooper toti znovu testoval pínu, kterou vyklepal z dřevěné třísky.

Pořád je v tom spousta dusíku, nemůu se vtěsnat do tabulky,

Dalí tři testy prokázaly toté. Diagnostickým přezkouením se pak zjistilo, e přístroj funguje normálně. Cooper se zamyslel a prohlásil:

Tolik dusíku to by mohlo ukazovat na výrobu zbraní nebo muruce,

Jene pak by lo o Connecticut a ne o Manhattan.

Rhyme se podíval na hodiny: půl sedmé. Jak ten čas dneska letí. A jak se posledních tři a půl roku vlekl. Někdy míval pocit, e je vzhůru několik dní.

Mladý detektiv se pozorně díval do mapy Manhattanu a bezmylenkovité přitom odsunul ze stolu obratel, který mu před chvílí spadl na podlahu.

Obratel tady kdysi nechal Rhymův specialista na míchu Peter Taylor. Doktor tehdy Rhyma pečlivě vyetřil, pak se posadil do ratanového křesla a vytáhl něco z kapsy.

Jestlipak víte, co to je? zeptal se tenkrát a Rhyme mu pohlédl do otevřené dlaně. To je čtvrtý krční obratel. Je úplné stejný jako ten vá. Jako ten, co se zlomil. Vidíte ta malá křidélka na konci? Doktor kost několikrát otočil a pak se zeptal: Co vás napadá, kdy tu kost vidíte?

Rhyme si Taylora váil, protoe se k němu nechoval jako k dítěti nebo k buranovi nebo dokonce jako k nějakému obtínému hmyzu. Toho dne vak na ádné inspirativní hrátky neměl náladu. A tak prostě neodpověděl.

Doktor přesto pokračoval: Některým mým pacientům připomíná rejnoka. Jiní v něm vidí raketoplán. Nebo letadlo. Anebo nákladní auto. Ale vdycky to je něco velkého. Nikdo z nich jetě neřekl: ,No co, to je jen trocha vápníku a hořčíku. Nechtějí si toti připustit, e by jim něco tak bezvýznamného mohlo proměnit ivot v peklo.

Rhyme se tehdy na doktora skepticky zadíval, ale tenhle proedivělý lékař měl s podobnými pacienty spoustu zkueností, a tak jen laskavé řekl:

Nehrajte to na mě, Lincolne. Přidrel mu obratel před očima a dodal: Myslíte si, e je nefér, kdy vám něco tak malého můe způsobit tak velké problémy. Ale na to musíte zapomenout. Zapomeňte na to. Chci, abyste si vzpomněl na ivot před nehodou, na vechno dobré i zlé. Na těstí, na smutek

A to vechno můete znovu cítit, Doktor zváněl. Ale já teď před sebou upřímně řečeno vidím jen člověka, který se vzdal.

Kdy Taylor odcházel, nechal mu obratel na nočním stolku. Zdálo se, e mimoděk. Jene později si Rhyme uvědomil, e tenhle čin byl vypočítaný dopředu. Vdycky, kdy se pak snail rozhodnout, zda se má zabít, nebo ne, podíval se na ten malý kousek kosti, který se tak vlastně stal jedním z doktorových argumentů pro zachování ivota. I on vak časem ztratil na pádnosti, nebo ani kost ani doktorova přesvědčivá slova nemohla vyváit tíhu bolesti, strastí a vyčerpání, kterou Lincoln Rhyme dennodenně pocioval.

A tak teď odvrátil hlavu od obratle a pohlédl na Amélii Sachsovou:

Chci, aby ses jetě jednou zamyslela nad celou scénou.

Vdy u jsem vám řekla o vem, co jsem tam viděla.

Mě teď nezajímá, co jsi viděla, ale co jsi cítila.

Rhyme si vzpomínal, e se místem činu mnohdy procházel třeba tisíckrát po sobě. A e se někdy po tisící prvé stal zázrak. Rozhlíel se kolem sebe a náhle ho napadl nějaký postřeh o pachateli. Sám si to nedokázal nijak vysvětlit. Behaviorální psychologové hovořili o psychologickém profilu člověka, jako by ho sami vymysleli. Jene kriminalisté prováděli psychologické profilování pachatele dobrých sto let před nimi. Chodili po místech, kde chodil on, hledali stopy, které on za sebou nechal, zjiovali, co si on z místa činu odnesl a získali tak profil pachatele, který byl detailnějí ne nejpřesnějí portrét.

Tak pověz, pobízel Rhyme Amélii, co jsi tam cítila?

Neklid. Napětí. Horko. Pokrčila rameny. Nevím. Váné nevím. Je mi líto.

Kdyby se Rhyme mohl pohnout, vyskočil by z postele, chytil ji za ramena, zatřásl s ní a křičel: Vak ty dobře ví, o čem mluvím! Já vím, e ano! Proč se mnou nechce spolupracovat

? Proč mě ignoruje?

A pak to náhle pochopil

Ona tam byla. Byla v tom sklepě plném páry. Skláněla se nad znetvořeným tělem Tammie Jean Colfaxové. Nasávala ten hrůzný pach. Viml si, jak si nehtem přejídí zakrvácenou záděru na palci, jak se snaí udret od něho zdvořilý odstup. Protivilo se jí, kdy musela do toho odporného sklepa, a teď Rhyma nenáviděla, protoe jí připomínal, e je duchem stále jetě tam.

Prochází se tou místností, začal opět.

Skutečně si nemyslím, e bych vám mohla jetě nějak pomoci.

No tak, hraj tu hru s náma, povzbuzoval ji Rhyme a snail se potlačit vztek. Vlídně se usmál. Řekni mi, co se ti honilo hlavou.

Její obličej ztuhnul a po chvíli odpověděla: No

prostě různé mylenky. Pocity, které by proíval kadý.

Jene v tom sklepě jsi byla ty. A ne kadý. Tak povídej.

Bylo to takové hrůzostrané

Zarazila se, jako by litovala, e pouila tak nemotorného výrazu.

Neprofesionální.

Cítila jsem

e tě někdo sleduje? zeptal se Rhyme.

Překvapeně sebou trhla. Ano. Přesně tak.

Tohle Rhyme pocítil mnohokrát. Naposledy před tři a půl lety, kdy se skláněl k rozkládajícímu se tělu mladého policisty. Tehdy si byl téměř jistý, e se někde poblí někdo ukrývá. Místo toho se vak zřítil onen osudný trám.

A na cos jetě myslela, Amélie?

Přestala se vzpírat. Uvolnila rty a její oči těkaly po stěně, a se zastavily u plakátu.

Vzpomínám, e jsem se v duchu divila, jak je to místo starobylé. Připomínalo mi starou továrnu na fotce z přelomu století. A tak

Počkej, vytěkl Rhyme. Nad tím se musíme zamyslet. Stará

Pohlédl na Randelovu mapu. U dříve zaregistroval pachatelův zájem o historickou část New Yorku. Také budova, v ní nala smrt T. J. Colfaxová, byla starobylá. A toté by se dalo říct o tunelu, v jeho blízkosti nali u kolejí zakopané tělo. Kdysi vlaky jezdily na úrovni ulice, jene na přejezdech docházelo k obrovskému mnoství smrtelných úrazů Jedenáctou avenue tehdy dokonce přejmenovali na Smrtelnou. A tak se elezruce nakonec musela stáhnout pod zem.

A Pearl Street, mumlal si Rhyme pod nosem, patřila k hlavním třídám starého New Yorku. Proč se tak zajímá o starobylé věci? Otočil se k Sellittovi a zeptal se: Dělá pro nás jetě Terry Dobyns?

Ten psychiatr? Jo. Loni jsme spolu dělali na jednom případu. Myslím, e se tehdy na tebe ptal. Prý ti několikrát volal, ale tys nikdy

Dobrá, dobrá, zarazil ho Rhyme. Přived ho sem. Chci znát jeho názor na motivy toho chlapa. No tak, Amélie, co sis jetě myslela?

A příli nenuceně pokrčila rameny. Nic.

Opravdu nic?

Kde jenom ukrývá svoje pocity? uvaoval Rhyme. Vzpomněl si, jak kdysi na Páté avenue potkali s Blaine úasně krásnou enu a Blaine poznamenala: Čím krásnějí balíček, tím hůře se rozbaluje.

Já nevím

řekla konečně Sachsová. Vzpomínám si jen na jedno. Ale to nic neznamená. Vůbec to nesouvisí s profesionálním pátráním.

Profesionální

Tak to vyklop, pobídl ji Rhyme.

Vzpomínáte, jak jste mi říkal, abych si představila, e jsem on? A já pak nala to místo, odkud se na ni díval?

Pokračuj.

V tu chvíli mě napadlo

Na okamik se zdálo, e jí z nádherných, měňavě modrých očí vyhrknou slzy, ale během zlomku vteřiny se opět začala ovládat. Napadlo mě, jestli ta ena neměla psa.

Psa? Jak tě to napadlo?

Chvíli váhala a pak se rozhovořila. Jeden můj přítel

kdysi před lety jsme uvaovali, jestli si pořídíme psa, a

pokud se přestěhujeme do vlastního bytu. Já psa vdycky chtěla. Kolii. Je to legrační. Protoe můj přítel ji chtěl taky. Jetě ne jsme se poznali.

Psa. Rhymovi builo srdce jako o závod. A dál?

Přemýlela jsem, e ta ena

Tammie Jean, doplnil Rhyme.

Tammie Jean, přitakala Sachsová, prostě mě napadlo, e jestli má doma nějaké zvířátko, tak je straně smutné, e u se k němu nikdy nevrátí a nikdy si u s ním nebude hrát. Nemyslela jsem na jejího manela nebo přítele. Prostě jsem myslela na zvířátka.

Ale proč na zvířátka? Na psy, na kočky

Proč?

Já nevím.

Nastalo ticho.

A nakonec řekla: Snad, e byla přivázaná

A já si představila, jak ten chlap stojí mezi nádremi a dívá se na ni. Jako by hleděl na nějaké zvíře v ohradě.

Rhyme vrhl pohled na křivky na obrazovce chromátograřu.

Zvířata

Dusík

Hovno! zařval.

Vichni se k němu otočili.

Je to hovno, opakoval a zíral na obrazovku.

No jasně! zajásal Cooper a prohrábl si vlasy. Vechen ten dusík je vlastně hnůj. A navíc pěkně starý.

Náhle pocítil Lincoln Rhyme vnuknutí, které v podobné chvíli nezail poprvé. Byl to vlastně jen jakýsi záblesk mylenky. Zjevila semujehňata.

Lincolne, jsi v pořádku? vyptával se Sellitto.

Jehňata potulující se po ulici.

Jako by hleděl na nějaké zvíře

Thome, je v pořádku? děsil se Sellitto.

v ohradě.

Rhyme téměř viděl to zvíře před sebou. Zvonec u krku

a za ním tucet dalích.

Lincolne, straně se potí, řekl Thom úzkostně. Není ti nic?

Pst, přeruil ho Rhyme.

Cítil, jak mu po tváři stéká kapka potu. Vnuknutí nebo srdeční slabost příznaky jsou téměř shodné. Přemýlej, přemýlej

Kosti, dřevěné sloupy a hnůj

Ano, zaeptal.

Jidáská ovce vedoucí stádo na poráku.

Ohrada, oznámil nahlas. Drí obě ve staré ohradě.

13

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– zřejmě má operační základnu

– lutý taxík

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

Na Manhattanu ádné ohrady pro dobytek nejsou,

Bavíme se o minulosti, Lone, připomněl Sellittovi Rhyme. Přitahuje ho starobylost. Ukájí jeho pudy. Musíme se zaměřit na staré ohrady. Čím starí, tím lepí.

Při sbírání látky pro svou knihu narazil kdysi Rhyme na zajímavou řeč vraha u soudu. Jistý Owney Madden byl obviněn z toho, e zastřelil konkurenčního paeráka lihovin před domem v Hell’s Kitchen. Maddena vak nikdy neusvědčili tedy alespoň za tuto vradu. Postavil se toti před soudem a svým melodickým hlasem s britským přízvukem pronesl poučnou řeč o zradě: Ve způsobili moji nepřátelé, kteří o mě roziřují nepravdy. Víte, koho mi připomínají, slavný soude? V mé čtvrti Hell’s Kitchen lo jednou celé stádo ovci z ohrady na jatka na Dvaačtyřicáté. A víte, kdo je vedl? Ani pes ani člověk. Ale jedna z ovcí. Jidáská ovce se zvoncem kolem krku. Dovedla stádo a na rampu, tam se zastavila a zbytek stáda veel dovnitř. A stejně tak já jsem nevinná ovce a vichni svědkové protistrany jsou Jidáové.

Zavolejte do knihovny, Banksi, pokračoval Rhyme. Určitě tam zaměstnávají historika.

Mladý detektiv odklopil mobilní telefon, vyukal číslo a hlubokým hlasem začal vysvětlovat, co potřebují. Pak přestal mluvit a zadíval se do mapy.

Co je? vyzvídal Lincoln.

U někoho shánějí. Je to

Sklonil hlavu a znovu zopakoval svůj poadavek. Pak začal pokyvovat a nakonec oznámil: Nali dvě lokality

ne, tři.

Koho tam máte? vytěkl Rhyme. S kým mluvíte?

S kurátorem městského archivu

Tvrdí, e na Manhattanu bývaly tři velké chovné oblasti. Jedna na West Side někde u edesáté

druhá v třicátých a čtyřicátých letech v Harlemu

a třetí v dobách revoluce na Lower East Side.

Potřebujeme adresy, Banksi. Adresy!

Banks se zaposlouchal.

Není si jistý.

Tak proč to nemůe vyhledat? Řekni mu, a to vyhledá!

On vás slyel, pane, odpověděl Banks. Ptá se, kde. Kde prý to má vyhledat. Tehdy ádné Zlaté stránky nebyly. Dívá se na staré

Demografické mapy obchodních čtvrtí bez udaných názvů ulic, pěnil Rhyme. To je mi jasné. A si tipne.

Přesně to dělá, odhaduje.

A sebou hodí, vyjekl nervózně Rhyme. Spěcháme!

Banks naslouchal a přikyvoval.

Tak co, co, co, co?

Okolo edesáté a Desáté, tlumočil Banks a o chvíli později dodal: Lexington avenue poblí Karlem River

A pak

místo, kde bývala Delanceyova farma. Není to poblí Delancey Street?

Samozřejmé, e ano, řekl nedočkavě Rhyme. Od Little Italy a k East River. Dost velká oblast. Celé míle dlouhá. Nemůe ten okruh nějak zúit?

Snad je to poblí Catherine Street. Lafayette Street

Walker Street. Není si jistý.

To je blízko soudů, poznamenal Sellitto a obrátil se na Bankse: Haumannovy týmy mohou vyrazit. A se rozdělí a ověří vechna tři místa.

Mladý detektiv předal příkaz a pak vzhlédl.

Co dál?

Budem čekat, sykl Rhyme.

Sellitto zamumlal: Čekání mě sere.

Mohla bych si zavolat? ozvala se Sachsová.

Rhyme kývl hlavou k přístroji na nočním stolku.

Zaváhala.

A dole telefon nemáte? Pohlédla ke schodům.

Rhyme přikývl.

Dokonale ladným pohybem odela z pokoje. Rhyme ji viděl v zrcadle u schoditě. Vzala telefon, vytočila číslo a chvíli vyčkávala. Komu asi volá? uvaoval Rhyme. Příteli? Manelovi? Do mateřské kolky? Proč tak zaváhala, ne se mu zmínila o svém příteli, kdy mu vyprávěla o té kolii? Rozhodně v tom něco je, tím si byl Rhyme jisty.

A volala kamkoliv, nedovolala se. Viml si, jak se její oči změnily v temně modré oblázky, kdy telefon nikdo nezvedl. Náhle vzhlédla a v zapráeném zrcadle se střetla s Rhymovým pohledem. Otočila se zády, poloila sluchátko do vidlice a vrátila se zpátky.

Na dlouhých pět minut se rozhostilo ticho. Rhyme v sobě neměl mechanismus uvolňování napětí, jaký má větina lidí. Vdycky, kdy býval nervózní, přecházel po oddělení sem a tam jako maniak a vichni podřízení se z něj mohli zbláznit. A teď jen těkal očima po Randelově mapě, zatímco Sachsová se drbala ve vlasech. Nenápadný Mel Cooper mezitím s klidem chirurga katalogizoval důkazy.

Náhle zazvonil Sellittův telefon a vichni a na jednoho nedočkavě vyskočili. Sellitto telefon zvedl a na tváři se mu objevil úklebek.

Máme to! Jeden z naich týmů je na rohu Jedenácté a edesáté. Zaslechli nějaké enské výkřiky, zatím nevědí odkud. Pročesávají celé okolí.

Nasaď si tretry, nařídil Rhyme Sachsové.

Viděl, jak celá zvadla. Dívala se na Rhymův telefon, jako by ji kadou chvíli měl osvobodit sám guvernér. Nakonec pohlédla na Sellitta, který se právě skláněl nad taktickou mapou West Side.

Amélie, řekl Rhyme, jednu obě jsme nezachránili. To je moc smutné. Ale druhou moná zachráníme.

Kdybyste ji viděl, zaeptala nesouvisle. Kdybyste jen viděl, co s ní udělal

Ale já to viděl, Amélie, řekl klidně a upřel na ni povzbudivý a zároveň nelítostný pohled. Já viděl, co se stalo Tammie Jean. A viděl jsem těla, která leela celý měsíc v rozpáleném kufru. Dělal jsem na poáru v klubu Happy Land. Probíral jsem osmdesát na uhel spálených těl. Fotili jsme polaroidem tváře obětí nebo spí to, co z nich zůstalo, aby je příbuzní mohli identifikovat. Protoe ádný člověk na světě by nedokázal projít kolem té hromady spálených těl a nezeílet. Jenom my. Nám nic jiného nezbývá. Nadechl se, aby zahnal bolestivé napětí v krku. Ví, Amélie, jestli chce v téhle brani vydret

a jestli chce vydret v ivote, musí se naučit odepisovat mrtvé.

Ostatní v pokoji přestávali jeden po druhém pracovat a dívali se na ně dva.

Amélie Sachsová se nyní o ádný zdvořilý úsměv nesnaila. Chvíli se pokouela o záhadný výraz, ale byla průhledná jako sklo. Celým tělem jí projíděl zběsilý vztek na Lincolna Rhyma naprosto nepřípadný vzhledem k tomu, co jí právě řekl a její podlouhlá tvář se zkroutila náhlou vlnou temperamentu. Odhrnula si z čela pramen zrzavých vlasů a sebrala ze stolu sluchátka s mikrofonem. Nahoře na schodech se otočila a zpraila Rhyma posměným pohledem. Není nic chladnějího ne mrazivý úsměv překrásné eny.

Ale přes to vechno Rhyma bůhvíproč napadlo: Vítej zpátky, Amélie.

Vozidlo rychlého nasazení se smykem zastavilo na edesáté.

Sachsová popadla kufr, snímač otisků a dvanáctivoltovou baterku.

Dorazili jste k ní včas? volala na jednoho z přepadovky. Je v pořádku?

Nejprve nikdo neodpověděl. A pak zaslechla jekot.

Co se děje? zamumlala a vyrazila k obrovským dveřím, které u někdo vyvrátil. Vedly k příjezdoyé cestě směřující kamsi dolů k oputěné cihlové budově. Ona je pořád tam?

Přesně tak.

A proč? naléhala okovaná Amélie Sachsová.

Zakázali nám tam jít.

Zakázali? Ale vdy ona křičí. Copak ji neslyíte?

Oni nám řekli, abysme čekali na vás, ozval se jeden člen jednotky.

Oni. Ne, vůbec ádní oni. Ale Lincoln Rhyme. Ten zkurvysyn.

My jsme ji měli najít, řekl nejblií policista. A vy tam máte jít.

Nasadila si sluchátka.

Rhyme! vytěkla. Jste tam?

ádná odpověď

Zatracený zbabělec.

Odepsat mrtvé

Zkurvysyn! Pokud před pár minutama u Rhyma v pokoji vzteky pěnila, tak teď byla její zlost dvojnásobná.

Otočila se a vimla si, e u autobusu stojí medik.

Hej vy, půjdete se mnou.

Postoupil o krok, ale kdy vytáhla sluební pistoli, zase se zastavil.

Hele, tak to ne, bránil se. Dokud není místo zajitěné, nemusím nikam chodit.

Nekecejte a pohyb! Otočila se a mávla pistolí.

Medik se zaklebil a vyrazil za ní.

Z podzemí opět zazněly výkřiky: Ááááá! Hilfe!

A pak vzlykání.

Boe. Sachsová vyrazila směrem k nejméně čtyři metry vysoké bráně a zmizela v temnotě.

V uích jí neustále znělo: Jsi on, Amélie. Co se ti honí hlavou?

Bě pryč, řekla tie.

Ale Lincoln Rhyme pryč neel.

Jsi vrah a únosce, Amélie. Kudy bys la, čeho by ses dotkla?

Zapomeň na to! Já ji zachráním. ádné místo činu tu nebude!

Mein Gott! Prosííím! Haló! Hilfe!

Rychle, pobízela se v duchu Sachsová. Utíkej! On u tu není. Nic se ti nemůe stát. Musí ji zachránit

Přidala do kroku a obtěkaný opasek jí začal cinkat. Asi deset metrů za branou se náhle zarazila. Přemítala. Nelíbilo se jí, e má druhá strana navrch.

Sakra, zasyčela. Sehnula se ke kufru a otevřela ho. Jak se jmenujete? zavrčela na medika.

Tad Walsh, odpověděl neklidně mladík. Co se tu vlastně děje? Vyděeně pohlédl do tmy.

Ach

Bitte, helfen Sie mír!

Kryjte mě, pitla Sachsová.

Coe? Počkejte, to já neumím.

Vezměte si pistoli!

A před čím vás mám krýt?

Vrazila mu zbraň do ruky a poklekla.

Je odjitěná, dávejte pozor.

Vytáhla z kufru gumové pásky a natáhla si je na boty. Podrela medikovi pistoli a přikázala mu, aby udělal toté.

S třesoucíma se rukama poslechl.

Myslel jsem

Tie. Můe tu někde být.

Počkejte, madam blekotal zdravotník. Tohle nemám v popisu práce.

Ani já ne. Drte světlo, řekla a podala mu baterku.

Ale jestli je tu, nejspí začne střílet po světle. Já bych to tak aspoň udělal.

Tak ho drte nahoře. Nad mým ramenem. Já půjdu vpředu. Jestli někoho trefí, tak to budu já.

A co mám dělat pak? Tad se choval jako malý kluk.

Já osobné bych pak vzala nohy na ramena, zamumlala Sachsová. A teď u pojďte a pořádně mi svite.

V levé ruce vlekla kufr a v pravé svírala pistoli. Světla stále ubývalo,, a ona pečlivě sledovala podlahu. Zahlédla známé stopy po kotěti.

Bitte nicht, bitte nicht, bitte

Ozval se krátký výkřik, po kterém zavládlo ticho.

Co se tam dole děje? zaeptal Tad.

Pst, zasyčela Sachsová.

Pomalu postupovali vpřed. Sachsová si foukala na ruku, ve které svírala svou pistoli Glock, aby si osuila pot. Pečlivě sledovala vechny dřevěné sloupy, zbytky strojních zařízení a tajemné stíny, které se postupně objevovaly v třesoucím se kuelu světla Tadovy baterky.

ádné lápoty nespatřila.

No jistě. Je chytrý.

Ale my jsme taky chytří, zaslechla Lincolna Rhyma a v duchu mu přikázala, aby zavřel hubu.

Zpomalila.

Postoupili o dalí dva metry, zastavili se a pak znovu pokračovali. Sachsová se snaila nevímat si dívčina nářku. Opět jí připadalo, e ji někdo sleduje, e se ocitla v něčím hledáčku. Ani neprůstřelná vesta, pomyslela si, nedokáe zastavit pláovou kulku. A polovina těchhle zabijáků stejně pouívá Black Talon, take zásah do ruky nebo do nohy člověka zabije stejné spolehlivě jako čistý průstřel srdce. Pouze mnohem bolestivěji. Nick jí kdysi vykládal, jak taková kulka dokáe otevřít lidské tělo, jeden z jeho kolegů kdysi dostal dvě a zemřel mu přímo v náručí.

Seshora a zezadu

Při vzpomínce na Nicka si vzpomněla na jednu noc, kdy mu leela na statné hrudi, zálibně sledovala křivku jeho pohledné italské tváře a on jí vyprávěl, jak jednou zachraňovali rukojmí: Uvnitř je vdycky někdo, kdo je připraven tě oddělat větinou seshora nebo zezadu.

Sakra.

Poklekla, otočila se kolem dokola a mířila při tom kamsi ke stropu. Byla připravena vyprázdnit v případě potřeby celý zásobník.

Co je? Tad se vyděené krčil za ní. Co je?

Zírala do prázdnoty.

Nic.

Nadechla se a vstala.

Nedělejte to.

Vpředu se ozval bublavý zvuk.

Boe, zaúpěl mladík. Tohle nesnáím.

Ten kluk je bačkora, pomyslela si. A já to musím vědět, protoe říká přesně to, co si sama myslím.

Zarazila se.

Posvite mi támhle. Nahoru!

Ach, můj Boe

Sachsová konečně pochopila, proč předtím nala v kotelně chlupy. Pamatovala si, jak si Rhyme se Sellittem vyměnili pohledy. Rhyme dobře věděl, co má ten hajzl v plánu. Dobře věděl, co se má té holce stát a přesto nechal přepadovou jednotku čekat. Nenáviděla ho jetě víc.

Na podlaze před nimi leela v kalui krve buclatá dívka. Skelnýma očima pohlédla do kuele světla a omdlela. Po břie se jí právě krábala obrovská černá krysa a blíila se k jejímu masitému hrdlu. Vycenila pinavé zuby a utrhla sousto z dívčiny brady.

Amélie pohotové zvedla pistoli a levou rukou si podepřela pravou. Pečlivě zamířila.

Dobře střílet znamená správně dýchat.

Nadechnout, vydechnout, zmáčknout spou.

Poprvé ve slubě vystřelila. A hned čtyři rány. Obrovská krysa na dívčině hrudi vybuchla. Sachsová zasáhla jetě jednu krysu a pak dalí, která v paruce vyrazila směrem k ní. Ostatní se vypařily jako pára nad hrncem.

Boe, zaeptal zdravotník. Vdy jste ji mohla trefit.

Z deseti metrů? zeptala se. To těko!

Vysílačka zapraskala a Haumann se zeptal, jestli se neocitli pod palbou.

Ne, odpověděla Sachsová. Jen jsem zastřelila pár krys.

Rozumím, konec.

Amélie sebrala medikovi baterku, posvítila s ní na zem a vyrazila kupředu.

U je to dobré, slečno, začala. Budete v pořádku.

Dívka otevřela oči a házela hlavou ze strany na stranu.

Bitte, bitte

Byla straně bledá a visela očima na Sachsové, jako by se bála pohlédnout jinam.

Bitte, bitte

Prosííím

Její hlas přeel v divoké vytí, a kdy jí medik přiloil na rány obvaz, začala hrůzou vzlykat.

Sachsová ji hladila po zakrvácených světlých vlasech a eptala:

Budete v pořádku, drahá, budete v pořádku, budete v pořádku

14

Dívka leela se zavřenýma očima na nosítkách. Byla při vědomí, ale naprosto vysílená. A stále bledá. Na ruce měla napojenou infuzi glukózy. Teď, kdy jí doplnili tekutiny, se chovala překvapivě klidně.

Sachsová se vrátila k pekelné bráně a dívala se do temnoty. Zavolala vysílačkou Rhymovi. Tentokrát se ozval.

Jak vypadá místo činu? zeptal se nenuceně.

Dostali jsme ji z toho. Jestli vás to zajímá, odsekla stroze.

Aha, fajn. Jak se cítí?

Moc dobře ne.

Ale je naivu, e?

Jen tak tak.

Ty se zlobí kvůli těm krysám, Amélie, viď?

Neodpověděla.

A e jsem nechal přepadovku čekat, e? Jsi tam, Amélie?

Jsem.

Místo činu lze kontaminovat pěti způsoby, vysvětloval Rhyme. Vimla si, e jeho hlas opět získal onen vemlouvavý tón. Počasí, příbuzní oběti, podezřelý, lovci suvenýrů

a pak ti, kteří jsou ze veho nejhorí. Hádej, kdo to je?

Dám se poddat.

Kolegové v uniformě. Pokud bych tam tu jednotku pustil, zničili by vekeré stopy. Ale ty ví, jak se chovat. Určitě jsi vechno nechala neporuené, o to se vsadím.

Nevěřím, e po tomhle zůstane stejná, neodpustila si Amélie. Vude kolem ní byly krysy.

Ano, to si umím představit. Chovaly se přirozeně.

Přirozeně

Ovem na těch pěti nebo deseti minutách u tolik neselo. Ona

Cvok.

Sachsová vypnula vysílačku a přela k medikovi.

Chtěla bych ji vyslechnout. Je hodně zesláblá?

Snad ne. Pouili jsme jen lokální umrtvení, abychom seili nejhorí rány.

Sachsová se usmála a sklonila se k nosítkům.

Jak se cítíte?

Obézní, ale velmi pohledná dívka kývla.

Mohu se vás na něco zeptat?

Ano, prosííím. Chci, abyste ho dostali.

Na místo dorazil Sellitto a vydal se směrem k nim. Rozzářeně se na dívku usmál a ona na něj tupě pohlédla. Vytáhl odznak, ale ona neměla sebemení zájem ověřovat jeho totonost.

Jste v pořádku, slečno?

Pokrčila rameny.

Zpocený detektiv si vzal Sachsovou stranou.

Polling se tu neukázal?

Neviděla jsem ho. Moná je u Rhyma.

Ne, tam jsem před chvílí volal. Musí jet pronto na radnici.

Nějaký problém?

Lon ztiil hlas a jeho vypasená tvář se zkroutila vztekem.

Průser. Nějaký zasraný reportér nebo kdo rozkódoval nai tajnou frekvenci. A tam se doslechl, e jsme pro tu holku neli rovnou.

Taky e ne, řekla Sachsová odměřeně. Rhyme přikázal jednotce, aby vyčkala, ne přijedu já.

Detektiv zamrkal. Doufejme, e to nemají na pásku. Potřebujeme Pollinga, aby je trochu zchladil. Kývl hlavou směrem k dívce. U jste s ní mluvila?

Ne, právě se chystám. S nelibostí zapnula vysílačku a zaslechla Rhymův naléhavý hlas.

jsi tam? Ta debilní věc nechce

Jsem tu, odsekla chladně.

Co se stalo?

Zřejmě porucha. Jsem u oběti.

Dívka zamrkala a Sachsová se na ni usmála.

Ne, nemluvím sama se sebou. Ukázala si na mikrofon. Mám na lince centrálu. Jak se jmenujete?

Monelle. Monelle Gergerová, odpověděla, podívala se na svou pokousanou ruku, nadzvedla si obvaz a začala si prohlíet ránu.

Rychle ji vyslechni, rozkazoval Rhyme, a pak se vrhni na místo činu.

Amélie přikryla rukou miniaturní mikrofon a vztekle eptla k Sellittovi: Pracovat s tímhle chlapem je za trest

pane.

Vyhovte mu, policistko.

Amélie! vytěkl Rhyme. Odpověz mi!

Vyslýcháme ji, jasný?! vybuchla.

Můete nám popsat, co se stalo? zeptal se dívky Sellitto.

Monelle začala vyprávět děsivý příběh o přepadení v prádelně činovního domu na East Village. Pachatel se tam ukryl a čekal na ni.

Co je to za dům? zajímal se detektiv.

Deutsche Haus. Větinou tam bydlí němečtí krajané a studenti.

A co se stalo pak? pokračoval Sellitto. Sachsová si vimla, e ačkoliv Sellitto vypadal nevrleji a nepřístupněji ne Rhyme, ve skutečnosti byl mnohem citlivějí.

Hodil mě do kufru a dovezl a sem.

Viděla jste mu do tváře?

Dívka zavřela oči. Sachsová zopakovala otázku a Monelle zavrtěla hlavou. Jak Rhyme odhadoval, pachatel měl na hlavě modrou kuklu.

Und rukavice.

Popite je.

Určitě byly tmavé. Na barvu si vak Monelle nemohla rozpomenout.

Bylo na něm něco neobvyklého? Na pachateli?

Ne. Ale byl to běloch. To vím přesně.

Nevimla jste si, jakou měl ten taxík poznávací značku? vyzvídal Sellitto.

Was? divila se dívka a mimoděk přela do své mateřtiny.

Nevimla jste si

Sachsová vyskočila, kdy Rhyme ve sluchátkách zařval: Das Nummernschild!

Sakra, jak tohle vechno ví? uvaovala. Zopakovala německé slovo a dívka překvapeně zavrtěla hlavou.

Jaký taxík?

Copak nejel lutým taxíkem?

Taxíkem? Nein. Ne. Bylo to normální auto.

Slyíte, Rhyme?

Jo. Take ná kluk změnil fáro. A jestli ji zavřel do kufru, nemohl to být kombík ani hatchback.

Sachsová dívce Rhymova slova zopakovala a ta přikývla.

Byl to sedan.

Vybavujete si, jakou měl barvu? zeptal se Sellitto.

Monelle se zamyslela. Myslím, e světlou. Snad stříbrnou nebo edou. Anebo takovou

jak se to říká

světle hnědou.

Béovou?

Přikývla.

Moná béovou, zopakovala Sachsová Rhymovi.

Sellitto pokračoval: Měl něco v kufru? Cokoliv nářadí, hadry, zavazadla

Monelle řekla, e nic. Kufr byl úplně prázdný. Rhyme měl dalí otázku a Sachsová ji dívce přetlumočila:

Cítila jste v tom kufru něco? Nějakou vůni nebo pach?

Já nevím.

Třeba olej a vazelínu?

Ne. Ten kufr voněl

čistotou.

Třeba to byl nový vůz, uvaoval Rhyme.

Monelle se na chvíli rozplakala a pak zavrtěla hlavou. Policistka ji vzala za ruku a dívka po chvíli pokračovala:

Jeli jsme straně dlouho. Připadalo mi to dlouho.

Ale vedete si moc dobře, chlácholila ji Amélie.

A se svlíkne, přeruil je Rhyme.

Coe?

Svlíkni jí aty.

To ne!

A jí doktoři dají něco na sebe. Potřebujem její aty, Amélie.

Ale, zaeptala Sachsová, ona pláče.

Prosím, řekl Rhyme naléhavě. Je to důleité!

Sellitto přikývl a Sachsová se sevřenými rty vysvětlila dívce situaci. K jejímu překvapení Monelle souhlasila. Stejně se chtěla zakrváceného oblečení zbavit. Sellitto mezitím ohleduplně odeel za Bo Haumannem. Monelle se oblékla do zdravotnického plátě a jeden detektiv v civilu jí půjčil svou sportovní bundu. Sachsová sbalila Monelliny dínsy a trička.

Vechno mám, ohlásila do mikrofonu.

A teď s ní musí projít celé místo činu, zavelel Rhyme.

Coe?!

Ale musí ji dret za sebou. Aby to tam nekontaminovala.

Sachsová se podívala na mladou enu, choulící se vedle vozidla přepadové jednotky.

Ta holka není ve stavu to zvládnout. On ji pořezal. A na kost. Aby krvácela a ty krysy ji dobře ohlodaly.

Můe chodit?

Pravděpodobně ano. Ale umíte si představit, co právě prodělala?

Můe ti ukázat cestu, po které přili. Můe ti říct, kde ten chlap stál.

Pojede rovnou na intenzivku. Ztratila spoustu krve.

Rhyme zaváhal a náhle změnil tón:

Aspoň se jí zeptej.

Jeho oviálnost vak byla hraná, protoe Sachsová jasně slyela, jak je netrpělivý. Rhyme zřejmě nebyl zvyklý lidi rozmazlovat, zřejmě nemusel Patřil k lidem, kteří si musí vdycky prosadit svou.

Jako by jí četl mylenky:

A aspoň jednou projde v rotu

Vyser si oko, Lincolne Rhyme.

Je to

Důleité. Já vím.

Na druhé straně se nic neozvalo.

Sachsová pohlédla na dívku. A pak uslyela hlas ne, byl to její hlas který se dívky ptal:

Zajdu se tam poohlédnout po důkazech. Půjdete se mnou?

Monellin pohled ji zasáhl přímo do srdce. Dívce vyrazily slzy a začala naříkat:

Ne, ne, ne. To neudělám. Bitte nicht, bitte nicht

Amélie kývla a sevřela dívce rameno. Začala mluvit do mikrofonu a připravila se na těký boj. Rhymova reakce ji vak překvapila:

No dobře, Amélie. Nech to být. Jenom se zeptej, co se stalo, kdy na to místo přijeli.

Dívka vysvětlila, jak útočníka kopla a pak uprchlá do přilehlého tunelu.

Tam jsem ho kopla znovu, řekla s jistým uspokojením. Ztratil rukavici. A pak se rozzuřil a začal mě krtit. On

Bez rukavice? vyhrkl Rhyme.

Sachsová zopakovala otázku a Monelle přitakala: Ano.

Máme otisky, paráda! zajásal Lincoln Rhyme a hlas se mu zlomil radostí. Kdy se to stalo? Jak je to dlouho?

Monelle to odhadla asi na hodinu a půl.

Sakra, zamumlal Rhyme. Otisky na kůi vydrí asi hodinu, nanejvý devadesát minut. Umí snímat otisky z kůe, Amélie?

Nikdy jsem to nedělala.

Tak teď bude. Ale rychle. Rychle přines kufr.

Amélie Sachsová přinesla kufr a pak přesné podle Rhymových instrukcí sejmula z Monellina těla otisky. Monelle celou proceduru snáela se stoickým klidem a dívala se přitom na nebe.

Tak co? zeptal se dychtivě Rhyme.

Něco mám. Vypadá to jako prst. Ale linie jsou patně zřetelné. Mám to zahodit?

Na místě činu nikdy nic nezahazuj, Sachsová, poučil ji přísně Rhyme. Jen to přines, určitě to chci vidět.

Jetě jsem na něco zapomněla, ozvala se Monelle. Ohmatával mě.

Chcete říct, e vás zneuil? zeptala se Amélie jemně. Znásilnil?

Ne, ne. Nebylo v tom nic sexuálního. Dotýkal se mě na rameni, na tváři, za uchem

a na loktu. A vechno mi promačkával nechápu proč.

Slyel jste to, Rhyme? Osahával ji. Ale zřejmě ho to nevzruovalo.

Ano.

Und

jetě na něco jsem zapomněla, řekla Monelle. Mluvil německy. Ale patně. Jako by se to učil jen ve kole. A taky mi říkal ,Hanno’.

Jak jí říkal?

Hanno, opakovala Sachsová do mikrofonu. A nevíte proč? zeptala se dívky.

Ne. Ale jinak mi neřekl. Asi se mu to jméno líbí.

Slyel jste to, Rhyme?

Ano, slyel. A teď projdi místo činu. Čas letí.

Policistka se chtěla postavit, ale Monelle se napřímila a chytila ji za ruku.

Slečno

Sachsová. Vy jste Němka?

Amélie se usmála a odvětila: Ano, mám německý původ. Ale to u je hezkých pár generací.

Monelle kývla a přitiskla si Améliinu dlaň ke tváři. Vielen Dank. Děkuji vám, slečno Sachsová. Danke schön.

15

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– rukavice jsou tmavé

– zřejmě má operační základnu

– lutý taxík

– nový sedan světle edý, stríbrný, béový

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

– jedné oběti říkal ,Hanno’

– zná základy němčiny

Tři halogeny se s cvaknutím rozsvítily a zaplavily temný tunel straidelné bílou září.

Osamělá Sachsová vytřetila oči na podlahu. Něco se tu změnilo. Ale co?

Vytáhla pistoli a skrčila se k zemi.

Je tady, zaeptala do mikrofonu a skočila za sloup.

Coe? podivil se Rhyme.

Vrátil se. Leely tu mrtvé krysy. Jsou pryč.

Rhyme se začal smát.

Co je na tom k smíchu?

To nic, Amélie. Odnesly je jiné krysy.

Jiné krysy?

Měl jsem jednou případ v Harlemu. Nali jsme znetvořené a shnilé lidské tělo. Kolem zbytků trupu se válela spousta kostí. Lebka leela v sudu od oleje, prsty pod hromadou listí

Celý okrsek byl tehdy vzhůru nohama. Tisk psal o satanistech, o masových vrazích. A hádej, kdo byl nakonec pachatelem?

Nevím, řekla krobeně.

Sama obě. Byla to sebevrada. O zbytek se postarali mývalové, krysy a veverky. Rozutekli se se zbytky těla jako s trofejemi. Nikdo neví proč, ale hlodavci tyhle suvenýry přímo milují. Kde přesně teď jsi?

Na začátku rampy.

A co vidí?

iroký tunel. A dva postranní, ty jsou uí. Strop je plochý a podpírají ho dřevěné sloupy. Podlaha je ze starého betonu a je pokrytá nějakým blátem.

Hnojem?

Vypadá to tak. Uprostřed přímo přede mnou je sloup, ke kterému byla ta holka přivázaná.

A co okna?

Okna tu nejsou. Ani dveře. Pohlédla dál do nitra irokého tunelu, který mizel a někde v nekonečnu. Zamrazilo ji. Je to tu moc velké. Takový prostor se nedá ani projít.

Uklidni se, Amélie.

Tady nikdy nic nenajdu.

Já vím, e tě to deprimuje. Ale nezapomeň, e nás zajímají pouze tři typy důkazů: předměty, tělesné pozůstatky a otisky. Nic víc. Kdy se na to bude dívat takhle, není to tak strané.

To se lehko řekne.

Ani místo činu není tak velké, jak vypadá. Soustřeď se jenom na prostor, kde chodili. Bě k tomu sloupu.

Sachsová vyla směrem ke sloupu a prohlíela si přitom podlahu.

Policejní halogeny sice vrhaly a oslepující zář, ale zároveň vytvářely ostřejí stíny, čím odhalovaly snad tucet míst, kde se pachatel mohl ukrývat. Mráz jí přeběhl po zádech. Zůstaň u mikrofonu, Rhyme, říkala si zdráhavě. Jsem na tebe nasraná, ale teď tě potřebuju slyet. Aspoň dýchej nebo něco.

Zastavila se a přejela snímačem podlahu.

Zase vude zametl? vyzvídal Rhyme.

Ano. Tak jako předtím.

Neprůstřelná vesta ji i přes podprsenku a tílko dřela na prsou. A jestli bylo venku hrozné vedro, tak tady se vůbec nedalo vydret. Celé tělo ji svědilo, cítila ílenou touhu se pokrábat.

Jsem u sloupu.

Vysaj okolo.

Sachsová zapnula vysavač. Tenhle zvuk nesnáela. Mohl přehluit blíící se kroky, nataení pistole, otevření noe. Jednou či dvakrát se mimoděk otočila a téměř odhodila vysavač, kdy rukou instinktivně hmátla po zbrani.

Prohlédla si stopy v prachu na místě, kde leela Monelle. Jsem on. Vleču ji sem. A ona mě kope. Klopýtám

Monelle ho mohla kopnout pouze směrem od rampy. A tvrdila, e pachatel neupadl. To znamená, e musel dopadnout na nohy. Sachsová postoupila o několik metrů dál.

Sláva! vykřikla.

Co je? Povídej!

lápoty. Při zametání je přehlédl.

Nepatří oběti?

Ne. Ona měla tenisky a tohle má hladkou podráku. Vypadá to jako polobotky. Máme dva perfektní otisky. Teď zjistíme, jaké má číslo bot.

Ne, číslo bot nezjistíme. Podráky toti můou být větí nebo mení ne svrek. Ale něco se určitě dozvíme. Zaběhni ke kufru a přines papíry naputěné acetátem. Přiloí je na stopu a přejede elektrostatickým snímačem.

Sachsová vechno nala a sejmula dva otisky lápot. Pečlivě je uschovala do papírové obálky.

Vrátila se ke sloupu. Mám tu stéblo z kotěte.

Z čeho

?

Pardon, dodala rychle. Jeho původ neznáme. Mám tu prostě stéblo. Seberu ho a dám ho do sáčku.

Sbírání materiálu pomocí tuek jí u docela lo. Rhyme, ty sráči, říkala si v duchu, ví, kam půjdu oslavit svůj touebné očekávaný odchod z tohodle oddělení? Do čínské restaruace.

Světlo z policejních halogenů nedosáhlo do bočního tunelu, kudy před pár hodinami utíkala Monelle. Sachsová se na hranici stínu zastavila a pak vyrazila do tmy. Baterkou přejíděla prostor před sebou.

Tak mluv, Amélie.

Není tu nic vidět. Tady taky zametl. Boe, ten chlap myslí na vechno.

Co vidí?

Jenom tahy kotěte v prachu.

Chytil jsem ji, chci ji povalit na zem. ílím. Zuřím. Snaím se ji ukrtit.

Sachsová pohlédla na podlahu.

Něco mám, otisky kolen! Kdy ji krtil, obkročmo na ní seděl. Nechal tu otisky kolen a potom je zapomněl zamést.

Elektrostatický snímač.

Tentokrát proceduru zvládla naprosto bravurně. Právě vkládala snímek do obálky, kdy v prachu něco zahlédla.

Co to je?

Rhyme

něco tu vidím

Vypadá to, e sem dopadla ta rukavice, kterou mu během zápasu shodila.

Zapnula snímač a nevěřila vlastním očím.

Otisk. Mám otisk prstu!

Coe? zeptal se Rhyme nevěřícně. A nepatří té holce?

Ne, ani nemůe. Vidím jasně, kde leela. A navíc měla ruce v poutech. Zřejmě tu ten otisk nechal, kdy zvedal rukavici. Je to krásný, velký, vypasený otisk!

Sejmi toho broučka polaroidem.

Podařilo se jí to hned na druhý pokus. Zářila, jako by nala stodolarovku.

Vysaj pořádně okolo a vra se ke sloupu. A pak udělej rot, přikazoval.

Pomalu prola celý tunel. Tam a zpátky. Krůček po krůčku.

A nezapomeň na strop, připomínal. Jednou jsem chytil pachatele díky jedinému chlupu na stropě. Naládoval si do osmatřicítky náboje pětatřicet a zpětný ráz mu vymrtil ruku a ke stropu.

Dívám se. Je tu jen pína, nic jiného. ádné hrany ani rámy dveří nic se tu nemohlo zachytit.

A kampak nám poloil dalí vodítka?

Zatím nic nevidím.

Tam a zpátky. Uplynulo pět minut. est. Sedm.

Třeba nám tu tentokrát nic nenechal, nadhodila Sachsová. Třeba měla být Monelle poslední obětí.

Ne, řekl Rhyme naprosto rozhodně.

Za jedním z dřevěných sloupů cosi zahlédla.

Tady v rohu něco je

Jo. To je ono.

Vechno vyfo, ne se toho dotkne.

Sachsová udělala snímky a pak tukami zvedla kus bílé látky.

Dámské spodní prádlo. Vlhké.

Sperma?

Nevím, řekla a přemýlela, jestli Rhyme bude chtít, aby si k prádlu čichla.

Rhyme vak přikázal: Přejed to snímačem. Bílkoviny fluoreskují.

Sachsová zapnula snímač, posvítila na aty, ale tekutina nezářila.

Nic!

Strč to do sáčku. Igelitového. Co tam má dál? zeptal se dychtivé.

List. Dlouhý, tenký, na jedné straně pičatý.

Někdo ho musel utrhnout u dávno uschl a zhnědl.

Zaslechla, jak si Rhyme zoufale povzdechl: Na Manhattanu je asi osm tisíc druhů opadávající vegetace. Tohle nám moc nepomůe. A co je pod listem?

Proč si myslí, e tam něco musí být?

Ovem Rhyme se nemýlil. Leel tam útrek novin. Jedna strana byla nepopsaná a na druhou někdo nakreslil fáze Měsíce.

Fáze Měsíce? divil se Lincoln. A co otisky? Postříkej to ninhydrinem a rychle to přejed světlem.

Snímač nic neodhalil.

To je vechno.

Nastala chvíle ticha. Na co ta vodítka poloil?

Jak to mám vědět?

Musí se podívat.

No přece na podlahu, odpověděla nedůtklivě. Na to bláto. Kam jinam, proboha?

A je to bláto stejné jako vude okolo?

Ano. Podívala se zblízka. Sakra, ono je jiné. Vlastně úplně ne. Má jinou barvu.

Copak má ten chlap vdycky pravdu?

Dej ho do papírového sáčku, přikázal Rhyme.

Sachsová začala bláto shrnovat.

Amélie? ozval se znovu.

Ano.

On u tam není, ujioval ji.

To doufám.

Mělas divný tón v hlase.

To nic, řekla stroze. To dělá ten vzduch. Cítím tady krev, hlínu a zatuchlost. A zase tu vodu po holení.

Stejnou jako minule?

Ano.

Odkud ji cítí?

Sachsová natáhla vzduch a ve spirále začala přecházet místností, a se dostala ke dřevěnému sloupu.

Tady. Tady je to nejsilnějí.

Co je to ,tady’, Amélie? Nezapomeň, e jsi mýma nohama i očima.

Je tu dřevěný sloup. Stejný, k jakému přivázal tu holku. Stojí asi pět metrů od něj.

Třeba se o něj opíral. Co otisky?

Postříkala sloup ninhydrinem a posvítila na něj snímačem.

Nic. Ale ta vůně je tu dost silná.

Tak vezmi vzorek dřeva z nejsilněji vonícího místa. V kufru najde vrtačku a v krabičce dutý vrták. Zasadí ho do upínací hlavice. Potřebuje klíček

Já mám doma vrtačku, řekla lapidárně.

No vida, reagoval Rhyme.

Odvrtala vzorek a setřela si pot z čela.

Igelitový sáček? zeptala se a Rhyme přitakal.

Náhle pocítila malátnost, a tak sklonila hlavu a zhluboka se nadechla. Sakra, není tu ani vzduch.

Jetě něco? zeptal se Rhyme.

Nic jiného nevidím.

Jsem na tebe hrdý, Amélie. Tak se vra ke mně. A ty poklady vezmi s sebou.

16

Opatrně, vytěkl Rhyme.

Na tohle jsem expert.

Je nová, nebo stará?

Pst, uklidňoval ho Thom.

Sakra, je ta břitva nová, nebo stará?

Nedýchej

Ták, a je to. Jako dětská prdelka.

Celá procedura tentokrát neměla nic společného s kriminalistikou, nýbr s kosmetikou.

Thom Rhyma poprvé za celý týden oholil. Také mu umyl vlasy a vyčesal mu je dozadu.

Před půl hodinou, kdy čekal, a mu Sachsová přinese důkazy, odehnal Rhyme Mela Coopera na chvíli z místnosti. Thom pohotové přiskočil a pacienta vycévkoval. Kdy byl hotov, podíval se na Rhyma a řekl: Vypadá jak zaschlé lejno, ví o tom?

Kalu na to. Proč by mi to mělo vadit?

A pak si náhle uvědomil, e by mělo.

A co se nechat oholit? zeptal se mladík.

Na to není čas.

Rhyma ve skutečnosti trápilo, e kdyby ho doktor Berger viděl ulízaného, mohl by ztratit zájem na jeho sebevradě. Správný kandidát musí být rozcuchaný a skleslý.

A co mytí?

Ne.

Přijde k nám návtěva, Lincolne.

No dobře, zabručel konečně Rhyme.

A e bychom ti vyměnili pyamo? Co říká?

Nic s ním není.

Thom vak dobře věděl, e tahle odpovéd znamená ,ano’.

Vymydlený a oholený Rhyme teď leel v dínsách a bílé koili na lůku a ignoroval zrcadlo, které před ním Thom drel.

Dej to pryč.

Pozoruhodný přerod.

Lincoln Rhyme posměně zachrochtal.

A ne se Amélie vrátí, zajdu si na procházku, oznámil a opřel si hlavu o poltář.

Mel Cooper, který u byl zpátky v místnosti, nasadil zmatený výraz.

Samozřejmě v mylenkách, vysvětloval Thom.

V mylenkách?

Jo, představuju si to, přitakal Rhyme.

Dobrý trik, řekl uznale Cooper.

Můu se procházet po městě a nikdo mě neokrade. Lezu po horách a neunavím se. Prohlíím si výlohy obchodů na Páté avenue. Samozřejmě, věci, které vidím, tam ve skutečnosti nejsou. Ale to nevadí, s hvězdama je to stejné.

Jak to? podivil se Cooper.

Jejich světlo k nám přece putuje tisíce či miliony let. A ne dorazí k Zemi, hvězdy jsou u dávno někde jinde, povzdechl si Rhyme unaveně. Anebo tam nejsou vůbec. Prostě vyhoří a zmizí, dodal a zavřel oči.

Dělá nám to čím dál těí, prohodil odevzdaně Sellitto.

Třeba ne, odpověděl Rhyme.

Sellitto, Banks a Sachsová se právě vrátili z místa činu.

Spodní prádlo, měsíc a list, poznamenal pesimisticky Jerry Banks. To není zrovna turistická mapa.

A jetě bláto, dodal Rhyme, který měl odjakiva pro zeminy slabost.

Má ponětí, co to můe znamenat? zeptal se Sellitto.

Zatím ne, odfrkl Rhyme. Kde je Polling? Pořád se neozývá.

Taky jsem ho neviděl.

Ve dveřích se objevila postava.

Hlavně kdy iju a dýchám, ozval se sytý baryton.

Rhyme kývl směrem k vychrtlému mui ve dveřích. Terry Dobyns patřil k psychologům, kteří pracují u newyorské policie v oddělení výzkumu chování. Dokonce studoval behaviorismus u FBI v Quantico a získal tam titul doktora psychologie a soudních věd.

Tenhle psycholog miloval operu a americký fotbal. Kdy se tenkrát po nehodě Lincoln Rhyme probudil v nemocnici, seděl Dobyns u jeho postele a ve sluchátcích měl putěnou Aidu. Strávil tehdy s Rhymem tři hodiny a vedl s ním rozhovor, který měl být začátkem jejich pravidelných psychologických sezení.

Chce vědět, co se píe v učebnicích o lidech, kteří nezvedají telefony?

Hele, rozebere mě potom, Terry. Slyel jsi u o naem případu?

Něco málo, odpověděl Dobyns a změřil si Rhyma ostrým pohledem. Nebyl promovaný lékař, ale ve fyziologii se vyznal. Jak se má, Lincolne? Zdá se mi trochu pohublý.

Jsem dneska nějak přepracovaný, přiznal Rhyme. Moná si trochu zdřímnu. Vak ví, jaký jsem lenoch.

Samozřejmě. Ty jsi ten lenoch, co mi vdycky volal ve tři ráno s nějakým dotazem ohledně pachatele a straně se divil, e u jsem v posteli. Tak co má? Potřebuje sestavit profil?

Oceníme jakoukoliv pomoc.

Sellitto seznámil Dobynse se základními fakty, která jak si Rhyme pamatoval si psycholog nikdy nezapisoval, ale vechna si je ukládal v hlavě.

Teď přecházel po místnosti sem a tam, občas se podíval na plakát s údaji o pachateli a pozorně naslouchal Sellittově výkladu.

Náhle zvedl prst a výklad přeruil: Oběti, ty oběti

Vechny byly nalezeny v podzemí. Jedna pohřbená, jedna ve sklepě, jedna v tunelu

Správně, potvrdil Rhyme.

Tak pokračuj.

Sellitto mu vylíčil záchranu Monelle Gergerové.

Dobře, dobře, řekl nepřítomně Terry.

Náhle se zarazil a otočil se k plakátu. Rozkročil nohy a s rukama v bok si pročítal oněch několik málo známých údajů o pachateli.

Pověz mi něco o téhle tvé domněnce, Lincolne. e má rád starobylost.

Nevím, co si o tom mám myslet. Vechna vodítka, která nám zatím zanechal, se nějak týkají historického New Yorku. Stavební materiály z přelomu století, staré ohrady, rozvod páry

Dobyns o krok postoupil a zaklepal na plakát.

A co ta Hanna? Povězte mi o tom víc.

Amélie? pohnul hlavou Rhyme.

Sachsová Dobynsovi vylíčila, jak pachatel bez zjevného důvodu říkal Monelle Gergerové ,Hanno’.

Tvrdila, e se mu to jméno zřejmé líbilo. A e mu dělalo dobře, kdy mluvil německy.

Docela riskoval, kdy unesl právě ji, ne? poznamenal Dobyns. Taxík na letiti, to bylo docela bezpečné. Ale skrývat se v prádelně

Musel mít váný důvod, proč unést právě nějakého Němce.

Psycholog si sedl na rozvrzanou ratanovou idli a natáhl si nohy před sebe.

Dobrá, já bych to řekl asi takhle: klíčem k případu je záliba v podzemí. Ta nám prozrazuje, e ten člověk něco skrývá. A kdy slyím slovo ,skrývá’, napadá mě slovo ,hysterie’.

Ale on se nechová hystericky, protestoval Sellitto. On je naopak chladný a vechno má dokonale promylené.

Já nemyslím hysterii v tomhle slova smyslu. Ta patří do kategorie duevních poruch a objevuje se tehdy, kdy se v pacientově ivotě přihodí něco traumatizujícího a podvědomí si tohle trauma přemění na něco jiného. Je to jakási podvědomá obrana. U tradiční konverzní hysterie se objevují fyzické příznaky zvracení, bolesti, ochrnutí. Ale v tomhle případě půjde o něco jiného. Říká se tomu disociace. K té dochází tehdy, pokud ivotní trauma nepostihne pacientovo tělo, nýbr jeho mysl. Hysterická amnézie, dlouhé výpadky paměti

A někdy roztěpení osobnosti.

Jako Jekyll a Hyde? zeptal se Mel Cooper a předběhl tak Bankse.

Myslím, e u něj o tak vyhraněný stav nepůjde, pokračoval Dobyns. Tahle diagnóza je velmi vzácná a postihuje převáně mladé pacienty s niím IQ, ne má ten vá. Kývl směrem k plakátu. Ten vá je chytrý a bystrý. A evidentně ví, co chce. Dobyns se na chvíli zadíval z okna. Je to velice zajímavé, Lincolne. Myslím, e vá pachatel se mění v jinou osobnost tehdy, kdy se mu to hodí kdy chce zabíjet a to je velmi důleité.

Proč?

Ze dvou důvodů. Za prvé to vypovídá néco o jeho hlavních osobnostních rysech. Tohohle člověka učili a u ve kole, nebo v rodině e má lidem pomáhat a ne jim ubliovat. Můe to být kněz, poradce, politik nebo sociální pracovník. A za druhé se domnívám, e nael svůj vzor. Pokud se vám ten vzor podaří objevit, moná se mu dostanete na stopu.

Jaký vzor?

Je dost moné, e chtěl zabíjet u dávno. Jene nenael vhodného hrdinu, kterého by mohl napodobit. Jeho vzorem můe být postava z knihy nebo z filmu. Anebo někdo, koho skutečné zná. Kadopádně se s tímhle vzorem můe ztotonit a jeho zločiny mu jako dávají právo, aby sám zabíjel. Kdy vezmu v úvahu tu jeho posedlost historií, řekl bych, e jeho vzorem je nějaká postava z minulosti.

Ze skutečného ivota?

To nevím. Moná fiktivní, moná ne. Ta jeho Hanna rozhodně vystupuje v nějakém příběhu. A taky Německo. Nebo Američané německého původu.

Ale co mu dalo prvotní popud?

Podle Freuda za tím stojí co taky jiného? sexuální konflikt v oidipovské fázi. Dnes se ale psychologové shodují, e vývojové poruchy tvoří pouze jednu z celé řady příčin prvotním popudem se můe stát jakékoliv trauma. A nemusí to nutně být jediná událost. Můe jít o osobnostní vadu nebo o dlouhou řadu osobních či profesních zklamání. Těko říct. Dobyns si znovu prohlédl plakát a oči se mu rozzářily. V kadém případě doufám, Lincolne, e ho chytíte ivého. U se těím, a ho budu mít v ordinaci.

Thome, zapsal jsi to vechno?

Ano, massa Lincoln.

Mám jetě jednu otázku, prohlásil Rhyme.

Dobyns se otočil. Chce se zeptat, proč vám nechává vodítka. Je to tak, Lincolne?

Přesně. Proč nám je nechává?

Přemýlej, co dělá

Mluví s tebou. Nelítá po městě jako nějaký Jack Rozparovač. Není to ádný schizofrenik. Komunikuje s tebou tvým jazykem. Jazykem soudních expertů. A proč? Psycholog vstal a začal přecházet po místnosti s očima upřenýma na plakát. Pravděpodobné se chce rozdělit o pocit viny. Zabíjet pro něj není snadné. A tak z vás dělá spolupachatele. Pokud obě nezachráníte včas, je její smrt částečně i vae vina.

Ale to je dobrá zpráva, ne? poznamenal Rhyme. Znamená to, e nám bude dávat hádanky, které jsou rozlutitelné. Kdyby byly příli obtíné, musel by nést tíhu viny sám.

To je fakt, potvrdil Dobyns a přestal se usmívat. Ovem objevuje se nám tu i dalí faktor.

Sellitto Dobynse předeel: Jeho aktivita se začne zvyovat.

Přesně tak, potvrdil psycholog.

Copak jetě můe zrychlit? zamumlal Banks. To mu nestačí jedna mrtvola kadé tři hodiny?

On si najde způsob, varoval Dobyns. S největí pravděpodobností začne ohroovat více lidí najednou. Psycholog se zamračil. Opravdu jsi v pořádku, Lincolne?

Na kriminalistově čele se objevily kapičky potu a oči začaly ilhat.

Jsem jenom unavený. Na starého kripla je tu příli velké vzrůo.

A jetě jedna věc. U masového vraha hraje obvykle důleitou roli profil oběti. Ale tenhle chlap si vybírá lidi různého pohlaví, stáří i společenských poměrů. Zatím samé bělochy, ale jeliko loví v převáné bílé společnosti, nemusí to nic znamenat. Z toho, co víme, se nedá nijak zjistit, proč si vybral právě tyhle oběti. Pokud na to přijdete, získáte na něj náskok.

Díky, Terry, řekl uznale Rhyme. Zůstaň jetě chvilku s náma.

Jasně, Lincolne. Kdy chce

A teď se podíváme na vodítka z tunelu, nařídil Rhyme. Co tam teda máme? Spodní prádlo?

Mel Cooper sebral vechny sáčky, které Sachsová přinesla z místa činu, a vybral ten se spodním prádlem.

Katrina Fashion’s, řada D’Amore, prohlásil znalecky. Stoprocentní bavlna, v pase gumička. Materiál vyrobený v USA, nastříháno a uito na Tchajwanu.

A to vechno jste zjistil pouhým pohledem? ozvala se okovaná Sachsová.

Néé, přečetl jsem si visačku.

Ach tak.

Vichni policisté se rozesmáli.

Sděluje nám, e má dalí enu? zeptala se Sachsová.

Zřejmě ano, řekl Rhyme.

Cooper otevřel sáček. Tuhle kapalinu nepoznám. Dám to do chromatografu.

Mezitím Thom přidrel Rhymovi před očima útrek s fázemi Měsíce a Rhyme ho pečlivě prozkoumal. Takový kus papíru je úasným individualizovaným důkazem. Dá se přiloit ke zbytku stránky a určit, zda k ní patří, se stejnou přesností jako otisk prstu k pachateli. Problém ovem je, e nemají původní stránku. Ten chlap ji mohl zničit hned poté, co útrek vytrhl. Lincoln Rhyme vak byl přesvědčen, e to pachatel neudělal. Ta stránka někde musí leet a čekat na objevení. Rhyme si s oblibou představoval zdroje nalezených důkazů: automobil, od něj se odloupl kus laku, prst, z něho se ulomil nehet, hlaveň pistole, z ní vyletěla kulka nalezená v těle oběti. A vechny tyhle věci, ke kterým měl pachatel zpravidla velmi blízký vztah, v Rhymově mysli oívaly a získávaly vlastní charakter. Mohly být panovačné, mohly být kruté

A mohly být tajemné.

Fáze Měsíce.

Rhyme se zeptal Dobynse, zda by pachatel nemohl být ve svém jednání ovlivněn měsíčními fázemi.

Ne. Měsíc teď není v ádné významné fázi. Před čtyřmi dny bylo novoluní.

Take ty Měsíce znamenají něco jiného.

Jestli jsou to vůbec Měsíce, ozvala se Sachsová.

Je na sebe pyná a má pravdu, pomyslel si Rhyme a řekl:

To je dobrá poznámka, Amélie. Třeba chce upozornit na ty kruhy. Nebo na inkoust. Nebo na papír. Na geometrii. Na planetárium. Co já vím

Náhle si Rhyme uvědomil, e na něj Amélie civí. Asi si teprve teď vimla, e je oholený, učesaný a v čistých atech.

Jakou má asi náladu? uvaoval. Jetě je natvaná, nebo se u uklidnila? Těko odhadnout. V té chvíli byla Amélie Sachsová stejně záhadná jako pachatel 823.

V hale zapípal fax. Thom seběhl dolů, a kdy se vrátil, drel v ruce dvě stránky.

Píe nám Emma Rollinsová, oznámil Rhymovi a přidrel mu papíry před očima. Výsledek průzkumu supermarketů. Během posledních dvou dní prodalo telecí s kostí zákazníkům, kteří kupovali méně ne pět poloek, celkem jedenáct obchodů na Manhattanu, pokračoval Thom a přistoupil k plakátu. Mám tam vypsat vechny názvy? zeptal se Rhyma.

Samozřejmě. Později je budeme potřebovat.

Thom ve pečlivé připsal k profilu pachatele.

Broadway a Dvaaosmdesátá,

ShopRite Broadway a estadevadesátá,

Anderson Foods Greenwich a Bank,

ShopRite Druhá ave a Dvaasedmdesátá/Třiasedmdesátá,

Grocery World Battery park City,

J&G’s Emporium 1709 Druhá ave,

Anderson Foods Čtyřiatřicátá a Lexington,

Food Warehouse Osmá ave a Čtyřiadvacátá,

ShopRite Houston a Lafayette,

ShopRite está ave a Houston,

J&G’s Emporium Greenwich a Franklin,

Grocery World

Tím se nám výběr zúil na celé město, poznamenala Sachsová.

Jen trpělivost, řekl neklidně Rhyme.

Mel Cooper mezitím prozkoumal stéblo, které nala Sachsová.

Nic zajímavého, řekl a odhodil ho stranou.

Je nové? vyzvídal Rhyme.

Pokud ano, mohli by porovnat umístění obchodů, kde ve stejný den prodali telecí kost a nové kotě.

Taky mě to napadlo, řekl Cooper. Jene je staré nejmíň půl roku nebo i víc.

Vzal Monellino oblečení a začal ho nad papírem vyklepávat.

Pár věcí tu máme, poznamenal a prohlédl si papír. Bláto.

Stačí to na změření hustoty?

Ne. Vlastně je to jenom prach. Pravděpodobně z místa činu.

Cooper se podíval na dalí zbytky, které vykartáčoval ze zakrváceného oblečení.

Samý cihlový prach. Proč je ho tolik?

Asi z krys, které jsem zastřelila. Stěna byla cihlová.

Ty jsi po nich střílela? Na místě činu? zaúpěl Rhyme.

Samozřejmě, bránila se Amélie. Vdy byly vude kolem ní.

Rhyme se rozčílil, ale dokázal se ovládnout. Pouze dodal:

Take tam máme vekerou kontaminaci z výstřelu. Olovo, arzen, uhlík i stříbro.

A tady, pokračoval Cooper, máme dalí kousek načervenalé kůe. Z rukavice. A

nějaké vlákno. Tentokrát jiné.

Kriminalisté vlákna milují. Tohle bylo drobné a edé a pouhým okem se dalo sotva zahlédnout.

Výborně, radoval se Rhyme. A co dál?

Tady je fotka místa činu, ozvala se Sachsová. A otisky prstů. Tenhle je z Monellina krku a tenhle z místa, kde sebral rukavicí, ukazovala.

Dobře, řekl Rhyme a pečlivě si fotky prohlédl.

Amélii se ve tváři objevil záblesk triumfu či vítězství, který měl zakrýt nervozitu z neprofesionálního jednání na místě činu.

Rhyme stále studoval snímky z polaroidu, kdy se na schodech ozvaly kroky a v pokoji se objevil Jim Polling. Veel do místnosti, překvapeně pohlédl na vymydleného Rhyma a přeel k Sellittovi.

Pravé se vracím z místa činu, začal. Obě jste zachránili. Skvělá práce, pánové. Kývl i směrem k Sachsové, aby naznačil, e pochvala patří také jí. Ale ten hajzl u unesl dalí obě, ne?

Anebo se k tomu chystá, zabručel Rhyme a dál zkoumal otisky.

Právě děláme na stopách, vmísil se Banks.

Jime, vude jsem tě hledal, řekl Sellitto. Volal jsem i ke starostovi.

Byl jsem u éfa. Musel kemrat na kolenou, aby mu přidělili dalích padesát muů z ostrahy delegátů OSN.

Kapitáne, měli bysme si o něčem promluvit. Máme problém. Na místě posledního činu se stala taková věc

Místností se náhle rozlehl neznámý hlas: Problém? Kdo má problém? My přece ádný problémy nemáme, ne? Vůbec ádný.

Rhyme vzhlédl a ve dveřích uviděl vysokého hubeného mue ve směné zeleném obleku a s botama zářícíma jako hnědé zrcadlo. Srdce mu poskočilo.

Dellray.

Fred Dellray, pravým jménem DxEllret, byl zvlátním agentem v manhattanské pobočce FBI. Celá léta byl nasazován na tajné operace a získal si přezdívku Chameleón. Tenhle člověk byl během čtyřiadvaceti hodin schopen dokonale sehrát roli slabomyslného hlupáka v harlemském blázinci i roli haitského hodnostáře při večeři na panamském konzulátu. Bohuel byl a příli dobrý, take se zvěsti o jeho kouscích brzy rozkřikly v newyorském podsvětí a skutečně velké ryby si začaly dávat pozor. Dellray se musel stáhnout z terénu a stal se z něj nejlepí vyjednávač a koordinátor placených informátorů v celé FBI.

Lincoln Rhyme! pronesl Dellray oviálně. Postrach celého New Yorku. Nazdar, Lone. A to je Jim Polling, jak se daří, kámo?

Za Dellrayem se objevilo půl tuctu dalích en a muů. Rhymovi bylo okamitě jasné, proč jsou federální agenti tady. Dellray si prohlédl vechny přítomné; u Sachsové na chvíli setrval pohledem a pak obrátil pozornost jinam.

Co chcete? zeptal se Polling.

Jetě jste to neuhodli, géniové? usmál se Dellray. Jdete od toho. Zavíráme krám.

17

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– rukavice jsou tmavé

– zřejmě má operační základnu

– Broadway a Dvaaosmdesátá, ShopRite Broadway a estadevadesátá, Anderson Foods Greenwich a Bank, ShopRite Druhá ave a Dvaasedmdesátá Třiasedmdesátá, Grocery World Battery park City, J&G’s Emporium 1709 Druhá ave, Anderson Foods Čtyřiatřicátá a Lexington, Food Warehouse Osmá ave a Čtyřiadvacátá, ShopRite Houston a Lafayette, ShopRite está ave a Houston, J&G’s Emporium Greenwich a Franklin,

Grocery World

– lutý taxík

– nový sedan světle edý, stríbrný, béový

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

– jedné oběti říkal ,Hanno’

– zná základy němčiny

– záliba v podzemí

– rozdvojená osobnost

– moná kněz, konzultant, soc. pracovník,

Jeden z nás.

Takhle se díval Dellray na Rhyma, kdy obcházel kolem jeho postele. Někteří lidé to dělají obcházejí ochrnutého, zahrnují ho vtipy, grimasami a významnými pohledy. Dělají si z něj blázny, aby ukázali, e ho pokládají za rovnocenného.

Lincoln Rhyme u věděl, e tenhle postoj začne být velmi rychle únavný.

Podívejme, hlaholil Dellray a zíral na nafukovací postel. To je jako v Star Treku. Veliteli Rikere, pohněte zadkem, a hvězdolet frčí.

Vypadni, Dellrayi, ozval se Polling. Tohle je ná případ.

A jak se má ná pacient, doktorko Crusherová?

Kapitán přistoupil k agentovi FBI. Dellrayi, slyí mě? Vypadněte.

Člověče, to je ivot, Rhyme. Válí se tady na prdeli a sleduje, co se děje

Ale teď váně, Lincolne, jak se má? Neviděli jsme se hezkých pár let.

Klepali? zeptal se Rhyme Thoma.

Ne, neklepali.

Vy jste neklepali, řekl Rhyme. Mohu vás tedy poádat, abyste odeli?

Máme pověření, zamumlal Dellray a začal se hrabat v náprsní kapse.

Amélie Sachsová si ukazováčkem rozdírala palec tak důkladně, e téměř začal krvácet.

Dellray se rozhlédl. Zjevně byl překvapen vybaveností improvizované laboratoře, ale nedal na sobě nic znát.

Přebíráme případ. Je mi líto.

Za dvacet let práce u policie Rhyme nikdy neviděl tak nekompromisní převzetí případu.

Ser na to, Dellrayi, začal Sellitto, na ten případ nemá právo.

Agent se otočil. Co to vaní? Dals mi vědět? Volal jsi mi?

Ne.

V tom případě jsi poruil předpisy.

Ale

Sellitto překvapeně pohlédl na Pollinga, který řekl: Poslali jsme vám hláku. Nic víc dělat nemusíme.

Tak hláku, jo? A jak jste nám tu hláku poslali? Pony Expressem? Holubí potou? Řekni mi, Jime, k čemu je nám hláka, která přijde druhý den, kdy mezitím probíhá policejní operace?

Nepovaovali jsme to za nutné, bránil se Polling.

My? reagoval Dellray s rychlostí chirurga, který zaregistroval mikroskopický nádor.

Já jsem to nepovaoval za nutné, vyhrkl kapitán. Řekl jsem starostovi, aby celou operaci nechal na lokální úrovni. Případ máme pod kontrolou. A teď u jdi do prdele, Dellrayi.

A vy jste si mysleli, e to vechno doděláte jetě před zprávama v jedenáct, co?

Rhyme se vyděsil, kdy Polling vykřikl: Co si myslíme my, po tom je vám hovno! Tohle je ná případ, kurva!

Přestoe věděl o kapitánových proslulých záchvatech, nikdy jetě ádný neviděl na vlastní oči.

Ne. Teď u je to ná případ, kurva, opakoval Dellray Pollingova slova a proel kolem stolu s Cooperovými přístroji.

Nedělej to, Frede, ozval se Rhyme. U jsme tomu chlapovi na stopě. Klidně na tom dělejte s náma, ale neberte nám to. Tenhle chlap je úplně jiný ne vichni ostatní, na kterých jste dotedka dělali.

Dellray se usmál. Hele, ví, co jsem se doslechl o tomhle zasraném případu? e celou akci řídí civil. e místo činu ohledává pochůzkářka. A e zásahová jednotka nakupuje v hokynářství.

Sběr důkazního materiálu, Fredericku, řekl Rhyme skřípavé. To je standardní postup.

Dellray vypadal zklamaně. Ale přepadovka, Lincolne? Vdy jde o prachy daňových poplatníků. A pak to přeřezávání rukou jako u nějakých dřevorubců

Jak se tohle dostalo ven? Kadý přece přísahal, e o tom bude mlčet.

A co ti Haumannovi hoi, co sice nali obě, ale neli ji hned zachránit? Kanál pět tam měl ruchový mikrofon. Ta holka řvala dobrých pět minut, ne jste tam někoho poslali. Agent pohlédl na Sellitta a jízlivě se zaklebil: Člověče, Lone, není tohle ten problém, o kterém jsi před chvílí mluvil?

Doli jsme u tak daleko, uvaoval Rhyme. Začínáme se vciovat do pachatelovy povahy, učíme se jeho jazyku. Téměř u ho vidíme

Rhyme si s překvapením uvědomil, e se mu pátrání začíná líbit. e zase dělá práci, kterou tolik miloval. Po vech těch letech. A jako naschvál se najednou objeví někdo, kdo mu ji chce vzít. Projela jím zlost.

Tak si ten případ vezmi, Frede, zabručel. Ale nechej nás na něm dělat.

Přili jste o dvě oběti, připomenul Dellray.

Jen o jednu, upřesnil Sellitto a znepokojeně se podíval na Pollinga, který stále pěnil vzteky.

S prvním případem se nedalo nic dělat. To byla jen jeho vizitka.

Dobyns se zaloenýma rukama celou diskusi mlčky sledoval. Do rozhovoru se ovem vmísil Jerry Banks:

Známe u jeho charakter i styl. Dalí obě u nezemře.

Zemře, pokud bude přepadovka sedět na prdeli a čekat, a jim křik oběti protrhne bubínky.

Sellitto zareagoval: To bylo moje

Moje rozhodnutí, předběhl ho Rhyme. Moje.

Jene ty jsi civil, Lincolne. Take tvoje rozhodnutí to být nemohlo. Snad podnět nebo doporučení. Ale rozhodnutí určité ne.

Dellray se znovu otočil k Sachsové a s pohledem upřeným na ni se zeptal Rhyma:

Proč nemohl místo činu ohledat Peretti? To je dost zvlátní, Lincolne. Proč jsi to udělal?

Protoe jsem lepí ne on, odsekl Rhyme.

Peretti ale není nějaký skaut. To teda ne. Byli jsme kvůli tomu u Eckerta.

U Eckerta? U zástupce komisaře? Co ten s tím má společného?

Jediný pohled do vyhýbavých modrých očí Amélie Sachsové vak dal Rhymovi jasnou odpověď.

Chtěl ji probodnout pohledem, ale uhnula očima.

Počkej

Peretti

, řekl Rhyme. Není to ten, který obnovil provoz na místě, kde pachatel stál a sledoval první obě? Není to ten, který uvolnil místo činu dřív, ne jsme na něm vůbec mohli posbírat stopy? Přitom tady Sachsová prokázala tolik duchapřítomnosti, e místo činu uzavřela. Moje Sachsová měla pravdu, zatímco slavný Vince Peretti i vichni ostatní to zvorali. Tak to bylo.

Amélie vytáhla papírový kapesníček a zabalila do něj zakrvácený palec.

Měli jste nám zavolat hned na začátku, shrnul své argumenty Dellray.

Vypadni, zamumlal Polling. Náhle se mu v očích objevil výraz zabijáka a opět začal ječet: Bě do prdele, sráči!

Dokonce i chladnokrevný Dellray tentokrát zamrkal a uskočil před prskajícím kapitánem.

Rhyme se na Pollinga zamračil. Měli jistou anci, e si část případu zachovají pro sebe, ale to by Pollinga nesměl chytit amok,

Jime

Kapitán ho ignoroval. Ven! zařval znovu. Tenhle případ nám nechá!

Vichni jenom zírali. Náhle Polling vyskočil, popadl agenta za zelené klopy a přirazil ho ke zdi. Po chvíli děsivého ticha ho Dellray jednodue prstem odstrčil, vytáhl mobilní telefon a podal ho Pollingovi.

Zavolej starostovi. Anebo náčelníkovi.

Polling zcela instinktivně od Dellraye ustoupil mení si vdy udruje jistý odstup od větího.

Jestli ten případ tak chce, tak si ho vem.

Kapitán vyrazil ke schodům, seběhl dolů a práskl hlavními dveřmi.

Boe můj, Frede, vydechl Sellitto, pojď do toho s námi. My toho hajzla dostáném.

K tomu potřebujete nai protiteroristickou jednotku, řekl klidně Dellray a vypadal při tom jako kazatel. Vy toti případ nevidíte z hlediska terorismu.

Z hlediska terorismu? podivil se Rhyme.

Jde o tu konferenci OSN. Jeden můj informátor mi řekl, e na letiti se něco chystá. Přímo tam, kde ten vá chlap chytil první oběti.

Já bych neřekl, e je to terorista, ozval se Dobyns. A u se mu hlavou honí cokoliv, jeho motivace je čisté psychologická. Ne ideologická.

Faktem ovem je, e Quantico i my máme jiný názor. Je hezké, e vy to vidíte jinak, ale tuhle záleitost řídíme my.

Lincoln Rhyme se vzdal. Celým tělem mu projela únava a začal litovat, e Sellitto a jeho pořezaný kolega k němu ráno vůbec přili. e se seznámil s Amélií Sachsovou. A e teď má na sobě tuhle směné nakrobenou koili, která ho u krku stahuje a jinde je to úplné fuk.

Náhle si uvědomil, e Dellray k němu mluví.

Co jsi říkal? zeptal se Rhyme a nadzdvihl obočí.

Ptal jsem se, jestli by nemohla být jeho motivem politika.

Motivy mé nezajímají, odsekl Rhyme. Mě zajímají důkazy.

Dellray znovu pohlédl na Cooperův stůl. Take případ je teď ná. Je to vem jasné?

Co nám zbývá? ozval se Sellitto.

Budete nám poskytovat posily. Anebo se stáhněte úplně. To je asi tak vechno. A teď si vezmeme ty důkazy, jestli vám to nevadí.

Banks zaváhal.

Dej jim je, nařídil mu Sellitto.

Mladý detektiv vzal vechny sáčky s důkazy z posledního místa činu a hodil je do velkého igelitového pytle. Dellray natáhl ruce. Banks chvíli zíral na jeho tíhlé prsty a pak pratil pytlem o stůl a přeel na vzdálenějí stranu místnosti, kde stáli policisté. Agenti FBI stáli naproti a Lincoln Rhyme uprostřed pokoje představoval jakési demilitarizované pásmo. Amélie Sachsová trčela jako přikovaná u jeho postele.

Policistko Sachsová? obrátil se na ni Dellray.

Po chvíli mlčení Sachsová odtrhla oči od Rhyma a zeptala se:

.Ano?

Komisař Eckert chce, abyste la s náma podat hláení ohledné místa činů. A taky říkal, e prý v pondělí nastupujete na nové pracovitě.

Přikývla.

Dellray se otočil k Rhymovi a upřímně řekl: Neboj, Lincolne. My ho dostanem. A o něm přítě uslyí, bude u jeho hlava napíchnutá na kůl před branami města.

Kývl na ostatní agenty, kteří sebrali důkazy a zamířili ke schoditi. Jetě z chodby Dellray zavolal na Sachsovou: Tak jdete, policistko?

Amélie stála u Rhymovy postele s rukama sepnutýma jako kolačka, která přila na večírek a teď toho lituje.

Minutku.

Dellray zmizel na schoditi.

Čuráci, pěnil Banks a hodil poznámkový blok na stůl. Věřili byste tomu?

Sachsová se zhoupla na patách.

Radi u bě, Amélie, pobídl ji Rhyme. Tvůj kočár čeká.

Lincolne, řekla a přistoupila blí.

To nic, pronesl sue. Udělalas, cos musela.

K ohledávání místa činu nemám kvalifikaci, hájila se Amélie. Nikdy jsem nic takového nechtěla dělat.

A taky nikdy nebude. Take je vechno v pořádku, ne?

Vyla směrem ke schoditi, ale pak se otočila a vyhrkla: Vás nezajímá vůbec nic jiného ne důkazy, co?

Sellitto a Banks na ni pobouřeně pohlédli, ale ona si toho nevímala.

Thome, mohl bys Amélii odprovodit?

Sachsová vak pokračovala: Pro vás je to vechno jen taková hra, nemám pravdu? A chudák Monelle

Kdo?

V očích se jí zablýsklo. To je ono! Vidíte? Vy ani nevíte, jak se obě jmenuje. Monelle Gergerová. Ta dívka v tunelu

ta je pro vás jenom kamínkem v mozaice. Vude po ní lezly krysy a vy si klidně řeknete: ,Chovají se přirozeně’. Tu holku to poznamená na celý ivot a vy se staráte jen o vae vzácné důkazy.

U ijících obětí, začal poučovat, jsou rány způsobené hlodavci vdy povrchové. Největí nebezpečí spočívá ve vzteklině. Jene i kdyby ji kousla jen jedna krysa, dostane ta holka vakcínu. Take na pár dalích kousnutích u zas tak nezáleí.

Myslíte, e ona má na to stejný názor?

Úsměv Sachsové se změnil byl teď nějak zvrácený. Připomínala Rhymovi zdravotní sestru či oetřovatelku, která nesnáí ochrnuté pacienty. Ty taky procházely rehabilitačním oddělením s podobným úsměvem. No co, jako zdvořilá se mu Sachsová nelíbila, take teď má, co chtěl

Řekněte mi něco, Rhyme. Proč jste mě vlastně chtěl?

Thome, ná host je tady poněkud přesčas. Mohl bys

Lincolne

začal oetřovatel.

Thome, sykl Rhyme, myslím, e jsem ti něco řekl.

Protoe houby vím, supěla Sachsová. Proto! Nechtěl jste zkueného kriminalistu, protoe pak byste neměl hlavní slovo. Ale mě

mě jste mohl posílat sem a tam, protoe jste věděl, e udělám přesně to, co chcete, a nebudu brblat a odmlouvat.

Ale ne, vojsko se nám bouří

řekl posměně Rhyme a obrátil oči ke stropu.

Jene já nejsem vae vojsko. A nikdy jsem jím být nechtěla.

Ani já ne. Ale co nadělá? Prostě se to tak seběhlo a teď jsme na jedné lodi. No, já spí na jedné posteli, dodal Rhyme a věděl, e jeho úsměv je mnohem, mnohem ledovějí ne její.

Teda vy jste ale zkaený fakan, Rhyme.

Tak to by stačilo, policistko, vytěkl Sellitto.

Sachsová se vak nedala odradit. Nemůete ohledat místo činu sám, co je mi líto. Ale klidně riskujete výsledky pátrání jen proto, abyste ukojil svoje ego. A na to já vám seru. Popadla klobouček a vyřítila se ven.

Rhyme čekal prásknutí domovních dveří a moná i řinčení skla. Ozvalo se vak jen tiché cvaknutí a pak bylo ticho.

Mladý detektiv si přitáhl ze stolu poznámkový blok a s přehnaným úsilím v něm začal cosi hledat. Sellitto si povzdechl:

Mrzí mě to, Lincolne. Já

Nic si z toho nedělej, uklidňoval ho Rhyme a mohutně zívl v marné naději, e to utií jeho zlomené srdce. Nic se nestalo.

Policisté postávali u poloprázdného stolu a nikdo z nich nechtěl přeruit napjaté ticho. Protrhl ho a Mel Cooper:

No nic, začneme balit. Zvedl černé pouzdro na mikroskop a začal odroubovávat kukátko se stejnou láskyplností, s jakou hudebník rozkládá svůj saxofon.

Hele, Thome, řekl Rhyme, venku u je tma. Ví, co to znamená? Otvírá se bar.

Jejich bojový stan působil ohromujícím dojmem. Rozhodně překonal Rhymovu lonici.

Půlka patra federální budovy se hemila třemi tucty agentů a překypovala mnostvím počítačů a elektronických panelů jako ve filmech Torna Clancyho. Sami agenti vak působili spí dojmem právníků či investičních bankéřů. Bílé koile a kravaty. Jako ze katulky, chtělo by se poznamenat. A uprostřed tohoto dění stála Amélie Sachsová v modré uniformě zapiněné od krysí krve, prachu a zaschlých výkalů od dobytka, který porazili někdy před sto lety.

U se netřásla po svém výbuchu zlosti u Rhyma, a přestoe se jí hlavou honily stovky věcí, které mu chtěla říct a které mu mela říct, dokázala se soustředit na dění okolo sebe.

Jakýsi dlouhán v dokonale padnoucím edém obleku právě cosi řeil s Dellrayem. Sachsové se zdálo, e je to Thomas Perkins zvlátní agent, který vedl celou manhattanskou pobočku ale nebyla si stoprocentně jistá. Obyčejný pochůzkář přijde s FBI do kontaktu stejně jako zaměstnanec čistírny nebo pojiovák. Mu vypadal váně a soustředěně a neustále obracel pohled na velkou nástěnnou mapu Manhattanu. Několikrát kývl na Dellrayovy informace, přeel ke stolu plnému velijakých sloek, rozhlédl se po oddělení a začal mluvit:

Prosím vás o pozornost

Právě jsem hovořil s ředitelem úřadu a s generálním prokurátorem ve Washingtonu. Vichni jste jisté slyeli o pachateli z Kennedyho letitě. Jeho profil je dosti neobvyklý: u masových trestných činů je absence sexuálního motivu dosti vzácným jevem. Je to vlastně první pachatel tohoto raení, kterého máme v jiním okrsku. Vzhledem k moné spojitosti s konferencí OSN koordinujeme činnost s ústředím, institutem v Quanticu a Kanceláří generálního tajemníka OSN. Dostali jsme příkaz postupovat v tomto případě nanejvý aktivně. Máme zaručenou prioritu prvního stupně.

Zvlátní agent pohlédl na Dellraye, který pokračoval: Případ jsme převzali od newyorské policie, která s námi bude spolupracovat formou poskytování posil. Tady policistka vás seznámí s výsledky ohledávání místa činu.

Dellrayův hlas zněl nyní naprosto jinak. Ani stopa po nadřazenosti.

Ověřila jste důkazní materiál? zeptal se Perkins Sachsové.

Amélie přiznala, e ne.

Měli jsme co dělat, abychom zachránili ohroené oběti.

Zvlátního agenta to znepokojilo. U soudu se jinak nezpochybnitelný důkazní materiál často nedá pouít jen proto, e nebyl dodren předepsaný postup pro nakládání s ním. Advokáti obaloby se těchhle věcí chytají jako první.

Udělejte to, jetě ne odtud odejdete.

Ano, pane.

Jak Rhyme hleděl, kdy pochopil, e jsem si stěovala Eckertovi a ten jim kvůli tomu celý případ sebral. Ten jeho pohled

Moje Sachsová na to přila, moje Sachsová uzavřela místo činu.

Odtrhla si dalí nehet. Přestaň, poručila si jako vdycky, ale dál si krábala do masa. Bolest jí byla příjemná. Tohle psychoterapeuti nikdy nepochopí.

Agente Dellrayi? pokračoval Perkins. Můete přítomné informovat o naem postupu?

Dellray se rozhlédl po místnosti a řekl: Právě v tuto chvíli probíhá zásah naich jednotek proti vem větím teroristickým1 buňkám ve městě. Přitom se snaíme narazit na jakoukoliv stopu, která by nás dovedla k bydliti pachatele. Na případu pracují vechny jednotky a vichni tajní agenti. Znamená to sice okletění ostatních probíhajících akcí, ale rozhodli jsme se tohle riziko podstoupit. Důleitá je blesková reakce. Proto se musíte rozdělit do skupin po esti lidech a být připraveni k okamitého nástupu do akce. Máte k dispozici kompletní oddíl pro záchranu rukojmí a pro překonávání bariér.

Pane, vyhrkla Sachsová.

Perkins vzhlédl a zamračil se. Zjevně zde nebylo zvykem přeruovat brífink, dokud agentům neumonil vznáet dotazy.

Ano, co je, policistko?

Jen tak přemýlím, pane

Co bude s tou obětí?

Se kterou, s tou německou dívkou? Domníváte se, e bychom ji měli znovu vyslechnout?

Ne, pane. Myslím s přítí obětí.

No, my máme za to, e dalí oběti u nebudou.

Amélie pokračovala: Ale on u ji má.

Opravdu? Zvlátní agent pohlédl na Dellraye a ten pokrčil rameny. Jak to víte? zeptal se Perkins.

No, jistě to nevím, pane. Ale na posledním místě činu nám nechal vodítka. A to by nedělal, pokud by neměl dalí obě. Nebo se nepřipravoval ji chytit.

Pamatujte si, policistko, reagoval zvlátní agent. Jsme schopni mobilizovat nae jednotky tak rychle, e se s naprostou jistotou nikomu nic nestane.

Myslíme si, e nejlepí bude zaměřit se přímo na tu bestii, dodal Dellray.

Detektive Sachsová

začal Perkins.

Já nejsem detektiv, pane. Jsem jenom pochůzkářka.

Aha, dobře, pokračoval zvlátní agent a pohlédl na hromadu sloek. Kdybyste nás mohla stručně informovat o hlavních aspektech.

Sledovalo ji třicet agentů. Z toho dvě eny.

Řekněte nám, co jste viděla, upřesnil Dellray a mezi předními zuby tiskl nezapálenou cigaretu.

Začala popisovat pátrání na místě činu i závěry, ke kterým dospěl Rhyme a Terry Dobyns. Větinu agentů viditelně znepokojoval pachatelův podivný způsob jednání.

Jako nějaká pitomá hra, zamumlal jeden.

Dalí chtěl vědět, zda by vodítka mohla naznačovat nějaký politický vzkaz, který by se měl rozifrovat.

Víte, pane, my si opravdu nemyslíme, e je to terorista, trvala na svém Sachsová.

Perkins na ni upřel pozornost. Povězte mi, policistko, máte dojem, e je pachatel vychytralý?

Velice vychytralý!

A nemůe hrát dvojí hru?

Jak to myslíte?

Vy

lépe řečeno newyorská policie se domnívá, e jde o ílence. e je to prostě zločinec. Ale není moné, e pachatel prostě jenom chce, abyste si to mysleli? A zatím mu jde o něco jiného?

Ale o co?

Vezměte si třeba ta vodítka. Nechce nás jimi svést ze stopy?

Ne, pane. Vodítka vedou k obětem, odporovala Sachsová.

Chápu, řekl rychle Thomas Perkins. Co kdy vás ale zároveň odvádějí od jiných cílů?

Na to nepomyslela. To je moné.

A vá éf Wilson stáhl dalí policisty z té akce OSN a převelel je k práci na únosech. Jene pachatel tak můe odvést pozornost a zaměřit se na své skutečné poslání.

Sachsová si náhle uvědomila, e ji podobná věc napadla v Pearl Street, kdy sledovala, jak jsou na pátrání nasazeny vechny jednotky.

Tím posláním myslíte OSN?

Dost moná, přitakal Dellray. Pachatelé výbuchu v budově UNESCO v Londýně se mohou o něco podobného pokusit znovu.

Take Rhyme se chytil falené stopy. Jako by náhle měla mení pocit viny.

Mohla byste nám teď detailně specifikovat jednotlivé stopy a důkazy, policistko? zeptal se Perkins.

Dellray jí předal inventární formuláře ke vemu, co nala. Procházela získané materiály jeden po druhém a přitom si uvědomovala zvýenou aktivitu kolem sebe: někteří agenti telefonovali, jiní si něco horečně sdělovali a dalí si psali poznámky. Kdy Amélie pohlédla na formulář, cosi ji napadlo a nahlas pronesla:

A pak jsem na posledním místě činu sejmula jeho otisk prstu.

Rozhostilo se ticho. Vechny hlavy se k ní otočily a ve tvářích agentů se zračil ok tedy pokud federální agenti jsou oku vůbec schopni.

Sachsová bezmocně pohlédla na Dellraye. Pohodil hlavou.

Říkáte, e máte otisk?

Ano, při zápase s poslední obětí mu upadla rukavice. A kdy se pro ni shýbal, dotkl se podlahy.

Kde je? bleskově vyhrkl Dellray.

Boe, proč jste něco neřekla? naléhal jeden agent.

Honem ho najděte! volal někdo jiný.

Místnost zaplnilo polohlasité mumlání.

Sachsová s třesoucíma rukama vyhrabala z igelitového pytle polaroid s otiskem prstu a podala ho Dellrayovi. Ten ho vzápětí předal zřejmě expertovi na otisky.

Je dobrý, pronesl dotyčný agent. Naprosto jasné áčko.

Sachsová věděla, e otisky se dělí na kategorie A, B, C, přičem poslední skupina u není soudně přijatelná. Dmula se pýchou, i kdy zděená reakce agentů na její opoděnou informaci o otisku jí poněkud kalila radost.

A pak lo vechno ráz na ráz. Dellray předal fotku agentovi, který přeběhl k počítači v rohu a okamitě snímek naskenoval. Dalí u seděl u klávesruce a Dellray mezitím telefonoval. Poukával nervózně nohou a náhle sklonil hlavu, protoe se dovolal.

Ginnie, tady je Dellray. Já vím, e dělám problémy, ale musíte zarazit vekeré poadavky na automatizovaný identifikační systém otisků prstů pro severovýchodní oblast. Posílám tam jeden s nejvyí prioritou

Perkins je tady a souhlasí s tím. A jestli vám to nestačí, tak osobně zavolám jistému mui přímo do Washingtonu

Má to co dělat s OSN.

Sachsová dobře věděla, e automatizovaný systém pracuje po celé zemi. A Dellray ho právě zastavil.

Skenování dokončeno, provádíme přenos, ozval se agent u počítače.

Jak dlouho to bude trvat?

Deset, patnáct minut.

Dellray sevřel pěsti. Prosím, prosím, prosím.

Úplná smr aktivity. Amélie zaslechla útrky rozhovorů o zbraních, helikoptérách, vozidlech, antiteroristických přípravách. Telefony vyzváněly, klávesruce ukaly, mapy se rolovaly a pistole kontrolovaly.

Perkins po telefonu rozmlouval s někým z jednotky pro záchranu rukojmí. Nebo to byl ředitel nebo moná starosta

a moná i prezident kdo ví?

Nevěděla jsem, e jediný otisk prstu můe být tak důleitý, obrátila se Sachsová k Dellrayovi.

Straně důleitý. U proto, e jsme kvůli němu stopli automatizovaný systém. Kdysi se otisky snímaly jen pro parádu. Aby tisk a pozůstalí viděli, e něco děláme.

Děláte si legraci?

Vůbec ne. Vezměte si třeba New York. Kdy pátráte naslepo teda kdy nemáte konkrétního podezřelého tak ruční porovnávání otisků ze vech kartoték by zabralo technikovi třeba padesát let. Bez legrace. Automatizovaný systém to zvládne za patnáct minut. Kdysi se takhle dal pachatel najít ve dvou třech procentech případů. Dneska je to dobrých dvacet, moná dvacet dva procent. Jo jo, otisky mají dneska cenu zlata. Tohle vám Rhyme neříkal?

Určitě to věděl.

Tak proč se toho nechytil? Ach jo, s tím chlapem to jde z kopce.

Poslyte, policistko, zavolal na Sachsovou od telefonu zvlátní agent Perkins. Chtěl bych vědět, jestli byste mohla zkompletovat vekeré údaje o získaných důkazech. Potřebujeme je pro ná tým.

Samozřejmě.

Mallory, Kemple, odneste ty důkazy do kanceláře a dejte naemu hostu pár evidenčních karet. Máte pero, policistko?

Ano, mám.

Následovala oba mue do malé kanceláře a nervózně při tom cvakala kuličkovým perem. Počkala, a jí přinesou evidenční karty, sedla si a rozloila si je před sebou.

Náhle se za ní ozval hlas. Patřil Dellrayovi; člověku, který vypadal, e po pachatelově odhalení touí ze vech nejvíc. V autě cestou sem o něm někdo mluvil jako o Chameleónovi a Sachsová pomalu začínala chápat proč.

Říkáme Perkinsovi Chodící slovník. Jeho se bát nemusíte. Je chytřejí ne kdokoliv z nás a navíc dokáe tahat za správné nitky ve Washingtonu. Co je u podobných případů nevyhnutelně nutné. Dellray si protáhl cigaretu pod nosem/jako by lo o voňavé virinko. Ale řeknu vám, policistko, e vy máte taky pěkně za uima.

Jak to myslíte?

e odcházíte od kriminálky. e to nechcete dělat. Poprvé od chvíle, kdy Dellraye poznala, se Sachsové zdála být jeho pohublá černá tvář s vráskami kolem očí upřímná. Nejlepí je schovat se v oddělení styků s veřejností. Uděláte pár uitečných věcí a práce vás aspoň nesemele. Protoe tady se to stává dost často. Tahle práce člověka serotuje.

Jednou z posledních Schneiderových obětí se stal mladý mu, jménem Ortega, který přiel na Manhattan a z Mexico City, kde mu politické nepokoje (tolik oslavované lidové povstání, které bylo započato o rok dříve) přinejmením značné ztíily jeho obchody. Tento ambiciózní podnikatel nebyl ve městě jetě ani týden, kdy záhadně zmizel. Naposledy prý byl spatřen kdesi v hospůdce na West Side, take policie okamité dospěla k závěru, e se mu mohl stát dalí Schneiderovou oběti. A jejich domněnka se bohuel záhy potvrdila.

Sběratel kostí projíděl u patnáct minut ulicemi nedaleko Washington Square. Vude se poflakovala spousta lidí, větinou dětí. Studenti letní koly. Skateboardisté. Nálada byla sváteční, a výstřední. Zpěváci, ongléři, akrobati. Připomínalo mu to muzea na Bowery, velice populární v devatenáctém století. Nelo přitom o budovy, ale spíe o podloubí plná velijakých exhibicí, kabaretů a prodavačů nabízejících rozličný sortiment od pohlednic z Francie a po třísky ze Svatého kříe.

Jednou či dvakrát zpomalil, ale nikdo taxík nepotřeboval anebo si ho nemohl dovolit. Zamířil na jih.

Schneider připevnil lanem k seňoru Ortegovi cihlovou zátě a spustil jej z mola do řeky Hudson, aby pinavá voda společné s rybami mohly přeměnit jeho tělo v kostru. Mrtvolu nalezli a po dvou týdnech. Nedalo se odhadnout, zda mu při vhození do vody jetě il. Vechny okolnosti tomu vak nasvědčovaly, nebo Schneider s krutostí sobe vlastní vyměřil délku lana tak, e se tvář nebohé oběti ocitla pouze pár centimetrů pod hladinou. Seňor Ortega pak jistě zběsile mával rukama ve vzduchu, který by mu býval záchranou.

Sběratel kostí zahlédl u chodníku nemocně vypadajícího mladíka. AIDS, pomyslel si. Ovem kosti má zdravé a jak svůdné vyčnívají! Tyhle kosti vydrí napořád

Mu ovem taxíka nechtěl, a tak Sběratel kostí pouze ve zpětném zrcátku hladovým pohledem sledoval jeho vychrtlou postavu.

Náhle trhnul volantem, aby nepřejel starího mue, který sestoupil z chodníku a mával na taxi. Ozvalo se kvílení pneumatik a mu jen tak tak stihl uskočit.

Otevřel zadní dveře a naklonil se k řidiči.

Měl byste se dívat na cestu, poučoval beze stopy rozčílení.

Promiňte, zamumlal Sběratel kostí kajícně.

Starí mu na chvíli zaváhal, rozhlédl se kolem sebe, ale jiný taxík v dohledu nebyl, a tak si nakonec nastoupil.

Ozvalo se zabouchnutí dveří.

Sběratel kostí přemýlel: je starý a hubený. Kůe mu bude ustit na kostech jako hedvábí.

Kam to bude? zeptal se.

Na východ. Do East Side.

K slubám, řekl Sběratel kostí, natáhl si kuklu a strhl volant prudce doprava. Taxík vyrazil směrem na západ.

Část třetí

LAPÁKOVA DCERA

Převracet, převracet, převracet! Tak zní první newyorská zásada

Ani kostem naich předků není dáno čtvrt století neruené odpočívat, protoe kadá nová generace se horlivé snaí odstranit vekeré pozůstatky generací předcházejících.

Philip Hone, starosta New Yorku, deník, 1845

SOBOTA 22.15 NEDĚLE 5.30

18

Nalej mi jetě, Lone.

Rhyme pil přes brčko, Sellitto ze skleruce. Oba vychutnávali kouřem vonící, neředěnou whisky. Detektiv se zavrtěl na ratanové idli a Rhyme dospěl k závěru, e mu bývalý kolega připomíná Petera Lorreho z Casablanky.

Terry Dobyns zmizel po kratí zatrpklé přednáce na téma Narcismus a zaměstnanci federální vlády. Jerry Banks odeel taky. Mel Cooper pokračoval v útrpně zdlouhavém rozebírání a balení nádobíčka.

Tahle je dobrá, Lincolne, hodnotil Sellitto skotskou. Zatracené dobrá. Takovej chlast si já dovolit nemůu. Jakpak je stará?

Asi dvacet let.

Detektiv pohlédl do skleruce: Sakra, to by byla enská u ne pod zákonem, a přitom vynikající.

Posly, Lone, co ten Polling? Co to tu předváděl za záchvat?

Malej Jimmy? zasmál se Sellitto. Ten teď bude mít problémy. Vytlačil z případu Perettiho a zatajil ho federálům. Je v pěkným průseru. Chtěl prostě tebe a stálo ho to moře úsilí. A stejně to některým nelo pod nos. Tím nemyslím kvůli tobě osobně. Prostě se jim nelíbilo, e na tak oehavým případu dělá civil.

Polling chtěl mě? Já myslel, e éf.

To jo, jene ten nápad mu nakukal Polling. Volal mu hned, co se dozvěděl, e na místě činu jsou nastrčené důkazy.

A chtěl mě? divil se Rhyme. To je divné. Vdy od toho neastného případu zabitého policisty s ním Rhyme přeruil vekeré kontakty. Polling tehdy vedl celé pátrání a byl to on, kdo nakonec dostal Shepherda.

Vypadá překvapeně.

Z toho, e chtěl mě? Taky e jo. Nerozeli jsme se moc v dobrém. Vlastně jsme si nikdy nerozuměli.

Proč?

Dal jsem mu 14 43.

Policejní formulář pro zápis stínosti.

Před pěti nebo esti lety, kdy byl jetě poručík, jsem ho přistihl, jak vyslýchá podezřelého přímo uprostřed místa činu. Vechno to tam kontaminoval. To mě nasralo. Dal jsem vecko do hláení a nakonec se mu to dostalo i do papírů.

No, asi ti u odpustil, kdy tě tak straně chtěl.

Lone, můe za mě někam zavolat?

Jasně.

Ne, ozval se Thom a sebral sluchátko detektivovi z ruky. A se to naučí sám.

Nemám čas se tu blbost učit, odpověděl Rhyme a kývl hlavou k vytáčecímu zařízení, které mu oetřovatel před pár hodinami nainstaloval.

Ne, ty sis ten čas neudělal. A to je rozdíl. Komu chce volat?

Bergerovi.

Ne, u je pozdě.

Hodiny jetě poznám, odsekl Rhyme. Zavolej mu. Bydlí v hotelu Plaza.

Ne.

Řekl jsem ti, abys mu zavolal.

Tady si to přečti, oetřovatel připlácí návod k pouití dozadu na stůl, ale Rhyme si ho dokázal rychle přečíst.

Bůh mu toho sice mnoho vzal, ale ponechal mu aspoň jedno: zrak mladíka. Rhyme se postupně naučil, jak vytáčet čísla pomocí ovládací tyčky u tváře. Bylo to jednoduí, ne si myslel, ale schválně si dal načas a neustále při tom cosi znechuceně mumlal. K jeho rozčilení ho vak Thom naprosto ignoroval a odeel dolů.

Berger telefon nebral. Rhyme bradou zavěsil a byl natvaný, e nemůe pratit sluchátkem.

Nějaký problém? nadhodil Sellitto.

Ne, zabručel Rhyme.

Kde můe být? uvaoval. Je u dost pozdě. Berger by měl být dávno v hotelu. Rhyma se zmocnil velice nezvyklý pocit, árlil, e by jeho doktor smrti mohl pomáhat zemřít někomu jinému.

Sellitto se náhle zakuckal smíchy a Rhyme na něj pohlédl. Detektiv chroupal čokoládovou tyčinku. Nabídl Melu Cooperovi, který zavrtěl hlavou, a pak Rhymovi, který náhle pocítil chu si kousnout. U více ne rok neměl čokoládu. Sladké stravě se vyhýbal dělala mu jenom problémy. Nejtěí ze veho je vzdát se těch nejobyčejnějích věcí. Rhyme se u nikdy nebude moci potápět nebo lézt v Alpách. A co má být? Tohle nemůe spousta lidí. Ale kadý si například čistí zuby. A chodí k zubaři, kde dostane plombu a jede vlakem domů. A kadý si prstem vydloubne kousek buráku za stoličkou, kdy se nikdo nedívá.

Kadý jen ne Lincoln Rhyme.

Místo odpovědi zavrtěl hlavou a upil velký douek skotské. Očima zabloudil k obrazovce počítače a vzpomněl si na dopis na rozloučenou pro Blaine, který ráno koncipoval, ne ho Sellitto s Banksem vyruili. Vlastně chtěl těch dopisů napsat víc.

Jeden určitě napíe Peteru Taylorovi, specialistovi na poranění míchy. Větinou se s ním nebavil o svém zdravotním stavu, nýbr o smrti. Doktor patřil ke skalním odpůrcům eutanazie a Rhyme cítil, e mu dluí vysvětlení, proč se nakonec rozhodl pro sebevradu.

A co Amélie Sachsová?

lapákova dcera obdrí dopis taky, rozhodl se.

Kriplové jsou přece tědří, laskaví, stateční

A nestojí za nic, pokud neumí odpoutět.

Drahá Amélie,

Moje drahá Amélie,

Amélie,

Drahá policistko Sachsová,

vzhledem ke skutečnosti, e jsme měli to potěení pracovat společně, rád bych vyuil této příleitosti a sdělil Ti, e ačk.oliv Té stále povauji za proradného Jidáe, rozhodl jsem se, e Ti odpustím. Dále Ti chci popřát ve nejlepí v Tvé budoucí kariéře tiskové vlezdoprdelky

Co vlastně ví o té Sachsové, Lone?

Kromě toho, e dokáe člověka pěkné vytočit?

Je vdaná?

Ne. S takovou tváří a tělem by ji u dávno sbalil nějaký napudrovaný frajer. Jene ona nemá ani ádnou známost. Před pár lety prý někoho měla, ale nikdy o tom nemluví. Sellitto sníil hlas. Říká se, e je moná lesba. Ovem já tomu nerozumím. Můj společenský ivot se omezil na balení enských v prádelně. A funguje to!

Musí se naučit odepisovat mrtvé

Rhyme přemýlel, jaký se jí na tváři objevil výraz, kdy tuhle větu vyslovil. Co měl znamenat? Náhle se rozzlobil sám na sebe: proč vůbec maří čas mylenkama na ni?! A raději opět usrkl notnou dávku skotské.

Dole zazvonil zvonek a na schodech zaduněly kroky. Rhyme a Sellitto pohlédli ke dveřím. Stál v nich vysoký mu v erárních kalhotách a modré přilbě. Zjevně patřil k newyorské jízdní policii. Předal Sellittovi tlustou obálku a zmizel.

Detektiv obálku otevřel.

Copak to tu máme? řekl a vysypal na stůl třicet a čtyřicet igelitových sáčků se títkem.

Kadý sáček obsahoval kousek celofánu z obalu telecích kostí, které nakoupila přepadovka.

Je tu vzkaz od Haumanna, řekl Sellitto a začal číst: Adresát L. Rhyme a L. Sellitto, odesílatel B. Haumann, TSJ.

TSJ? Co to je? zeptal se Cooper.

Na policejním oddělení se to jen hemilo různými zkratkami a rébusy. Například PMP byla zkratka pro předsunutou mobilní patrolu, co byl obyčejný hlídkový vůz. IED improvizovaný explozivní destruktor představoval obyčejnou nálo. Ale TSJ bylo něco nového. Rhyme zavrtěl hlavou.

Sellitto pokračoval ve čtení a lehce se usmál:

Taktická Supermarketová Jednotka. Věc: Telecí kosti. Rozsáhlé pátrání objevilo celkem estačtyřicet subjektů zadrených a neutralizovaných s minimálním pouitím síly. Vem dotyčným bylo přečteno obvinění a poté byli převezeni do vyetřovací vazby v kuchyni matky policisty Giancarla. Po kompletním výslechu bude půl tuctu podezřelých převeleno pod vai jurisdikci. Ohřev povolen na 200 stupňů po dobu třiceti minut.

Rhyme se rozchechtal, znovu usrkl skotskou a vychutnával ji na jazyku. Přesné tahle příchu kouře mu chyběla.

Cooper rozloil vzorky. Čtyřicet est kusů celofánu. Po jednom z kadého obchodního řetězce a velkého obchodu.

Rhyme si vzorky prohlédl: k základní identifikaci by stačily, ale individualizace by byla sloitá, protoe nalezený kus celofánu přirozeně nepocházel přímo z těchhle kusů. Přesto by se dalo zjistit, ve kterém řetězci pachatel to telecí koupil, a podle toho vytipovat čtvrti, kde by mohl bydlet. Kdyby Rhyme zavolal federálům, snad by

Ne, ne. Ten zasraný případ teď patří jenom jim.

Místo toho přikázal Cooperovi: Zabal to a poli naim federálním bratrům.

Pokusil se vypnout počítač, ale zavadil přitom o patné tlačítko. Z hlasového mikrofonu se ozvalo hlasité zakvílení.

Sakra, zabručel Rhyme, posraná technika.

Znepokojený Sellitto pohlédl na sklenici a zaertoval: Hele, Linku. Takhle dobrá skotská by ti měla náladu spí zlepit.

Tak to jste vedle, řekl kysele Thom. On má dobrou náladu.

Zaparkoval vedle ústí kanálu.

Vystoupil z taxíku a ihned ucítil hnilobný pach stojaté vody. Nacházeli se ve slepé uličce, do které vycházela deová výpust od dálruce na West Side. Nikdo je tu nemohl vidět.

Vrátil se k vozu a vychutnával pohled na svého postarího zajatce. Se stejným nadením u dnes pozoroval enu, přivázanou ke trubce s horkou párou, i ruku, vyčuhující ze země poblí kolejí.

Zíral do těch vyděených očí. Mu byl hubenějí, ne vypadal. A taky edivějí. A vlasy měl teď podivné rozcuchané.

Věkem je starý, ale má mladé kosti

Mu se od něj odvrátil a instinktivně zkříil ruce na úzkých prsou.

Sběratel kostí otevřel dveře a opřel mu pistoli o hrudní kost.

Prosím, eptal zajatec třesoucím se hlasem. Moc peněz sice nemám, ale vechno vám dám. Pojedeme k nejbliímu bankomatu a

Vypadni.

Neubliujte mi, prosím.

Sběratel kostí pokynul hlavou. Křehký mu se bázlivé rozhlédl kolem sebe, pomalu vylezl z auta a choulil se s rukama stále na prsou; i přes nesmírné horko se třásl jako v horečce.

Proč to děláte?

Sběratel kostí ustoupil a vytáhl z kapsy pouta. Jeliko měl na rukou hrubé rukavice, nějakou chvíli mu trvalo, ne nahmatal chromované články. Na řece Hudson právě proplouval v protiproudu jakýsi čtyřstěník. Proud tu nebyl tak silný jako na East River, kde dává plachetnicím pěkně zabrat, ne se dostanou a k molům. Vlastně ne, tohle nebyla plachetruce, ale obyčejná výletní lod se zbohatlíky na palubě.

Kdy se obrátil, aby oběti nasadil pouta, popadl ho mu za koili a prudce s ním zacloumal: Prosím. Potřebuji do nemocruce. Proto jsem vás zastavil. Mám bolesti na prsou.

Dr hubu.

Mu náhle vymrtil stařecky skvrnité ruce a sevřel svému únosci krk. Zaryl se mu lutými nehty do krku a Sběratelem kostí projela vlna bolesti. V návalu zlosti odstrčil starci ruce a drsně mu je zacvakl do pout. Nato mu bleskové přelepil ústa lepicí páskou a odvlekl ho po těrku k výpusti k rouře o průměru větím ne jeden metr. Zarazil se a zkoumavě si starce prohlíel.

Bylo by tak snadné vyděsit ho a do morku kostí.

Kosti

kosti

Dotknout se jich. Slyet je.

Zvednul zajatci pai. Mu ho sledoval vyděenýma očima a třesoucími se rty. Sběratel kostí polaskal jeho prsty a zmáčkl mu články (rád by je stiskl holou rukou, ale neodváil se svléknout rukavice). Pak uchopil muovu dlaň a pevně si ji přitiskl k uchu.

Co

?

Levou ruku mu obtočil kolem malíčku a pomalu za něj tahal, a uslyel hluboké prasknutí kosti. Jak lahodný zvuk. Mu křičel bolestí, ale přes pásku se ozývaly jen tlumené vzdechy. A pak se sesunul k zemi.

Sběratel kostí mu pomohl na nohy, odvedl klopýtajícího mue a k ústí kanálu a postrčil ho dovnitř.

Ocitli se pod starým molem páchnoucím hnilobou. Bylo to skutečné odporné místo, plné částečně rozloených těl zvířat a ryb, odpadků a zelených mořských řas. I přes večerní dusno, které suovalo zbytek města, zde bylo chladno jako v březnový den.

Seňor Ortega

Sběratel kostí spustil mue do řeky a uvolnil mu ruce, aby mu je mohl spoutat za kůlem. Zajatcova sinalá tvář se rýsovala asi metr nad vodou. Sběratel kostí opatrně přeel přes kluzké kameny k ústí kanálu. Otočil se a dlouze svou obě pozoroval. Bylo mu celkem jedno, jestli stráníci objeví ostatní – Hannu nebo tu enu z taxíku. Ale tentokrát

Sběratel kostí doufal, e tentokrát stráníci nenajdou jeho obě včas. Vlastně e ji nenajdou vůbec. Aby se sem mohl za měsíc či dva vrátit a podívat se, jestli dobrá řeka Hudson dostatečně očistila kostru.

Na zpáteční cestě si stáhl kuklu a nedaleko místa, kde zaparkoval, poloil vodítka na přítí místo činu. Byl na stráníky natvaný, přímo vzteklý, a tak své stopy tentokrát ukryl. Přidal k nim jetě zvlátní překvapení, které si pro policisty schovával, a vrátil se k taxíku.

Od vody foukal lehký vánek a nesl s sebou kyselou příchu řeky. A taky ustění trávy a umivý ruch velkoměsta. .

Jako smirkový papír na kosti.

Sběratel kostí se zastavil, se vztyčenou hlavou naslouchal zvukům a zhlíel na miliardy světel v budovách táhnoucích se na severu jako nějaká podlouhlá hvězdokupa. V tom okamiku se na stezce objevila rychle běící ena a málem do něj vrazila.

Hubená brunetka ve vínově červené teplákové soupravě se mu obratně vyhnula, zastavila se a celá zadýchaná si setřela pot z čela. Měla docela pohledné tělo a pevné svaly, ale v obličeji nebyla nijak hezká. Orlí nos, iroké rty, vyráky.

Ale pod kůí

Tady přece nesmíte

neměl byste tu parkovat. Tady je běecká stezka

Hlas se jí zlomil a v očích se jí objevil děs. Přejíděla pohledem z jeho tváře na taxík a zpátky ke kukle, kterou drel v ruce.

Dobře věděla, o koho jde. Usmál se a zároveň si viml jejích pozoruhodně klenutých klíčních kostí.

Pohnula pravou nohou a chystala se vyrazit, ale on byl rychlejí. Srazil ji na zem, a kdy začala křičet a sklonila ruce k obraně, vrazil jí loktem do spánku. Ozvalo se tupé prasknutí.

ena se sesula na těrk a znehybněla. Zděený Sběratel kostí padl na kolena a vzal jí hlavu do náručí.

Ne, ne, ne

naříkal a proklínal sám sebe za zbytečně tvrdý úder.

Bolelo ho u srdce při pomylení, e pod zpocenými vlasy a bezvýraznou tváří moná prorazil tak dokonale tvarovanou lebku.

Amélie Sachsová dokončila dalí seznam lidí, kteří přili s daným důkazem do styku, a udělala si přestávku. la na chodbu k automatu a koupila si jednu příernou kávu v papírovém kelímku. Vrátila se do kanceláře bez oken a prohlédla si vechny důkazy, které sesbírala na různých místech činu.

Cítila k té hrůzné sbírce podivnou láskyplnost. Snad u proto, co vechno pro ni musela podstoupit. Jetě teď se jí ozývala bolest v kloubech a celá se třásla při vzpomínce na pohřbené tělo na místě prvního činu, na krvavou ruku vystrčenou z hromady těrku, na cáry masa opadávající z mrtvé T. J. Colfaxové. A dodneka jí stopy a důkazní materiál nic neříkaly. Tenhle učební předmět byl na akademii straně nudný, obzvlá kdy ho na jaře zařadili a na odpoledne. Byla to samá matematika, různé diagramy a grafy, zkrátka suchopárná věda.

Ne, Amie Sachsová bude policistkou pro lidi. Bude chodit po okrsku, dávat věci do pořádku, pomáhat lidem. Bude přináet zákon a ířit úctu k němu jako její otec. Anebo ho do lidí natluče. Jako pohledný Nick Carelli, co se na svět klebí tím svým frajerským úsměvem.

Přesně taková bude i ona.

Podívala se na křehký hnědý list, který nala v tunelu. Kromě tohohle vodítka tam pachatel 823 nechal jetě mokré spodní prádlo. Proč vlastně bylo mokré? Vdy federálové tenhle důkaz sebrali jetě předtím, ne Cooper dokončil test na tom

jak se to jmenovalo? Chromatograf?

Sachsovou zajímalo, čím bylo prádlo navlhlé, ale podobné mylenky ji nutně přiváděly k Lincolnu Rhymovi – poslední osobě, na kterou chtěla v tuto chvíli myslet.

Začala znovu vyplňovat kartičky, kdy vtom se náhle rozletěly dveře. Zděeně se otočila.

Ve dveřích stál Fred Dellray, tentokrát bez zeleného saka, jen v pomačkané koili. Prsty moulal cigaretu za uchem.

Pojďte na chvilku k nám, policistko. Blíí se odměna. Myslel jsem, e u toho třeba budete chtít být.

Proli krátkou chodbou, Sachsová dva kroky za ním.

Za chvíli přijdou výsledky z databáze otisků, oznámil jí Dellray.

V místnosti bylo jetě větí runo ne předtím. Agenti bez sak pobíhali kolem stolů a byli do jednoho vyzbrojeni sluebními zbraněmi. Asi est jich sedělo za hlavním počítačem.

Sachsové se nelíbilo, jakým způsobem Dellray celý případ převzal, ale musela uznat, e pod maskou upovídaného hejska se skrývá zatraceně dobrý policista. Mladí i starí agenti k němu přibíhali s otázkami a on jim trpělivě odpovídal. Mezitím stihl jetě telefonovat někomu vynadat nebo mu zalichotit, aby dostal, co právě potřeboval.

Několikrát přejel pohledem celou místnost a zařval: Vak my toho zkurvysyna dostáném, to se vsadte! A ostatní se na něj podívali a pochopili, e jestli má někdo toho zločince dopadnout, pak jedině Dellray.

U je to tady! zavolal jeden z agentů.

Dellray vytěkl: Chci mít volné linky na ověření registrace vozidel států New York, New Jersey a Connecticut. A taky na vechny vězruce a oddělení pro dohled nad podmíněně proputěnými. A jsou v pohotovosti a připraví se na případnou ádost o identifikaci. Vechno ostatní musí počkat.

Agenti se vrhli k telefonům.

Obrazovka počítače se zaplnila.

Amélie nemohla uvěřit vlastním očím, ale Dellray si drel palce.

V místnosti zavládlo naprosté ticho.

Máme ho! vykřikl agent u klávesruce.

U to není neznámý pachatel, radostně zapěl Dellray. Take vichni poslouchejte. Jméno: Victor Pietrs. Rok narození: 1948. Rodiče jsou z Bělehradu. Take tu máme monou vazbu na Srbsko. Identifikaci poskytla věznice v New Yorku – drogy a ozbrojené přepadení. Odseděl dva tresty. A teď pozor: léčen na psychiatrii, třikrát nařízena ústavní léčba. Pobyt na psychiatrických klinikách v Bellevue a na Manhattanu. Naposledy proputěn před třemi lety,

Vzhlédl. Kdo dělá telefonní společnosti?

Několik agentů zvedlo ruku.

Vrhněte se na to, přikázal Dellray.

Nekonečných pět minut.

New York není v seznamu účastníků.

V Jersey taky ne, ozval se dalí agent.

Ani v Connecticutu.

Do prdele, zamumlal Dellray. Zkuste prohodit jména. Vyzkouejte různé varianty. A zjistěte, komu v posledním roce odpojili telefon kvůli neplacení.

Na několik minut opět nastal um, který v pravidelných vlnách sílil a slábl.

Dellray pochodoval po místnosti jako maniak. Sachsová pochopila, proč je tak vychrtlý.

Náhle jeden z agentů zařval: Nali jsme ho!

Vichni se k němu otočili.

Mám nález na newyorské registračce, volal dalí. Nali ho tam. U to sem jde

Je to taxikář. Má licenci.

Vlastně mě to nepřekvapuje, zabručel Dellray. Měl jsem na to myslet. A kdepak má hnízdečko?

Na Morningside Heights. Jeden blok od řeky.

Agent si zapsal adresu a drel ji v nataené ruce, dokud nepřiběhl Dellray a nesebral ji.

Tam to znám. Pěkně oputěné místo. A spousta feáků.

Dalí agent mezitím vyukal adresu na klávesnici. Malý moment

Na tom místě stojí starý dům. Vlastní ho banka. Musí tam mít pronájem.

Chcete specialisty? zavolal opět kdosi přes runou místnost. Mám na lince Quantico.

Na to není čas, zareagoval Dellray. Vezmeme nai přepadovku. A se oblíknou.

A co přítí obě? zeptala se Sachsová.

Jaká přítí obě?

Určitě u někoho unesl. Dobře ví, e u máme hodinu nebo dvě jeho vodítka. Někde pro nás nastrail obě. Tím jsem si jistá.

Nemáme zprávy o pohřeovaných, řekl agent. A jestli někoho chytil, drí ho pravděpodobně doma.

Ne, tam určitě ne.

Proč ne?

Protoe by policie získala spoustu stop z jeho domu, vysvětlovala Sachsová. Lincoln Rhyme říkal, e ten vrah musí mít bezpečnou operační základnu.

Fajn, take ho chytíme a on u nám vechno vyklopí.

A my dokáeme člověka přesvědčit, doplnil jiný agent.

Tak pohyb, volal Dellray. A vichni poděkujte tady policistce Amélii Sachsové. To ona nala otisk a sejmula ho.

Sachsová se začervenala. tvalo ji to, ale nemohla si pomoci. Rozpačitě sklopila oči a vimla si podivných pruhů na botách. Úkosem se na ně podívala a uvědomila si, e má stále na nohou gumičky.

Opět zvedla oči a spatřila místnost plnou smrtelné váných federálních agentů. Kontrolovali si zbraně, ve spěchu opoutěli bojové stanovitě a ve dveřích se na ni vdy krátce podívali. Asi jako dřevorubci na kus polena, napadlo ji.

19

V roce 1911 zasáhla nae město obrovská tragédie. Pětadvacátého března pracovaly stovky mladých en jako obvykle v textilní továrně v oblasti Greenwich Village na jihu Manhattanu.

Majitelé společnosti byli tak posedlí ziskem, e odepřeli těm nebohým dívkám dokonce i nejzákladnějí potřeby, na ně jsou běně zvyklí i otroci. Tvrdili, e dělnicím se nedá věřit ani co do odchodu na toalety, a tak je dreli v rozlehlých halách pod zámkem.

Sběratel kostí jel zpátky ke svému obydlí. Kolem něj projel hlídkový vůz, ale on se díval přímo před sebe a stráníci si ho ani nevimli.

V onen neastný den vypukl kdesi v osmém patře poár a během několika minut zachvátil celou továrnu, odkud se mladé eny snaily uprchnout. Přes uzamčené dveře vak uniknout nemohly. Mnoho jich zahynulo přímo na místě, dalí v návalu děsu skákaly z oken několik desítek metrů nad zemí a zemřely následkem sráky s rodnou hroudou.

Poár v Triangle Shirtwaist si nakonec vyádal 146 obětí. Policie vak stále nemohla jednu z obětí najít: mladou enu Esther Weinraubovou, kterou několik svědků spatřilo, jak zoufale vyskakuje z osmého patra. Přitom vak ádná z jejích skákajících kolegyň pád nepřeila. Existovala zde snad monost zázraku? Jakmile těla uloili na chodník, aby pozůstalí mohli provést identifikaci, nebohou slečnu Weinraubovou nikdo nenalezl.

Objevily se zprávy o neznámém mui, který od budovy zachvácené poárem odnáel velký balík. Stráníci byli natolik popuzeni představou, e by kdosi mohl zneuctít svaté pozůstatky nevinné mladé eny, e ihned v tichosti zahájili pátrání.

Po několika týdnech přinesla jejich neutuchající snaha ovoce. Dva obyvatelé Greenwich Village potvrdili přítomnost jakéhosi mue s těkým břemenem, připomínajícím srolovaný koberec. Stráníci sledovali stopu a dostali se a na West Side, kde podle popisu dalích svědků zjistili podobnost hledaného s Jamesem Schneiderem, jen stále unikal zákonu.

Omezili proto pátrání na vetché příbytky v jedné z uliček Hell’s Kitchen, nedaleko ohrad pro dobytek na edesáté. Kdy do jednoho obydlí vstoupili, přivítal je úděsný pach

Sběratel kostí právě projíděl kolem místa, kde kdysi onen hrozný poár vypukl – snad ho to sem podvědomé táhlo. Tehdy a teď

Nebyl by vůbec překvapený, kdyby spatřil dívky v bílých halenách, jak padají vude okolo jako sněhové vločky.

Jakmile vtrhli do Schneiderova příbytku, objevili hrůznou skutečnost. Tělo nefastné Esther Weinraubové nebo to, co z něj zůstalo bylo nalezeno ve sklepě. Sám Schneider zde právě dokončoval, co oheň započal. Sehnutý nad dívčinými ostatky odděloval maso od kostí způsobem, který se vymyká jakémukoliv popisu.

Podrobnějí pátrání na onom proklatém místě odhalilo ve sklepení tajnou místnost plnou dokonale očitěných kostí.

Za zvrhlíkovou postelí policista dokonce nalezl i diář, v něm si ílenec ve chronologicky zapisoval.

Kost psal Schneider je nejryzejím jádrem lidské bytosti. Nemění se, nepoddává. Jakmile se fasáda masa a kůe, vechny ty nedokonalosti niích ras a slabího pohlaví, spálí či uvaří, zůstane z nás vech jen vzneená kost. Kost nele. Je nesmrtelná,

ílencovy zápisky obsahovaly posloupnost jeho hrůzostraných experimentů, jimi chtěl přijít na nejdokonalejí způsob očisty kostí. Snail se těla vařit, pálit, louhovat v chemikáliích, hlodat zvířaty a nořit je do vody.

Avak jednu metodu této hrúzyplné činnosti si oblíbil nade ve.

Dospěl jsem k závěru, pokračuje deník e nejlepí je jednodue pohřbít tělo do kypré země a matka Příroda ji vykoná své. Tento způsob si ádá nejvíce času, ovem budí nejméně podezření, nebo jakýkoliv pach je omezen na minimum. Osobně dávám přednost pohřbívání zaiva, ačkoliv důvod tohoto jednání sám přesně neznám.

Ve výe popsané tajné místnosti nalezli stráníci dalí tři těla v podobném stavu. Roztaené ruce a zkroucené tváře zoufalých obětí naznačovaly, e tito neboáci vskutku ili, kdy na ně ttenec hodil poslední lopatu hlíny.

A právě na základě těchto hrůzných faktů překřtili novináři vraha Schneidera jménem, pod kterým bude znám navěky: Sběratel kostí.

Sběratel kostí pokračoval v jízdě a přemýlel o eně v kufru o Esther Weinraubové. Ten útlý loket, ta klíční kost, nádherná jako ptačí křídlo. lápl na plyn, přestoe riskoval, e projede na červenou. U se nemohl dočkat.

Nejsem unavený, vztekal se Rhyme.

Unavený neunavený, potřebuje si odpočinout.

Ne, potřebuju akorát dalí drink.

Černé kufry stály u zdi a čekaly, a je policisté z dvacátého okrsku převezou zpět do laboratoře na divizi. Mel Cooper opatrně snáel mikroskop po schodech. Lon Sellitto stále seděl na ratanové idli a příli toho nenamluvil. Právě dospěl ke zřejmému závěru: Lincoln Rhyme rozhodně nemá příjemnou opici.

Určitě ti vyletěl tlak nahoru, trval na svém Thom. Potřebuje si odpočinout.

Potřebuju drink.

Zatracená Amélie Sachsová, uvaoval Rhyme. Vlastně ani nevěděl proč.

Měl bys toho nechat. Pití ti nikdy nedělalo dobře.

Vak u toho nechám, odpověděl si v duchu Rhyme. Napořád. V pondělí. A bez nějaké přípravy. Pěkně rovnou na věc.

Nalej mi jetě, nařídil.

Vlastně ani neměl chu.

Ne.

Nalej mi, a hned! vybuchl.

Ani náhodou.

Lone, mohl bys mi, prosím tě, nalít?

Thom ho přeruil: Nic mu nedávejte. Jakmile se dostane do téhle nálady, není s ním k vydrení.

Tak ty se mi bude vzpírat? Mohl bych tě vyhodit.

Tak mě vyhoď.

Zneuívání mrzáka! Za to tě zaaluju. Zatkni ho, Lone.

Lincolne, řekl Sellitto smířlivě.

Zatkni ho!

Detektiva vyděsila nefalovaná zloba v Rhymových slovech.

Hele, kámo, moná by ses měl trochu krotit.

Ach, Boe, zaúpěl Rhyme a začal hlasitě skučet.

Co je ti? vyhrkl Sellitto.

Thom mlčel a celou situaci pozorně sledoval.

Moje játra, klebil se v bolestné grimase Rhyme. To bude cirhóza.

Teď u se začal vztekat i Thom. Tyhle ptákoviny nemíním poslouchat. Slyí?

Ne, neslyím

Náhle se od dveří ozval enský hlas: Nemáme moc času.

Do pokoje vela Amélie Sachsová a pohlédla na prázdný stůl. Rhyme ucítil na rtu slinu a zachvátil ho vztek. Protoe ho viděla slintat. A protoe jenom kvůli ní si oblíkl naehlenou bílou koili. A protoe u chtěl být konečně sám, v temnotě ztichlého prostoru, kde se stával králem. Ne králem na jeden den, ale králem na celou věčnost.

Slina ho začala lechtat. Otočil hlavu a natahoval bolavý krk ve snaze utřít ji do poltáře. Thom hbité vytáhl papírový kapesník a otřel Rhymovi ústa i bradu.

Policistko Sachsová, hlaholil přitom. Vítejte. Jaký zářný příklad zralosti. O některých se to bohuel říct nedá.

Byla bez kloboučku a modrou blůzku měla rozepnutou u krku. Dlouhé zrzavé vlasy ji splývaly na ramena. Identifikovat tyhle vlasy ve srovnávacím mikroskopu by byla pro kadého hračka.

Mel mě vpustil, řekla a kývla směrem ke schodům.

Nemáte u být v posteli, Sachsová?

Thom mu poklepal na rameno. Chovej se sluně, mělo to gesto znamenat.

Právě jsem byla na FBI, ohlásila Sellittovi.

A copak tam za nae dané vyvádějí?

Chytili ho.

Coe? vyhrkl Sellitto. Jen tak? Boe můj. A vědí to u nahoře?

Perkins volal starostovi. Ten chlap je taxikář. Narodil se tady, ale jeho otec je Srb. A tak se domnívají, e si chce vyrovnat účty s OSN. Má záznam v rejstříku. A taky se léčil na psychiatrii. Dellray s přepadovkou se právě teď enou k jeho bydliti.

Jak na to přili? zeptal se Rhyme. Vsadím se, e podle toho otisku.

Přikývla.

Tuil jsem, e to půjde rychle. Jetě mi řekni, jestli se bojí o dalí obě.

Bojí, řekla klidně. Ale předevím chtějí dostat jeho.

Jo, to je jim podobné. A nech mě hádat: a ho chytí, chtějí z něj vytlouct, kam tu obě schoval.

Přesně tak.

Troufám si tvrdit, e jim to dá dost práce, povzdechl si Rhyme. A nepotřebuju na to ani Dobynse ani to jejich Quantico

A co ty, Amélie? Proč ses k nám vrátila?

Protoe si myslím, e a u ho Dellray chytí, nebo ne, nezbývá nám moc času. Musíme zachránit dalí obě.

No jo, jene nás zruili, ví? Jsme bez práce, na dlabě, vykopli nás, chápe? Rhyme se podíval do potemnělé obrazovky počítače a snail se zjistit, jestli je pořád učesaný.

Take to vzdáváte? zeptala se Amélie.

Policistko, začal Sellitto, i kdybychom chtěli v něčem pokračovat, nemáme stopy a důkazy, které by nás vedly

Já je mám.

Coe?

Mám je vechny. Jsou dole ve véerenku.

Detektiv přiskočil k oknu.

Jsou tam důkazy z posledního místa činu, pokračovala Sachsová, i z těch ostatních.

Ty je má? divil se Rhyme. Jak to?

Sellitto se začal smát. Unesla je, Lincolne. No to je něco!

Dellray je teď nepotřebuje, poznamenala Amélie. A u soudu. Dostanou pachatele a my zachráníme obě. Pěkná souhra, ne?

Jene Mel Cooper zrovna odeel.

Ne, je dole. Řekla jsem mu, a počká. Sachsová zkříila ruce na prsou a podívala se na hodiny. Jedenáct pryč. Moc času nemáme, opakovala.

Rhyme se podíval také. Boe, jak je unavený. Thom měl pravdu v tuhle hodinu u nebyl vzhůru hezkých pár měsíců. Ale překvapilo ho ne, přímo ho okovalo zjitění, e i kdy se dnes vztekal, bylo mu trapně a cítil příernou beznaděj, uplynulé chvíle pro něj nebyly utrpením, jaké proíval u tři a půl roku.

No, to mě podr, rozchechtal se Rhyme. Thome? Thome! Potřebujeme kafe. Dvojité. Sachsová, vezmi ty vzorky celofánu do laboratoře a porovnej je s fotkou kousku, který nael Mel na telecí kosti. Do hodiny chci mít zprávu. A nechci tam vidět ádné moná nebo pravděpodobně. Chci vědět, ve kterém obchodě tu kost koupil. A ty, Lone, seeň ten svůj stín, co se tu dneska s tebou plahočil. Ten, co se jmenuje jako baseballista.

Ulicemi se hnaly dvě tmavé dodávky.

Jely k pachatelovu bydliti delí cestou, ale Dellray věděl, co dělá. Antiteroristické operace se musely vyhýbat hlavním tahům ve městě, které komplicové zločinců větinou sledovali. Dellray seděl v zadní části prvního vozu a přitahoval si suchý zip neprůstřelné vesty. Jetě deset minut.

Díval se z okna na rozpadající se budovy a prázdné pozemky zavalené odpadky. Naposledy se v téhle nevlídné čtvrti objevil jako jistý Peter Haile Thomas z Queensu, kdy kupoval téměř sedmdesát kilogramů kokainu od jednoho scvrklého Portoričana. Ten se ale v poslední minutě rozhodl svého zákazníka sejmout. Vzal si od Dellraye peníze a v téme okamiku mu zamířil do rozkroku a začal mačkat spou tak klidně, jako by u zelináře vybíral brambory. Cvak, cvak, cvak. Zbraň selhala. Dellrayův parák Toby Dolittle a zabezpečovací tým sbalili chlápka a jeho komplice dřív, ne stačil vytáhnout dalí bouchačku. okovaného Dellraye nechali být; z celé akce se dlouho nemohl vzpamatovat, vdy málem přiel o ivot jen proto, e svou roli sehrál a příli dobře a pachatel ho opravdu povaoval za obyčejného překupníka, kterého můe jen tak zabít.

Jetě čtyři minuty jízdy, informoval je řidič.

Z nějakého důvodu si Dellray vzpomněl na Lincolna Rhyma. Bylo mu líto, e se u něj doma choval jako pitomec, kdy tenhle případ přebíral. Neměl vak na vybranou. Sellitto je buldok a Polling zase psychopat ty by zvládl. Ale Rhyme ho znervózňoval. Je ostrý jako břitva (vdy Pietrsův otisk nael jeho tým, i kdy se po něm nevrhli tak rychle, jak by měli). Před nehodou nedokázal Rhyma nikdo oblomit, pokud se sám nenechal. A taky se nedal oblbnout.

Jene teď se z Rhyma stala rozbitá hračka. Bylo opravdu smutné, co vechno se můe člověku přihodit: můe ít a zároveň být mrtvý. Kdy k němu Dellray veel do pokoje vlastně do lonice dost to na něj dolehlo. Rozhodně více, ne potřeboval.

Moná by mu mohl zavolat. Mohl by

Představení začíná, přeruil mu mylenky řidič a Dellray na Lincolna Rhyma zapomněl.

Zabočili do ulice, kde Pietrs bydlel. Větina ulic, kterými projíděli, byla plná zpocených obyvatel s lahví piva a cigaretou v ruce. Seděli na schodech a doufali, e si venku loknou chladnějího vzduchu. Tohle místo vak bylo temné a oputěné.

Vozy pomalu zastavily. Vyskákaly z nich dvě desítky agentů v plné polní. V rukou dreli automaty s laserovým zaměřovačem a světlem na hlavni. Dva bezdomovci na ně pohlédli a jeden hbitě ukryl pod koili láhev laciné whisky.

Dellray se podíval do Pietrsova okna. Vycházelo z něj tlumené luté světlo.

Řidič zajel s první dodávkou na potemnělé parkovitě a eptal Dellrayovi: Volá Perkins. Zaukal si na sluchátka. Má na lince éfa. Chtějí vědět, kdo řídí akci.

Samozřejmě já, odsekl Chameleón a otočil se k jednotce. Na druhé straně cesty a v bočních uličkách rozestavte hlídky. Odstřelovači půjdou tam, tam a tady. U jste tam měli být. Je vechno jasné?

Kdy scházel po schodech, staré dřevo mu vrzalo pod nohama.

Podpíral ji rukou a napůl omámenou po úderu do hlavy ji vedl do sklepa. Pod schody ji shodil na pinavou podlahu a začal si ji prohlíet.

Esther

Otevřela oči a střetla se s jeho pohledem. Prosebně a bezmocně k němu vzhlíela, ale to on neviděl. Vnímal jen její tělo. Začal z ní stahovat sportovní oblečení. Je nemyslitelné, e v dnení době si můe ena běhat po nocích prakticky jen ve spodním prádle, zlobil se v duchu. Netuil, e Esther Weinraubová je taková děvka. Vdy to byla hodná pracovitá dívka, která ila koile. Pět za penci.

Zálibně pozoroval, jak se eně pod kůí rýsuje klíční kost. A tam, kde jiní viděli prsa a dvorce bradavek, on viděl hrudní ko a ebra, která se rozevírala jako nohy pavouka.

Co to děláte? zeptala se ena, stále omráčená úderem.

Sběratel kostí si ji změřil pohledem. Ale na rozdíl od ostatních v ní neviděl mladou vychrtlou enu s příli irokým nosem, příli hrubými rty a kůí barvy pinavého písku. On za těmito drobnými nedostatky viděl pouze dokonale krásnou konstrukci.

Polaskal ji po skráních a něně ji pohladil. A ta lebka není prasklá, prosím

ena se rozkalala a nozdry se jí vzedmuly. Výpary tu byly velice silné, i kdy on u si jich ani neviml.

Neubliujte mi u, zaeptala ena a svěsila hlavu. Neubliujte mi. Prosím.

Vytáhl z kapsy nů a sehnul se, aby jí přeřezal kalhotky. ena pohlédla na své nahé tělo.

Tak tohle chcete? vydechla. Dobře, můete mě vyoustat. Fajn.

Radosti masa, pomyslel si

S kostmi se to nedá srovnat.

Postavil ji na nohy. Náhle ho zoufale odstrčila a začala klopýtat k malým dveřím v rohu sklepení. Vlastně ani neutíkala, ani se nesnaila uprchnout. Jen vzlykala, natahovala ruku a potácela se u dveří.

Sběratel kostí tu dojemnou scénu mlčky sledoval.

Dvířka, která kdysi slouila pro zásobování uhlím, nyní vedla do úzkého tunelu, propojujícího dům s oputěným sklepem sousední budovy.

Esther zápasila se eleznými dveřmi a snaila se je otevřít. Nakonec zmizela v temnotě.

Neuplynula snad ani minuta, kdy Sběratel kostí zaslechl zděené ječení a po něm zoufalý epot:

Boe, ne, ne, ne

Dalí slova se ztratila v hrůzném vytí.

A pak u se ena vracela a tentokráte běela ze vech sil. Rukama zběsile mávala kolem sebe, jako by chtěla odehnat děs, který právě zaila.

Pojď ke mně, Esther.

Klopýtala o pinavou podlahu a vzlykala.

Pojď ke mně.

Vběhla přímo do trpělivých, vyčkávajících rukou, které se kolem ní obtočily. Stiskl enu pevně jako milenec a pod prsty vnímal její nádherné klíční kosti. Otočil se a pomalu táhl zděenou obě zpět ke dveřím tunelu.

20

Fáze Měsíce, list, vlhké spodní prádlo, bláto. V Rhymově lonici se opět seel celý tým chyběl jen Polling a Haumann. Kapitány do toho nechtěli zatahovat, protoe lo bezpochyby o akci na vlastní pěst.

Jak to vypadá s tou tekutinou, Mele?

Musím to udělat znova. Vpadli sem dřív, ne mi to ukázalo výsledky.

Cooper se sehnul nad chromatografem a zaloil do něj vzorek. Kdy přístroj spustil, Sachsová k němu přistoupila a dívala se na maxima a minima profilu, který se rýsoval na obrazovce. Jako burzovní index. Rhyme si viml, e Sachsová stojí u něj dost blízko jako by se chtěla nenápadně přikrást, kdy se nedíval. Náhle potichu promluvila: Já

Prosím?

Chovala jsem se neomaleně. Víc, ne jsem chtěla. Jsem prostě pruďas. Nevím, po kom to mám, ale je to ve mně.

Mělas pravdu, řekl Rhyme.

Naprosto uvolněně si pohlédli do očí a Rhyme si nemohl nevzpomenout na dobu, kdy vedli s Blaine váné rozhovory. Vdycky, kdy mluvili, dívala se na nějaký předmět mezi nimi na některou ze soek koní, které sbírala, na knihu nebo na poloprázdnou láhev od vína.

Já na místě činu pracuju jinak ne větina kriminalistů, pokračoval. Proto jsem potřeboval někoho, kdo nemá zaité stereotypy. Ale taky někoho, kdo má vlastní názor.

Protichůdné vlastnosti, které si představujeme u dokonalého milence. Síla a zranitelnost. Obojí ve stejném poměru.

Při rozmluvě s komisařem Eckertem, zamumlala, jsem jenom ádala o plánované převelení. Nic jiného jsem po něm nechtěla. Netuila jsem, e se to dostane a k federálům a ti nám případ vezmou.

Já vím.

A přesto jsem vybuchla. Moc mě to mrzí.

Necouvej, Sachsová. Potřebuju někoho, kdo mi řekne, e jsem hlupák, kdy se jako hlupák chovám. Thom to dělá. Proto ho tak miluju.

Nebuď sentimentální, Lincolne, ozval se z druhého konce místnosti Thom.

Rhyme pokračoval: Nikdo mi nikdy neřekne, abych si trhnul nohou. Vichni kolem mě chodí jak kolem rozlité kae. A to já nesnáím.

Zdá se mi, e vám to v poslední době ani moc lidí říct nemohlo, nadhodila Amélie.

To má pravdu, přitakal po chvíli.

Křivky na obrazovce spektrometru se ustálily. Mel Cooper ukl na klávesnici a začal číst výsledky.

Voda, nafta, fosforečnany, sodík, stopové minerály

vůbec nechápu, co tahle směsice znamená.

Co můe ten vzkaz naznačovat? uvaoval Rhyme. To prádlo, ta kapalina

Otočil hlavu a řekl: Tak pokračujme. Chci vidět to bláto.

Sachsová mu přinesla přísluný sáček. Narůovélý písek s oblázky a kousky hlíny.

Směs kamene a písku z manhattanského podloí, hlásil Rhyme. Nenaels tam křemičitan sodný?

Cooper rozjel chromatograf. Jo. Je ho tam spousta.

V tom případě to pochází odněkud z centra. Z místa, které není dál ne patnáct metrů od vody. Rhyme se musel zasmát na uaslým výrazem v Améliině obličeji. To nejsou ádný kouzla, Sachsová. Prostě jsem jenom dával pozor ve kole. Kdy stavbaři kopali základy v hlubokém podloí u vody, stabilizovali půdu pomocí křemičitanu sodného. Take to místo musí být někde v centru. A teď se mrknem na ten list.

Sachsová zvedla sáček.

Nic mi to neříká, zabručel Rhyme. Něco takového jsem nikdy neviděl. Aspoň ne na Manhattanu.

Mám tu seznam webovských stránek týkajících se zahradnictví, ozval se Cooper a sledoval obrazovku počítače. Trochu si v nich zabrouzdám.

Na obrazovce se míhaly různé obrázky. Cooper přejíděl z jedné stránky na druhou a nořil se do sítě stále hlouběji.

Stahuju pár souborů. Potrvá to tak deset, moná dvacet minut.

Rhyme přikývl. Fajn. A my se zatím mrknem na ostatní stopy. Na ty skutečné, ne nastrčené. Třeba nám napoví, kde teď ten chlap je. Pouijem tajnou zbraň, Mele?

Tajnou zbraň? zeptala se Sachsová.

Stopové důkazy.

Zvlátní agent Fred Dellray připravil k operaci desetičlenný oddíl. Dva týmy plus průzkum a hlídka. Mui v neprůstřelných vestách postávali v křoví a íleně se potili. V oputěném domě na druhé straně ulice se mezitím usídlili technici s odposlouchávacím zařízením a infračerveným videem namířeným na pachatelovo okno.

Tři odstřelovači s velkými nabitými remingtonkami leeli na střee a sledovali dalekohledem dění pod sebou.

Dellray který svoje brčálově zelené sako vyměnil za bundu s nápisem FBI poslouchal hovory ve sluchátkách.

Průzkum volá velitele. Ve sklepě máme infračervený obraz. Někdo se tam pohybuje.

Jaký máte výhled? zeptal se Dellray.

ádný. Okna jsou moc pinavá.

e by tam byl sám? Nebo tam má obě?

Začal mít zvlátní tuení, e policistka Sachsová mohla mít pravdu: e u skutečně unesl někoho dalího.

Těko odhadnout. My zachytíme jen pohyb a teplo.

Dellray vyslal dalí policisty, aby do domu vnikli ze stran.

V přízemí ani v prvním patře nikdo není a gará je zamčená, oznámili mu po chvíli.

Ostřelovači? ozval se Dellray. Hlaste se.

Jednička veliteli. Mám na muce hlavní dveře. Přepínám.

Druhý měl na muce vstupní halu a třetí mířil na místnost v prvním patře.

Nabito a zajitěno, hlásili se.

Dellray vytáhl sluební automat.

Dobře, máme papír, řekl Dellray.

Papírem měl na mysli povolení k prohlídce, které jim umoňovalo vstoupit bez klepání.

Jdeme! Týmy jedna a dvě, rozviňte se, rozviňte se!

První skupina rozrazila beranidlem hlavní dveře, zatímco druhá pouila poněkud civilizovanějího postupu: rozbila sklo u zadního vchodu a odsunula západku. Agenti se vřítili dovnitř. Za posledním členem prvního týmu veel do starého a pinavého domu Dellray. Do nosu mu udeřil odporný pach hnijícího masa, a i kdy nebyl na místech činu ádným nováčkem, jen zalapal po dechu a snail se potlačit nutkání ke zvracení.

Druhý tým zajistil přízemí a zamířil po schodech nahoru směrem k pachatelovu bytu. První tým mezitím vyrazil do sklepa.

Dellray se hnal do hnusně páchnoucího podzemí za prvním týmem. Zaslechl, jak někdo dole vykopl dveře a zakřičel: Ani hnout! Tady FBI! Stát, stát, stát!

Kdy se vak Dellray dostal ke dveřím do sklepa, uslyel hlas tého agenta promluvit úplně jiným tónem:

Co je, sakra, tohle? Ach, Boe.

Kurva, hlesl dalí. To je hnus.

Příerný sračky, zabručel přidueně Dellray a vkročil dovnitř.

Ztěka polykal a snail se překonat odporný zápach.

Na podlaze leelo muské tělo, z něho vytékala černá tekutina. Mu měl prořízlé hrdlo a jeho mrtvé lesklé oči zíraly ke stropu. Tělo jako by se vak jetě pohybovalo nadýmalo se a bobtnalo. Dellray se otřásl. Nikdy si nezvykl dívat se na hromady lezoucího hmyzu. Mnoství brouků a červů naznačovalo, e obě je mrtvá nejméně tři dny.

Jak to e jsme teda měli pozitivní infračervený obraz? zeptal se jeden agent.

Dellray ukázal na stopy po krysích a myích zubech na nafouklé noze a boku oběti.

Někde tady jsou. Vyruili jsme je u večeře.

Co se tu teda stalo? e by obě dostala jeho?

Co to plácá? odsekl Dellray.

Copak to není on?

Ne, není! vybuchl Dellray a zíral na obzvlátě velkou ránu zející na mrtvém těle.

Jeden z členů týmu se zamračil. Ale jo, Dellrayi. Tohle je ten chlap. Máme jeho fotky z basy. Tohle je ten Pietrs.

Jasněe je to ten zasraný Pietrs. Ale není to pachatel, chápe to?

Není? Jak to myslí?

A náhle se mu rozjasnilo. Ten zkurvysyn.

Zazvonil telefon a Dellray leknutím vyskočil. Odklopil mluvítko a asi minutu poslouchal.

Coe udělala? No tohle mi jetě scházelo

Ne, nikoho jsme nezatkli, kurva.

Vypnul telefon a ukázal vztekle na dva agenty: Pojedete se mnou.

Co se děje, Dellrayi?

Pojedeme k někomu na návtěvu. A co tam budeme dělat?

Agenti pohlédli jeden na druhého a zamračili se, ale Dellray si odpověděl sám:

Budeme hodně, ale hodně zlí.

Mel Cooper prohlíel lupou prach, který vysypal z obálky.

Je tu prach z cihel a z nějakého kamene snad z mramoru.

Nasypal vzorek na sklíčko a zasunul ho pod mikroskop.

No jo, je to mramor. Růový.

Byl v tom tunelu nějaký mramor?

Nebyl, odpověděla Sachsová.

Cooper naznačil, e prach by mohl pocházet z domu, kde bydlela Monelle.

Ne, já Deutsche Haus znám. Nejdraí kámen, co tam najde, je obyčejná letěná ula. Moná, ale opravdu jenom moná, ten prach pochází z jeho doupěte. Je na něm něco zvlátního?

Stopy po dlátě, řekl Cooper, sehnutý nad mikroskopem.

No vida. Jsou čisté?

Ne, roztřepené.

Take starý parní tesací stroj?

Jo, řek’ bych, e jo.

Thome, pi, přikázal Rhyme a kývl směrem k plakátu. V operační základné má mramor. Poměrně starý.

Ale proč se staráme o jeho základnu? zeptal se Banks a podíval se na hodinky. Vdy tam kadou chvíli vletí federálové.

Informací není nikdy dost, Banksi. To si pamatuj. Co tam máme dál?

Dalí kousek rukavice. Červená kůe. A co je tohle? vyptával se Cooper Sachsové při pohledu na igelitový sáček s vyvrtaným dřevem.

Vzorek vody po holení. Asi se o ten sloup opíral.

Mám provést pachovou zkouku?

Dej mi nejdřív čichnout, řekl Rhyme.

Sachsová mu přinesla sáček s drobným dřevěným kotoučem. Otevřela ho a Rhyme zhluboka nasál vzduch.

Brut. Jak tohle můe nepoznat? Thome, připi tam, e pachatel pouívá kolínskou z drogerie.

Jetě je tu vlas, hlásil technik a u pokládal vlas do mikroskopu. Dost se podobá tomu předelému. S největí pravděpodobností jde o stejný zdroj

Pardon, Lincolne, určité jde o stejný zdroj. Hnědá barva.

Konec je odstřiený, nebo zlomený?

Odstřiený.

Fajn, zaměříme se na barvu vlasů, řekl Rhyme.

Thom napsal: Barva vlasů: hnědá, ale Sellitto ho okřikl: Nepi to!

Proč?

Protoe rozhodně není hnědá, pronesl Rhyme.

Já myslel

Bude jakákoliv, jenom ne hnědá. Blond, pískově lutá, černá, zrzavá

Detektiv vysvětloval: Tohle je starý trik. Zajde si k popelnici za holičstvím, vybere mezi odpadkama pár vlasů a potom je rozhodí na místě činu.

Ach tak, podivil se Banks a uloil si informaci někam do svého nadeného mozku.

Fajn. A teď to vlákno, pokračoval Rhyme.

Cooper ho vloil do polarizačního mikroskopu. Zaostřil a začal hlásit: Dvojlom 0,053.

Nylon 6, vyhrkl Rhyme. Jak vypadá, Mele?

Je straně hrubé. Laločnatý průřez. Světle edá barva.

Koberec.

Jasné. Projedu databázi, řekl Cooper a o chvíli později u od obrazovky hlásil: Hampstead Textile 118B.

Rhyme znechuceně vydechl.

Co je? zeptala se Sachsová.

Tohle je nejběnějí vystýlka automobilového kufru, kterou pouívají vichni američtí výrobci. Najde ji ve více ne dvě stě různých typů aut za posledních patnáct let. Naprosto beznadějné

Mele, není něco na vlákně? Zkus pouít elektronový mikroskop.

Technik zapojil přístroj a obrazovka oila modrozeleným světlem. Vlákno na ní vypadalo jako obří lano.

Něco tady mám. Krystaly. Je jich tu spousta. K matnosti koberce se pouívá oxid titaničitý. To by mohlo být ono.

Zkus ho spálit. Je to důleité.

Na to je ho tu málo, Lincolne. Musel bych spálit celé vlákno.

Tak ho spal.

Vypůjčit si důkazy od federálů je jedna věc, začal opatrné Sellitto. Ale ničit jim je? Já nevím, Lincolne. Jestli to dojde k soudu

Musíme to udělat.

Ach jo, vydechl Banks.

Sellitto neochotné přikývl a Cooper vzorek zaloil. Stroj zasyčel a po chvíli se obrazovka zaplnila sloupci.

Máme to tady, je tu nějaký polymer s dlouhým řetězcem. Nylon, to je jasné. Ale tahle malá vlnka znamená jetě něco jiného. Chlór nebo nějaký saponát

Je to čistidlo.

Vzpomeň si, připomněl mu Rhyme. Ta Němka tvrdila, e v kufru cítila čistotu. Zjisti, co je to za značku.

Technik projel zbrusu novou databázi. Výrobce je Pfizer Chemicals. Pod názvem TidiKleen to prodává firma Baer Automotive Products z Teterboro.

Skvělý! křičel Lincoln Rhyme. Tu společnost znám. Zásobují vechny půjčovny aut. Ná pachatel jezdí v půjčeném autě.

Přece by nebyl tak hloupý, aby jezdil na místo činu v autě z půjčovny, kroutil hlavou Banks.

Je kradené, zamumlal Rhyme, jako by mladému mui vysvětloval, kolik je dvě a dvě. A bude na něm mít kradená čísla. Emma je jetě ve slubě?

Nejspí u je doma.

Tak ji vzbudte a řekněte jí, a projde seznamy ukradených aut z půjčoven Hertz, Avis, National a Budget.

Provedu, řekl Sellitto znepokojeně snad kvůli mdlému zápachu spáleného federálního vlákna, který se nade vemi vznáel v místnosti.

A co lápoty? vzpomněla si Sachsová.

Ukázala Rhymovi elektrostatické otisky a ten si je prostudoval.

Má nezvykle selapané podráky. Vidí, jak má u pičky selapané vnějí strany bot?

Nohy do O? nadhodil Thom nahlas.

I to je moné, ale to by měl selapaný i podpatek. Rhyme znovu prozkoumal otisky. Myslím, e je to čtenář.

Čtenář?

Sedni si támhle na idli, přikázal Rhyme Sachsové. Nahrb se nad stolem a dělej, e čte.

Sachsová si sedla a uvelebila se na idli. A dál?

Předstírej, e obrací stránky.

Obrátila několik imaginárních stránek a vzhlédla.

Pokračuj. Čte Vojnu a mír.

Sachsová obracela stránky a sklápěla hlavu. Za okamik bez přemýlení překříila nohy. Nyní se podlahy dotýkala jen vnějími pičkami bot.

Rhyme na to upozornil. Zapi to do profilu, Thome. Ale s otazníkem. A teď ten otisk prstu.

Sachsová vysvětlila, e otisk, podle kterého osobu identifikovali, s sebou nemá.

Ten je pořád v budově FBI.

Rhyma ovem zajímal jiný otisk. Ten, který Sachsová sejmula z kůe německé dívky.

Nedá se skenovat, oznámil Cooper. Není to snad ani céčko. ádné závěry bych z toho nedělal.

Mě nezajímá zjitění totonosti, řekl Rhyme. Zajímá mě tahleta čára.

Přímo uprostřed otisku se táhla srpovité zahnutá linie.

Co to je? divila se Amélie.

Myslím, e jizva, řekl Cooper. Po nějaké staré ráně. Dost hluboké. Moná se řízl a na kost.

Rhyme vzpomínal na vechny jizvy a vady, které za ta léta na lidské kůi viděl. V dobách, kdy jetě práce nepředstavovala větinou jen přehazování papírů a ukání do počítače, dalo se podle rukou určit povolám člověka: rozířené poltářky prstů u písařek, vpichy jehel u vadlen a evců, inkoustové skvrny u stenografek a účetních, různé druhy mozolů podle typu manuální práce

Ovem tahle jizva jim neřekne nic.

Alespoň zatím. Dokud nemají podezřelého, jeho ruce by se daly zkoumat.

Co tam má dál? Otisk kolena. Ten vypadá dobře. Napoví nám, co měl ten chlap na sobě. Zvedni ho trochu, Sachsová. Vý! Plandavé kalhoty. Podle toho zmačkání to bude něco přírodního. Při tomhle počasí bych tipoval bavlnu. Vlna to nebude. Hedvábné kalhoty se u dneska nevidí.

Je to lehký materiál, ádná dínsovina, doplnil Cooper.

Sportovní oblečení, uzavřel Rhyme. Připi to do profilu, Thome.

Mel pohlédl na obrazovku počítače a vyukal něco na klávesnici.

S tím listem máme smůlu. Ničemu neodpovídá.

Rhyme si protáhl krk. Kolik času jim asi zbývá? Hodina? Dvě?

Měsíc. Bláto. Voda se sodíkem

Pohlédl na Sachsovou. Stála v rohu a se svěenou hlavou nahlíela do igelitového sáčku. Vlasy jí splývaly na ramena, svratělé čelo prozrazovalo soustředění. Kolikrát Rhyme stál ve stejné poloze a zoufale se snail

Noviny! vykřikla a vzhlédla. Kde jsou noviny? Očima zběsile přejíděla ze stolu na stůl. Dnení noviny!

Co se děje, Sachsová? zeptal se Rhyme.

Vytrhla Jerry Banksovi výtisk New York Times a rychle v něm začala listovat.

Ta tekutina

na kalhotkách, koktala směrem k Rhymovi. Nemohla by to být slaná voda?

Slaná voda? Cooper znovu prostudoval graf. No jistě! Voda plus sodík a dalí minerály. A k tomu nafta a fosfáty to je znečitěná mořská voda.

Rhyme a Sachsová se střetli pohledem.

Příliv! vykřikli unisono.

Sachsová zvedla noviny otevřené na straně s počasím. Diagram fází Měsíce byl totoný s útrkem nalezeným na místě činu. Pod ním se nacházel graf přílivu a odlivu.

Vrchol přílivu je za čtyřicet minut!

Rhymova tvář se zkroutila znechucením. Nikdy se nevztekal více, ne kdy se vztekal sám na sebe.

Chce obě utopit. Jsou někde v centru pod molem.

Zoufale pohlédl na mapu Manhattanu s pobřeím v délce několika mil.

Sachsová, je čas, aby sis zase zahrála na Formuli 1. Pojedete s Banksem na západ. A ty, Lone, si vezme East Side. Pojede podél South Street k přístavu. A ty, Mele, koukej vypátrat, co je ten zatracený list zač!

Do jeho svěené hlavy pleskla první vlnka.

William Everett otevřel oči a nosem vyfrkl vudypřítomnou vodu. Byla ledově chladná. Cítil, jak se jeho nemocné srdce zoufale snaí pumpovat hřejivou krev do ztuhlého těla.

Málem znovu omdlel, jako kdy mu ten ílenec lámal malíček, pak se znovu probudil a před očima mu prolétly vzpomínky. Vzpomínal na svou enu a z nějakého důvodu také na jejich společné cesty. Navtívili Gizu. Guatemalu. Nepal. Teherán.

Jednou kousek před Pekingem se letadlu společnosti Southeast China Airlines porouchal motor. Evelyn tehdy sklonila hlavu do předepsané polohy a při čekání na smrt bloudila očima po článku v časopise před sebou. Psalo se v něm, e pití horkého čaje po jídle můe být nebezpečné. Později mu o tom vyprávěla v baru Raffles v Singapuru a oba se tomu hystericky smáli tak dlouho, a jim do očí vyrazily slzy.

Vzpomněl si na chladné oči únosce. Na jeho zuby i neforemné rukavice.

Náhle mu v tomhle mokrém hrobě projela paí nesnesitelná bolest a vystřelila mu a k bradě.

Zlomený malíček, nebo infarkt? uvaoval.

Moná obojí.

Zavřel oči a čekal, a bolest ustane. Pak se rozhlédl kolem sebe. Prostor, kde stál připoutaný, se nacházel pod hnijícím molem. Okraj dřevěné stavby se pomalu dostával pod vodu. Úzkou mezerou viděl Everett světla lodí na řece a za ní průmyslovou zónu v Jersey. Voda mu teď sahala a ke krku, a ačkoliv měl strop mola jetě dobrý metr nad hlavou, pouta ho u výe nepustila.

Zlomený prst se opět ozval a Everetta zahltila mučivá bolest. Hlava mu klesla a začal omdlévat, ale voda v nose a následný kael ho opět probraly.

Měsíc si přitáhl vodní hladinu opět o něco blíe k sobě a prostor se s dutým zabubláním naplnil vodou. Rozhostila se tma. Everett si uvědomoval u jen umění vln a vlastní bolestný křik.

Věděl, e je mrtvý, e neudrí hlavu nad mastnou vodní hladinou víc ne pár minut. Zavřel oči a přitiskl obličej na slizký černý kůl.

21

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– rukavice jsou tmavé

– voda po holení = Brut

– vlasy nejsou hnědé

– hluboká jizva na ukazováč.

– sportovní oblečení

– zřejmě má operační základnu

– Broadway a Dvaaosmdesátá, ShopRite Broadway a estadevadesátá, Anderson Foods Greenwich a Bank, ShopRite Druhá ave a Dvaasedmdesátá Třiasedmdesátá, Grocery World Battery park City, J&G’s Emporium 1709 Druhá ave, Anderson Foods Čtyřiatřicátá a Lexington, Food Warehouse Osmá ave a Čtyřiadvacátá, ShopRite Houston a Lafayette, ShopRite está ave a Houston, J&G’s Emporium Greenwich a Franklin,

Grocery World

– stará budova rů. mramor

– lutý taxík

– nový sedan světle edý, stríbrný, béový

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

– jedné oběti říkal ,Hanno’

– zná základy němčiny

– záliba v podzemí

– rozdvojená osobnost

– moná kněz, konzultant, soc. pracovník

– neobvykle selapané boty, hodně čte?

Pořád do centra, Sachsová, zněl Rhymův hlas z vysílačky.

Dupla na plyn véerenka a s blikajícími červenými světly se hnala jako o závod po dálnici na West Side. Chladnokrevně svírala volant a na tachometru měla sto třicet.

Juchů, jásal Jerry Banks.

Odpočítával ulice. Třiadvacátá, Dvacátá, Čtrnáctá

Kdy se řítili skrz Village, vyjel jim z boční uličky do cesty návěs. Ani by lápla na brzdu, strhla Sachsová volant doleva a přes střední ostrůvek se kolem návěsu prohnala jako překákový kůň. Banks jen tie zaklel a řidič návěsu začal zběsile troubit.

Hopla, pronesla Amélie Sachsová, kdy vrátila vůz do původního směru. Upravila si mikrofon a řekla: Opakujte, přeslechla jsem vás.

Rhymův hlas ve sluchátkách zesílil: Ječíte pořád do centra. Aspoň dokud nezjistíme, co znamená ten list.

Jedeme do Battery park City.

Do přílivu zbývá pětadvacet minut, připomenul Banks.

Snad Dellray z toho chlapa vytříská, kam ukryl obě. Mohou ho zatáhnout někam do uličky a domluvit mu pytlem jablek. Nick jí kdysi vysvětloval, jak se kriminálníci získávají pro spolupráci: Pratí ho do břicha pytlem plným jablek. Hrozně to bolí a nenechá to ádné stopy. V mládí si myslela, e policisté nic takového nedělají. Dneska věděla, e je to trochu jinak.

Banks jí poklepal na rameno. Támhle. Samé staré molo.

Shnilé dřevo a plno píny. Straidelná místa.

Se skřípěním pneumatik zastavili a rozběhli se k vodě.

Jste tam, Rhyme?

Povídej, Sachsová. Kde jste?

Na molu severně od Battery park City.

Pravě se mi ozval Lon z East Side. Nic nenael.

Je to beznadějné, řekla Sachsová. Je tu nejmíň dvanáct mol. A pak celá promenáda

Loděruce hasičů

doky

Potřebujem přepadovku.

ádnou nemáme, Sachsová. U nejsou na naí straně.

Dvacet minut do přílivu.

Sachsová přejela očima nábřeí a bezmocně svěsila ramena. S rukou na pistoli vyrazila k řece. Jerry Banks se rozběhl za ní.

Aspoň něco z toho listu vydoluj, Mele. Cokoliv. Improvizuj.

Technik vzhlédl od mikroskopu a přesunul pohled k obrazovce.

Osm tisíc druhů listnaté vegetace na Manhattanu.

Struktura buněk ničemu neodpovídá.

Je starý, vztekal se Rhyme. Jak starý?

Cooper opět pohlédl na list. Je přímo mumifikovaný. Ten má dobrých sto let

no, moná o trochu míň.

Vymřelo něco v posledních sto letech?

Rostliny, co přeijou na Manhattanu, u nikdy nevymřou. Vdycky se někde objeví.

Rhymovi cosi zablesklo v mysli. Téměř si na něco vzpomněl. Tenhle pocit miloval a zároveň nenáviděl. Někdy se po mylence dalo přímo sáhnout. A jindy zcela zmizela a zanechala za sebou jen svíravý pocit ztracené inspirace.

estnáct minut do přílivu.

Co to bylo za mylenku? Snail se ji zachytit, zavřel oči

Molo, uvaoval. Obě je pod molem.

A co dál? Přemýlej!

Molo

lodě

vykládka

náklad.

Vykládání nákladu!

Otevřel oči. Mele, není to nějaká plodina?

A sakra. Já se díval jen na normální rostliny, na plodiny ne.

ukal do klávesruce snad celé hodiny.

Tak co?

Vydr, vydr

Je tu nějaký seznam. Přejel ho očima. Ječmen, kukuřice, oves, peruce, tabák, vojtěka

Tabák! Zkus tabák!

Technik dvakrát klikl myí a na obrazovce se pomalu objevil obrázek.

To je ono!

Světové obchodní centrum, prohlásil Rhyme. Severně odtamtud bývaly tabákové plantáe. Thome, najdi podklady pro mou knihu a vytáhni z nich mapu z roku 1740. A pak chci tu moderní mapu, ve které hledal Bo Haumann. Pověs je vedle sebe na stěnu.

Oetřovatel nael v Rhymových věcech starou mapu a připnul ji na zeď vedle jeho postele. Starobylý plánek jasně zachycoval polohu původní osady i plantáí kolem. Podél řeky, které se tehdy jetě říkalo West River, se rozkládala tři přístavitě. Rhyme přejel pohledem současnou mapu. Plantáe byly samozřejmě pryč, ale jedno oputěné přístavitě se dochovalo i na současné mapě přesně v místě, kde kdysi stávala mola vývozců tabáku.

Rhyme natahoval krk, aby přečetl název nejblií ulice. U chtěl křiknout na Torna, aby mu mapu přidrel blí, kdy vtom zdola zaslechl hlasitou ránu, bouchnutí dveří a řinčení skla.

Thom vyrazil po schodech dolů.

Chci s ním mluvit, ozval se jadrný hlas.

Malý

začal Thom.

ádný moment, ádnou minutku. Ale hned. Kurva. Hned!

Mele, zaeptal Rhyme, zaij někam ty sáčky a vypni přístroje.

Ale

Dělej!

Rhyme prudce zatřásl hlavou a shodil tak z hlavy sluchátka, která dopadla na okraj postele. Kroky na schodech se blíily.

Thom dělal, co mohl, aby návtěvníky zdrel, ale tři federální agenti, z nich dva dreli obrovské zbraně, se zuřivé drali dovnitř.

Mel Cooper, Bůh mu ehnej, během pěti vteřin rozebral elektronový mikroskop a s puntičkářskou pečlivostí chladnokrevně uloil součástky na místo. A ne se agenti vykrábali po schodech nahoru a vstoupili do místnosti, leely u pytlíky s důkazy dávno pod stolem, přikryté výtiskem National Geographics.

Á, Dellray, začal Rhyme. Tak u jsi ho chytil, co?

Proč jsi nám to neřekl?

Co?

e je ten otisk prstu falený.

Nikdo se mě neptal.

Falený? divil se naoko Cooper.

Co o to, otisk byl pravý, pokračoval Rhyme oviálně. Akorát nepatřil pachateli. Ten ná hoík potřeboval k chytání obětí taxík. A tak se seznámil s tím jak se to jmenoval?

Victor Pietrs, zamumlal Dellray a shrnul vekeré informace, které o něm FBI zjistila.

Výborný tah, řekl Rhyme s notnou dávkou obdivu. Vybrat si Srba se záznamem v rejstříku a duevními problémy

Zajímalo by mě, jak dlouho tohohle kandidáta hledal. Ale to je fuk. Ná pachatel 823 zkrátka nebohého pana Pietrse zabil a ukradl mu taxík. A taky mu uřízl prst. Ten si nechal pro případ, e mu začneme dýchat na záda, aby ho potom otiskl na místě činu a svedl nás ze stopy. Řekl bych, e mu to vylo.

Pohlédl na hodiny. Jetě čtrnáct minut.

Jak jsi to věděl?

Dellray se podíval na mapy na stěně, ale díkybohu ho nezaujaly.

Otisk jevil známky dehydratace a vysychání. To tělo muselo vypadat hrozně. A nenali jste ho náhodou ve sklepě? Nemám pravdu? Tam si toti ná chlapec rád schovává oběti.

Dellray si ho nevímal a čmuchal po místnosti jako lovecký pes.

Kam jsi zail nae důkazy?

Důkazy? Já nevím, o čem mluví. Hele, nerozbil jsi mi náhodou dveře? Minule jsi sem vlezl bez klepání a teď jsi rovnou rozkopl dveře, co?

Ví, Lincolne, chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se

To je od tebe lechetné, Frede.

Ale teď se ze vech sil drím, abych ti nerozflákal prdel.

Rhyme se po očku podíval na sluchátka na kraji postele. Děsil se představy, e se z nich ozve Sachsová.

Naval ty důkazy, Rhyme. Pořád si neuvědomuje, e ses ocitl v pěkným průseru.

Thome, řekl pomalu Rhyme. Tady agent Dellray mě tak vylekal, a mi upadla sluchátka od walkmana. Mohl bys mi je zaháknout na postel?

Oetřovatel pochopil. Zvedl sluchátka a zavěsil je Rhymovi vedle hlavy mimo dosah Dellraye.

Díky, řekl Rhyme Thomovi a dodal: Hele, jetě jsem se nekoupal. Myslím, e u je načase, co říká?

Zrovna jsem přemýlel, kdy si na to vzpomene, opáčil Thom s grácií rozeného herce.

Hlaste se, Rhyme. Prokristapána, kde jste?

A pak zaslechla ve sluchátkách hlas. Patřil Thomovi a zněl nabubřele a afektované. Něco tu nehrálo.

Mám novou ínku, chlubil se.

Vypadá dobře, ozval se Rhyme.

Rhyme? vyhrkla Sachsová. Co se, sakra, děje?

Stála sedmnáct dolarů. Měla by být dobrá. Teď tě otočím.

Ozvaly se dalí hlasy, ale Sachsová je nedokázala rozpoznat.

Běela s Banksem podél nábřeí a zírala na stará mola ponořená do edivě hnědé vody řeky Hudson. Pokynula Banksovi, aby zastavil, a snaila se překonat píchání v boku. Plivla do vody a zkouela se pořádně nadechnout.

Ve sluchátkách zaznělo:

jenom chvíli. Musíte nás omluvit, pánové.

pokud vám to nebude vadit, tak tu počkáme.

Mně to vadí, hlásil Rhyme. Copak si nezaslouím trochu soukromí?

Rhyme, slyíte mě? volala zoufale Sachsová. Co se tam děje, sakra?

Ne. Zloději důkazů si ádné soukromí nezaslouí.

Dellray! Je u Rhyma. Tak to je konec. Obě má smůlu.

Chci ty důkazy! vytěkl agent.

Jestli něco dostane, tak akorát psotník z pohledu na chlápka, kterého omývají houbou, Dellrayi.

Banks chtěl něco podotknout. Sachsová ho gestem umlčela, ale ze sluchátek se ozvalo jen nezřetelné zamumlání.

A pak agentův vzteklý výkřik.

A pak opět Rhymův klidný hlas:

vak ví, Dellrayi. Kdysi jsem býval dobrý plavec. Plaval jsem kadý den.

Nemáme u ani deset minut, pitla Sachsová. Vlny tie pleskaly a po řece majestátně proplouvaly dvě lodě.

Dellray opět cosi zamumlal.

Chodíval jsem si zaplavat do řeky Hudson. Jenome tenkrát byla voda mnohem čistí.

Ve sluchátkách cosi zarachotilo.

staré molo. Moje oblíbené u toti dávno zmizelo. Kdysi tam sídlili Hudson Dusters ten gang, slyel jsi o nich? V devadesátých letech minulého století. Severně od dneního Battery park City. Vypadá znuděné. To tě tak unavil pohled na ochablou prdel starého mrzáka? Jetě ne? No tak si poslu. To molo se nacházelo mezi ulicema North Moore a Chambers. Co jsem se tam napotápěl

North Moore a Chambers! vykřikla Sachsová a bleskově se otočila, protoe zaběhli příli daleko na jih. Molo stálo asi tři sta metrů odtud. Sachsová u viděla ústí kanálu, bylo téměř zaplavené přílivem. Kolik času jim jetě zbývá? Asi ádný. Obě u nezachrání.

Strhla si sluchátka a pádila k vozu. Banks se drel za ní.

Umíte plavat? vyhrkla.

Já? Jeden a dva bazény.

Tohle nezvládnou.

Náhle se Sachsová zarazila, otočila se a zírala do liduprázdných ulic.

Voda mu u sahala k nosu.

Malá vlnka pleskla Williamu Everettovi do tváře, právě kdy se nadechl. Ucítil v krku nepříjemně slanou chu, začal se dusit a rozkalal se. Voda mu pronikla a do plic. Pustil se sloupu mola, potopil se, sebral vechny síly, znovu se vynořil a pak se opět potopil.

Ne, Boe, ne

prosím, nenechej mě

Cloumal pouty a kopal kolem sebe, jako by se měl stát zázrak a jeho ochablé svaly je dokázaly roztrhnout.

Smrkal vodu z nosu a v paruce házel hlavou sem a tam. Na okamik si dokázal pročistit plíce. Krční svaly ho pálily, jak se natahoval po stále mení zásobě vzduchu těsně nad obličejem.

Chvíle úlevy.

A pak dalí vlna, o něco vyí.

A bylo po vem.

Nedokázal dále bojovat. Podlehl. Půjde za Evelyn, sbohem, světe

William Everett se vzdal. Ponořil se do pinavé vody plné odpadků a mořských řas.

A pak sebou náhle trhl zděením. Ne, ne

On je zde. Únosce! Vrátil se.

Everett se odrazil ode dna nad hladinu, vykalal vodu a zoufale se snail uniknout. Ten chlap mu svítí oslepujícím světlem přímo do očí a v ruce drí nů.

Ne, ne

Asi mu nestačilo, e ho topí, chce ho raději ubodat. Everett bezmylenkovitě kopl. Ale únosce zmizel pod vodou

a pak cvak a Everett měl volné ruce.

Starý mu zapomněl na slova rozloučení, odrazil se ode dna k hladině, nasál kyselý vzduch a z úst si odtrhl lepicí pásku. Lapal po dechu a vyplivoval odpornou vodu. Hlavou narazil na dubovou ploinu mola a hlasitě se rozesmál: Ach, Boe, Boe, Boe

Vtom se objevila dalí tvář

Byla také v masce, ale tahle maska měla na sobě připevněnou oslňující svítilnu. Oba mui byli v kombinézách, na kterých Everett rozeznal emblém newyorské policie. V ruce nedreli nů, ale típací kletě. Jeden z nich mu vrazil mezi rty hořký gumový náustek a Everett si lokl pořádný douek ivotodárného kyslíku.

Jeden potápěč si přehodil jeho ruku přes rameno a společné plavali k okraji mola.

Zhluboka dýchejte, za minutku jsme venku.

Everett se nadechl a k prasknutí a pak zavřel oči a ponořil se hluboko do vody osvětlené pouze světlem z potápěčovy baterky. Byla to krátká, ale mučivá pou pinavou a páchnoucí vodou.

V jednu chvíli vyklouzl potápěčovi z rukou a oba se na chvíli rozdělili. Ale William Everett si ji dokázal poradit sám. Po takovém dni bylo pár temp v rozvlněné řece Hudson úplnou hračkou.

Původně taxíkem jet nechtěla. Autobus z letitě jí přece bohatě stačí.

Malou Pammy vak zmáhala únava z nedostatku spánku – obě byly vzhůru u od pěti ráno a začala se chovat neklidně. Potřebovala rychle do postele, přikrýt se a spát. Navíc se u Carole nemohla dočkat, a uvidí Manhattan – byla to obyčejná venkovská dívka z amerického Středozápadu, která za celých jedenačtyřicet let nikdy nebyla dál na východě ne v Ohiu a teď umírala nedočkavostí, a poprvé uvidí velký New York.

Vyzvedla si zavazadla a vydala se k východu. Zkontrolovala, jestli mají vechno, s čím odpoledne odjely z domu Kate a Eddieho.

Pammy, medvídek, kabelka, deka, kufr, lutý batůek.

Vechno souhlasilo.

Přátelé ji před městem varovali. Oberou tě tam, strail ji Eddie. Zloději kabelek, kapsáři.

A nenech se zlákat těma, co hrají na ulicích karty, dodala mateřsky Kate.

Vdy nehraju karty ani doma, připomněla jí Carole a rozesmála se. Proč bych je měla začít hrát zrovna v ulicích Manhattanu?

Přesto vak oceňovala jejich starostlivost. Vdy je koneckonců jen vdova, která se s tříletým dítětem vydává na konferenci OSN do města s nejvyí kriminalitou na světě – bude tam více cizinců a vůbec více lidí, ne kdy pohromadě viděla.

Nala telefonní automat a zavolala do hotelu, aby si ověřila rezervaci. Recepční potvrdil, e pokoj u na ně čeká. Za tři čtvrtě hodiny by měly dorazit.

Proly automatickými dveřmi a do tváří je udeřil sálající letní vzduch. Carole se zaraeně rozhlédla kolem. Jednou rukou pevně chytila Pammy a druhou kufr. Těký lutý baůek si hodila přes rameno.

Zařadila se do fronty lidí, kteří čekali na taxi.

Na protějí straně nad dálnicí zahlédla obrovský billboard s nápisem Vítejte, delegáti OSN! Po umělecké stránce byl plakát hrozný, ale přesto na něj hodnou chvíli zírala: jeden z muů na plakátu toti vypadal jako Ronnie.

Jistý čas po manelové smrti před dvěma lety jí ho připomínalo téměř ve. Kdykoliv projela okolo restaurace McDonalďs, vzpomněla si, jak rád si tam dával Big Mac. Filmoví herci, kteří vůbec nevypadali jako její pohledný na jeka ostříhaný manel, někdy pokyvovali hlavou přesně jako on. A kdykoliv zahlédla reklamu na sekačky, vybavila si, jak rád u nich doma v Arlington Heights udroval malý trávník.

A pak se obvykle objevily slzy. A ona se znovu vrátila k účinnému prozacu a dalím sedativům. Celý týden jednou proleela v posteli a jen neochotně přijala od Kate nabídku, aby u ní s Eddiem strávila den. Nebo týden. Nebo měsíc.

Ale teď u na slzy nebyl čas. Přijela sem, aby se opět vrhla do ivota. Bolest byla překonána.

Pohodila hustými katanovými vlasy, které se jí lepily na ramena. Postrkovala Pammy před sebou a nohou posunovala kufr. Fronta se postupně zmenovala. Rozhlíela se kolem a snaila se zahlédnout obrysy Manhattanu. Neviděla vak nic jiného ne provoz na silnici, ocasy letadel a moře lidí, taxíků a aut. Oblaka páry stoupala z kanálů jako ílení duchové a noční obloha byla černá a zároveň mlhavě naloutlá.

Za chviličku uvidí město. Doufala, e Pammy je u dost stará na to, aby si první pohled na New York zapamatovala.

Jak se ti líbí nae dobrodruství, miláčku?

Dobrodruství. Já mám ráda dobrodruství. Chtěla bych se trochu napít. Prosím.

Prosím

Nové slovíčko. Tahle tříletá holčička se u učí hrát na správnou strunu. Carole se zasmála.

Za chviličku.

Konečně před nimi zastavil taxík. Kufr se s cvaknutím otevřel a Carole do něj vloila zavazadla. Nastoupila s Pammy dozadu a zabouchla dveře.

Pammy, medvídek, kabelka

.

Kam to bude? zeptal se řidič a Carole mu přes sklo sdělila jméno a adresu hotelu.

Taxík se zařadil do ňůry aut. Carole se uvelebila na sedadle a Pammy si poloila na klín.

Pojedeme kolem OSN? křičela na taxikáře.

Mu za volantem vak právě přejíděl do jiného pruhu a zřejmě ji neslyel.

Přijela jsem na konferenci, vysvětlovala. Na konferenci OSN.

Stále ádná odpověď.

Uvaovala, zda mu nemá problémy s angličtinou. Kate ji varovala, e taxikáři v New Yorku jsou vichni cizinci. (Berou práci Američanům, bručel Eddie. koda mluvit,) A navíc řidiče přes přepáku ani pořádně neviděla.

Třeba se mu jen nechce mluvit.

Vjeli na jinou dálnici a náhle se před nimi objevila rozeklaná silueta Manhattanu. Něco úasného. Jako krystaly, které Kate s Eddiem sbírali. Obří shluk namodralých, zlatavých a stříbřitých budov uprostřed ostrova a nalevo od nich dalí. Město bylo mnohem větí ne vechno, co Carole v ivotě viděla. Na chvíli jí ostrov připadal jako mohutná zaoceánská lod.

Podívej, Pammy, támhle jedeme. Taková nááádhera!

Po chvíli výhled zmizel, kdy řidič zabočil a sjel z dálruce. Projíděli teď rozpálenými oputěnými ulicemi s černými cihlovými domy po stranách.

Carole se nahnula dopředu: Opravdu se tudy jede do města?

Opět ádná odpověď.

Zabouchala na plexisklo. Opravdu jedete správně? Odpovězte mi. Odpovězte!

Maminko, co je? vyzvídala Pammy a začala poplakávat.

Kam jedete? křičela Carole.

Taxikář vak pokračoval v jízdě naprosto uvolněně zastavoval na červenou a nikdy nepřekročil povolenou rychlost. A i kdy zatáčel na prázdné parkovitě za temnou oputěnou továrnou, dal si záleet, aby řádně zařadil směrovku.

Ach ne

ne!

4.

Mu si natáhl kuklu a vystoupil z auta. Přeel k zadním dveřím a chystal se je otevřít. Náhle vak zaváhal a ruka mu klesla. Naklonil se tváří k oknu a zaukal na sklo. Jednou, dvakrát, třikrát. Jako by chtěl v pavilonu plazů přilákat jetěrky. Jetě drahnou chvíli na matku s dcerou civěl a pak otevřel dveře.

22

Jak jsi to dokázala, Sachsová?

Stála u čpící vody řeky Hudson a vysvětlovala do mikrofonu:

Vzpomněla jsem si, e u Battery parku mají stanici hasiči. Okamitě sebrali dva potápěče a do tří minut byli u mola. Kdybyste viděl, jak ten člun pádil! S takovým bych se taky ráda projela.

Rhyme jí na oplátku vysvětlil pachatelův trik s taxikářem bez prstu.

Zkurvysyn! mlaskla znechuceně. Zase nás převez.

Ne vechny, připomněl jí nesměle Rhyme.

Take Dellray u ví, e jsem sbalila ty důkazy. Hledá mě?

Říkal, e se vrací do budovy FBI. Nejspí se chce rozhodnout, kterého z nás zakrtí dřív. Jak vypadá místo činu, Sachsová?

Dost patně, hlásila. Zaparkoval na těrku

Take bez otisků nohou.

A nejen to. Vybral si místo, které je během přílivu pod vodou.

Á sakra, zamumlal Rhyme. Take ádné stopy, ádné otisky, nic. Jak je na tom obě?

Nijak dobře. Ten mu je podchlazený a má zlomený prst. Navíc měl problémy se srdcem. Den nebo dva si ho nechají v nemocnici.

Je schopen vypovídat?

Amélie přela k Banksovi, který právě Williama Everetta vyslýchal.

Moc velký nebyl, řekl mu věcné a pečlivě zkoumal dlahu, kterou mu doktor přikládal k ruce. A taky to nebyl ádný svalovec. Ale byl silnějí ne já. Chytil jsem ho za krk, ale on mě prostě odstrčil.

Můete ho popsat? zeptal se Banks.

Everett si vzpomněl na tmavé oblečení a kuklu. Více si nepamatoval.

Měl bych vám říct jetě jednu věc, vzpomněl si a zvedl obvázanou ruku. Děsně se rozzuřil. Kdy jsem ho chytil, vůbec jsem nad tím nepřemýlel prostě jsem zpanikařil. Jenome potom ho posedl nějaký amok. A v tom okamiku mi zlomil prst.

Zřejmé odveta, zamyslel se Banks.

Asi. Ale to by na tom nebylo tak divné.

A co tedy?

Divné bylo, e to poslouchal.

Mladý detektiv přestal psát a pohlédl na Sachsovou.

Dal si mou ruku k uchu a ohýbal mi malíček tak dlouho, a se zlomil. Pozorně to poslouchal. A očividně se mu to líbilo.

Slyel jste to, Rhyme?

Ano. Thom to vechno zapsal. Zatím nevím, co to znamená. Musíme o tom vem jetě přemýlet. Nali jste dalí vodítka?

Jetě ne.

Udělej rot, Sachsová. A vezmi oběti

aty? U jsem ho poádala. Já

Rhyme, jste v pořádku? zeptala se polekaně, kdy se ve sluchátkách ozval kael.

Zvuk na chvíli vypadl. Jste tam, Rhyme? Je vechno v pořádku?

To nic, ozval se opět. Tak u bě. Projdi rot.

Svítila si halogenovou svítilnou a pomalu procházela místo činu. Bylo to skličující. Vdy on tady byl. Procházel se po těrku snad metr od ní. Jene i kdyby tady náhodou nějaké stopy neuváeně zanechal, pak se nacházely několik centimetrů pod kalnou vodou. Sachsová přesto místo činu pomalu pročesala. Tam a zpátky.

Nic tu nevidím. Stopy i vodítka mohl vzít příliv.

Ne, je dost chytrý na to, aby vzal příliv v úvahu. Vodítka budou někde na břehu.

Mám nápad, vydechla. Přijeďte sem.

Coe?

Projdete rot se mnou, Rhyme.

Ticho.

Rhyme, slyíte mě?

To mluví se mnou? zeptal se.

Hele, moná jako De Niro vypadáte, ale rozhodně jste horí herec. Myslíte, e nepoznám scénu z Taxikáře?

Rhyme se nezasmál, jen řekl: Ale tam se říká: ,To se dívá na mě?’ A ne: ,To mluví se mnou?’

Sachsová se vak nenechala odradit: Přijedte. Pomůete mi ohledat místo činu.

U rozpínám křídla. Anebo ne, mám lepí nápad přesunu se tam pomocí telepatie.

Přestaňte si délat legraci. Myslím to váně.

Potřebujeme vás. Nemůu tu ádné vodítko najít.

Jsou tam. Musí se prostě víc snait.

U jsem prola celý rot dvakrát.

V tom případe sis vymezila moc malou plochu. Roziř ji o pár metrů a projdi znova. Nae osmsetdvacettrojka jetě určitě neskončila. Ani zdaleka ne.

Vy to zamlouváte. Chci, abyste přijel a pomohl mi.

A jak? zeptal se Rhyme. Jak ti mám pomoct?

Měla jsem přítele, který měl handicap, začala. A ten

Chce říct, e to byl mrzák, opravil ji Rhyme. Klidně, ale rozhodně.

Oetřovatel ho kadé ráno posadil na vozík, pokračovala, a jezdil s ním po celém městě. Do kina, do

Tyhle vozíky, přeruil ji Rhyme dutým hlasem, pro mě bohuel nejsou.

Přestala mluvit.

Vechno je to v povaze mého zranění. Sezení na vozíku by pro mě mohlo být nebezpečné. Mohlo by- zaváhal se mi přihorit.

Omlouvám se. To jsem nevěděla.

No jasně. Nevěděla, řekl po chvíli.

Tak tohle podělala. Ach jo.

Rhyme ovem nejevil ádné známky pohorení. Jeho hlas zněl i nadále jasně a nevzrueně.

Poslouchej, musí pátrat dál. Pachatel chtěl být zřejmě trochu rafinovanějí, ale určitě to půjde

Hele, mám nápad. Miluje podzemí, e? Třeba ty věci zasypal.

Rozhlédla se po místě činu.

Moná tamhle

Do očí jí padla hromádka půdy a listí ve vysoké trávě poblí těrku. Hromádka vypadala nepřirozeně; byla a příli úhledná.

Sachsová k ní podřepla, sklonila hlavu a tukou začala odstraňovat listí.

Pootočila hlavu doleva a zjistila, e se dívá do otevřené tlamy s vyceněnými zuby

Pane na nebi, vyjekla, zakopla, upadla na zadek a snaila se vytrhnout pistoli z pouzdra.

Ne

Jsi v pořádku? křičel Rhyme.

Sachsová popadla pistoli a roztřesenýma rukama se snaila zamířit přesně na cíl. V tu chvíli se za ní přihnal Jerry Banks. V ruce drel zbraň. Zastavil se. Amélie vstala a jetě jednou pohlédla na tu hroznou věc před sebou.

Člověče, zaeptal Banks.

Je to had no, spí hadí kostra, hlásila Sachsová Rhymovi. Chřestý. Do prdele práce. Schovala pistoli do pouzdra. Je připevněný k prkýnku.

Had? Zajímavé. Rhyme se zdál být unesen.

Jo, váně je to zajímavé, zamumlala, natáhla si gumové rukavice a zvedla kotouč svinutých kostí. Otočila podstavec. Metamorphosis.

Coe?

Čtu títek vespodu. Zřejmě je to jméno obchodu. Broadway 604.

Polu na to Laurela s Hardym. Co tam má dál? Jaké dalí vodítko?

Dalí vodítka leela v plátěném pytlíku pod hadem. Sachsová se s buícím srdcem sehnula a nahlédla do pytlíku.

Krabička sirek, hlásila.

Fajn, moná chce zaloit poár. Je na nich nálepka?

Ne. Ale je tu nějaká mouha. Podobá se to vazelíně. Jene to smrdí.

Výborně, Sachsová kdy si nejse jistá, vdycky si k důkazu přičichni. Ale zkus mi to popsat přesněji.

Sehnula se jetě víc. Fuj!

To není moc přesné.

Moná síra.

Mohl by to být dusičitan. Nějaká výbunina. Třeba tovex. Je ta mouha modrá?

Ne, spí mléčně bílá.

I kdyby lo o výbuninu, bude určité sekundární. Ty jsou stabilní. Co tam má dál?

Kus papíru. Něco na něm je.

Ale co, Sachsová? Jméno, adresa, email?

Asi je to vytrené z časopisu. Malá černobílá fotografie. Vypadá to jako část budovy, ale nedá se poznat které. A dole pod tím je datum: dvacátý květen 1906.

Take dvacet, pět, nula est. Moná jde o nějaký kód. Nebo o adresu. Musím se nad tím zamyslet. Jetě něco?

Ne.

Zaslechla, jak vzdychl.

No dobrá, tak se vra, Sachsová. Kolik je vůbec hodin? Boe, u je skoro jedna. Takhle dlouho vzhůru jsem nebyl celý léta. Vrate se a mrknem se na to.

Ze vech částí Manhattanu se postupem času nejméně změnila Lower East Side.

I tak ale v téhle čtvrti spousta věcí patřila minulosti: pastviny, rezidence Johna Hancocka a bývalých vládních činitelů nebo velké sladkovodní jezero Der Kolek (kterému se později příhodné začalo říkat The Collect, protoe jeho odporně pinavá voda skutečné silně připomínala jímku). A také smutně proslulá čtvr Five Points, počátkem devatenáctého století nejnebezpečnějí místo na Zemi, v jeho jednotlivých osadách bylo ročně spácháno na dvě stě a tři sta vrad.

Tisíce starých budov se vak zachovaly dodnes. Tyhle stavby z devatenáctého století, budovy z dob koloniální éry a federalistické cihlové domy s barokními halami, se mísily s egyptským stylem veřejných budov vystavených na příkaz zkorumpovaného kongresmana Fernanda Wooda. Některé budovy byly oputěné; jejich fasády zarostly býlím a výhonky odolných rostlin rozpraskaly i podlahy. Jiné domy vak ily čilým ruchem: zasvěcený člověk zde mohl najít tajné dílny, Minskyho kabaret i sídlo proslulé Gomorry idovské mafie. Čtvr, ve které sídlí podobné instituce, nevymírá snadno.

A právě tudy nyní projíděl Sběratel kostí s hubenou enou a její malou dcerkou.

S vědomím, e stráníci jsou mu v patách, se po Jamesi Schneiderovi opět slehla zem jako po hadu, kterým ve skutečnosti byl. Tvrdí se, e útočitěm se mu stala sklepení nájemních domů, kde mohl neruené trávit celé měsíce.

Cestou k domovu neviděl Sběratel kostí kolem sebe Manhattan konce dvacátého století s korejskými obchůdky, půjčovnami pornofilmů a prázdnými butiky nýbr vysněný svět muů s buřinkami a en v ustivých krinolínách, kteří se procházejí po ulicích plných koňských povozů.

Tak nezdolná vak byla jeho mrzká touha zaloit novou sbírku, e ho brzy vyhnala z brlohu a vstoupila do ivota jiného počestného občana. Tentokráte se jím stal mladý mu, jen nedávno přijel do města za účelem studia na místní univerzitě.

Sběratel kostí projíděl notoricky známým Eighteenth Ward, kde se kdysi v hrstce zatuchlých domů tísnilo na padesát tisíc lidí. Kdy lidé mluvili o devatenáctém století, větinou se jim vybavil hnědavý nádech starodávných fotografií. Starý Manhattan vak ve skutečnosti míval barvu kamene. Vzhledem k vudypřítomnému kouři z komínů a astronomické ceně omítek tehdy celé město hrálo různými odstíny edé a luté.

Schneider u chtěl mladíka udeřit, kdy konečně zasáhla těstěna a seslala na místo činu dva náhodně procházející stráníky. Ti Schneidera okamitě poznali a rozpoutala se honička. Vrah prchal na východ přes architektonický zázrak jménem Manhattanský most, dokončený dva roky před oněmi událostmi v roce 1909. Uprostřed se vak zarazil, nebo od Brooklynu se k němu blíili dalí tři stráníci, kteří zaslechli poplané pískání a výstřely z pistolí svých manhattanských kolegů.

Neozbrojený Schneider se vyplhal na konstrukci mostu, a zatímco ho představitelé zákona obklíčili, zahrnoval je slovními výpady a obviněními, e mu zničili ivot. Jeho slova byla stále ílenějí. Jeden ze stráníků se k němu přiblíil avak Schneider bez váhání skočil do řeky. O týden později bylo jeho tělo nalezeno na břehu Welfare Island, poblí Hell Gate. Z těla vak mnoho nezbylo, nebo krabi i elvy vykonali své a ohlodali Schneiderovy ostatky a ke kostem, které sám tak posedle miloval.

Taxík zabočil do oputěné dláděné ulice East Van Brevoort a zaparkoval před domem. Sběratel kostí zkontroloval dvě pinavé nitě, které natáhl dole přede dveřmi, aby se ujistil, e v jeho bytě nikdo nebyl. Náhle ho vylekal jakýsi pohyb a hrdelní vrčení psů. Měli luté oči, hnědé zuby a těla poseta jizvami a boláky. Sběratel kostí sáhl pro pistoli, ale psi se rychle otočili a se těkáním vyrazili do uličky honit kočku nebo krysu.

Ulice byla liduprázdná. Sběratel kostí odemkl dveře od garáe, zajel do ní s taxíkem a zaparkoval vedle svého fordu Taurus.

Po padouchové smrti detektivové zajistili a pečlivé prozkoumali celou pozůstalost. Jeho deník prozradil, e Schneider zavradil celkem osm ctihodných občanů města. Sníil se dokonce i k hanobení hrobů, nebo na svých stránkách (pokud se jim dalo věřit) se přiznal, e zneuctil hned několik míst posledního odpočinku po celém městě. ádná obět se vůči němu nijak neprovinila lo o bezúhonné, pracovité a nevinné občany. Přesto ničema necítil ani petku viny. Vskutku, ke svým činům byl, jak se zdá, dohnán ílenou představou, e obětem poskytuje laskavost.

Sběratel kostí se zarazil a otřel si pot z čela. Kukla ho nepříjemné svědila. Vytáhl enu i její dceru z kufru a odvlekl je do garáe. ena byla silná a srdnatě bojovala. Nakonec se mu vak podařilo nasadit oběma pouta.

Ty hajzle! zavyla ena. Neodvauj se dotknout mé dcery! Jestli se jí dotkne, tak té zabiju!

Pevně jí stiskl hruď a přelepil ústa páskou. Toté provedl i děvčátku.

Maso chřadne a slábne, psal zlosyn nelítostnou, leč pevnou rukou, ale kost je nejsilnějí částí těla. A i kdy masem můeme být staří, kostmi zůstáváme navdy mladí. Můj cit byl vzneený a nemohu se vyrovnat s tím, e se mu kdokoli mohl postavit. Vzdyt těm vem jsem prokázal velikou laskavost. Jsou teď nesmrtelní. Já je osvobodil. A na kost.

Sběratel kostí odvlekl své oběti do sklepa, kde je drsně přitiskl k podlaze. Nato přivázal enina pouta provazem ke stěně a vrátil se nahoru.

Vytáhl z auta lutý baůek, kabelku i kufr a odnesl je do hlavní místnosti v budově. Chystal se je odhodit do kouta, ale z nějakého záhadného důvodu ho právě tito zajatci začali zajímat. Posadil se před obraz řezníka, který drel v jedné ruce nů a v druhé kus hovězího, a přečetl si visačku na kufru. Carole Ganzová. Carole s e na konci. Proč tam má písmeno navíc? divil se. V kufru nenael nic ne oblečení, a tak se vrhl na baůek, ve kterém brzy nalezl peníze. Muselo tam být nejméně čtyři a pět tisíc. Opatrně je uloil zpátky.

Z baůku pak vysypal snad deset hraček: panenku, vodové barvy, krabičku plastelíny a nějakou skládanku. Byl zde taky docela drahý discman, asi est cédéček a cestovní radiobudík. A několik fotografií.

Sběratel kostí si je dost dlouho prohlíel. Byly to fotky Carole a její malé dcery. Na větině fotografií vypadala ena zadumaně a jen na několika se tvářila astněji. I kdy měla Carole snubní prstýnek, na ádné fotce nebyl její manel místo něho se na fotografiích objevoval jakýsi pár statná ena ve staromódních atech a vousatý pleatějící mu ve flanelové koili.

Sběratel kostí se dlouze zadíval na portrét malé holčičky.

Osud nebohé Maggie O’Connorové, této sotva osmileté dívenky, byl obzvlátě smutný. Vskutku neastnou náhodou, spekulovala policie, se dostala do cesty Jamesu Schneiderovi, který právě odstraňoval jednu ze svých obětí.

Děvče bydlelo v nechvalně známé čtvrti Hell’s Kitchen a lo si právě utrhnout trochu íní z těl mrtvých koňů, kteří se v této chudobné čtvrti vude povalovali. Vplétání koňských íní do náramků a prstýnků patřilo mezi oblíbené dětské kratochvíle a byla to té jediná ozdůbka, kterou se tito uboáci mohli pochlubit.

Kůe a kost, kůe a kost.

Odloil fotografii na stůl vedle malé hromádky kostí, které opracovával celé dopoledne. Část jich dokonce ukradl v obchodě, kde objevil kostru hada.

Předpokládá se, e Schneider nalezl malifkou Maggie nedaleko svého doupěte pravděpodobně se stala svědkem hrůzné vrady jedné oběti. Zda z ní ivot vyprchal rychle či pomalu, se můeme jen dohadovat. Na rozdíl od dalích obětí, jejich pozůstatky byly nakonec objeveny, tělo křehké a copaté Maggie O’Connorové ji nikdo více nespatřil.

Sběratel kostí seel do sklepa.

Odtrhl matce pásku z úst. Zalapala po dechu a z očí jí sálal vztek. Co chcete? vytěkla. Co?

Nebyla sice hubená jako Esther, ale do tlusté Hanny Goldschmidtové měla bohudík velmi daleko. Tak hluboce chápal její dui. Ta úzká čelist a ta nádherná klíční kost. A ten soubor pánevních kostí rýsující se přes tenkou modrou sukénku ilium, ischium, pubis. Jména připomínající římské bohy.

Holčička sebou zavrtěla. Sehnul se a pohladil ji po hlavě. Lebka není jediným kusem kosti, ale srůstá celkem z osmi různých kostí. Dotkl se dívčiny týlní kosti a temenních kostí na vrcholu lebky. A pak dvou oblíbených kostí kolem očních důlků kosti klínové a kosti čichové.

Nechte toho! zaječela vztekle Carole. Nesahejte na ni!

Pst, řekl a přidrel si ukazováček v rukavici před ústy. Jetě jednou se podíval na holčičku. Plakala a tiskla se k matce.

Maggie O’Connorová, konejil ji a zkoumal rysy její tváře. Moje malá Maggie.

ena na něj upřela pronikavý pohled.

Bylas ve patnou dobu na patném místě, děvče. Při čempak jsi mě viděla?

Mladá v kostech.

O čem to mluvíte? zaeptala Carole.

Obrátil k ní pozornost.

Sběratele kostí vdy zajímala podoba matky Maggie O’Connorové.

Kde má manela?

Je mrtvý! vykřikla. Pohlédla na holčičku a řekla jemněji: Zabili ho před dvěma lety. Puste alespoň moji dcerku. Nemůe o vás nikomu nic vyzradit. Posloucháte vůbec

co vám říkám? Co to děláte?

Chytil ji za spoutané ruce a nadzvedl je.

Prohmatával jí záprstní kůstky. Osahával články prstů. Svíral kosti.

Ne, nedělejte to. Nelíbí se mi to. Prosím! začala panikařit.

Přestal se ovládat a trápilo ho to. Protoe pokud měl se svými plány a oběmi uspět, musel potlačit vzrůstající váeň. Jene ílenství ho hnalo dál a dál do minulosti a mísilo mu ji s přítomností.

Předtím a potom

Potřeboval vekerou inteligenci a lstivost, aby dokončil započaté dílo.

A přesto

přesto

Byla tak hubená, tak lachovitá. Zavřel oči a představoval si, jak noem přejídí po holenní kosti a rozeznívá ji jako starodávné housle.

Dech se mu zrychlil a stékaly z něj proudy potu.

Kdy nakonec otevřel oči, zjistil, e se dívá na její sandály. Ve sbírce mu scházely kosti z chodidla v dobrém stavu. Bezdomovci, na které se v poslední době zaměřil, větinou trpěli křivicí nebo osteoporózou a jejich prsty byly znetvořeny patně padnoucí obuví.

Uzavřu s tebou dohodu, slyel sám sebe.

Pohlédla na dceru a přitáhla si ji těsněji k sobě.

Nechám tě odejít, kdy mi něco dovolí.

A co? zaeptala Carole.

Abych ti stáhl kůi.

Zamrkala.

Udělej to pro mě, eptal. Prosím. Z nohy. Jenom z jedné. Jestli mi to dovolí, nechám tě jít.

Coe

?

A na kost.

Zděeně zírala. Polkla.

Proč jí na té noze tak záleí? pomyslel si. Vdy ji má zcela ve své moci i se vemi kostmi. A přesto se od vech ostatních obětí něčím lií.

Odloil pistoli a vytáhl z kapsy nů. Otevřel ho s děsivým cvaknutím.

Carole se nehýbala, jen očima sjela k holčičce. A pak zpět na mue.

A necháte nás jít?

Přikývl. Nic tím neriskuji. Moji tvář jste neviděly a nevíte ani, kde jste.

Chvíli rozvaovala. Rozhlédla se po sklepě a cosi zamumlala. Zřejmě jméno, pomyslel si. Ron nebo Rob.

A pak se na něj upřeně podívala a vtiskla mu nohy do rukou. Sběratel kostí jí sundal pravou botu.

Chytil ji za palec a promnul prsty.

Odvrátila se a lachy na krku jí krásné vystoupily. V očekávání bolesti pevně sevřela oči. Sběratel kostí laskal kůi čepelí.

A pak nů pevné uchopil.

Nadechla se a jemně zasténala. Tak dělejte, pitla, objala dceru a odvrátila jí hlavu.

Sběratel kostí si ji představil v oblečení z viktoriánské doby, v krinolíně s černou krajkou. Viděl, jak se procházejí po Páté avenue, jak malá Maggie v krajkovém oblečení poskakuje za nimi, jak přecházejí Canal Bridge.

Tehdy a teď

Opřel pičku noe o klenbu chodidla.

Mami! vyjekla Pammy, které se podařilo odtrhnout lepicí pásku.

Cosi se v něm hnulo. Na chvíli ho zalila vlna znechucení nad sebou samým, nad tím, co činí.

Ne! Nemůe to udělat. Jí ne. Esther nebo Hanně ano. Nebo kterékoliv dalí. Ale téhle ne.

Sběratel kostí smutné zavrtěl hlavou a hřbetem ruky přejel Carole po tváři. Opět jí zalepil ústa a přeřízl provaz, který jí stahoval nohy.

Tak pojď, zamumlal.

Zoufale sebou zmítala, ale on jí pevně sevřel hlavu, stiskl nos a počkal, a omdlí. Potom si ji přehodil přes ramena a vyel po schodech nahoru. Dával si dobrý pozor. Nerad by tuhle věc upustil. Jen jedenkrát se zastavil a pohlédl dolů na copatou Maggie OxConnorovou, která seděla v prachu a vyděenýma očima ho sledovala.

23

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– rukavice jsou tmavé

– voda po holení = Brut

– vlasy nejsou hnědé

– hluboká jizva na ukazováč.

– sportovní oblečení

– zřejmě má operační základnu

– Broadway a Dvaaosmdesátá, ShopRite Broadway a estadevadesátá, Anderson Foods Greenwich a Bank, ShopRite Druhá ave a Dvaasedmdesátá Třiasedmdesátá, Grocery World Battery park City, J&G’s Emporium 1709 Druhá ave, Anderson Foods Čtyřiatřicátá a Lexington, Food Warehouse Osmá ave a Čtyřiadvacátá, ShopRite Houston a Lafayette, ShopRite está ave a Houston, J&G’s Emporium Greenwich a Franklin,

Grocery World

– stará budova rů. mramor

– lutý taxík

– nový sedan světle edý, stríbrný, béový

– auto z půjčovny, pravděpodob. kradené

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

– jedné oběti říkal ,Hanno’

– zná základy němčiny

– záliba v podzemí

– rozdvojená osobnost

– moná kněz, konzultant, soc. pracovník

– neobvykle selapané boty, hodně čte?

– poslouchal jak oběti láme kost

Oba dva chytil před Rhymovým domem.

Rychle jako had, kterého Jerry Banks přinesl v sáčku jako suvenýr ze Santa Fe.

Dellray a dva agenti vystoupili ze stínu a Dellray nenuceně řekl: Mám pro vás novinku, drahoukové. Jste zatčeni za kráde důkazů v majetku federální vlády.

Lincoln Rhyme se mýlil. Dellray se rozhodně nevrátil do budovy FBI, ale čekal tu na Rhymovu pravou a levou ruku.

Banks protočil panenky. Uklidněte se Dellrayi. Zachránili jsme obě.

No, to jste udělali moc dobře, hoánku. Protoe kdyby ne, hodíme vám na krk zabití.

Ale tu obě jsme zachránili my, řekla Sachsová. A ne vy!

Díky za připomenutí, policistko. A teď ruce k sobě.

Přestaňte s tou habaďůrou!

Spoutejte dámu, pokynul Chameleón teatrálně agentovi po boku.

Nali jsme nové vodítko, agente Dellrayi, nedala se Amélie. Ten chlap má dalí obě. A já nevím, kolik nám zbývá času.

A pozvěte na ná dýchánek i toho mladíčka, pohodil Dellray hlavou k Banksovi, který si právě měřil pohledem federální agentku a přemýlel, jestli by ji přemohl.

Ne, ne, ne. O tom ani neuvauj, předeel ho Dellray.

Banks znechuceně předpail.

Vzteklá Sachsová se na agenta ledově usmála: Jakpak se vám vydařil výlet na Morningside Heights?

Ten chlap zabil taxikáře. A nai chlapci se vrtají v jeho domě jako mouchy v hovně.

To je taky jediné, co tam najdou, odsekla Amélie. Tenhle pachatel zná procedury na místě činu líp ne vy nebo já.

Bereme ji k nám, oznámil Dellray a kývl směrem k Sachsové, která se zaklebila bolestí, kdy se jí pouta zařízla do zápěstí.

Můeme zachránit i dalí obě. Pokud budete

A víte, co můete vy, policistko Sachsová? Zkuste uhodnout. Máte právo nevypovídat. Cokoliv od této chvíle

Tak dost, ozval se hlas za nimi.

Amélie se otočila a zahlédla Jima Pollinga, který se hnal po chodníku v pomačkaných kalhotách a tmavé sportovní koili. Zdálo se, e někde usnul oblečený, ačkoliv jeho strhaná tvář prozrazovala, e nespal několik dní. Na bradě měl jednodenní strnitě a vlasy připomínaly ptačí hnízdo.

Dellray znepokojené zamrkal. Tenhle policista ho nezneklidňoval tolik jako vysoká postava prokurátora jiního okrsku za ním. A vedle jetě zvlátní agent Perkins.

To stačí, Frede. Pus je, spustil prokurátor.

Chameleón zaprotestoval barytonem moderátora soukromého rádia: Ukradla nám důkazy, pane. Ona

Jen jsem urychlovala jejich analýzu, bránila se Sachsová.

Poslyte

začal Dellray.

Ne, zarazil ho Polling, který se u plně ovládal. ádné návaly zlosti. Ne, my poslouchat nebudeme. Otočil se na Sachsovou a vytěkl: A vy se nesnate být vtipná.

Ano, pane. Promiňte.

Zástupce se obrátil na Dellraye: Frede, učinil jsi rozhodnutí, které bylo nesprávné. To je holý fakt.

Byla to dobrá stopa, hájil se Dellray.

Chápu, ale přesto měníme směr vyetřování, pokračoval prokurátor.

Zvlátní agent Perkins se přidal: Situaci jsme konzultovali s psychology a éfem. Rozhodli, e dalí vyetřování se povede směrem, který zvolili detektivové Rhyme a Sellitto.

Ale já měl zprávy od informátora, e se něco chystá na letiti.

Řeknu ti to takhle, Frede, utrousil státní zástupce sue. A jsou motivy toho sráče jakékoliv, oběti zachránil Rhymův tým.

Dellray sevřel ruce v pěst a pak je zase rozevřel. Toho si nesmírně váím, pane. Ale

Agente Dellrayi, hovoříme o rozhodnutí, které ji bylo učiněno.

V Dellrayové obličeji tak energickém při řízení týmu ve federální budově se náhle objevil střízlivý a rezervovaný výraz. Hejskovská póza byla náhle tatam.

Ano, pane.

Poslední obě by zemřela, nebýt detektiva Sachsové, dodal prokurátor.

Policistky Sachsové, upřesnila Amélie. Ale hlavní zásluhu na tom má Lincoln Rhyme. Já mu jen dělala poslíčka, jestli se to tak dá říct.

Případ se vrací zpátky městu, oznájnil prokurátor. FBI pokračuje v řízení protiterorisrické operace s redukovaným počtem agentů. Ve, co FBI ve věci tohoto případu vypátrá, bude předáno detektivům Sellittovi a Rhymovi. A ty, Dellrayi, jim dá kdykoliv k dispozici poadovaný počet agentů za účelem průzkumu terénu nebo záchrany rukojmích. Anebo za jakýmkoliv jiným účelem. Je to jasné?

Ano, pane.

Fajn. Nechtěl bys u těm dvěma sundat pouta?

Dellray posluně odemkl pouta, strčil si je do kapsy a odoural se k velké dodávce zaparkované opodál.

Kdy Sachsová zvedala sáček s vodítky, vimla si, e agent stojí sám ve světle lampy a ukazováčkem si hladí cigaretu za uchem. Na zlomek vteřiny pocítila k pokořenému agentovi sympatie, ale pak u zmizela v domě Lincolna Rhyma a po dvou schodech vyběhla s chřestýem v ruce za Jerry Banksem.

U jsem na to přiel. No, skoro.

Sachsová vela do místnosti právě ve chvíli, kdy Rhyme pronesl tuhle větu. Zdálo se, e je se sebou spokojen.

Na vechno a na toho chřestýe a vazelínu.

Sachsová podala Melu Cooperovi nové důkazy. Místnost se opět změnila v laboratoř a vechny stoly byly opět pokryty ampulkami, kádinkami, krabičkami a různými přístroji. Vybavení se sice nedalo srovnat s laboratořemi v budově FBI, ale Amélii Sachsové nějakým zvlátním způsobem připadalo, e je tu doma.

Tak povídejte, začala.

Zítra je neděle

pardon, vlastně u dneska. Ten chlap se chystá zapálit kostel.

Jak jste na to přiel?

Podle data.

Na útrku z novin? Co to znamená?

Slyelas někdy o anarchistech?

To jsou ti malí Rusové v dlouhých kabátech, kteří přenáejí bomby jako koule na kuelky? zeptal se Banks.

Takhle dopadnou vichni, co čtou komiksy, konstatoval Rhyme sue. Zřejmě tě vychovali na rodokapsech, Banksi. Anarchismus je dávné sociální hnutí, které chce zruit vládu. Jeden anarchista, Enrico Malatesta, propagoval svou stranu skutky. Jinak řečeno, vradami a mrzačením lidí. A jeden z jeho následovníků, Američan Eugene Lockworthy, bydlel v New Yorku. Jednoho krásného nedělního dopoledne během bohosluby zatloukl dveře kostela na Upper East Side a pak kostel zapálil. Uhořelo tehdy osmnáct věřících.

A to se stalo 20. května 1906? zeptala se Sachsová.

Jo.

Radi se neptám, jak jste na to přiel.

Rhyme nasadil neurčitý výraz. Vdy je to jasné. Pachatel miluje historii, ne? Nechal nám na místě činu sirky, co znamená, e chce zaloit poár. A tak jsem si vybavil vechny slavné poáry ve městě a překontroloval data a na dvacátého května připadá poár v prvním metodistickém kostele.

Ale kde chce ten poár zaloit? Na stejném místě?

To pochybuju, vmísil se Sellitto. Vude vyrostly mrakodrapy. A on nová místa moc v lásce nemá. Ale pro jistotu jsem na to poslal pár lidí.

A taky si myslíme, dodal Rhyme, e počká, a začne bohosluba.

Proč?

U proto, e to tak udělal Lockworthy, pokračoval Sellitto. A taky jsme měli na paměti, co nám říkal Terry Dobyns e s jídlem tomu chlapovi poroste chu. A půjde po více lidech naráz.

Take máme trochu víc času. Ne začne bohosluba.

Rhyme pohlédl ke stropu. Kolikpak je na Manhattanu kostelů?

Stovky.

Tohle mi nic neříká, Banksi. Radi se mrknem na vodítka. Musel nám nějak naznačit konkrétní místo.

Na schoditi se ozvaly kroky a ve dveřích se objevil Laurel s Hardym.

Venku jsme potkali Dellraye.

Vůbec se netvářil přívětivé.

Ani astně.

Hele, koukej! řekl Saul a ukázal na hada. Takových jsem za dnení noc viděl víc ne za celý ivot aspoň doufám.

Čeho, hadů? vyzvídal Rhyme.

Byli jsme v Metamorphosis. Je to

velice straidelné místo. Mluvili jsme s majitelem. Dost divnej chlap. Jak se ostatně dalo čekat.

Měl straně dlouhé vousy. Radi bych tam el ve dne, rozvíjel hovor Bedding.

Prodává tam hmyz a vycpané netopýry. Nevěřili byste, ale někteří ti brouci jsou.

delí ne deset centimetrů.

A má tam obří cvrčky, skoro jako tenhle had, dodal Saul a ukázal na kostru.

A korpiony, moře korpionů.

Kadopádně se tam před měsícem někdo vloupal a hádejte, co tam ukradl? Kostru chřestýe.

Hlásili to? zeptal se Rhyme.

Jo.

Jene koda nepřevýila sto dolarů, tak se o případ nikdo moc nezajímal.

Ale řekni jim to hlavní.

Jo, přitakal Saul a pokračoval: Neztratil se jim tam jenom ten had. Lupič sebral i několik kostí.

Lidských? zeptal se Rhyme.

Jo. Majiteli to připadalo divné, protoe někteří z těch vypreparovaných brouků

Houby deset, někteří měli dvacet centimetrů. Normálka.

měli hodnotu dobrých třech čtyř stovek. Jene pachatel ukradl akorát toho hada a pár kostí.

Ví se přesně, o které lo? vyzvídal Rhyme.

Převáné o malé kůstky na ruce a na noze. A taky o jedno, moná dvě ebra.

Ten chlap si nebyl jistý.

Existuje nějaká zpráva z místa činu?

Kvůli těm ukradeným kostem? Nee.

Oba detektivové opět zmizeli vyrazili na místo posledního činu, aby začali vyslýchat lidi v okolí.

Rhyme přemýlel o hadovi. Má je ten chřestý nasměrovat? Nebo se nějak týká poáru metodistického kostela? I kdy se to na Manhattanu kdysi chřestýi jen hemilo, postupný rozvoj města zde brzy sehrál roli svatého Patrika a ostrov od nich očistil. Chce snad pachatel něco naznačit slovem had nebo chřestý?

A náhle se Rhymovi rozsvítilo. Ten had je pro nás.

Pro nás? rozesmál se Banks.

Je to políček do tváře.

Do čí tváře?

Kadého, kdo ho hledá. Myslím, e je to takový ertík.

Mě teda moc nepobavil, konstatovala Sachsová.

Ale měla jste ve tváři legrační vyraz, zaklebil se Banks.

Zřejmě si vedeme lépe, ne předpokládal co ho nijak netěí. Je natvaný, a takhle si na nás vylévá zlost. Thome, připi do profilu, e se nám vysmívá.

Sellittovi zvonil telefon. Emmo, drahouku, tak co má? začal a pokýval hlavou. Po chvíli vzhlédl a oznámil:

Máme tu ty krádee z půjčoven. Minulý týden zmizela v Bronxu tři auta půjčovny A vis. Jene barvy nesouhlasí: červená, zelená a bílá. U Nationals ádnou kráde neměli. Hertz přiel o čtyři auta, z toho o tři na Manhattanu jedno ukradli v East Side, druhé v Midtownu a třetí v Upper West Side. Dvě zelené a jedno to by mohlo být ono lutohnědé. Ale pozor: ve White Plains někdo ukradl stříbrného forda. Já bych tipoval jeho.

Souhlasím, řekl Rhyme. White Plains.

Jak to víte? zeptala se Sachsová. Monelle přece říkala, e to auto mohlo být béové nebo stříbrné.

Jene ten kluk bydlí ve městě, vysvětloval Rhyme, a jestli chce ukrást něco tak nápadného jako auto, udělá to co nejdál od svého působitě. Říkals, e je to ford?

Sellitto si to u Emmy ověřil a pak přikývl. Taurus. Letoní model. Temně edý interiér. Poznávací značka není podstatná.

Rhyme přitakal. První věc, kterou vyměnil, bylo číslo. Poděkuj a poli ji spát. Ale a není daleko od telefonu.

Linku, něco mám, ozval se Mel Cooper.

Copak?

Ta mouha. Zrovna ji porovnávám s databází technických přípravků. Pohlédl na obrazovku. U se to třídí

take nejvíc se to shoduje s produktem KinkAway. To je běný narovnávač vlasů.

To je od něj rasově necitlivé, ale nám to pomůe. Posouvá nás to do Harlemu, Mekky černých kudrnáčů. Co myslíte? Tím se nám okruh kostelů značně zuuje.

Banks u listoval newyorskými novinami a hledal rozpisy bohoslueb. Napočítal jsem jich dvaadvacet.

Kdy začíná první bohosluba?

Tři jsou v osm, est v devět, jedna o půl desáté a zbytek v deset a v jedenáct.

V úvahu přichází první tři. Take máme dost času k určení správného místa.

Řeknu Haumannovi, a zase svolá přepadovku, ozval se Sellitto.

A co Dellray? pitla Sachsová. Před očima se jí objevil obrázek osamělého Chameleóna na rohu ulice.

Co je s ním? zamumlal Sellitto.

Měli bysme ho vzít na milost. Taky by chtěl kousek toho chlapa.

Perkins říkal, e nám má pomáhat, připojil se Banks.

Vy ho váné chcete? zamračil se Sellitto.

Sachsová přikývla: Jistě.

Rhyme souhlasil. Dobře, můe vést zvlátní federální jednotku. Chci, aby okamité obsadili vechny tři kostely. Vechny vchody. Ale musí se dret zpátky, aby toho chlapa nevylekali. Třeba ho chytíme při činu.

Detektivovi opět zazvonil telefon. Sellitto ho odklopil, po chvíli vzhlédl a zavřel oči. Jeíi.

Ale ne, zamumlal Rhyme.

Sellitto si otřel pot z čela. Centrála obdrela hláení od nočního recepčního hotelu Midtown Residence. Nějaká ena s malou holčičkou mu volala z letitě La Guardia a oznámila, e přijedou taxíkem. Uplynulo u dost času, a ona jetě nedorazila. Jmenuje se Carole Ganzová a je z Chicaga.

Zatraceně, vydechl Banks. Tak u i holčička? Měli bysme stáhnout vechny taxíky z ulic, dokud ho nechytnem za prdel.

Rhyma zmáhala únava a hlava mu jenom třetila. Vzpomněl si, jak jednou ohledával místo činu v továrně na výbuniny. Z nějakého dynamitu tehdy vytekl nitroglycerin a vsákl do křesla, na kterém Rhyme hledal stopy. Měl z toho strané bolení hlavy.

Obrazovka Cooperova počítače zablikala.

Mám email, oznámil technik a četl drobné písmo: Konečně vypátrali ten celofán. Ten kousek z místa činu v Pearl Street se nejvíce shoduje s obalovým materiálem, který pouívají supermarkety ShopRite.

Výborné, pochválil ho Rhyme a kývnul na profil na stěně: krtni vechny obchody kromě ShopRitů. Co nám tam zbylo?

Sledoval Thoma, jak postupné překrtává jednotlivé adresy, aby mu nakonec zbyly čtyři:

Broadway a Dvaaosmdesátá,

Greenwich a Bank, Osmá ave a Čtyřiadvacátá,

Houston a Lafayette

Take nám zůstává Upper West Side, West Village, Chelsea a Lower East Side.

Ale on to maso mohl koupit kdekoliv.

Jistěe mohl, Sachsová. Mohl ho koupit ve White Plains, kdy kradl auto, nebo v Clevelandu při návtěvě matky. Kadý pachatel se ovem v jistém okamiku spokojí sám se sebou a přestane se obtěovat, aby za sebou pořád zametal stopy. Hloupí nebo líní klidně jetě teplou zbraň vyhodí za barákem do popelnice a jdou si po svých. Ti chytřejí ji nejdřív vrazí do odmaovadla a pak zahodí na dno řeky. A ti geniální se s ní protáhnou do ocelárny, kde ji roztaví v peci s teplotou pět tisíc stupňů. Ná pachatel je chytrý, to je jasné. Jene, jako kadý jiný pachatel na světě, má i on svoje hranice. Určitě si myslí, e ho nemůeme hledat v místě jeho bydlitě, protoe se musíme koncentrovat na jeho vodítka. A v tom se právě plete. Přesně na tomhle ho čapneme. Uvidíme, jestli se nám podaří dostat se k jeho brlohu. Mele, má něco z oblečení té poslední oběti?

Vekeré stopy na atech Williama Everetta vak zničil příliv.

Ale oni spolu zápasili, ne?

Ani moc ne. Everett ho jenom chytil za koili.

Rhyme znechuceně mlaskl. Asi u jsem unavený. Kdybych si na to býval vzpomněl, řekl bych ti, e se mu má podívat pod nehty. Jestli byl pod vodou, tak tohle je jediné místo, kde

Tady, řekla Amélie a zvedla dva malé igelitové sáčky.

Tys to udělala?

Kývla.

Ale proč jsou ty sáčky dva?

Tohle je levá a tohle pravá ruka, vyhrkla vítězoslavně.

Mel Cooper se rozchechtal. Rozdělit to na pravou a levou ruku nikdy nenapadlo ani tebe, Lincolne. A je to skvělý nápad.

Rhyme zabrumlal: Rozliení rukou by skutečně mohlo mít jistý okrajový význam.

Aha, řekl Cooper a stále se smál. Čím chce říct, e je to geniální nápad, a tve ho, e na to nepřiel sám.

Cooper prozkoumal obsah sáčků. Samé cihly.

Tam ale ádné cihly nebyly, poznamenala Amélie.

Jsou to jen úlomky. Ale něco na nich je. Zatím to nedokáu rozpoznat.

Nemůe to pocházet jetě z toho podzemního tunelu? zeptal se Banks. Tam přece byla spousta cihel.

O to se zaslouila tady nae pistolruce, zavrčel Rhyme a kývnul vyčítavě na Sachsovou. Ne, počkej, vdy pachatel zmizel jetě předtím, ne vytáhla bouchačku. Zamračil se. Mele, chtěl bych tu cihlu vidět v mikroskopu. Můe to nějak zařídit?

Cooper mrknul na Rhymův počítač. Myslím, e to půjde.

Propojil počítač s videovýstupem mikroskopu a pak se začal hrabat ve velkém kufru. Vytáhl dlouhý a silný edivý kabel, propojil Rhymův počítač se svým a instaloval do něj přísluné ovladače. Za pět minut u nadený Rhyme sledoval na obrazovce přesně toté, co Cooper v okuláru mikroskopu.

Zkoumavě si prohlíel mnohonásobně zvětený úlomek cihly a po chvíli se zasmál.

Prozradil se. Vidíte ty bílé bublinky na povrchu?

Co to je? zeptal se Sellitto.

Vypadá to jako lepidlo, nadhodil Cooper.

Přesné tak. Z lepicího válečku. Opatrní pachatelé si jím čistí oblečení, aby se zbavili stop. Jene to má háček, protoe z válečku se odtrhávají kousky lepidla a lepí se na aty. Take teď u víme, e cihly pocházejí z jeho domu. Měl kousky cihel na sobě, dokud ho Everett nechytil pod krkem a cihly se mu nedostaly pod nehty.

Víme něco o těch cihlách? zeptala se Sachsová.

Jsou staré. A docela drahé, protoe levné cihly bývaly straně pórovité. Řekl bych, e jeho dům musel být kdysi nějakou institucí nebo zámoným sídlem. Určitě je starý nejmíň sto let. Moná i víc.

A tady zřejmě máme dalí kousek rukavice, pokračoval Cooper. Jestli se mu budou takhle rychle rozpadat, brzo budem mít jeho otisky.

Na obrazovce se objevil drobný útrek kůe. Něco tu nehraje, upozornil technik.

Ta kůe není červená, konstatoval Rhyme. Tahle je černá. Sjeď to na mikrospektrofotometru.

Cooper provedl test a zaukal na obrazovku. Kůe to je, ale barva se lií. Moná je to stářím, moná pínou.

Rhyme co nejvíce natáhl hlavu, aby podrobně prozkoumal flíček na obrazovce, kdy vtom si uvědomil, e má potíe. Váné potíe.

Hej, jste v pořádku? slyel odkudsi zdálky Sachsovou.

Neodpověděl. Krk a brada se mu začaly prudce třást. Z deformované páteře a k temenu hlavy mu vyrazila ostrá bolest. A pak jako by cvaknul termostat: zimnice a husí kůe zmizela a Rhyme se začal potit. Úplně z něj lilo.

Thome! zasípal. Thome, u je to tady!

Zalapal po dechu, nebo úporná bolest se mu snaila roztrhnout lebku. Stiskl zuby, házel hlavou sem a tam a pokouel se zastavit nesnesitelnou agónii. Nic nezabíralo. Bolest byla tak příerná, e pocítil neodolatelnou touhu před ní utéci, prchat závratnou rychlostí na nohách, které se u několik let ani nepohnuly.

Lincolne! křičel Sellitto.

Boe, polkla Sachsová, podívejte, jak zrudl.

Ruce mu naopak zbledly jako list papíru. Vlastně celé tělo pod magickým bodem C4 zbělelo jako sníh. Rhymova krev se v zoufalé snaze dostat se tam, kde je jí zapotřebí, tlačila do úzkých vlásečnic v mozku. Roztahovala je a hrozila, e celé předivo jemných vláken protrhne.

Přes zhorující se stav jetě Rhyme stačil zaregistrovat Thoma, který pobíhal kolem a odhazoval mu pokrývky z postele. Uvědomoval si, e k němu Sachsová přistoupila a v obavách přimhouřila oči. Poslední, co viděl, byl sokol za oknem, který se vylekán náhlou aktivitou v místnosti právě odrazil od římsy, aby nalezl klid a mír v rozpáleném vzduchu nad liduprázdnými ulicemi města.

24

Kdy Rhyme upadl do bezvědomí, jako první byl u telefonu Sellitto.

Volejte 911, nařizoval Thom. A pak zmáčkněte támhleto tlačítko. To je zrychlené vytáčení na Petera Taylora, naeho specialistu na míchu.

Sellitto poslechl.

Potrebuju pomoc. Pojďte sem někdo! křičel Thom.

Sachsová byla nejblí. Kývla a přistoupila k posteli. Thom tahal bezvládného pacienta a snail se ho nadzvednout. Roztrhl mu koili a obnail bledou hruď.

Vy ostatní, kdybyste se, prosím, mohli vzdálit.

Sellitto, Banks a Cooper chvíli váhali a pak odeli. Sellitto za sebou zavřel dveře.

Oetřovatel vytáhl béovou krabičku. Na čelní straně měla vypínače a tlačítka a vybíhal z ní kabel ukončený plochým diskem, který Thom připevnil Rhymovi na hruď.

Stimulátor hraničního nervstva. Udrí mu dýchání, řekl a zapnul přístroj.

Na ruku pak Rhymovi připnul poltářek měřiče krevního tlaku. Při pohledu na alabastrově bílé tělo si Amélie s údivem vimla, e Rhymova kůe je neobyčejně hladká. Ačkoliv Rhymovi táhlo na padesátku, tělo bez vrásek připomínalo spíe pětadvacetiletého mladíka.

Proč má tak rudou tvář? Vypadá, e mu kadou chvíli vybuchne hlava.

Taky e ano, řekl Thom sue a otevřel kufřík první pomoci. Dysreflexe

To vechno ten dnení stres. Duevní i fyzický. Není na to zvyklý.

Pořád si stěoval na únavu.

Já vím. Zanedbal jsem to. Ale teď tie. Musím poslouchat. Nasadil si do uí stetoskop a začal Rhymovi měřit tlak. Sakra. Diastolický sto dvacet pět. Do prdele.

Pane na nebi, pomyslela si. Vdy ho raní mrtvice.

Oetřovatel kývl směrem k černé tace. Najděte tam láhev nifedipinu. A rozbalte jednu stříkačku.

Svlékl Rhymovi pyamo, popadl katetr vedle postele a strhl igelitový obal. Potřel konec katetru, zvedl Rhymův bílý penis a jemně, ale rychle mu do něj katetr zavedl.

Částečně je to i tímhle, poznamenal. Tlak střev a močového měchýře k tomu přispívá. Vypil toho dneska víc, ne bylo vhodné.

Sachsová rozbalila stříkačku a řekla: Nevím, jak se s tím zachází.

Já to udělám. Thom na ni pohlédl. Můu vás poádat

nevadilo by vám, kdybyste to vzala za mě? Nechci tu hadičku zakrtit.

Dobře. Jistě.

Chcete rukavice?

Sachsová si natáhla pár rukavic a opatrně uchopila Rhymův penis do levé ruky. U dlouho, velice dlouho ádného mue takhle nedrela. Rhymova kůe byla úasné hladká a Sachsovou napadlo, jak je zvlátní, e středobod muské pýchy je po větinu času jemný jako hedvábí.

Thom Rhymovi odborně píchl injekci.

No tak, Lincolne

V dálce se ozvala houkačka.

U tady budou, řekla s úlevou Amélie a pohlédla k oknu.

Jestli ho teď nepřivedeme k ivotu my, oni u s tím nic nenadělají.

Jak dlouho trvá, ne injekce zabere?

Thom pohlédl na nereagujícího Rhyma. U by měla. Jene vyí dávka mu zase přivodí ok. Naklonil se k Rhymovi a nadzvedl mu víčko. Zornice byla lesklá a neostrá.

To není dobré, řekl Thom a znovu změřil Rhymovi tlak. Sto padesát. Kristepane.

Vdy ho to zabije, vydechla.

No. O to by nelo.

Coe? vyjekla okovaná Amélie Sachsová.

Smrt by mu ani tak nevadila, vysvětloval Thom a krátce na ni pohlédl, jako by byl překvapen, e si toho jetě nevimla. Akorát nechce být ochrnutý jetě víc, ne je teď. Thom připravil dalí injekci. Dost moná u jednu mrtvici prodělal. A to ho děsí.

Thom se sehnul a píchl Rhymovi dalí povzbuzující dávku.

Sanitka se s houkáním a troubením blíila. Ostatní vozy ji zřejmé blokovaly a nijak se neobtěovaly uhnout z cesty co byla jedna z věcí, které Sachsová v tomhle městě nesnáela.

U můete vytáhnout hadičku.

Opatrně poslechla. Mám

Ukázala na pytlík s močí.

Thom se chabě usmál. Ne, to je má práce.

Uplynulo několik minut. Sanitka si zřejmě nemohla proklestit cestu, ale pak se ozval megafon a zvuk houkačky se přiblíil.

Náhle sebou Rhyme zavrtěl a mírně pootočil hlavou. Po chvíli se mu hlava zvrátila nahoru a dolů a ztěka dopadla na poltář. Jeho tvář pomalu ztrácela rudý nádech.

Lincolne, slyí mě?

Thome

zasténal a vzápětí se divoce roztřásl.

Oetřovatel ho zakryl prostěradlem.

Sachsová ho mimoděk pohladila po vlasech. Vytáhla papírový kapesník a otřela mu čelo.

Na schodech se ozvalo buení bot a do pokoje se vřítili dva zdravotníci. Okamitě Rhymovi překontrolovali krevní tlak i chod stimulátoru. O něco později se objevil doktor Peter Taylor.

Petere, začal Thom. Dysreflexe.

Tlak?

Teď u je nií. Ale vyletěl na sto padesát.

Doktor se zarazil.

Thom představil Taylora zdravotníkům. Ti se zdáli být přítomností lékaře-specialisty potěeni a okamitě mu uvolnili místo u Rhymovy postele.

Doktore, zaeptal Rhyme vyčerpaně.

Podíváme se ti na oči, řekl Taylor a posvítil do nich baterkou.

Sachsová zaujatě sledovala lékařovu reakci a jeho zachmuřený výraz ji znepokojil.

Nepotřebuji! Stimulátor, zaeptal opět Rhyme.

Ty a tvoje plíce, co? řekl Taylor s úklebkem. Hele, co kdybychom ho nechali jetě chvíli běet? Alespoň ne zjistíme, co se s tebou vlastně děje. Obrátil se k Sachsové: Raději počkejte dole.

Taylor se naklonil a Rhyme si viml, jak se doktorovi na temeni pod řídkými vlasy lesknou kapičky potu.

Taylor Rhymovi hbité zvedl víčko a pohlédl mu do oka a pak do druhého. Vytáhl tonometr a s pohledem upřeným do dálky překontroloval pacientovi tlak.

Blíí se normálu, pronesl. Co moč?

Jedenáct set kubíků, přiznal Thom.

Taylor vrhl na Rhyma zlostný pohled. Něco jsi zanedbal? Nebo jsi pil přes míru?

Rhyme jeho pohled opětoval. Nebyl čas, doktore. Máme spoustu práce.

Taylor se rozhlédl po místnosti a překvapeně hvízdnul, jako by v pokoji vechno vybavení jetě před pár minutami nebylo. Co to vechno znamená?

Vzali mě zas do sluby.

Taylorův zmatený výraz se změnil v úsměv. No sláva, u bylo načase. Hezkých pár měsíců ti u říkám, abys konečně se sebou něco udělal. Fajn, a jak vypadají střeva?

Takových dvanáct, čtrnáct hodin, hlásil oetřovatel.

To je od tebe lajdácké, pokáral Thoma Taylor.

On za to nemůe, odsekl Rhyme. Mám tu celý den plno lidí.

Nechci slyet výmluvy, opáčil doktor.

To byl celý Pete Taylor kdy mluvil s Rhymem, nikdy nemluvil skrz někoho jiného a nikdy si nenechal nic nabulíkovat. Ani od pacienta, který budí soucit.

Tak se do toho dáme, řekl, natáhl si chirurgické rukavice a sklonil se k Rhymovi.

Začal mu prsty jezdit po břie a snail se rozpohybovat zlenivělá střeva. Thom mezitím stáhl z Rhyma přikrývku a přinesl papírovou plenu.

Za chvíli bylo po vem a Thom mohl pokoj uklidit.

Náhle Taylor vyhrkl: Take na tu hloupost jsi u, doufám, zapomněl, Otočil se k Rhymovi a pozorně se mu díval do očí.

Na tu hloupost

Bezpochyby měl na mysli sebevradu. Rhyme se podíval na Thoma a řekl: Na chvíli jsem na ni skoro zapomněl.

No výborné. Taylor si prohlíel přístroje na stole. Tak je to správné. Třeba tě zase vezmou k policii.

Nevím, jestli projdu testem na fyzičku.

A co hlava?

Přirovnal bych ji k deseti kovadlinám. A s krkem jsem na tom stejně. U dvakrát jsem měl dneska křeče.

Taylor obeel Rhyma a zkueným hmatem mu promasíroval místo vzadu na krku, které jak Rhyme předpokládal, i kdy ho nikdy neviděl bylo poseto jizvami po různých operacích, které za tři roky prodělal. Bolest pomalu ustoupila.

A pak ucítil dotek Taylorových palců přímo v místě rozdrceného obratle.

Raketoplán, rejnok

Jednoho dne to budou umět spravit, řekl Taylor. Jednoho dne to nebude nic vánějího ne zlomená noha. To ti říkám já. Pamatuj na mě.

Po čtvrt hodině seel Peter Taylor ze schodů a přidal se ke skupince policistů na chodníku.

Je v pořádku? vyzvídala Amélie Sachsová úzkostlivé.

Tlak mu klesl, ale potřebuje si odpočinout.

Fádně vyhlíející lékař si náhle uvědomil, e hovoří s nádhernou enou. Přihladil si proedivělé vlasy a diskrétně si enu prohlédl. Nato se podíval na hlídkové vozy před domem a zeptal se:

S jakým případem vám to vlastně pomáhá?

Sellitto cosi zabručel stejně jako to dělají vichni detektivové, kdy se jich na něco zeptá civilista. Sachsová vak vytuila, e Taylor a Rhyme jsou si velice blízcí, a tak řekla:

S těmi únosy. Slyel jste o nich?

Ten případ taxikáře? Vdy je to ve vech zprávách. Ale pro Rhyma je to jen dobře. Nejlepím lékem je pro něj práce. Potřebuje kolem sebe přátele a musí mít smysl ivota.

Na schodech se objevil Thom. Lincoln vám dekuje, Pete. No, vlastně to ve skutečnosti neřekl, ale myslel to tak. Vdy ho znáte.

Řekni mi na rovinu, začal Taylor spiklenecky. Pořád se s nimi chce setkat?

Ne, nechce, řekl Thom a Sachsová z jeho hlasu vycítila, e nemluví pravdu.

Nevěděla, o čem je řeč, ani jak je to důleité, ale vzklíčila v ní jakási předtucha.

Setkat se s nimi?

Taylor vak Thomovu le podle veho neodhalil a pokračoval:

Stavím se tu zítra, abych viděl, jak se mu vede. Přehodil si přes rameno branu a vyrazil. Thom mávl na Sellitta. Chtěl by s vámi na chvilku mluvit.

Detektiv se rozběhl po schodech a po několika minutách se s Thomem opět objevil.

Jste na řadě, řekl s vánou tváří Sachsové a ukázal ke schodům.

Rhyme leel s rozcuchanými vlasy ve své mohutné posteli. Tvář u neměl tak rudou a ruce tak bledé. Pokojem se nesl pach stáří a výměků. Postel byla čistě povlečená a Rhyme měl na sobě nové prádlo. Pyamo bylo tentokráte stejně zelené jako Dellrayův oblek.

Příernějí pyamo jsem jetě neviděla, řekla Sachsová. To je určitě dárek od vaí bývalé eny, co?

Jak jsi to uhodla? Dala mi to k výročí svatby

Omlouvám se, e jsem vás vyděsil, řekl a podíval se jinam.

Náhle jí připadal ustraený a to ji znepokojovalo. Vzpomněla si na otce, jak leel na předoperačním pokoji, ne ho odvezli k probatorní operaci, ze které se ji neprobral. Slabost můe být děsivějí ne vechny výhrůky.

Co prosím? zeptala se s hranou nevrlostí. Takové věci u neříkejte, Rhyme.

Chvíli si ji měřil pohledem a pak prohlásil: Vy dva to zvládnete.

My dva?

Ty a Lon. A taky Mel, samozřejmě. A Jim Polling.

Jak to myslíte?

Jdu od toho.

Coe?

Obávám se, e tohle je pro mé tělo příli namáhavé.

Ale vy toho nemůete nechat, vyhrkla Sachsová a mávla rukou k plakátu od Moneta. Podívejte, co vechno u o tom chlapovi víme. Jsme blízko.

Právě proto mě u nepotřebujete. Potřebujete akorát trochu těstí.

těstí? Vdy takového Bundyho chytali celá léta. A co případ Zvířetníkového vraha? Nebo Werewolfa?

Máme opravdu dobré informace. Nezvratné. Přinesla jsi vynikající stopy. Ty ho dostane, Sachsová. Zapěje tu svou labutí píseň a pak zmizí na oddělení styku s veřejností. Mám toti takový pocit, e ná pachatel 823 začíná být pěkně namylený. Třeba ho lapnou u u kostela.

Vypadáte dobře, řekla po chvíli, ačkoliv to nebyla pravda.

Rhyme se zasmál, ale úsměv ze rtů mu rychle zmizel.

Jsem strané unavený. Trpím. Bolí mě i místa, o kterých mi doktoři říkali, e mě bolet nemůou,

Udělejte to jako já: prostě se z toho vyspěte.

Chtěl se chlapácky zasmát, ale vyznělo to alostně. Sachsové se protivilo, e ho vidí v takovém stavu. Jetě krátce zakalal, pohlédl na stimulátor a zaklebil se, jako by se cítil trapně za to, e je odkázán na přístroj.

Sachsová

nepředpokládám, e spolu jetě někdy budeme pracovat. Chtěl bych ti jen říct, e má před sebou dobrou kariéru, pokud se rozhodne správně.

Jen co toho grázla zmákneme, budu za váma chodit.

To mám radost. A jsem rád, es byla včera ráno na prvním místě činu zrovna ty. S nikým jiným bych nedělal rot radi ne s tebou.

Lincolne, ozvalo se ode dveří.

Sachsová se otočila a zahlédla podivného mue. Rozhlíel se zvědavě po místnosti a zkoumavě si prohlíel přístroje.

Koukám, e tu bylo nějaké vzrůo.

Doktore, řekl Rhyme a tvář mu rozkvetla úsměvem. Pojďte dál, prosím.

Mu vstoupil do místnosti. Thom mi nechal vzkaz. Prý je to nanejvý naléhavé.

Seznamte se: doktor William Berger, Amélie Sachsová.

Sachsová dobře pochopila, e ve světě Lincolna Rhyma tímto okamikem přestala existovat. Pokud mezi nimi zůstalo něco nevysloveno a ona cítila, e tu pár takových věcí je pak to muselo počkat. Vyla z místnosti. Vdy galantní Thom za ní zavřel dveře a následoval ji na schoditě.

Kdy Sachsová vyla do parné noci, zaslechla odněkud tichý hlas:

Promiňte.

Otočila se a spatřila u stromu osamělého doktora Petera Taylora.

Mohl bych s vámi na chvíli mluvit?

Sachsová la několik metrů mlčky s ním. Prosím, odpověděla.

Taylor se opřel o kamennou zídku a znovu si rukou prohrábl vlasy. Sachsová si uvědomila, kolika muům u jediným pohledem či slovem úplně vyrazila dech. Jak neuitečná je enská krása, pomyslela si jako obvykle.

Vy jste jeho přítelkyně, e? zeptal se doktor. Myslím, zda vás bere jako kamaráda.

Jistě. Myslím, e ano.

Víte, kdo je ten mu, který tam právě přiel?

Berger, mám dojem. Nějaký lékař.

Říkal, odkud je?

Ne.

Taylor se na chvíli zadíval do okna Rhymovy loruce.

Znáte společnost Léthé? zeptal se.

Ne. Vlastně počkejte

To je ta společnost, která propaguje eutanazii, ne?

Taylor přikývl. Znám vechny Lincolnovy doktory. Ale o Bergerovi jsem nikdy neslyel. A tak mě napadlo, jestli nepatří k nim.

Coe?

Pořád se s nimi chce setkat

? Tak o tomhle byl ten předchozí rozhovor.

O Sachsovou se pokouely mdloby. U

u o tom někdy váně mluvil?

Ano, povzdechl si Taylor a zadíval se do nočního nebe. Po chvíli přesunul zrak na její visačku. Policistko Sachsová, strávil jsem celé hodiny ve snaze mu to vymluvit. A moná i dny. Jene taky celá léta pracuji s mnoha ochrnutými pacienty a vím, jak tvrdohlaví dokáou být. Moná by poslechl vás. Stačí pár slov. Myslel jsem

Mohla byste

Zatracený Rhyme, skočila Taylorovi do řeči a vyrazila po chodníku zpátky.

K hlavním dveřím doběhla právě ve chvíli, kdy je Thom zavíral. Protáhla se kolem něj.

Zapomněla jsem si notes.

Notes?

Hned jsem zpátky.

Ale tam teď nemůete. Je tam doktor.

Bude to jen vteřinka.

A ne ji Thom stačil chytit, byla u na schoditi.

Muselo mu dojít, e je to jen záminka, protoe vyběhl za ní a bral schody po dvou. Sachsová vak měla velký náskok a stihla rozrazit Rhymovy dveře dříve, ne se oetřovatel dostal po schodech nahoru.

Vpadla do pokoje a vylekala Rhyma i doktora, který se právě opíral o stůl. Zavřela dveře a zamkla. Thom na ně začal buit. Berger se k ní otočil a ve tváři se mu mísilo znepokojení a zvědavost.

Sachsová, vyhrkl Rhyme.

Musím s vámi mluvit.

O čem?

O vás.

Později.

Kdy později, Lincolne? zeptala se sarkasticky. Zítra? Přítí týden?

Jak to myslí?

Chcete si se mnou domluvit schůzku třeba

od středy za týden? Budete schopen tenhle termín dodret? Budete tady!

Sachsová

Chci s vámi mluvit. O samotě.

Ne.

Tak to uděláme po zlém, Přistoupila k Bergerovi a ledově pronesla: Jste zatčen. Obviňuji vás z pokusu o napomáhání k sebevradě,

V rukou se jí zableskla pouta a s dvojím cvaknutím obepnula Bergerova zápěstí.

Měla dojem, e je někde v kostele.

Carole Ganzová leela na podlaze ve sklepě. Jediný paprsek kalného světla dopadal na stěnu a osvětloval obraz Jeíe a hromádku knih s biblickými příběhy. Uprostřed místnosti stálo est drobných idliček zřejmé pro studenty nedělní koly, pomyslela si Carole.

Stále měla na rukou pouta a přes ústa pásku. Mu ji také metrovou prádelní ňůrou připoutal k trubce u zdi.

Na vysokém stole poblí viděla velkou skleněnou nádobu.

Kdyby ji dokázala shodit, mohla by střepem přeřezat ňůru. Stůl se zdál být daleko, ale Carole se přetočila na stranu a jako housenka se začala kroutit směrem k němu.

Ten pohyb v ní vyvolal vzpomínku na Pammy, kdy se jako batole převalovala mezi ní a Ronem. Představila si, jak její drobeček sedí sám v tom příerném sklepě, a rozplakala se.

Pammy, medvídek, kabelka.

Na chvíli se jí zmocnilo zoufalství a pocit marnosti. Proč vůbec opoutěla Chicago?

Ne, přestaň takhle uvaovat! okřikla se v duchu. A nelituj sama sebe! Bylo to naprosto správné rozhodnutí. Udělalas to pro Rona. A pro sebe taky. Byl by na tebe pyný. Kate jí to opakovala tisíckrát a ona tomu uvěřila.

Začala se opět plazit a dostala se o půl metru dál.

Naprosté vyčerpání jí ubíralo na soudnosti.

V hrdle ji pálila příerná ízeň. A také pach plísně a zatuch-liny.

Doplazila se jetě o kousek dál, přetočila se na bok, zalapala po dechu a podívala se na stůl. Zdálo se jí to beznadějné. Jaký to má smysl? pomyslela si.

Na co teď asi myslí její Pammy?

Ty hajzle! pomyslela si Carole. Za tohle tě zabiju!

Začala se opět kroutit a ví silou se snaila překonat poslední centimetry. Bohuel přitom ztratila rovnováhu a převalila se na záda. Popadla dech; věděla, co přijde. Ne! Zápěstí s hlasitým prasknutím povolilo. Carole přes pásku vykřikla a omdlela. Jakmile po chvíli přila k sobě, musela přemáhat nevolnost.

Ne, ne, ne

Jestli bude zvracet, umře. S páskou na puse by to byl její konec.

Překonej to! Překonej. No tak. Ty to zvládne

Pocítila první dávení. A pak dalí.

Ne! Potlač to.

Obsah střev jí stoupal hrdlem.

Ovládni se

Ovládni

A Carole se skutečné ovládla. Dýchala nosem a v mylenkách se soustředila na Pammy, Kate a Eddieho a na lutý batůek, ve kterém měla vechny důleité věci. Představovala si ho ze vech moných úhlů. Měla v něm celý svůj ivot. Svůj nový ivot.

Rone, nechci to zkazit. Přijela jsem kvůli tobě, miláčku

Zavřela oči. Dýchej zhluboka, nařizovala si. Nádech, výdech.

Konečně nevolnost ustoupila a Carole i přes bolest v zápěstí pokračovala v plíení. S mučivým křikem se opět začala přibliovat ke stolu. O čtvrt metru. O půl metru.

Ozvala se rána, jak hlavou narazila do nohy stolu. Podařilo se jí to jen s největím vypětím a dál se u pohnout nemohla. Začala házet hlavou a strkat do stolu. Nádoba na stole se posunula a Carole zaslechla zvlátní zvuk. Vzhlédla.

Za hranou stolu byl vidět vrek nádoby. Carole zvrátila hlavu dozadu a naposledy udeřila do nohy stolu.

Ne! Nechtěně odstrčila nohu z dosahu. Nádoba se na chvíli zakymácela, ale zůstala stát. Carole se ví silou snaila natáhnout ňůru jetě víc, ale nedokázala to.

Sakra. Ach sakra! S beznadějí se zadívala na pinavou nádobu a uvědomila si, e obsahuje tekutinu, ve které cosi plave. Co to můe být?

Vrátila se o kousek směrem ke zdi a pohlédla na nádobu.

Zdálo se, e uvnitř plave árovka. Ne celá, jen vlákno a spodní část se závitem. A z téhle objímky vedl drát někam k elektrickému spínači, kterým se automaticky rozsvěcují a zhasínají světla, kdy je člověk na dovolené. Celé to vypadalo jako

Bomba! Carole si uvědomila, e celou dobu zde vlastně cítí jemný zápach benzinu.

Ne, tone

Co nejrychleji se odplazila od stolu a začala zoufale vzlykat. U zdi stála skříň; snad by ji mohla ochránit. Přitáhla nohy k sobě a odrazila se, ale znovu přitom ztratila rovnováhu. S hrůzou si uvědomila, e opět padá na záda. Ach, to snad ne. Ne

Na dlouhý okamik se zdálo, e nakonec získá nad svým tělem kontrolu. Zoufale se snaila přenést váhu dopředu. Ale pak se opět začala převracet. Upadla přímo na ruku v poutech a zlomené zápěstí se ocitlo pod vahou těla. Pocítila krátký nával úděsné bolesti a vzápětí ji zahalila milosrdná temnota.

25

V ádném případě, Rhyme. Nemůete to udělat.

Berger znepokojeně vzhlédl. Rhyme si domyslel, e doktor u v podobných situacích zail snad vechny druhy hysterických scén. Největí problémy Bergerovi nečinili lidé, kteří chtěli zemřít, ale kteří chtěli, aby vichni ostatní ili.

Thom stále buil na dveře.

Thome, zavolal Rhyme. To je v pořádku. Nechej nás být.

Otočil hlavu k Sachsové a řekl: My dva u jsme se rozloučili. Ty a já. A je nemístné překazit tak důstojný odchod.

To nemůete.

Kdo to vynesl? Asi Peter Taylor. Muselo mu dojít, e Rhyme i Thorn mu lou.

Rhyme si viml, jak policistka přejídí očima tři předměty na stole: brandy, tabletky a igelitový sáček. A taky gumičku podobnou těm, které jetě pořád nosila na botách. (Nejednou přiel domů a Blaine mu zděeně zírala na pičky bot. Vichni si budou myslet, e můj manel u nemá na nové boty a musí si je stahovat gumovou páskou. Váně, Lincolne!)

Sachsová, sundej dobrému doktorovi ta pouta. Naposledy tě ádám, abys odela.

Posměně vytěkla: Tak to pardon. Podle zákonů státu New York je tohle trestný čin. A kdy bude státní zástupce chtít, klidně to překvalifikuje na vradu.

Pouze vedu rozhovor s pacientem, ozval se Berger.

Proto vás aluji jenom za pokus. Zatím. Ale a projedeme vae jméno a otisky databází, uvidíme, co se nám tam objeví.

Lincolne, zděsil se doktor. Nemůu

To zvládneme, chlácholil ho Rhyme. Sachsová, prosím.

Amélie stála rozkročená s rukama v bok a v nádherném obličeji měla panovačný výraz.

Jdeme, přikázala úsečně doktorovi.

Sachsová, nemá ponětí, jak je to důleité.

Nenechám vás spáchat sebevradu.

Ty mě? procedil Rhyme. Ty mě? A proč bych měl potřebovat povolení zrovna od tebe?

Slečno

vmísil se Berger. Policistko Sachsová, je to jeho dobrovolné a dobře uváené rozhodnutí. Lincoln je informován lépe ne větina pacientů, se kterými pracuji.

Pacientů? Chcete říct obětí!

Sachsová! vybuchl Rhyme a snail se potlačit zoufalství v hlase. Celý rok jsem hledal někoho, kdo mi můe pomoct.

Moná právě proto, e chcete provést patnost. To vás nikdy nenapadlo? A proč právě teď, Rhyme? Uprostřed případu?

Jestli dostanu dalí záchvat a raní mě mrtvice, moná nebudu schopen vůbec komunikovat. A pak strávím třeba čtyřicet let při plném vědomí, ale bez schopnosti jakéhokoliv pohybu. A dokud mi bude fungovat mozek, nikdo za mě tu zástrčku nevytáhne. Teď jsem aspoň schopen sdělit okolí, co chci.

Ale proč sebevrada? nedala se odbýt.

A proč ne? opáčil Rhyme. Řekni mi to. Proč ne?

No

Zdálo se jí, e argumenty proti sebevradě jsou tak zřejmé, e je obtíné je vůbec zformulovat. Protoe

Protoe proč, Sachsová?

U proto, e je to zbabělé.

Rhyme se rozchechtal. Chce se o tom pobavit, Sachsová? Chce? No dobře. Tak ty říká, e je to zbabělé. To mě ovem přivádí k siru Thomasu Brownovi: ,Je-li ivot úděsnějí ne smrt, je ití největí odvahou.’ Odvaha postavit se nepřekonatelné nepřízni osudu

Klasický argument pro zachování ivota. Jene pokud je to pravda, tak proč se uspávají pacienti před operací? Proč se vůbec prodává aspirin? Proč se rovnají zlomeniny? Proč je prozac nejčastěji předepisovaným lékem v Americe? Promiň, ale bolest váně není nic pěkného.

Jene vy bolestí netrpíte.

A jak bys definovala bolest, Sachsová? Moná e absence jakýchkoliv pocitů je taky bolest.

Ale vy toho můete jetě tolik udělat. Jen se podívejte, kolik toho víte. Vechny vae zkuenosti, znalosti historie

A, argument společenské potřebnosti. Ten je zvlá populární.

Pohlédl na Bergera, ale ten mlčel. Rhyme si viml, e jeho zájem se upírá k obratli na stole k té vybledlé části krční páteře. Berger obratel zvedl a začal ho obracet ve spoutaných rukou. Vlastně je to bývalý ortoped, vzpomněl si Rhyme.

Otočil se k Sachsové a pokračoval: Ale kdo říká, e bysme měli někomu něčím přispívat? A navíc z toho logicky vyplývá, e bych mohl přispět i něčím patným. Mohl bych třeba někomu ublíit. Sobě nebo někomu jinému.

Takový je ivot.

Rhyme se usmál. Jene já si vybral smrt a ne ivot.

Sachsová se zamyslela a znepokojené na Rhyma pohlédla.

Jenome

smrt není přirozená. ivot ano.

Není? Freud by s tebou nesouhlasil. Vzdal se principů radosti a nabyl dojmu, e zde existuje jiná síla neerotická primární agrese, tak tomu říkal. A ta se snaí přeruit vekeré kontakty, které si v ivotě budujeme. Nae vlastní destrukce je vedena zcela přirozenou silou. Vechno umírá; co je na světě přirozenějího?

Sachsová se pokrábala na hlavě.

No dobrá, řekla. ivot je pro vás větí boj ne pro ostatní. Ale já myslím

podle toho, jak jsem vás poznala, bych řekla, e vy máte boj rád.

Boj? O tom ti taky můu leccos vyprávět. Celý rok jsem strávil na plicním ventilátoru. Vidí tu jizvu po tracheostomii? Díky správným dechovým cvičením a s největí vůlí, kterou jsem dokázal sebrat se mi nakonec podařilo se té mainy zbavit. Dneska mám plíce jako nikdo. Jsou stejně silné jako ty tvoje. Na kvadruplegika přímo čítankové, Sachsová. Stálo mě to ovem osm měsíců ivota. Chápe, co ti chci říct? Osm měsíců jsem musel bojovat, abych zvládl nejzákladnějí tělesnou funkci. Tady se nebavíme o malování Sixtinské kaple nebo o hře na housle, Sachsová. Bavíme se tu o pitomém dýchání.

Ale vae situace se můe kdykoliv zlepit. Třeba něco najdou u přítí rok.

Ne. Ani přítí rok, ani za deset let.

Jak to můete vědět? Určitě se provádí výzkum

To jistě ano. Jene já jsem expert, ví? Já jsem expert. Transplantace embryonálních nervových tkání do pokozené tkáně za účelem vyvolání axonální regenerace, Slova mu jakoby vypadla z pravidelně vykrojených rtů. Ovem ádný zaznamenáníhodný výsledek. Někteří lékaři dokonce provádějí v postiených oblastech chemickou léčbu, aby vytvořili prostředí, ve kterém můe docházet k regeneraci buněk. ádný zaznamenáníhodný výsledek alespoň ne u ivočichů na vyím vývojovém stupni. U niích forem ivota bylo dosaeno pěkných úspěchů. Kdybych byl ába, u bych zase chodil. Vlastně skákal.

Take na tom opravdu někdo pracuje? zeptala se Sachsová.

Jistě. Ale ádný převratný objev se neočekává nejméně dvacet a třicet let.

Kdyby se očekával, nemohl by být převratný, nemám pravdu?

Rhyme se zasmál. Byla váně dobrá.

Sachsová si odhrnula zrzavé vlasy z očí a pokračovala: Pracoval jste jako ochránce zákona. A sebevrada je nelegální.

A taky je to hřích, dodal Rhyme. Dakottí Indiáni věřili, e duchové oběených musí za trest a navěky vláčet osudný strom za sebou. A zastavilo to sebevrady? Ne. Akorát se začali věet na meních stromech.

Mám jetě poslední argument, Rhyme, řekla Sachsová, kývla k Bergerovi a chytila ho za řetízek u pout. Beru ho na stanici a posadím ho do vazby. Vyvrate mi to.

Lincolne, blekotal Berger s hrůzou v očích.

Sachsová vzala doktora za rameno a vedla ho ke dveřím.

Ne, vyjekl. Prosím, nedělejte to.

Kdy Amélie odemykala dveře, Rhyme na ni zavolal: Sachsová, ne to udělá, odpověz mi na jednu otázku.

S rukou na klice se zarazila.

Jenom na jednu, pokračoval Rhyme.

Ohlédla se.

Tys nikdy nic podobného nechtěla udělat? Zabít se?

Hlasitě odemkla dveře.

Odpověz mi!

Sachsová jetě neotevřela a zády k Rhymovi řekla: Ne. Nikdy.

A jsi v ivotě astná?

Jako kadý druhý.

A nikdy nemá deprese?

To jsem neřekla. Řekla jsem, e jsem se nikdy nechtěla zabít.

Říkalas, e ráda řídí. A lidi, co rádi řídí, taky rádi řídí rychle. Jezdí ráda rychle, ne?

Ano. Někdy.

A kolik jsi jela nejvíc?

Nevím.

Přes sto třicet?

Pohrdavý úsměv. Jo.

Přes sto edesát?

Zvedla palec ke stropu.

Sto sedmdesát? Sto devadesát? přihazoval s uaslým úsměvem.

Naměřili mi dvě stě edesát osm.

Fíha. Dělá na mě dojem, Sachsová. Ale kdy ses řítila touhle rychlostí, nepomyslela jsi, co by se moná moná mohlo stát? Stačí aby se zlomila jediná hřídel, osa, aby praskla pneumatika nebo aby byl na cestě olej.

Byla jsem v úplném bezpečí. Nejsem ílenec.

V úplném bezpečí. Jene kdy jede v autě rychlostí malého letadla, nikdy nejsi v úplném bezpečí, nebo ano?

Námitka. Zavádějící.

Zamítá se. Pokud jezdí takhle rychle, musí se smířit s tím, e by ses mohla nabourat a zemřít, ne?

Moná, připustila.

Berger s rukama spoutanýma vepředu jejich rozhovoru nervózně přihlíel a v dlaních stále svíral naloutlý obratel.

Take ses taky dostala blízko k té hranici, e? Ty dobře ví, o čem mluvím. O hranici mezi rizikem smrti a jistotou smrti. Ví, Sachsová, pokud v sobě nosí nějaké mrtvé, stačí jen malý krůček, abys tu hranici překročila. Malý krůček, aby ses přidala k nim,

Sklonila hlavu a její oči se ukryly za oponou rudých vlasů.

Kdy jsem mluvil o odepisování mrtvých, zaeptal a modlil se, aby neodela s Bergerem věděl, e u mu k tomu chybí jen málo dotkl jsem se tvého bolavého místa. Jak moc touí své mrtvé následovat? Myslím, e víc ne dost, Sachsová. Mnohem víc ne dost.

Zaváhala a Rhyme věděl, e pronikl a k jejímu srdci.

Náhle se vak obrátila na Bergera a vztekle mu zacloumala pouty.

Jdeme! přikázala a strčila ho do dveří.

Ty ví, o čem mluvím, e? volal za ní Rhyme.

Opět se zarazila.

Někdy

se stávají různé věci, Sachsová. Někdy se nemůe stát, čím bys chtěla, ani nedostane, co by sis zaslouila. A ivot se mění. Moná jen trochu, moná hodně. A v jistých chvílích u prostě nestojí za to bojovat a pokouet se napravit, co se nepovedlo.

Díval se na ni, jak strnule stojí u dveří. V pokoji zavládlo ticho. Náhle se otočila a pohlédla na něj.

Smrt je lékem na samotu, pokračoval Rhyme. Je lékem na napětí. I na prachobyčejné svědění. Vrhl letmý pohled na její okousané prsty.

Pustila Bergerova pouta a přela k oknu. Po tvářích jí stékaly slzy a třpytily se odleskem pouličního osvětlení.

Jsem straně unavený, Sachsová, řekl upřímně. To si vůbec neumí představit. Takový ivot je jen hora problémů: mytí, jídlo, obyčejné vyměování, telefonování, zapínání koile, svěděni v nose

A kdy je vechny překoná, čeká tě hora dalích. A pak dalích.

Rozhostilo se ticho. Po chvíli se Sachsová otočila od okna a řekla: Uzavřu s vámi dohodu.

Jakou?

Kývla na plakát s profilem pachatele.

Pachatel 823 právě drí tu enu a její malou holčičku. Pomozte nám je zachránit. Jenom ty dvě. Jestli nám pomůete, nechám vás s ním hodinu o samotě, ukázala na Bergera. Za předpokladu, e potom okamitě vypadne z města.

Rhyme zavrtěl hlavou. Sachsová, jestli budu mít dalí záchvat, jestli nebudu moct komunikovat

I kdy se to stane, řekla klidně, i kdy ze sebe nebudete moci vypravit jediné slovo, smlouva platí dál. Postarám se, abyste tu hodinu dostal.

Zkříila ruce na prsou a rozkročila se. Přesně takhle si Rhyme Amélii Sachsovou představoval nejraději. Litoval, e ji neviděl, kdy ráno zastavovala vlak.

Víc pro vás udělat nemůu, dodala.

Po chvíli ticha Rhyme přikývl. Dobře. Tak platí.

Obrátil se k Bergerovi a řekl: V pondělí?

Dobře, Lincolne. Jistě, blekotal vyděený doktor a obezřetně přihlíel, jak mu Sachsová odemyká pouta.

Jako by se bál, e si to policistka jetě rozmyslí. Kdy byl opět volný, chvatně vyrazil ke dveřím. Pak si ovem uvědomil, e stále drí obratel, a téměř poníené ho poloil vedle Rhyma na zprávu z místa činu první vrady.

Byli astnějí ne blechy v koili, poznamenala Sachsová a opřela se o opěradlo ratanové idle. Právě popisovala, jak Sellitto s Pollingem přijali zprávu, e se Rhyme vrací k případu.

A Polling zvlá, pokračovala. Myslela jsem, e mě ten prcek začne radostí objímat. Ale neříkejte mu, e jsem o něm takhle mluvila. Jak se cítíte? Vypadáte docela dobře.

Upila skotskou a postavila sklenici na noční stolek vedle Rhymovy.

Není to nejhorí.

Thom právě měnil povlečení. Potil ses jak dveře od chlíva, poznamenal.

Ale jenom od krku nahoru, upřesnil Rhyme.

Opravdu? podivila se Sachsová.

Jo. Tak to funguje. Od krku dolů mám rozbitý termostat. Aspoň nepotřebuju ádný končetinový deodorant.

Končetinový?

Podpaní, odfrkl Rhyme. To jen můj první oetřovatel nikdy tahle slova nepouíval. Vdycky říkal: ,A teď vás chytím za končetiny a nadzvednu vás.’ Anebo: ,Pokud se vám bude chtít dávit, Lincolne, jen klidně davte.’ Sám sebe nazýval ,poskytovatelem péče’. Dokonce si to napsal i do dotazníku. Nemám ponětí, proč jsem si ho vlastně najal. Asi proto, e jsme straně pověrčiví. Myslíme si, e kdy se věci nazvou jinými jmény, něco se na nich změní. ,Neznámý pachatel’. ,Delikven. Jene tenhle ,poskytovatel’ nebyl ničím jiným ne obyčejnou zdravotní sestrou, která vězela a po horní končetiny v hovnech. e jo, Thome? Ty se ovem nemá za co stydět. Tahle profese si zaslouí úctu. Je samé svinstvo, ale zaslouí si úctu.

Ve svinstvu si přímo libuju. Proto taky pracuju pro tebe.

Co ty jse vlastně zač, Thome? Oetřovatel, nebo poskytovatel péče?

Já jsem světec.

Chacha, je strané pohotový. A jak to umí s injekcí. U mě s ní vzkřísil z mrtvých. A to víc ne jednou.

Rhyme se náhle zděsil pomylení, e ho Sachsová mohla vidět nahého. S očima přibitýma na profil pachatele se jakoby nenuceně zeptal:

Tobě taky dluím poděkování, Sachsová? Taky sis hrála na matku Terezu?

Nervózně čekal na odpověď a nedokázal si představit, jak se na Sachsovou bude dívat, pokud mu odpoví kladně.

Ne, odvětil za ni Thom. Zachránil jsem tě úplně sám. Nebo bys chtěl, aby se některá z těch citlivých duí otřásla odporem při pohledu na tvůj opruzený zadek?

Díky, Thome, pomyslel si a vytěkl: A teď u bě. Musíme si promluvit o případu. Já a Sachsová.

Potřebuje se vyspat.

Samozřejmě. A taky si potřebuju promluvit o případu. Dobrou noc, dobrou noc.

Oetřovatel zmizel. Amélie si dolila whisky a vychutnávala nosem její kouřovou vůni.

Tak kdo to prásknul? vyzvídal Rhyme. Pete?

Kdo? zeptala se.

Doktor Taylor?

Zaváhala dost dlouho na to, aby mu dolo, e to byl Taylor.

Nakonec řekla: Dělá si o vás starosti.

Samozřejmě. A v tom je právě ten problém, rád bych, aby si jich tolik nedělal. Ví o Bergerovi?

Má jisté tuení.

Rhyme se zaklebil. Hele, tak mu řekni, e Berger je můj starý přítel. On

co je?

Sachsová pomalu vydechla, jako by vypoutěla cigaretový kouř.

Nejene po mě chcete, abych přihlíela vaí sebevradě, vy jetě chcete, abych lhala člověku, který vám to můe vymluvit.

On mi nic vymluvit nemůe, odpověděl Rhyme.

Tak proč chcete, abych lhala?

Rhyme se zasmál. Prostě necháme Taylora pár dní v nevědomosti.

No dobře, řekla. Boe, vy jste ale paličák.

Rhyme ji pozorně sledoval. Co kdybys mi to řekla?

Co?

Kdo je ten mrtvý. Kterého jsi neodepsala.

Těch je hodně.

Například?

Přečtěte si noviny.

No tak, Sachsová.

Zavrtěla hlavou, pohlédla do skleruce a na rtech se jí usadil náznak úsměvu.

Ne, myslím, e to nejde.

Pochopil, e nechce začínat důvěrný rozhovor s člověkem, kterého zná jediný den. Co mu připadlo směné vzhledem k faktu, e seděla vedle různých trubiček, krabičky s vazelínou a krabice plenek. Nechtěl vak na ni naléhat, a tak raději mlčel.

K jeho překvapení vak Amélie po chvíli vzhlédla a vyhrkla:

Já jen

jenom

ach, Boe.

Začala vzlykat, a kdy si chtěla rukama zakrýt tvář, vylila na zem dobré deci nejlepí skotské.

26

Nikdy bych nevěřila, e vám tohle budu vyprávět. Seděla schoulená na idli a vyzuté nohy měla pohodlně opřeny o pelest. Slzy zmizely, jen oči zůstaly zarudlé.

Pokračuj, pobídl ji.

Ten kluk, o kterém jsem mluvila

Měli jsme spolu bydlet.

Aha, ten s tou kolií? Neříkala jsi, e je to snoubenec.

Byl to můj kluk.

Říkal jsem si, jestli třeba nemyslí svého tátu.

Ne. Ten zemřel před třemi lety na rakovinu. Věděli jsme, e to musí přijít. Pokud se na to člověk dokáe připravit, zvládne to. Ale Nick

Zabili ho? zeptal se tie Rhyme.

Neodpověděla. Nick Carelli. Jeden z nás. Policajt. Detektiv. Dělal na pouliční kriminalitě.

To jméno znělo povědomě. Rhyme vak mlčel a nechal Amélii pokračovat.

Bydleli jsme spolu a dokonce se chtěli vzít, řekla a odmlčela se, jako by si třídila mylenky. Pracoval jako tajný agent, take jsme se snaili uchovat ná vztah v tajnosti. Na ulici se nemohlo prozradit, e chodí s policistkou. Odkalala si. Těko se to vysvětluje. Víte, něco mezi námi bylo. Taková

. nestává se mi to často. Sakra, vlastně se mi to před Nickem nestalo nikdy. Prostě nám vechno dokonale klapalo. On věděl, e jsem policistka, a neměl s tím ádné problémy. A já s jeho tajnými operacemi taky ne. Prostě

jsme byli naladěni na stejnou vlnu. Znáte ten pocit, kdy si s někým dokonale rozumíte? Cítil jste to někdy? Třeba s vaí enou?

Rhyme se chabě usmál. Cítil. Ano. Ale ne se svou enou. Více toho říct nechtěl.

Jak jste se seznámili? zeptal se.

Při studiu na akademii. Vdycky se tam objevil někdo z praxe a vyprávěl, na čem pracuje jejich oddělení. A Nick přednáel o tajných operacích. Hned po první přednáce mě pozval na schůzku. První rande jsme měli v Rodman’s Neck.

Na střelnici?

Sachsová přikývla. A hned potom jsme vyrazili za jeho mámou do Brooklynu, kde u čekala hromada těstovin a láhev Chianti. Jeho máma mě típla a prohlásila, e jsem na děti moc hubená. A donutila mě sníst dvě porce navíc. Nakonec jsme li s Nickem ke mně a on u mě zůstal přes noc. Docela prima první rande, ne? A pak jsme se u vídali pravidelně. Fungovalo by to, Rhyme. Cítila jsem to v kostech. Perfektně by to fungovalo.

A co se stalo? zeptal se Rhyme.

On

Amélie se opět napila. Celou dobu, co jsme se znali, byl zkorumpovaný.

Co byl?

Koupený. Byl to křivák. Já o tom neměla ani ponětí. Ani nejmení tuení. Ulíval si peníze v bankách po celém městě. Nahrabal skoro dvě stě tisíc.

Rhyme chvíli mlčel. To mě mrzí, Sachsová. Drogy?

Ne. Větinou spotřební zboí. Televize, elektronika. Noviny tomu začaly říkat Brooklynská spojka.

Rhyme přikývl. Proto mi bylo jeho jméno povědomé. Bylo jich tehdy přes deset, ne? Samí poldové.

Větinou jo. Plus pár lidí z mezinárodního.

A co se s ním stalo?

Víte, co se stane, kdy poldové načapají poldu. Vymlátili z něho dui. Říkali, e se choval agresivně, ale já vím, e ne. Zlomili mu tři ebra a dva prsty a zmalovali mu obličej. Nakonec se přiznal, ale stejně dostal třicet let. Za dvacet můe poádat o podmínečné proputění.

Za obyčejné krádee? vyděsil se Rhyme.

Pár vloupaček udělal sám. Navíc pistolí vyhrooval jednomu řidiči a na druhého dokonce vystřelil. Aby ho postrail. Já vím, e ho chtěl jen postrait. Jene soudce tenhle argument zamítl. Zavřela oči a stiskla rty.

Kdy ho chytli, oddělení vnitřních záleitostí si na něm pěkně smlslo. Kontrolovali mu záznamy telefonních hovorů. Byli jsme opatrní, protoe se bál, e mu mohou odposlouchávat linku. Stejně mu ale pár hovorů objevili a vrhli se i na mě. A tak mě Nick od sebe odřízl. Musel. Jinak bych la ke dnu s ním. Vak znáte vnitřáky vdycky dělají hon na čarodějruce.

A co bylo pak?

Aby je přesvědčil, e pro něj nic neznamenám

řekl o mně pár nehezkých věcí. Polkla a sklopila oči k podlaze. Vnitřní oddělení o mně chtělo vědět vechno. A Nick na to řekl: ,Coe, . D. Sachsová? Jo, ta mi párkrát vlezla do postele, ale za moc to nestálo. A tak jsem ji odkopl.’ Amélie zvrátila hlavu dozadu a otřela si oči do rukávu. Mám přezdívku . D.

Lon mi to říkal.

Zamračila se. A řekl vám, co znamená?

lapákova dcera. Po tvém otci.

Bezkrevně se usmála. Ale tohle vechno byl jen začátek. Během vyetřování Nick prohlásil, e ,. D.’ by mělo spí znamenat ,oustá s dámama’, protoe jsem prý spí na holky. Umíte si asi představit, jak rychle se to rozneslo po oddělení.

Tohle je tam úplně běné, Sachsová.

Zhluboka se nadechla. Viděla jsem ho ke konci vyetřování u soudu. Podíval se na mě jenom jednou a

nedokáu ani popsat, co měl v očích. Naprosto zlomené srdce. Určitě to řekl jen proto, aby mě kryl. Ale stejně

Nakonec jste měl pravdu. Ohledně té samoty.

Já tě nechtěl

Ne, řekla váně. Já se dotkla vás a vy zase mě. Nic na tom není. A navíc jste měl pravdu. Nesnáím samotu. Chci chodit mezi lidi, chci chodit na schůzky. Jene po tom vem s Nickem jsem ztratila chu na sex. Kysele se zasmála. Kadý si myslí, e vypadat jako já je něco příjemného. Můu prý mít kadého chlapa, na kterého ukáu. Hovno. Odvahu poádat mé o schůzku mají akorát ti, kteří chtějí jen oustat. A tak jsem to vzdala. Být sama je jednoduí. Nesnáím to, ale je to jednoduí.

Rhyme konečně pochopil, proč se mu zdála tak klidná, kdy ho poprvé uviděla. Chovala se vyrovnaně, protoe stála před muem, který pro ni nepředstavoval hrozbu. Který jí nebude dělat sexuální návrhy. Kterého nebude muset odhánět. A se kterým moná dokonce naváe jakýsi kolegiální vztah vzhledem k tomu, e oba postrádají stejný důleitý gen.

Ví co? ertoval, my dva se můeme scházet i bez milostného vztahu.

Rozesmála se. Povězte mi něco o své eně. Jak dlouho jste byli spolu?

Sedm let. est let před nehodou a rok po ní.

A pak vás opustila?

Ne. Já opustil ji. Nechtěl jsem, aby trpěla pocitem viny.

To bylo od vás hezké.

Dřív nebo později bych ji od sebe stejně zapudil. Já jsem toti straný parchant. Ty mě zatím zná jen z lepí stránky. Zamyslel se a po chvíli řekl: Ta věc s Nickem

nějak souvisí s tvým odchodem od pochůzkářů?

Ne. Vlastně ano.

Má strach z přestřelky?

Po chvíli přikývla. ivot na ulici je dneska jinačí. Proto do toho Nick spadl. Doby, kdy táta v klidu lapal svůj rajón, jsou dávno pryč. Tenkrát to bývalo lepí.

Chce říct, e historky, které ti táta vyprávěl, ti připadaly lepí.

Moná, souhlasila a posunula se na idli. Ta moje artritida

je sice skutečná, ale není to zdaleka tak váné, jak předstírám.

Já vím, přikývl Rhyme.

Vy to víte? Jak to?

Viml jsem si pár drobností a udělal pár závěrů.

Tak proto jste mě nechal celý den pracovat? Věděl jste, e to hraju?

Nechal jsem tě pracovat, protoe jsi lepí, ne si myslí. Dopálené na něj pohlédla. Připomíná mi vlastně mě, Sachsová.

Váně?

Něco ti povím. Nebyl jsem na oddělení jetě ani rok, kdy nám jednou zavolali z oddělení vrad, e v nějaké uličce na Greenwich Village se nalo tělo mrtvého mue. Vichni seranti zrovna pobíhali v terénu, a tak jsem měl místo činu ohledat já. Podotýkám, e mi bylo estadvacet. Tak jsem tam el a ukázalo se, e mrtvý chlápek byl éfem městského odboru zdravotnictví a pečovatelských slueb. Vude kolem sebe měl poházenou spoustu fotek. Ty bych ti přál vidět! Vylo najevo, e obě před smrtí navtívila jistý SM klub na Washington Street. A abych nezapomněl: kdy toho chlapa nali, měl na sobě černé miniaty a síované punčochy. A tak jsem místo činu zajistil, jene najednou se objevil nějaký kapitán a chtěl podlézt pásku. Bylo mi jasné, e chce sbalit ty kompromitující snímky, ale mně ve svý naivitě o ty fotky ani tak nelo akorát jsem nechtěl, aby mi to tam někdo polapal. O jako Ochran a místa činu.

Rhyme se zakuckal smíchy. A tak jsem tam toho chlapa nepustil. Ječel na mě od pásky jako zběsilý a zástupce komisaře, který tam mezitím taky přijel, se mi to snail rozmluvit. Řekl jsem, e ne. A tak na mě začal řvát i on. ,Místo činu zůstane do konce ohledávání netknuté,’ povídám jim. A hádej, kdo se tam nakonec objevil.

Sám starosta?

No, náměstek.

Ani toho jste tam nepustil?

Nikdo se tam nedostal, dokud nedorazili nai experti z laborky. Samozřejmě jsem pak est měsíců musel akorát přepisovat protokoly. Ale pachatele jsme nakonec zadreli jen díky otisku na jedné z těch fotek mimochodem to byla zrovna ta, která se pak objevila na první stránce Postu. Udělal jsem přesně to, co včera ráno ty, Sachsová. Kdy jsi zastavila vlak a uzavřela Jedenáctou avenue.

Nepřemýlela jsem nad tím, řekla Amélie. Prostě jsem to udělala. Proč se na mě tak díváte?

No ták, Sachsová. Ty dobře ví, kam patří. Na ulici. Chodit na pochůzky, vyetřovat vrady, dělat na divizi, to je jedno

Ale styk s veřejností? Vdy tam shnije. Pro některé lidi to můe být dobrá práce, ale pro tebe ne. Nevzdávej to tak rychle!

Aha, a vy to nevzdáváte? Co ten Berger?

U mě je to úplně něco jiného.

Tázavě se na něj podívala a zala si pro kapesník. Vrátila se na idli a zeptala se: Vy v sobě ádné mrtvé nenosíte?

Kdysi ano. Ale teď u jsou vichni pohřbení.

Vyprávějte mi o tom.

Nic na tom není, váně.

Lete. Poznám to. No tak, já se vám taky svěřila.

Rhyme pocítil zvlátní mrazení. A dobře věděl, e to není záchvat dysreflexe. Jeho úsměv ochabl.

No tak, Rhyme, trvala na svém. Chtěla bych to slyet.

Před pár lety jsem měl případ, řekl Rhyme, a udělal jsem chybu. Velkou chybu.

Povídejte, pobídla ho Sachsová a nalila do obou sklenic trochu skotské.

Dostali jsme hláení, e v jednom bytě v čínské čtvrti dolo k vradě a sebevradě. Mu zastřelil svou manelku a pak sebe. Na ohledání jsem tehdy neměl moc času, a tak jsem postupoval dost rychle. A přitom jsem udělal klasickou chybu – udělal jsem si na celý případ názor jetě předtím, ne jsem začal s ohledáváním. Nael jsem pár vláken, který jsem nedokázal zařadit, ale domyslel jsem si, e je někdo z manelů na sobě přitáhl zvenčí. Nael jsem taky úlomky po kulce, ale neporovnal jsem je se zbraní nalezenou na místě činu. Viml jsem si, jak se kulka odrazila, ale neproel jsem dvakrát rot, abych zjistil přesnou polohu pistole. Dokončil jsem ohledání, podepsal papíry a vrátil se do kanceláře.

A co se stalo?

Místo činu bylo narafičené. Ve skutečnosti tam dolo k loupené vradě. A pachatel dokonce zůstal v bytě.

Coe? On tam pořád byl?

Po mém odchodu vylezl zpod postele a začal střílet. Zabil jednoho technika a zranil zdravotníka. Dostal se a na ulici, kde dolo k přestřelce s policejní hlídkou. Ta ho nakonec sundala zemřel – o pár dní později ale nechal za sebou jednoho policistu mrtvého a jednoho zraněného. A taky rozstřílel jednu rodinu, která právě vycházela z čínské restaurace přes ulici. Jedno z dětí pouil jako ivý tít.

Boe můj.

Přeil jenom otec, bývalý vojenský lékař. Jmenoval se Colin Stanton. Doktoři pak říkali, e dost moná mohl manelku nebo i děti zachránit, kdyby se jim pokusil zastavit krvácení, jene on zpanikařil a úplně ztuhnul. Prostě tam stál a hleděl, jak mu umírají před očima.

Boe, Rhyme. Ale to přece nebyla vae vina. Vy..,

Nechej mě domluvit. To jetě není konec.

Ne?

Ten chlap se pak vrátil domů někde na sever státu New York. Později se nervově zhroutil a skončil v blázinci. Pokusil se o sebevradu. Dali ho pod stálou kontrolu. Napřed se snail podřezat si íly titulní stránkou časopisu. Potom se proplíil do knihovny, objevil vázičku, rozbil ji a pořezal si zápěstí. Seili ho a nechali si ho tam jetě dobrý rok. Nakonec ho propustili, ale on se o to za měsíc pokusil znovu. Noem. A tenkrát mu to vylo, dodal Rhyme chladně.

O Stantonově smrti se Lincoln Rhyme dozvěděl z nekrologu, který na oddělení pro styk s veřejností zafaxoval soudní lékař okrsku Albany. Někdo pak fax poslal vnitřní potou Rhymovi a do poznámky připsal: Tohle by tě mohlo zajímat.

Vyetřovalo mě vnitřní oddělení. Profesionální opominutí. Dostal jsem co proto. Ale myslím, e mě měli vyrazit.

Povzdechla si a zavřela oči. A vy mi chcete říct, e u se necítíte vinen?

U ne.

Nevěřím vám.

Já u si své vytrpěl, Sachsová. Ti mrtví mě dost dlouho pronásledovali. Ale pak jsem je odepsal. Protoe kdybych to neudělal, copak bych mohl pokračovat v práci?

Po chvíli ticha pronesla: V osmnácti jsem dostala pokutu za rychlou jízdu. Místo edesáti jsem jela sto čtyřicet.

Prima.

Táta mi řekl, e mi sice ty peníze na pokutu dá, ale chce je zpátky i s úrokem. A víte, co mi jetě řekl? e kdybych jela na červenou nebo se chovala bezohledně, vypráil by mi koich. Ale rychlou jízdu chápal. Povídal: ,Vím, co cítí, drahouku. Kdy se hýbe, nemohou tě chytit.’ Sachsová pohlédla na Rhyma: Kdybych si nemohla sednout za volant, kdybych se nemohla pohnout, moná e bych to taky udělala. Zabila se.

Já vude chodil pěky, vzpomínal Rhyme. Nikdy jsem moc neřídil. A auto jsem neměl posledních dvacet let

Co má vlastně za auto?

Nic, do čeho by nafoukaný Manhattaňan jako vy vůbec vlezl. Mám Chevrolet Camaro. Kdysi patřil tátovi.

A ten ti asi taky dal vrtačku. Aby sis uměla leccos spravit.

Přikývla. A taky francouzský klíč. A sadu svíček. První sadu nástrčných klíčů jsem dostala ve třinácti k narozeninám. Jemně se zasmála. Tenhle chevrolet je celý rozkodrcaný. Prostě americké auto. Vechno se brzo uvolní a musí se dotahovat. Akorát pérování je tvrdé. Ale jednou si stejně koupím BMW.

Pro nás mrzáky je auto znakem společenského postavení, vysvětloval Rhyme. Na rehabce jsme vdycky seděli nebo leeli na jednom pokoji a vyprávěli si, co vechno bychom mohli vytřískat z pojiovny. Na vrcholu ebříčku byla dodávka pro vozíčkáře. A za ní auta s ručním řízením. Co by mi ovem moc nepomohlo. Rhyme zamrkal, jako by se snail na něco rozpomenout. V autě u jsem neseděl celá léta. Vlastně si ani nepamatuju, kdy naposled.

Mám nápad, vyhrkla náhle Sachsová. Ne se ten vá kamarád Berger vrátí, svezu vás. Nebo je v tom problém? Můete sedět? Říkal jste, e invalidní vozík pro vás není.

Invalidní vozík ne. Ale autem by to snad lo. Zasmál se. Tak říká dvě stě edesát osm? Kilometrů za hodinu?

To byla mimořádná situace, řekla Sachsová a zasněně pokývala hlavou. Dobré podmínky a iroko daleko ádná dálniční hlídka.

Zazvonil telefon a Rhyme ho zvedl sám. Byl to Lon Sellitto.

Přepadovky jsou u tří kostelů v Harlemu. Velí jim Dellray a opravdu ti věří, Lincolne. Vůbec bys ho nepoznal. Asi třicet pochůzkářů a mraky lidí z ochranky OSN zatím pročesávají okolí, abysme na nějaký kostel nezapomněli. Jestli se ten chlap neukáe, uděláme o půl osmé zátah do vech kostelů. Pro případ, e by nám náhodou proklouzl mezi prsty. Myslím, e ho dostaneme, Linku, řekl detektiv a na policistu newyorského oddělení vrad vypadal podezřele nadeně.

Dobře, Lone. Okolo osmé ti polu na velitelské stanovitě Amélii.

Zavěsili.

Ozvalo se zaklepání a do pokoje vstoupil Thom.

Jako by se nás bál přistihnout v delikátní situaci, zasmál se v duchu Rhyme.

U ádné výmluvy, řekl nedůtklivě. Spát. A hned.

Byly u tři ráno pryč, ale Rhyme odhodil vyčerpání někam daleko. Jako by se vznáel v prostoru. Mimo své tělo. Přemýlel, zda náhodou netrpí halucinací.

Ano, mami, řekl. Policistka Sachsová tu zůstane, Thome. Přinese jí přikrývku, prosím?

Co jsi říkal? otočil se k němu Thom.

Přikrývku.

Ne, potom, upřesnil oetřovatel. To slovo potom.

Já u nevím. ,Prosím’?

Thomovy oči se rozířily zděením. Jsi v pořádku? Nemám přivolat Peta Taylora? Nebo rovnou faráře?

Vidí, jak mě ten hajzlík trápí? obrátil se Rhyme na Sachsovou. Nikdy nechápe, jak moc mu hrozí proputění.

Budíček bude v kolik?

Stačí o půl sedmé, řekl Rhyme.

Kdy Thom zmizel, Rhyme se zeptal: Hele, Sachsová, má ráda hudbu?

Zboňuju ji.

Jakou?

Staré hity, firmu Motown

A co vy? Vy vypadáte na klasiku

Vidí tu skříň?

Tuhle?

Ne, ne, tu druhou. Napravo. Otevři ji.

Zalapala po dechu. Skříň přímo pukala ve vech snad tisícem kompaktních desek.

Vdy je to tu jak v supermarketu.

A stereo na polici vidí?

Přejela rukou po zapráeném Harmon Kardonu.

Stálo mě víc ne první auto, řekl Rhyme. Ale u ho nepouívám.

Proč ne?

Neodpověděl. Vyber něco. Je zapnuté? Fajn. Tak tam něco pus.

O chvíli později se lonicí rozlehly tóny známé melodie a Levi Stubbs začal zpívat o lásce.

U je to nejmíň rok, co v téhle místnosti zněly nějaké tóny, odhadoval Rhyme. V duchu se pokusil odpovědět na Améliinu otázku, proč u neposlouchá hudbu. Nedokázal to.

Sachsová zvedla z gauče knihy a sloky. Lehla si a sáhla po výtisku Místo pro zločin.

Dáte mi jednu? zeptala se.

Dám ti jich deset.

Můete

Hlas se jí zlomil.

se ti podepsat? Zasmál se a ona s ním. A co kdybych ti na to dal otisk palce? U rukopisu nikdy nemá víc ne pětaosmdesátiprocentní jistotu, e je pravý. Ale otisk palce? Kadý expert na otisky ti potvrdí, e je můj.

Sledoval, jak čte první kapitolu. Oči se jí klíily. Zavřela knihu.

Uděláte pro mě něco? zeptala se.

A co?

Předčítejte mi. Něco z knihy. Kdy jsem byla s Nickem

Hlas ji opět zradil.

Co?

Kdy jsme byli spolu, často mi Nick před spaním něco nahlas četl. Knihu, časopis, noviny

Tohle je jedna z věcí, které mi scházejí nejvíc.

Ale já čtu hrozně, přiznal se Rhyme. Jako bych recitoval kriminalistickou ročenku. Ale mám dobrou pamě

Co kdybych ti o některém případu vyprávěl?

To byste udělal?

Otočila se a stáhla si modrou blůzku. Rozepnula si tenkou neprůstřelnou vestu a odhodila ji stranou. Měla teď na sobě jen síované tílko, pod kterým se rýsovala podprsenka. Znovu si natáhla blůzku, pohodlně se uloila na gauč, přikryla se dekou a zavřela oči.

Jediným pohybem prstu Rhyme ztlumil světla.

Místa, kde dolo ke smrti člověka, mě vdycky fascinovala, začal. Připomínají mi svatyni. Lidi daleko více zajímají místa, kde někdo zemřel, ne kde se někdo narodil. Vezmi si Johna Kennedyho. Tu neastnou ulici v Dallasu navtíví denně tisíce lidí. A kolik myslí, e jich navtíví jednu malou porodnici v Bostonu?

Opřel si hlavu o měkký poltář. Nenudím tě?

Ne, ozvala se. Nepřestávejte, prosím.

Ví, co mě nikdy nepřestane zajímat, Sachsová?

Co?

Ukřiování Jeíe. Před dvěma tisíci lety. Tohle místo činu bych strané rád ohledal. Já vím, co teď řekne: e pachatele známe. Ale známe je opravdu? Jediné, co známe, jsou výpovědi svědků. Jene já tvrdím: svědkům nikdy nevěř. Moná se vechno stalo úplně jinak, ne jak stojí v Bibli. Schází toti důkazy, doličné předměty: hřebíky, krev, pot, kopí, kří, ocet. Otisky sandálů i otisky prstů.

Rhyme otočil hlavou trochu nalevo a pokračoval, dokud se Amélii nezačala pravidelně pohybovat hruď. Dokonce i pramínek jejích planoucích vlasů se dýcháním posunoval dopředu a dozadu. Rhyme zhasl pomocí ovladače vechna světla a brzy usnul také.

Začalo svítat.

Carole Ganzová se probudila a skrz drátěné okno nad hlavou zahlédla světlo. Pammy. Ach, holčičko

A pak si vzpomněla na Rona. A na vechny své věci v tom hrůzném podzemí. Peníze, lutý baůek

Větina mylenek se ale soustředila na dcerku.

Něco ji probralo z lehkého a neklidného spánku. Co to bylo?

Bolest v zápěstí? Příerně jí v něm cukalo. Trochu se pohnula. Chtěla

Zazněly varhany a místnost naplnil chorál lidských hlasů.

Tak tohle ji probudilo. Hudba. Kostel není oputěný. Jsou tu lidé! Usmála se. Někdo by mohl

V tu chvíli si vzpomněla na bombu.

Carole vykoukla zpoza skříně. Bomba tam pořád stála a houpala se na hraně stolu. Nepůsobila děsivě jako ostatní bomby a vraedné nástroje vůbec se nepodobala těm nablýskaným a rafinovaným krabičkám z filmů. pinavá páska, pokroucené dráty, rozlitý benzin

Třeba je to jen straák, pomyslela si. Za denního světla u tak hrozivě nevypadal.

A znovu hudba. Přicházela přímo seshora. A s ní jakési oupavé kroky. Zavření dveří. Skřípění prken, jak nějací lidé přecházeli po staré podlaze. Ze stropních trámů se na Carole snesla vrstva prachu.

Uprostřed písně hlasy utichly. A pak se opět rozezněly.

Carole začala dupat, ale podlaha byla betonová a stěny cihlové. Pokusila se křičet, ale páska vekeré zvuky spolehlivě utlumila. Zkouka nahoře pokračovala a sklepem se linula slavnostní a vzneená hudba.

Po deseti minutách padla Carole na podlahu vyčerpáním. Její pohled opět upoutala bomba. Světla v místnosti přibývalo a ona teď zřetelné rozeznávala časový spínač.

Zamrkala zděením. Spínač!

Take to vůbec nebyl straák. ipka byla nastavena na 6.15. A ciferník ukazoval 5.30.

Přitlačila se co nejdál za skříň a začala do ní kopat kolenem. Vechny zvuky vak okamitě zanikly ve vzletných tónech písně, která se majestátně ozývala shora: Jeíi, tichý Beránku

Část čtvrtá

A NA KOST

Bohům je odepřeno jediné: moc měnit minulost.

Aristoteles

NEDĚLE 5.45 PONDĚLÍ 19.00

27

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– rukavice jsou tmavé

– voda po holení = Brut

– vlasy nejsou hnědé

– hluboká jizva na ukazováč.

– sportovní oblečení

– zřejmě má operační základnu

– pravděpod. nedaleko:

– Broadway a 82V ShopRite, Greenwich a Bank, ShopRite, 8. ave a 24., ShopRite, Houston a Lafayette, ShopRite,

– stará budova rů. Mramor

– nejméně sto let stará, pravděp. instituce nebo panské sídlo

– lutý taxík

– nový sedan světle edý, stríbrný, béový

– auto z půjčovny, pravděpodob. kradené

– půjčov. Hertz, stříb. Barvy, letoní model

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

– jedné oběti říkal ,Hanno’

– zná základy němčiny

– záliba v podzemí

– rozdvojená osobnost

– moná kněz, konzultant, soc. pracovník

– neobvykle selapané boty, hodně čte?

– poslouchal jak oběti láme kost

– had jako výsměch vyetřovat.

Probudil ho zápach. Co se mu stávalo často.

A tak jako vdy neotevřel oči, ale zůstal ve své obvyklé poloze a snail se zjistit, odkud neznámý závan přiel.

Byly to zplodiny v ranním vzduchu? Nebo rosa na mastné pinavých ulicích? Vlhká omítka? Snail se rozeznat vůni Amélie Sachsové, ale nelo mu to.

V mylenkách Sachsovou přeskočil a pokračoval. Co to můe být?

Nějaké čistidlo? Ne.

Nějaká chemikálie z Melovy provizorní laboratoře?

Ne, to vechno by poznal.

Aha

Vlastně ano

Náplň fixu.

Konečně mohl otevřít oči. Napřed zkontroloval Sachsovou, aby se ujistil, e nikam nezmizela. A pak u pohlédl na profil pachatele, od něj ten zvlátní pach přicházel. Horký a vlhký vzduch srpnového rána papír pokroutil a uvolnil z něj vůni fixu.

zná procedury na místě činu

pravděpodobně má záznam v rejstříku

zná různé druhy otisků

zbraň = Colt .32

svazuje oběti neobvyklými uzly

má zálibu ve starobylosti

jedné oběti říkal Hanno

zná základy němčiny

záliba v podzemí

Hodiny na zdi ukazovaly 5:45. Vrátil se k profilu. Neviděl ho moc zřetelně, jen jako plochu světlejí bílé na tmaví. Světla u vak bylo dost na to, aby vechna slova rozeznal.

rozdvojená osobnost

moná kněz, konzultant, sociální pracovník

neobvykle selapané boty, hodně čte?

poslouchal, jak se oběti láme kost

ponechal hada jako políček vyetřujícím

Také sokoli se probouzeli. Vnímal, jak za oknem třepetají křídly. Znovu se podíval na plakát. V kanceláři na divizi míval rozvěeno několik tabulí, kde si zapisoval seznam charakteristik pachatelů nejvýznamnějích případů. Vzpomínal si, jak kolem tabulí přecházel, zíral na ně a přemýlel o lidech, které popisovaly.

Molekuly barvy, bahna, pylu, listů

stará budova, růový mramor

Vzpomněl si na jednoho chytrého zloděje klenotů, kterého s Lonem dopadli před deseti lety. Ve vazbě jim ten člověk řekl, e nikdy nepřijdou na to, kam schoval kořist, ale pokud to přijmou jako polehčující okolnost, poví jim to sám. Rhyme mu tehdy odpověděl: No, opravdu máme jisté problémy to místo najít.

To vám věřím, řekl ten parchant posměně.

A tak Rhyme pokračoval: Dostali jsme se a ke kamenné zdi zásobníku na uhlí u jednoho farmářského domu na řece Connecticut. Asi pět mil severně od Long Island Sound. A teď se akorát nemůeme shodnout, jestli ten dům leí na východním nebo na západním břehu řeky.

Ve zločincově tváři se objevil výraz typu: Do prdele, vy jste tam byli.

Moná je v tom opravdu kouzlo, Sachsová, pomyslel si.

nejméně sto let stará, pravděpodobně instituce nebo panské sídlo

Jetě jednou přejel pohledem celý profil, zavřel oči a opřel se o nádherně pohodlný poltář. Náhle ho cosi trklo. Jako by dostal facku. S očima dokořán zíral na jedinou větu:

má zálibu ve starobylosti

Sachsová! zaječel. Vstávej!

Amélie se zmámeně posadila. Co? Co je

?

Starobylý, starobylý, starobylý

Udělal jsem chybu, řekl lapidárně. Je tu jistý problém.

Sachsová si nejdříve myslela, e zdravotní. Vyskočila z gauče a natáhla se po Thomové kufříku s první pomocí.

Ne, myslím vodítka, Sachsová, vodítka

Mám to tu patně. Zadýchaný Rhyme skřípal zubama.

Sachsová se oblékla, posadila se a prsty si mimoděk prohrábla vlasy.

Coe, Rhyme? V čem je problém?

Ten kostel. Moná není v Harlemu. Udělal jsem chybu, opakoval.

Jako tenkrát s tím zločincem, který zabil rodinu Colina Stantona. Kriminalisté mohou perfektně zařadit stovky stop a důkazů a pak stačí jediná chybička a umírají nevinní.

Kolik je hodin? zeptala se.

Tři čtvrté na est, něco přes. Přines ty noviny. A najdi rozpis bohoslueb.

Amélie projíděla očima řádky. Náhle vzhlédla:

Vysvětlete mi to.

Pachatel 823 je posedlý starobylostí. Jestli mu jde o starý černoský kostel, nemusí to být nutně v Harlemu. Afroamerickou realitní společnost zaloil v Harlemu Philip Payton v roce 1900. Jene v té době byly ve městě jetě dalí dvě černoské čtvrti. Jedna byla v centru na místě dneních soudů a druhá na San Juan Hill. Dneska u tam ijí větinou běloi, ale

Sakra, na co jsem myslel?

A kde je San Juan Hill?

Hned na sever od Hell’s Kitchen. Na West Side. Pojmenovali ho na počest černoských vojáků, kteří bojovali ve panělskoamerické válce.

Sachsová horlivě pročítala noviny.

Take kostely v centru, informovala. V Battery parku je Seamen’s Institute. Stojí tam kaple Svaté trojice.

Tam černoi neili. Trochu víc na severovýchod.

Presbyteriánský kostel v čínské čtvrti.

A nějaký baptistický nebo evangelický?

Ne, v téhle oblastí nic. A tady

á sakra. S odevzdaným výrazem si povzdechla: Ach, Boe.

Rhyme okamité pochopil. Bohosluba za svítám.

Přikývla. Svatá baptistická modlitebna

Ach, Rhyme, začínají tam v est. Je to na rohu mezi Padesátou Devátou a Jedenáctou avenue.

To je San Juan Hill! Zavolej tam!

Popadla telefon a vytočila číslo. Stála se svěenou hlavou a vztekle si vytrhávala obočí.

Zvedněte to, zvedněte to

Sakra. Je tam záznamník. Reverend je někde mimo. Začala odříkávat vzkaz: Tady newyorská policie. Máme důvodné podezření, e ve vaem kostele je umístěna bomba. Co nejrychleji provedte evakuaci kostela. Zavěsila a nazula si boty.

Bě, Sachsová, dělej! Musí tam jet! Rychle!

Já?

Jsme blí ne nejblií stanice. Za deset minut jsi tam.

Vyrazila ke dveřím a zapnula si opasek.

Zavolám zatím na centrálu, ječel za ní, kdy se hnala po schodech dolů a zrzavé vlasy za ní vlály jako ocas komety. A jestli má jet jetě někdy rychle, Sachsová, tak to je právě teď!

Véerenko vjelo na Jedenaosmdesátou a hnalo se směrem na západ.

Sachsová se vyřítila na křiovatku s Broadwayí, a ne opět získala kontrolu nad vozidlem, stačila vrazit do stojánku s novinami, který proletěl výlohou nejbliího obchodu. Uvědomila si, e má vzadu vekeré vybavení. Má těkej zadek, říkala si v duchu; nezatáčej ve stovce.

Pokračovala dolů po Broadwayi. Na křiovatkách přibrzdila, krátce se rozhlédla vlevo a vpravo a znovu dupla na plyn.

Najela na Devátou avenue a zamířila na jih. Jsem jenom

K čertu!

Ozvalo se ui drásající zakvílení pneumatik.

Ulice byla uzavřená.

Devátou avenue blokovala u takhle brzy ráno řada modrých zátaras. Jakýsi transparent hlásal: Umění a schopnosti vech národů. Ruku v ruce, my vichni jedno jsme.

Zatracená OSN! Sachsová zacouvala o půl bloku zpátky a lápla na plyn. Ne porazila první zátarasu, měla u na tachometru osmdesát. Přenosné hliníkové zátarasy se před ní rozprskly do stran. O dva bloky dál proletěla jiní uzávěrou a vřítila se na Devětapadesátou. Přitom vjela na chodník dál, ne jí bylo milé.

Sto metrů před ní se objevil kostel.

Věřící stáli na schodech rodiče, děvčátka v nabíraných bílých a růových atičkách, chlapci s vyčesanými vlasy v černých oblecích a bílých koilkách.

Ze sklepního okna se vyvalil malý edivý obláček.

Sachsová dupla na plyn a motor zavyl.

Popadla vysílačku. VRN 2 volá centrálu.

A právě ve chvíli, kdy se ujiovala, e vysílačka je zapnutá naplno, jí z boku vjel přímo do cesty velký mercedes.

Stačila zahlédnout vyděené oči rodinky uvnitř a pohotovou reakci řidiče, který rychle dupnul na brzdy.

Amélie instinktivně strhla řízení doleva a přela do kontrolovaného smyku. Tak dělejte, prosila pneumatiky, chyte se! Ovem mastný asfalt naruený děsivými vedry posledních dní pokrývala rosa. Dodávka tančila po cestě jako vznáedlo.

Zadní část dodávky se v osmdesátikilometrové rychlosti otřela o čelo mercedesu a německá ocel jí rozpárala pravý zadní bok. Černé kufry vyletěly ven a jejich obsah se rozsypal po celé ulici. Věřící se rozprchli před úlomky skla, umělé hmoty a plechu.

Ve voze se nafoukl airbag, co Amélii ohromilo. Stačila si jetě zakrýt tvář, kdy dodávka narazila do řady zaparkovaných vozů, proletěla novinovým stánkem a přetočila se na střechu. Noviny a igelitové sáčky na důkazy se vznáely ve vzduchu jako malí parautisti.

Náhle Sachsová visela hlavou dolů a splývající vlasy jí zakrývaly zrak. Otřela si krev z čela a snaila se rozepnout bezpečnostní pás. Nechtěl povolit. Odněkud jí začal kapat na ruku benzin. Vytáhla z kapsy nů, otevřela ho a přeřízla popruh. Spadla a málem se propíchla. Zalapala po dechu, aby unikla dusivým výparům benzinu.

Tak dělej, holka, vypadni! Mazej pryč!

Dveře se ani nepohnuly. Mohla se jedině proplazit dozadu. Anebo vyrazit okno. Skrčila nohy a prudce kopla do popraskaného skla. Nechtělo povolit a ona si málem vymkla kotník.

Pistole!

Sáhla si na opasek, ale pouzdro bylo prázdné. Zbraň někam zapadla. Neustále cítila na rukou i na krku kapky benzinu. Zoufale prohrabávala papíry, které vyplňovaly prohlubeň střechy.

Konečně pistoli objevila u stropního světla. Popadla ji a zamířila na boční okno.

Tak rychle! Horizont je volný, čumilové jetě nedorazili.

A pak zaváhala. Nemůe výstřel zapálit výpary?

Natáhla ruku co nejdál od uniformy nasáklé benzinem a váhavě zmáčkla spou.

28

Nepomohlo ani pět výstřelů v malém rozptylu. Poctivé sklo firmy General Motors drelo dál pohromadě.

Přidala dalí tři rány a v uzavřeném prostoru dodávky téměř ohluchla. Alespoň e nedolo k výbuchu.

Začala do okna znovu kopat. Konečně se sklo roztřítilo a kaskáda modrozelených střepů dopadla na zem. Sotva se Sachsová vykutálela ven, ozvalo se tlumené puf a dodávka se rozhořela.

Svlékla se do tílka a odhodila benzinem nasáklou blůzu uniformy, neprůstřelnou vestu i sluchátka s mikrofonem. Naraený kotník se bolestivě ozýval, ale Sachsová sprintovala podél věřících a sboru k hlavnímu vchodu do kostela. Vnitřek kostela zahaloval kouř. Pár metrů od vchodu se prkenná podlaha náhle zavlnila a vylehly z ní plameny.

Náhle se ve dveřích objevil reverend. Dusil se kouřem a po tváři mu stékaly slzy. Vlekl za sebou bezvládnou enu. Sachsová mu s ní pomohla ke dveřím.

Kde je suterén? vykřikla.

Rozkalal se a zavrtěl hlavou.

Kde? zaječela znovu a myslela přitom na Carole Ganzovou a její malou dcerku. Sklep!

Tam, ale

Ukázal na druhou stranu, kde u hořela podlaha.

Amélie téměř neviděla pro hustý kouř. Stěna vedle ní se začala hroutit, vude létaly jiskry a syčely plameny. Na chvilku zaváhala a pak vyrazila ke dveřím do sklepa.

Reverend ji chytil za ruku. Počkejte. Otevřel skříňku a vytáhl hasicí přístroj. Jdeme!

Sachsová zavrtěla hlavou. Vy ne. Vy to tu hlídejte. A a přijedou hasiči, řekněte jim, e ve sklepě je jetě policistka a jedna obě.

Dala se opět do běhu.

Kdy se hýbe

Přeskakovala přes propálené díry v podlaze. Bohuel kvůli kouři patné odhadla vzdálenost ke zdi, narazila na dřevěné obloení a upadla. Na hlavě se jí vzňal pramínek vlasů. Téměř se zalkla příerným pachem, ale nakonec se jí podařilo vlasy uhasit. Podlaha vak neunesla její váhu, take se začala propadat. Cítila, jak jí plameny z podzemí olizují nohy.

Odkutálela se ke dveřím a natáhla se po klice. Vtom se zarazila.

Uvauj, holka! Ne ty dveře otevře, nejdřív na ně sáhni. Jestli jsou horké a ty pustí do přehřáté místnosti kyslík, vznítí se a zpětný tah ti usmaí zadek. Dotkla se dřevěných dveří. Přímo sálaly.

Sakra, co se tu dá jetě dělat? uvaovala horečně.

Plivla si na ruku, rychle stiskla kliku a co nejrychleji ji pustila, aby jí ár neseehl dlaň.

Dveře se rozletěly a zevnitř se vyvalila oblaka dýmu a jisker.

Je tam někdo? zavolala a vyrazila dolů.

Spodní část schoditě byla v jednom ohni. Sachsová ho na chvíli utlumila hasicím přístrojem a seběhla do temného sklepa. Na předposledním schodu se vak probořila a ztratila rovnováhu. Minimax upadl s řinčením na podlahu. V poslední chvíli se stačila chytit zábradlí, aby si nezlomila nohu.

Vytáhla ji ze schodu a zaostřila zrak přes kouřovou clonu. Vechen dým stoupal vzhůru, take ho tu nebylo tolik jako v přízemí, ale o to více tu bylo plamenů. Hasicí přístroj leel kdesi pod hořícím stolem. Vykali se na něj! přikázala si Sachsová a vyběhla přes oblaka kouře.

Haló! křičela.

ádná odpověď.

Pak si vzpomněla, e pachatel 823 pouívá lepicí pásku. Je radi, kdy jsou jeho oběti zticha.

Rozkopla malé dveře na boku a nakoukla dovnitř. Kotelna. Vedly odsud dveře ven, ale byly zcela zataraseny spadlými trámy. Vedle dveří stála nádr na topný olej, kterou u úplně olizovaly plameny.

Ta nevybuchne, vzpomněla si Sachsová na akademii. Kdy probírali hářství, dozvěděli se, e topný olej nevybuchuje. Měla by ty trámy odkopnout a uvolnit dveře. Připravit si únikovou cestu. A teprve pak začít hledat tu enu a její holčičku.

Váhavě sledovala, jak se plameny převalují kolem nádre.

Nevybuchne, nevybuchne.

Vyrazila ke dveřím.

Nevybuchne

Nádr náhle poukla jako zahřátá plechovka se sodovkou. Olej vystříkl do vzduchu a změnil se v obrovské oranové jazyky ohně. Na podlaze se vytvořila planoucí loue, která postupovala směrem k Sachsové.

Nevybuchne. Fajn. Ale zatraceně dobře hoří. Přiskočila ke dveřím a zase je zabouchla. Z únikové cesty nebude nic.

Vydala se zpátky ke schodům. Dusila se kouřem a se sklopenou hlavou hledala nějaké stopy po Carole a malé Maggie. e by pachatel 823 změnil pravidla? e by přestal lpět na podzemí a tentokrát nechal oběti třeba v podkroví?

Prásk.

Rychle pohlédla vzhůru a uviděla, jak se u stropu pomalu začíná hroutit velký dubový trám.

S jekotem uskočila stranou, ale zakopla a upadla na záda. Mohutný kus dřeva jí padal přímo na tvář a prsa. Instinktivně zvedla ruce.

Ozvala se rána, jak trám dopadl na dětskou idličku. Jeho konec se zastavil ve vzduchu pár centimetrů od hlavy. Rychle se zpod něj vyplazila a postavila se na nohy.

Rozhlédla se kolem a snaila se proniknout pohledem přes tmavý kouř.

Zatracená práce, pomyslela si náhle. Přece nepřijdu o dalí obě. S dusivým kalem se otočila zpátky k ohni a rychle přeběhla do kouta, který jetě neprola.

Z jakési skříně náhle vyrazila noha a Sachsová o ni zakopla.

Ruce jí vylétly dopředu a dopadla pár centimetrů od hořící kalue oleje. Překulila se na stranu, vytáhla zbraň a namířila ji přímo na vyděenou světlovlasou enu, která se zoufale snaila se posadit.

Sachsová jí strhla pásku z úst a ena vyplivla černé sliny. Pak se dlouhou chvíli dusila a podle hlasu se téměř zdálo, e umírá.

Carole Ganzová?

ena přikývla.

A vae dcera? křičela Sachsová.

Není

tu. Moje ruce! Pouta.

Není čas. Pojďte. Sachsová přeřezala ňůru na eniných nohou.

Vtom zahlédla u zdi téměř roztavený igelitový sáček.

Nastrčené vodítko! Podle něho se dozví, kde hledat holčičku. Vykročila tam, ale v tu chvíli se ozvala ohluující rána a dveře kotelny se roztrhly. Do místnosti se vevalila přílivová vlna hořícího oleje a během okamiku sáček pohltila.

Sachsová na to ve zděené zírala a na chvíli ustrnula. Probral ji a enin křik. Vechny schody u hořely. Sachsová přiskočila k doutnajícímu stolu a vykopla zpod něj hasicí přístroj. Rukoje i tryska se vak dávno roztavily a kovová nádoba nesnesitelně pálila. Sachsová si noem odřízla kus uniformy, chytila praskající nádobu za horní díl a mrtila ji na nejvyí schod. Nádoba tam chvíli balancovala jako kuelka a pak se začala kutálet dolů.

Sachsová vytáhla pistoli, a kdy byl červený válec v polovině schoditě, vystřelila.

Nastal obrovský výbuch a přístroj se roztrhl. Nad hlavami jim proletěly kusy červených úlomků. Schoditě se pokrylo houbovitým oblakem oxidu uhličitého a hasicího práku a větina plamenů na chvíli pohasla.

Teď! zařvala Sachsová.

Braly schody po dvou a Sachsová enu napůl podpírala. Konečně se ze sklepa dostaly a do pekla v přízemí. Postupovaly podél zdi a klopýtaly k východu, zatímco jim nad hlavami pukala barevná vitrá a na jejich sehnutá záda dopadaly rozpálené střepy Marie, Josefa i samotného Jeíe.

29

O čtyřicet minut později u Sachsovou obvázali, seili a dali jí nadýchat takového mnoství čistého kyslíku, e si připadala jako zfetovaná. Seděla vedle Carole Ganzové a společně zíraly na zbytky kostela. Nezůstalo z něj prakticky nic.

Pouze dvě nosné zdi a kupodivu i zbytek druhého patra, který se nad hromadou trosek a popela hrdě tyčil do prostoru.

Pammy, Pammy

naříkala Carole. Pak ji natáhlo a začala kolem sebe plivat. Popadla kyslíkovou masku a vyčerpaně se opřela.

Sachsová si prohlédla dalí dezinfekcí nasáklý tampon, kterými si otírala krev z tváře. První tampony byly celé hnědé, ale tenhle u jenom zrůověl. Zranění nebyla váná, rána na čele a malé ploky kůe s popáleninami druhého stupně na ruce a na pai. Ovem její rty u nebyly dokonalé: spodní měla hluboce proříznutý a rána si vyádala tři stehy.

Carole trpěla otravou kouřem a bolestí ze zlomeného zápěstí, které u podpírala provizorní dlaha. Chovala si ruku v náručí a se svěenou hlavou mluvila skrz zaaté zuby. Kadé její nadechnutí znělo jako děsivé sípáni.

Ten zkurvysyn. Rozkalala se. Proč

Pammy? Boe, proč? Proč tříleté dítě?!

Hřbetem nezraněné ruky si otřela slzy vzteku.

Třeba jí nechce ublíit. Proto do kostela zavedl jenom vás,

Ne, odsekla zuřivé. Tomu na ní vůbec nezáleí. Je to ílenec! Viděla jsem, jak se na ni díval. Já ho zabiju! Já ho, kurva, zabiju!

Tvrdá slova se rozpustila v dalím záchvatu dávivého kale.

Sachsová se zkroutila bolestí. Mimoděk si zaryla nehet do popáleného prstu. Opatrně vytáhla blok.

Můete mi vylíčit, co se přesně stalo?

Mezi návaly vzlyků a záchvaty kale jí Carole postupně převyprávěla vechny události předchozího dne.

Nechcete někomu zavolat? zeptala se Sachsová. Třeba svému mui?

Carole neodpověděla. Přitáhla si kolena pod bradu a jenom sípala.

Obvázanou rukou jí Amélie stiskla rameno a zopakovala otázku.

Můj mu

Záhadně na Sachsovou pohlédla. Můj mu je mrtvý.

Ach tak, to je mi líto.

Následkem sedativ Carele otupěla a nějaká medičká jí pomohla do sanitky. Sachsová vzhlédla. Od trosek kostela k ní přibíhali Lon Sellitto a Jerry Banks.

Boe, Sachsová, lamentoval detektiv při pohledu na zbytky převráceného vozu na ulici. Co je s tím dítětem?

Pořád je u toho chlapa, pokývala Sachsová hlavou.

Jste v pořádku? zeptal se Banks.

Nic váného. Pohlédla k sanitce a řekla: Tahle obě, Carole Ganzová, nemá ádné peníze a nemá kde bydlet. Přijela do města, aby pracovala pro OSN. Nemohl byste někam zavolat, detektive? Aby se jí někdo na chvíli ujal.

Jistě, přitakal Sellitto.

Co dalí vodítka? vyzvídal Banks.

Dotknul se náplasti nad obočím a sykl bolestí.

Jsou v tahu, řekla Sachsová. Ale viděla jsem je. Dole ve sklepě. Nestihla jsem pro ně doběhnout. Prostě shořely.

Člověče, zamumlal Jerry. Co se s tou holčičkou stane?

Co si myslí, e se jí asi tak stane?

Amélie vstala a zamířila k vraku véerenka. Cestou nala stále funkční sluchátka. Nasadila si je a u u se chystala zavolat Rhymovi, ale pak mikrofon odstrčila stranou. Co mu má vlastně říct? Podívala se na kostel. Jak můe ohledat místo činu, kdy u ádné neexistuje?

Stála tam s rukama v bok a zírala na doutnající spálenitě, kdy vtom zaslechla zvuk, který nedokázala zařadit. Jakési kňučění ve bzučení. Nevěnovala mu pozornost, dokud si nevimla, e Lon Sellitto si náhle přestal opraovat popel z koile.

To se mi snad jenom zdá, vyhrkl.

Otočila se.

O blok dál parkovala velká dodávka. Ze strany se právě vyklápěla hydraulická rampa. Cosi na ní stálo. Zdálo se, e je to některý z těch robotů na vyhledávání min. Rampa se sklopila a k zemi a robot vyjel na chodník.

A pak se Sachsová začala hlasitě smát.

Věcička se otočila čelem k nim a dala se do pohybu. Sachsová zírala na nádherně červený invalidní vozík. Byl to elektrický model s malými zadními kolečky, velkou baterií a motorem pod sedačkou. Vedle vozíku kráčel Thom, ale Lincoln Rhyme řídil sám pomocí ústního ovladače, připomínajícího slámku. Jeho pohyby byly zvlátním způsobem vzneené. Přijel a před Sachsovou a zastavil se.

No dobře, tak jsem lhal, pronesl stroze.

Povzdychla si. S těmi zády? Kdy jste mi říkal, e na vozík nemůete?

Přiznávám, e jsem lhal. Určitě bude natvaná, Amélie. No, tak buď natvaná a pak na to zapomeň.

Viml jste si, e kdy máte dobrou náladu, říkáte mi Sachsová, a kdy patnou, tak Amélie?

Já nemám patnou náladu, odsekl.

Opravdu nemá, souhlasil Thom. Akorát nesnáí, kdy ho někdo při něčem přistihne.

Thom kývl k impozantnímu vozíku a Sachsová si ho prohlédla. Model Storm Arrow od firmy Action Company.

Má ho ve skříni celou dobu, co vem vykládá tu svou tklivou historku o zádech. Tak jsem mu to nechal vyrat.

ádné dalí poznámky, Thome. Omlouvám se, jasné? Omlouvám se.

Má ho u pár let, pokračoval oetřovatel. Dokonce se naučil správně zacházet s ovladačem. Je v tom váně dobrý. A mimochodem, mně vdycky říká Thom. Jetě nikdy mi neřekl protekčně příjmením.

U mě unavovalo, jak na mě vichni civěli, podotkl Rhyme. Tak jsem s těma projídkama přestal. Pohlédl na Améliin seitý ret. Bolí?

Dotkla se úst a zaklebila se. Pálí to jak čert.

Rhyme pohlédl úkosem na Bankse.

A co se stalo tobě? Ty u si holí i čelo?

Vrazil jsem do hasičského vozu, zazubil se mladý detektiv a znovu si přejel náplast.

Nic tady není, Rhyme, začala Sachsová váně. Pořád má tu holčičku a já nedokázala včas sebrat dalí vodítko.

Ale Sachsová, vdycky se tam něco najde. Musí mít důvěru v učení ctihodného pana Locarda.

Viděla jsem, jak pytlík s vodítky shořel. A jestli z nich něco zbylo, leí to pohřbené pod tunami trosek.

No tak se mrknem po vodítkách, které nám nechtěl zanechat. Projdeme místo činu spolu, Sachsová. Ty a já. Tak pojď.

Dvakrát krátce foukl do ovladače a vyrazil kupředu. Byli snad tři metry od zborceného kostela, kdy ho Sachsová zarazila.

Moment.

Zabrzdil.

Jste nějak nedbalý, Rhyme. Nasadte si na kola gumové pásky. Nebo snad chcete, aby se vae stopy popletly s pachatelovými?

Kde začneme?

Potřebujem vzorek popela, řekl Rhyme. Vzadu v dodávce byly prázdné plechovky. Podívej se po nich.

Kolem vraku véerenka opravdu jednu nala.

Ví, kde bylo ohnisko poáru? zeptal se Rhyme.

A moc dobře.

Tak vezmi vzorek popela z místa co nejblíe ohniska.

Jasně, řekla a začala plhat na dva metry vysokou cihlovou zeď jediné, co zbylo z celé severní strany kostela. Podívala se do kouřící jámy pod nohama.

Hej, policistko, jetě jsme místo nezajistili. Je to tam nebezpečné, ozval se velitel hasičů.

Určitě ne tak jako při mé poslední návtěvě, odvětila a s dradlem plechovky v zubech začala slézat dolů.

Lincoln Rhyme ji sledoval, ale ve skutečnosti místo ní viděl sám sebe před třemi a půl lety, kdy si sundal sako a začal prolézat stavenitě v metru poblí radruce.

Sachsová, zavolal. Otočila se. Buď opatrná. Viděl jsem, co zbylo z dodávky. Nechci, aby se ti něco takového stalo dvakrát.

Přikývla a zmizela za zdí.

Po pár minutách Rhyme vytěkl na Bankse: Kde je?

Nevím.

Tím ti chci naznačit, aby ses po ní podíval!

Aha, samozřejmě! Banks přeel ke zdi a pohlédl dolů.

Tak co? vyzvídal Rhyme.

Je tu binec.

Samozřejmě, to vím taky. Vidí ji?

Ne.

Sachsová?! zařval Rhyme.

Kdesi se ozvalo zaúpění praskajícího dřeva a potom rána. Zvedl se obláček prachu.

Sachsová? Amélie?

Nic.

Právě kdy se za ní chystal poslat speciálku, zaslechl hlas:

Posílám to!

Jerry? zavolal Rhyme.

Jsem připraven, odpověděl Banks.

Z díry do podzemí vyletěla plechovka a Banks ji jednou rukou chytil. Ze sklepa vystoupila Sachsová, otírala si ruce o kalhoty a klebila se.

Jsi v pořádku?

Přikývla.

Teď propátráme boční uličku, nařídil Rhyme. Na hlavní ulici je pořád runý provoz, take kdy sem přijel s obětí, určitě se snail zmizet někam z dohledu. Zaparkoval támhle. A do kostela vlezl těmahle dveřma.

Jak to ví?

Existují dva způsoby, jak otevřít zamčené dveře kdy nepočítám výbuninu. Přes zámek a přes závěsy. Tyhle dveře byly zamčené zevnitř, a tak pachatel vytáhl osičky z pantů. Vidí, ani se nenamáhal strčit je zpátky.

Začali u dveří a propracovávali se prohořelou chodbičkou. Napravo od nich doutnaly trosky kostela. Postupovali krok za krokem a Sachsová osvětlovala snímačem dláděnou zem.

Potřeboval bych otisky pneumatik, řekl Rhyme. Chci vědět, na které straně měl kufr.

Tady, ukázala na zem. Otisky protektorů. Jene nevím, jestli jsou od předních kol, nebo od zadních.

A jsou čisté, nebo rozmazané?

Rozmazané.

Take jsou od předních. Zasmál se jejímu zmatenému výrazu. Ty jsi přece expert na auta, Sachsová. Take a si přítě sedne do auta a nastartuje, vimni si, e před odjezdem vdycky trochu pohne volantem. Aby ses ujistila, jak má nasměrované kola. Proto jsou přední protektory vdycky trochu rozmazané. No, take víme, e přijel v kradeném fordu Taurus z roku devadesát sedm. Ten měří na délku pět set jeden centimetr a rozvor má dvě stě sedmdesát est. Od středu zadní pneumatiky po kufr je to asi sto čtrnáct centimetrů. Odměř to a celé místo vysaj.

Boe, Rhyme. Jak tohle vechno víte?

Ráno jsem si to vyhledal. Prohlídla jsi aty oběti?

Jo. A taky nehty a vlasy. A představte si, Rhyme, e ta malá holčička se jmenuje Pam, ale ten chlap jí říkal Maggie. Stejné jako u té Němky té zase říkal Hanno, vzpomínáte?

Ne ten chlap, ale jeho druhé já, přitakal Rhyme. Opravdu rád bych věděl, do které hry tyhle postavy patří.

Jetě vysaju kolem dveří, poznamenala Sachsová.

Rhyme sledoval, jak s pořezanou tváří a rozcuchanými vlasy projídí malým vysavačem okolo prahu, a právě se jí chystal připomenout, e místo činu je trojrozměrné, kdy se vysavačem přesunula k zárubním.

Nejspí se nejdřív podíval dovnitř, ne ji tam odvedl, pronesla zamyleně a začala luxovat i parapety.

Co měl být dalí Rhymův příkaz.

Rhyme naslouchal vrčení vysavače, ale zvuk jako by se kadou vteřinou vzdaloval a on upadal kamsi do minulostí, do dávno uplynulých okamiků.

Já jsem

začala Sachsová.

Pst, zarazil ji.

Sklouzával stále hlouběji do svého podvědomí. A kdy se dostal na ono určité místo sám neměl ponětí, kde vlastně je uvědomil si, e není sám. Přímo před očima viděl meního mue v rukavicích, tmavém oblečení a kuklou na hlavě, jak vysedá ze stříbrného sedanu Ford Taurus, který voní čistotou. Carole Ganzová leela v kufru a její dcera byla drena v zajetí v jakési staré budově z růového mramoru a drahých cihel. A pak u Rhyme viděl, jak mu vleče enu z auta.

Skoro jako vzpomínka tak byla ta představa průzračná.

Mu vysazuje panty, otevírá dveře, vleče enu dovnitř a svazuje ji. Otáčí se, ale na odchodu se zarazí a přechází na místo, odkud na Carole dobře vidí. Stejně jako dobře viděl na mue pohřbeného včera ráno u kolejí.

A stejně jako viděl na Tammie Jean Colfaxovou, kterou právě proto přivázal k trubce uprostřed kotelny. Aby měl dobrý výhled.

Ale proč? přemýlel Rhyme. Proč se dívá? Chce mít jistotu, e obě neuprchne? Nebo se chce ujistit, e nezanechal ádnou stopu? Anebo

Otevřel oči a zjevení pachatele 823 se rozplynulo.

Sachsová! Pamatuje si na tu kotelnu, kde byla Colfaxová a kde jsi nala otisk rukavice?

Jasně.

Říkalas, e ten chlap chtěl obě pozorovat, a proto ji připoutal na dobře viditelném místě. Jene jsme nevěděli proč. Myslím, e jsem na to přiel. Sleduje své oběti, protoe musí.

Protoe je to jeho přirozenost.

Co tím myslíte?

Jdeme!

Rhyme dvakrát potáhl ze slámky a otočil vozík. Pak prudce fouknul a vyrazil kupředu.

Přijel a k chodníku, dalím fouknutím zastavil a rozhlédl se úkosem kolem sebe.

Chce vidět vechny své oběti. A já bych se vsadil, e chtěl vidět i tyhle věřící. Z nějakého bezpečného místa. Kde po sobě nebude muset zametat.

Pohlédl na druhou stranu ulice: jediným místem, které podobnému záměru vyhovovalo, byla venkovní zahrádka restaurace naproti kostelu.

Tamhle! Prozkoumej to, Sachsová!

Sachsová přikývla, vrazila si do pistole nový zásobník a popadla igelitové sáčky, tuky a vysavač. Přeběhla přes ulici a pečlivé začala ohledávat schody.

Byl tady, hlásila. Je tu otisk rukavice. A taky otisk boty – je stejně selapaná jako posledně.

To je ono! uvaoval Rhyme. Cítil se opravdu dobře. Teplé slunce, svěí vzduch, vude plno diváků. A vzruení jako při lovu.

Kdy se hýbe, nemohou tě chytit.

Jestli se budem hýbat trochu rychleji, moná ho chytnem.

Rhyme se jetě jednou podíval do davu a viml si, e někteří lidé na něj upřeně civí. Daleko více jich vak sledovalo Amélii Sachsovou.

Ta asi čtvrt hodiny zadumaně přecházela po zahrádce, a kdy se vrátila, drela v ruce malý sáček na důkazy.

Co jsi nala, Sachsová? Řidičský průkaz? Nebo jeho rodný list?

Zlato, odpověděla s rozzářenou tváří. Nala jsem zlato.

30

Jdeme, lidi! volal v pokoji Rhyme. Musíme sebou pohnout. Ne s tou malou odjede na dalí místo činu. Tak pohyb!

Thom přenesl Rhyma z vozíku zpátky na postel. Sachsová zírala na malý výtah, který byl vestavěn do jedné ze skříní v Rhymově pokoji do té, kterou chtéla otevřít, kdy večer hledala stereosoupravu, a on ji okřikl. Nyní Rhyme několik okamiků nehybně leel a ztěka oddychoval.

Vodítka jsou fuč, připomněl po chvíli. Nemáme jak zjistit, kde bude dalí místo činu. A tak se zaměříme na to hlavní na jeho operační základnu.

Ty myslí, e ji najdeme? divil se Sellitto.

Máme snad na vybranou? pomyslel si Rhyme, ale neřekl nic.

Po schodech přiběhl Banks. Jetě ani nestihl vejít do lonice, kdy na něj Rhyme vybafl: Tak co říkali? Povídej. Povídej!

Rhyme dobře věděl, e malý kousek zlata, který Sachsová nala, nelze v improvizované laboratoři Mela Coopera ověřit. Proto s ním mladý detektiv odklusal rovnou na FBI, kde ho měli analyzovat.

Zavolají nám za půl hodiny.

Za půl hodiny? vztekal se Rhyme. Copak nemáme nejvyí prioritu?

To teda máme. Měli jste to vidět: je tam Dellray a pobíhá jako blázen. Nechal odloit vechny ostatní případy a říkal, e pokud tu analýzu okamitě nedostanete, prý jim vem vlastnoručně ustřelí – zbytek si domyslete.

Rhyme, přeruila ho Sachsová, vzpomněla jsem si jetě na něco, co by mohlo být důleité. Ten chlap prý Ganzové říkal, e ji nechá jít, kdy mu dovolí, aby jí skalpeloval nohu.

Skalpeloval?

Aby jí z ní stáhl kůi.

Chce říct skalpoval, opravil ji Rhyme.

Přesně tak. Ovem nějak se k tomu nemohl odhodlat, říkala. Jako by neměl dost odvahy.

Něco podobného přece udělal tomu mui u kolejí, nadhodil Sellitto.

Zajímavé

zabručel Rhyme. Nejdřív jsem si myslel, e první oběti ořezal prst, aby z něj nikdo neukradl prsten. Ale moná ne. Podívejte se na jeho jednání: taxikáři odřezal prst a nosil ho u sebe. Té Němce nařízl pai a nohu. Z obchodu ukradl lidské kosti a hadí kostru. A pak poslouchal, jak se Everettovi láme malíček

On své oběti vnímá nějak jinak. Nějak

Anatomicky?

Přesně tak, Sachsová.

S výjimkou Ganzové, poznamenal Sellitto.

To je ono, přikývl Rhyme. Mohl ji pořezat a přitom ji pro nás nechat naivu. Ale něco mu v tom zabránilo. Co asi?

Musela být něčím odliná, přemýlel nahlas Sellitto. Určitě mu ale nelo o to, e je to ena. Ani e není z New Yorku to ta Němka taky nebyla.

Moná jí nechtěl ublíit před očima dítěte, nadhodil Banks.

Ne, usmál se ponuře Rhyme, soucit je mu cizí.

Ale jedna odlinost tu je, řekla náhle Sachsová. Je to matka dítěte.

Rhyme se zamyslel. To by mohlo být ono. Matka a dcera. Sice ho to nepřimělo, aby je pustil, ale alespoň tu enu nemučil. Zapi to, Thome. S otazníkem. Obrátil se k Sachsové: Neříkala o jeho vzhledu jetě něco?

Amélie si prolistovala poznámky.

Toté jako vichni předtím. Začala číst: Kukla na hlavě, mení postava, černé rukavice

Černé rukavice? Rhyme pohlédl na profil na stěně. Ne červené?

Říkala černé. Zvlá jsem se jí na to ptala.

A ten poslední kousek kůe byl taký černý, viď, Mele? Moná patřil k těm rukavicím. Ale odkud je pak ta červená kůe?

Cooper pokrčil rameny. Nevím, ale nalo se jí několik kousků. Musí to být něco, co nosí u sebe.

Rhyme se podíval na sáčky s důkazy. Co jsme jetě nali?

Stopové důkazy, které jsme vysáli v té uličce a u dveří. Sachsová vysypala obsah filtru na papír a Cooper ho začal prohlíet lupou. To je jen spousta ničeho, prohlásil. Větinou hlína. A kousky nerostů. Manhattanská krystalická břidlice. ivec. To vecko se dá najít po celém městě.

Pokračuj.

Shnilé listí. To je tak vechno.

A co se nalo Ganzové na atech?

Cooper a Sachsová rozloili noviny a prohledali obsah dalí hromádky.

Převáně hlína, řekl Cooper. A pár kousků nějakého kamene.

Kde přesně ji ve svém domě ukrýval?

Na podlaze ve sklepě. Podlaha prý byla hliněná.

Výborně! zajásal Rhyme. Obrátil se na Coopera: Spal tu hlínu.

Cooper vloil vzorek do chromátografu. Nastalo ticho; vichni netrpělivě čekali na výsledky. Konečně obrazovka počítače zablikala. Křivky připomínaly měsíční krajinu.

To je docela zajímavé, Lincolne. Obsah třísloviny je mimo tabulku. A taky obsah

Uhličitanu sodného?

Ten chlap je blázen, zasmál se Cooper. Jak to ví?

V osmnáctém a devatenáctém století se tyhle chemikálie pouívaly v koelunách. Kyselá tříslovina kůi nakonzervovala a zásaditý uhličitan ji zpevnil. To znamená, e jeho operační základna leí někde poblí staré koeluny.

Usmál se. Nemohl se té mylence ubránit: Slyí u za sebou kroky, osmsetdvacettrojko? pomyslel si. lapeme ti na paty!

Jeho oči sklouzly na starou Randelovu mapu. Kvůli příernému zápachu nikdo nechtěl mít koelunu v sousedství, take radní jejich lokality vyhradili. Vím o některých na Lower East Side. A taky na západě Greenwich Village a ve West Side nedaleko místa, kde jsme nali tu Němku. A pak jetě v Harlemu tam byly počátkem dvacátého století.

Pohlédl na seznam prodejen řetězce ShopRite, kde prodali telecí s kostí.

Chelsea je mimo. Tam ádná koeluna nebyla. A Harlem taky tam zase není ShopRite. Take nám zbývá West Village, Lower East Side a Midtown West Side a tím pádem i Hell’es Kitchen. Tam se mu zřejmě zvlá líbí.

Celkem je to asi tak pouhých deset čtverečních mil, pomyslel si Rhyme jízlivě. U po prvním dnu u policie pochopil, e na Manhattanu se člověk ukryje snáz ne v nejhlubím lese.

Tak pokračujem. Co ty kamínky v atech Ganzové?

Cooper se skláněl nad mikroskopem. Dobrý. Mám je v obraze.

Poli mi to sem, Mele.

Rhymova obrazovka se rozzářila jasem krystalů připomínajících asteroidy.

Otáčej s tím, poádal Rhyme.

Uviděl shluk tří spojených látek.

Nalevo je růový mramor, hlásil mu technik. Stejný jako předtím. A ta edá látka uprostřed

je malta. A to třetí je hnědý pískovec, skočil mu do řeči Rhyme. Celé to pochází z budovy ve federalistickém stylu něco jako byla radnice z roku 1812. Přední fasáda byla z mramoru a zbytek z pískovce. Chtěli uetřit peníze. A co uetřili na mramoru, to pak diskrétně skončilo v jistých kapsách. Tak co tu máme dál? Popel. Musíme identifikovat urychlovač hoření.

Cooper vloil vzorek do chromatografu a pozorně sledoval křivku, která se objevila na obrazovce.

Prodávaný benzin lze docela dobře identifikovat podle přibarvení a příměsí. Proto mohl Cooper po chvíli oznámit, e vzorek odpovídá značce prodávané v čerpací síti Gas Exchange.

Banks hrábl po Zlatých stránkách a nalistoval prodejce.

Na Manhattanu máme těchhle pump est, z toho tři v centru. Jedna je na esté avenue, jedna na Delancey a jedna na rohu Devatenácté a Osmé.

Devatenáctá je u moc daleko na sever, řekl Rhyme a podíval se na profil pachatele. Buď to bude ta v East Side, nebo ta ve West Side. Ale která?

Obchody, benzinová pumpa

Ve dveřích se náhle objevila tíhlá postava.

Jsem tady jetě zvaným hostem? zeptal se Frederick Dellray.

Záleí na tom, opáčil Rhyme, jestli nese nějaký dárek.

Ó, dárků mám habaděj, řekl agent a zamával slokou s důvěrně známým emblémem FBI.

Klepe vůbec někdy, Dellrayi? zeptal se Sellitto.

Nějak jsem si odvykl, vak to zná.

Tak pojď dál, řekl Rhyme. Co pro nás má?

Nejsem si jistý. Na toho chlapa to moc nepasuje. Ale co já vím?

Dellray chvíli pročítal zprávu a pak se zarazil.

Tony Farco z laborky mimochodem tě mám od něj pozdravit, Lincolne, ten vzorek zlata analyzoval a říkal, e je starý edesát a osmdesát let. Nael tam pár vláken celulózy, tak si myslí, e je to z knihy.

No jistě! Zlatá ořízka, upřesnil Rhyme.

Taky jsme tam nali zbytky razítkové barvy. Farco říkal a teď ho budu citovat: ,Nelze vyloučit, e jde o razítkovou barvu, kterou s jistou dávkou pravděpodobnosti pouívá newyorská knihovna k razítkování svých knih.’ Nemluví ten kluk divně?

Ta kniha je z knihovny, pronesl Rhyme zamyleně.

Kniha z knihovny vázaná v červené kůi, dodala Amélie Sachsová.

Rhyme na ni vytřetil oči. To je ono! vykřikl. Tak odsud jsou ty načervenalé kousky kůe! Ne z rukavic! Nosí s sebou knihu. Třeba je to jeho bible.

Bible? uasl Dellray. Ty myslí, e je to nějaký náboenský pomatenec?

Nemyslím skutečnou Bibli, Frede. Zavolej do knihovny, Banksi. Moná si ty podráky seoupal u nich v čítárně. Já vím, je to dost divoký odhad, ale nemáme na vybranou. Chci seznam vech kníek ukradených za poslední rok z manhattanských knihoven.

U na to jdu.

Banks se pokrábal na jizvě po holení a za chvíli u měl na drátě starostu. Potřeboval kontakt na ředitele veřejné knihovny, aby mu vysvětlil, co potřebují.

O půl hodiny později zabzučel fax a vyplivl dvě stránky textu. Thom je vytáhl a uasl.

Fíha, v tomhle městě mají čtenáři dost lepkavé prsty, řekl a odnesl seznam Rhymovi.

Během posledních dvanácti měsíců zmizelo z knihoven čtyřiaosmdesát knih starích padesáti let z toho pětatřicet na Manhattanu.

Rhyme si prohlíel seznam autorů: Dickens, Austenová, Hemingway, Dreiser

Knihy o hudbě, filozofii, vínu, literární kritice a dokonce i pohádky. Hodnota vech knih byla překvapivé nízká, kolem dvaceti a třiceti dolarů. Rhyme odhadoval, e ani jedna z knih není prvním vydáním, ale zloději to zřejmě nevěděli.

Pokračoval dál.

Nic, nic. Moná

A pak to uviděl.

Zločin ve starém New Yorku, autor Richard Wille Stephans, v roce 1919 vydal Bountiful Press. Hodnota asi edesát pět dolarů. Před devíti měsíci odcizena z pobočky newyorské knihovny na Delancey Street. Vazba v červené kozince, zlatá ořízka.

Okamitě jedno vydání seeňte. Nezajímá mě jak. Pro mě za mě klidně někoho polete do knihovny Kongresu.

Postarám se o to, vyhrkl Dellray.

Obchody, benzinová pumpa, knihovna

Rhyme se musel rozhodnout. Měl k dispozici tři sta lidí; policisty, státní i federální agenty jene pokud budou prohledávat východní i západní část Manhattanu zároveň, bude jejich rojnice neuvěřitelně řídká.

Pohlédl na sepsaný profil.

Má dům ve West Village? ptal se Rhyme v duchu pachatele. Koupil sis benzin a ukradl knihu na East Side jen proto, abys nás oálil, nebo v té čtvrti opravdu bydlí? Jak jsi chytrý? Vlastně ne, otázka by spí měla znít: jak si myslí, e jsi chytrý? Nakolik jse si jistý, e po tobě nikdy nenajdeme stopy, které jsi podle pana Locarda zákonitě za sebou musel nechat?

Nakonec Rhyme nařídil: Nedá se nic dělat. Na Village zapomeňte, vyráíme na Lower East Side. Poli tam vechny jednotky, Frede. Hledáme velkou budovu ve federalistickém stylu, téměř dvě stě let starou, s fasádou z růového mramoru a zbytkem z hnědého pískovce. Kdysi moná slouila nějaké instituci nebo byla panským sídlem. Patří k ní gará nebo přístěnek. Posledních pár týdnů do ní přijíděl ford Taurus a lutý taxík. V posledních několika dnech častěji.

Pohlédl na Sachsovou.

Odepsat mrtvé

Sellitto a Dellray vyukávali telefonní čísla.

Sachsová se otočila k Rhymovi: Jdu taky.

Nic jiného jsem ani nečekal, řekl Rhyrne.

A jakmile se dole zavřely dveře, tie zaeptal: Bůh s tebou, Sachsová. Bůh s tebou.

31

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– rukavice jsou tmavé

– voda po holení = Brut

– vlasy nejsou hnědé

– hluboká jizva na ukazováč.

– sportovní oblečení

– rukavice jsou černé

– zřejmě má operační základnu

– pravděpod. nedaleko:

– Broadway a 82V ShopRite, Greenwich a Bank, ShopRite, 8. ave a 24., ShopRite, Houston a Lafayette, ShopRite,

– stará budova rů. Mramor

– nejméně sto let stará, pravděp. instituce nebo panské sídlo

– budova ve federalistickém stylu Lower East Side

– lutý taxík

– nový sedan světle edý, stríbrný, béový

– auto z půjčovny, pravděpodob. kradené

– půjčov. Hertz, stříb. Barvy, letoní model

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

– jedné oběti říkal ,Hanno’

– zná základy němčiny

– záliba v podzemí

– rozdvojená osobnost

– moná kněz, konzultant, soc. pracovník

– neobvykle selapané boty, hodně čte?

– poslouchal jak oběti láme kost

– had jako výsměch vyetřovat.

-chtěl oběti stáhnout kůi z nohy

– jedné z obětí říkal ,Maggie’

– matka a dítě má pro něj zvlá, význ.?

– kniha Zločin ve st. N. Y. jeho vzor?

Tři hlídkové vozy pomalu křiovaly ulice Lower East Side. V kadém seděli dva stráníci a očima propátrávali okolí.

O chvíli později se objevily dva temné kočáry

tedy dva sedany. Neměly značku, ale pátrací světla vedle levého zpětného zrcátka jasně prozrazovala majitele.

Věděl, e kruh se uzavírá a je jen otázkou času, ne jeho dům najdou. Ale okovalo ho, e u jsou tak blízko. A zvlátě ho vyděsilo, kdy z jednoho auta vylezli dva policajti a začali si prohlíet stříbrný Taurus, který parkoval na Canal Street.

Jak se, sakra, o jeho kočáře dozvěděli? Věděl, e ukrást vůz představuje značné riziko, ale domníval se, e obří společnost, jako je Hertz, ztrátu odhalí a po několika dnech. A i kdyby se jim to podařilo, byl si stoprocentně jistý, e mu stráníci na kráde nepřijdou. Jsou opravdu dobří.

A jeden z těch ničemných muů se právě podíval na jeho taxík.

S očima strnule upřenýma před sebe zahnul Sběratel kostí na Houston Street a ztratil se v houfu dalích taxíků. O půl hodiny později ukryl taxík i fordku a pěky se vrátil do svého sídla.

Malá Maggie na něj pohlédla.

Byla stále vyděená, to ano, ale přestala u plakat. Přemýlel, zda si ji můe nechat. Ujmout se jí jako vlastní dcery. Vychovávat ji. Ta mylenka v něm pár vteřin klíčila a pak opět zapadla.

Ne, vzbudil by tím příli mnoho otázek. Navíc na něj to děvčátko pohlíelo dosti zvlátně. Na svůj věk mu připadala starí. Určitě si bude dobře pamatovat, co jí udělal. Chvíli by si snad mohla myslet, e to byl jen sen, ale jednoho dne by pravda vyla najevo. Vdycky to tak je. A ji člověk potlačuje, jak chce, nakonec se pravda někde objeví.

Nemůe holčičce důvěřovat o nic více ne komukoliv jinému. Kadý člověk ho stejně nakonec zradí. Věřit se dá jen nenávisti. A kostem. Vechno ostatní je zrada.

Sehnul se k Maggie a sundal jí lepicí pásku.

Mami! zavyla. Já chci maminku!

Neříkal nic; jen stál a díval se. Na její rozkonou lebku. A na ručky jako větévky.

Rozječela se jako siréna.

Stáhl si rukavici a chvíli spočinul prsty nad její hlavičkou. Pak ji opatrné polaskal po hebkých vlasech. (Z lidské kůe mohou být otisky prstů sejmuty do 90 minut po kontaktu, zatímco metoda jejich snímání z lidských vlasů není doposud známa. L. Rhyme, Otisky prstů, vydal 1994 Forensic Press.)

Sběratel kostí pomalu vstal a vyel po schodech do velkého obývacího pokoje. Náhle venku zaslechl podivný zvuk jakési řinčení kovu. Popadl zbraň a hnal se k zadním dveřím. Odemkl dveře, prudce je rozrazil a v pokleku zamířil.

Zírala na něj smečka zdivočelých psů. Chvíli vyčkávali a pak se znovu vrátili ke staré plechovce, která tolik zaujala jejich pozornost.

Sběratel kostí se vrátil k oknu, odkud pohlíel na starý hřbitov. Ach ano. Tam! Opět tam stál ten staromódní člověk v buřince. Obzor v dálce byl protkán stěni plachetnic, které kotvily na molech East River.

Sběratel kostí pocítil nepřekonatelný al. Přemýlel, jestli nedolo k nějaké tragédii. Třeba je rok 1776 a větinu budov na Broadwayi zničil velký poár. Nebo se píe rok 1795 a irskou komunitu zdecimovala epidemie luté zimruce. Anebo je u rok 1904 a na parníku General Slocum vypukl poár, při kterém zahynulo přes tisíc en a dětí.

Anebo k nějaké tragédii teprve dojde.

Po několika minutách Maggiin nářek utichl, a tak Sběratel kostí mohl vychutnávat zvuky starého města: lomoz parních strojů, cinkání zvonů, klapot podkov na dlabě.

Stále se díval před sebe a úplně přitom zapomněl na stráníky, kteří mu byli v patách, i na Maggii, choulící se ve sklepě viděl jen přízraky duchů, jak procházejí ulicí.

Tehdy a teď.

Prázdnýma očima dlouho vyhlíel z okna a utápěl se kdesi v jiných dobách. A tak si ani neviml, e se do domu přes zadní dveře, které nechal otevřeny, protáhli divocí psi. Sledovali ho od prahu obývacího pokoje, aby se pak otočili a tie zmizeli v zadní části budovy.

Čenichali kolem sebe a se vztyčenýma uima se snaili rozpoznat zvuky toho záhadného místa. A zvlátě slabé kvílení, které vycházelo odkudsi zdola.

Neklamnou známkou naprostého zoufalství byla skutečnost, e se rozdělili i Laurel s Hardym.

Zatímco Bedding si vzal na starost est bloků na Delancey Street, Saul el více na jih. Sellitto s Banksem propátrávali své území a stovky dalích policistů, agentů FBI a členů zásahových jednotek postupovaly dům od domu a vyptávaly se na meního mue, plačící malé dítě, stříbrný ford Taurus a oputěnou budovu ve federalistickém stylu, která je vepředu obloená mramorem a zbytek tvoří hnědý pískovec.

Coe? Co myslíte slovem federalistická

? Jestli jsem viděl dítě? Myslíte, jestli jsem vůbec někdy viděl nějaké dítě? Hej, Jimmy, viděl jsi tu někdy nějaký děti? V poslední době? Myslíte posledních edesát vteřin?

Také Amélie Sachsová si dávala do těla. Vydupala si místo v Sellittově týmu, který měl na starost ShopRite na East Houston, kde si pachatel 823 moná koupil telecí s kostí. A taky benzinovou pumpu, kde si moná koupil benzin. A knihovnu, odkud moná ukradl Zločin ve starém New Yorku.

Nenali vak ádné dalí stopy, a tak se rozdělili jako vlci, kteří sledují deset různých pachů. Kadý si vybral kousek čtvrti, který ho lákal nejvíce.

Sachsová u zase lapala na plyn v nové vyfasovaném véerenku a pokouela se objet dalí blok. Znovu pocítila stejnou beznaděj jako při ohledávání vech míst činu: důkazů bylo zatraceně moc a navíc bylo třeba propátrat příli velké území. Najít v těchhle rozpálených ulicích, rozvětvujících se do stovky dalích uliček s tisíci starobylými domky, pachatelovu základnu se zdálo být stejné nemoné jako najít na stropě chlup, o kterém jí včera vyprávěl Rhyme.

Měla v úmyslu projet kadou ulici, ale čas plynul a představa dítěte pohřbeného kdesi v podzemí a vyděeného k smrti byla natolik příerná, e Sachsová začala pátrat rychleji; projíděla rychle ulicemi a rozhlíela se kolem sebe, zda neuvidí budovu z růového mramoru. Svíraly ji pochyby. Nepřehlédla ve spěchu něco? Anebo má naopak jet jako blesk a projet více ulic?

Dalí blok, a pak jetě jeden. Pořád nic.

Po padouchově smrti detektivové zajistili a pečlivě prozkoumali celou jeho pozůstalost. Jeho deník prozradil, e Schneider zavradil celkem osm ctihodných občanů města. Sníil se dokonce i k hanobení hrobů, nebot na svých stránkách (pokud se jim dalo věřit) přiznal, e zneuctil hned několik míst posledního odpočinku po celém městě. ádná z jeho obětí se vůči němu nijak neprovinila lo o bezúhonné, pracovité a nevinné občany. Přesto ničema necítil ani petku viny. Vskutku, ke svým činům byl jak se zdá, dohnán ílenou představou, e obětem poskytuje laskavost.

Lincoln Rhyme pohnul levým prsteníčkem a stroj obrátil zaloutlou stránku Zločinu ve starém New Yorku, který mu před deseti minutami díky neocenitelným schopnostem Freda Dellraye doručili dva federální agenti.

Maso chřadne a slábne, psal zlosyn nelítostnou, leč pevnou rukou, ale kost je nejsilnějí částí těla. A i kdy masem můeme být staří, kostmi zůstáváme navdy mladí. Můj cíl byl vzneený a nemohu se vyrovnat s tím, e se mu kdokoli mohl postavit. Vdy těm vem jsem prokázal velikou laskavost. Jsou teď nesmrtelní. Já je osvobodil. A na kost,

Terry Dobyns měl pravdu. Postava Jamese Schneidera z kapitoly 10 Sběratel kostí byla dokonalým předobrazem chování pachatele 823. Vechno se shodovalo: oheň, zvířata, voda, uvaření zaiva. Pachatel 823 prováděl stejné zločiny jako Schneider. Pouze si pletl chycené oběti s postavami v knize. Německou turistku Monelle Gergerovou zaměnil za Hannu Goldschmidtovou, imigrantku z přelomu století, co ho přilákalo a k německému domu, kde svou obě nalezl. Malé Pammy Ganzové zase říkal Maggie. Zřejmě se domníval, e jde o malou holčičku Maggie O’Connorovou, která se stala jednou ze Schneiderových obětí.

Lept na vedlejí stránce knihy zobrazoval démonického vraha Jamese Schneidera, jak sedí ve sklepě a zkoumá stehenní kost.

Rhyme pohlédl na Randelovu mapu města.

Kosti

Vzpomněl si na místo činu, ke kterému byl kdysi přivolán. Jedna stavební firma tehdy začala bagrovat na dolním konci Manhattanu a pod zemí prázdného pozemku přitom objevila několik lebek a kostí. Rhyme okamité poznal, e lebky jsou velice staré, a tak přivolal soudního antropologa, který po dalím kopání odhalil větí mnoství kostí a celých koster.

Pátrání ukázalo, e v roce 1741 dolo na Manhttanu k povstání otroků, kteří byli pověeni na malém ostrůvku v jezeru Collect. Tohle místo se stalo oblíbeným popravitěm a hromadné hřbitovy tam vyrůstaly jako houby po deti.

Kde vlastně jezero Collect leelo? vzpomínal Rhyme. Někde mezi čínskou čtvrtí a Lower East Side. Určit přesné místo bylo obtíné, protoe jezero u dávno zasypali. Byly tam toti

No jistě! zajásal v duchu a srdce se mu rozbuilo. Jezero Collect zasypali, protoe bylo tak znečitěné, e ho radní začali povaovat za hrozbu pro zdraví obyvatel. A mezi největí znečiovatele patřily koeluny na východním pobřeí!

Hned napoprvé vyukal telefonní číslo a přepojili ho do kanceláře starosty. Ozval se vak jen osobní tajemník, který Rhymovi oznámil, e starosta má schůzi na OSN.

Kdy se vak Rhyme představil, tajemník řekl: Minutku, pane, a za pár okamiků se na druhé straně linky ozval hlas mue:

Mluvte, detektive. Jak nám to, sakra, jde?

Pě osmosmpět, přepínám, ozvala se Amélie Sachsová. Rhyme si v jejím hlase viml nabroueného tónu.

Sachsová.

Nevypadá to dobře, řekla. Zatím nemáme těstí.

Myslím, e jsem to nael.

Coe?

East Van Brevoort 600. Je to poblí čínské čtvrti.

Jak to víte?

Starosta mě spojil se éfem Historické společnosti. Provádějí tam archeologický průzkum. Je tam starý hřbitov. Přes ulici kdysi stála obrovská koeluna a v celé oblastí bývaly velké budovy ve federalistickém stylu. Myslím, e je to někde tam.

U tam letím.

Přes mikrofon zaslechl kvílení pneumatik a vřískot sirény.

Volal jsem Lonovi a Haumannovi, dodal jetě. U jsou na cestě.

Rhyme, ozvala se naléhavě. Já ji zachráním.

No vidí, Amélie, e má správné policajtské srdce, pomyslel si Rhyme. Profesionální srdce. Ale pořád jsi jetě baant.

Sachsová?

Ano?

Mám před sebou tu knihu. Pachatel 823 si vybral za vzor hodně patnou postavu. Úděsně patnou.

Sachsová mlčela.

Chci tím říct, pokračoval, e a u se u něj ta holka najde, nebo ne, tak jestli ho objevíte, při prvním patném pohybu ho musíte okamité sejmout.

My ho dostáném ivého, aspoň nás k ní dovede. Můeme

Ne, Sachsová. Poslouchej, co říkám. Musíte ho sejmout. Při jakémkoliv náznaku odporu nebo sáhnutí po zbrani

sejmout.

Ve sluchátku zakvrčelo. A pak Rhyme uslyel odhodlaný hlas:

Jsem ve Van Brevoort, Rhyme. Měl jste pravdu. Zdá se, e je to jeho dům.

V oputěné ulici na Lower East Side se zničehonic shromádilo osmnáct neoznačených vozů, dvě dodávky přepadového komanda a véerenko Amélie Sachsové.

Ulice East Van Brevoort připomínala válečnou zónu v Sarajevu. Vechny budovy vypadaly oputěně a dvě z nich byly spáleny na troud. Na východní straně stála chátrající nemocruce s propadlou střechou. A nedaleko ní zela obrovská díra do země archeologická sonda obehnaná označením Zákaz vstupu, o které se Rhyme zmiňoval. Na chodníku leela zdechlina vypelichaného psa a na jeho těle hodovaly krysy.

Na druhé straně ulice stál dům s jemně růovým mramorovým průčelím. A vedle něj gará. Dům byl o něco málo zachovalejí ne ostatní budovy v ulici Van Brevoort.

Sellitto, Banks a Haumann zůstali stát za jednou z dodávek, zatímco zbytek jednotky si oblékal neprůstřelné vesty a připravoval samopaly M16. Amélie se k nim připojila: bez ptaní si zastrčila vlasy pod přilbu a oblékla si neprůstřelnou vestu.

Vy k nim nepatříte, Sachsová, ozval se Sellitto.

Dopnula poslední suchý zip a lehla po detektivovi takovým pohledem, e se rázem nechal obměkčit a řekl:

No dobrá. Ale budete je jistit zezadu. To je rozkaz,

Budete ve druhé jednotce, dodal Haumann.

Ano pane. Kdy jinak nedáte

Jeden člen přepadovky jí nabídl automat. Pomyslela na Nicka na jejich schůzku na střelnici v Rodman’s Neck. Dvě hodiny tehdy strávili střelbou z automatických zbraní, stříleli skrz dveře zetko, učili se poslepu přehazovat zásobníky a rozebírat zbraň. Nick přímo miloval střelbu v dávkách, zatímco Sachsové se surová síla velkých zbraní příli nelíbila. Nabídla mu proto souboj ve střelbě sluební pistolí na cíl a pak mu předvedla tři perfektní zásahy na dvacet metrů přímo do středu terče. Rozesmál se a ohnivě ji políbil jetě ve chvíli, kdy poslední prázdná nábojruce letěla vzduchem.

Stačí mi pistole, odmítla.

Na ulici přiběhli Laurel s Hardym. Krčili hlavy, jako by se báli odstřelovačů.

Hotovo. Kolem nikdo není. Celý blok je

úplně prázdný.

A vechna okna zamříovaná. Zadní vchod

vede do uličky. Dveře jsou otevřené.

Otevřené? podivil se Haumann a pohlédl na několik policistů.

Nejen odemčené, ale i otevřené, potvrdil Saul.

Nejsou tam nástrané miny?

ádné jsme neviděli. Co ale neznamená

,

e tam nejsou.

Je v uličce nějaké auto? zeptal se Sellitto.

Ne.

Dva přední vchody. Hlavní dveře

jsou zatřené barvou. Druhé vedou do garáe. Jsou dvojité a dost iroké, snad pro dvě auta. Je tam řetěz a visací zámek.

Haumann přikývl: Moná je uvnitř.

Moná, souhlasil Saul a dodal: Řekni mu, co jsme nejspí slyeli.

Velice slabý zvuk, jako by někdo plakal.

Mohl to být i křik.

Malé holčičky? zeptala se Sachsová.

Snad. Ale pak to přestalo. Jak Rhyme na tohle místo přiel?

Vím já, co se mu honí hlavou? řekl Sellitto.

Haumann zavolal jednoho z velících důstojníků a vydal mu sérii rozkazů. O chvíli později vjely dvě policejní dodávky do křiovatky a zablokovaly druhý konec ulice.

První tým, přední dveře. Odstřelit. Ty dveře jsou dřevěné a staré, take etřete trhavinou, jasné? Druhý tým, ulička za domem. A řeknu tři, vyrazíte, jasné? Pachatele můete znekodnit, ale předpokládáme, e je tam i ta holčička, take ne zmáčknete kohoutek, zkontrolujte prostor za ním. Policistko Sachsová, určitě chcete jít s námi?

Odhodlaně přikývla.

Tak dobře, hoi a děvče. Jdeme na něj.

32

Sachsová a pět dalích členů druhého týmu vběhlo do vyprahlé uličky, kterou blokovaly policejní dodávky. Z kočičích hlav vyrůstal bujný plevel. Popraskané základy domu a zpustoené okolí připomnělo Sachsové včerejí první místo činu u kolejí.

Doufal e obět je mrtvá. Kvůli ní samotné

Haumann nechal obsadit střechy okolních budov svými lidmi a hlavně puek se v dopoledním slunci leskly jako antény.

Tým se zastavil u zadních dveří. Ostatní členové komanda udivené zírali, kdy si Sachsová natáhla na boty gumové pásky. Slyela, jak jeden z nich utrousil poznámku o pověrčivosti.

A pak uslyela hlasy ve sluchátkách:

Vedoucí prvního týmu u předních dveří, nálo připravena. Vichni v bezpečí, přepínám,

Rozumím, Jedničko. Dvojko?

Dvojka na místě, přepínám.

Rozumím, Dvojko. Oba týmy dynamicky vpřed. A řeknu tři

Naposledy si překontrolovala pistoli.

Ráz

Jazykem si olízla kapku potu, která jí stékala po napuchlém rtu.

Dva

Rhyme, jdeme na to

Tři!

Ozvala se poměrné tichá exploze a oba týmy rychle vyrazily vpřed. Sachsová běela za nimi. Agenti pronikli dovnitř a hlavně zbraní vrhaly v poloeru starobylé budovy kmitavé záblesky. Náhle se Sachsová ocitla sama ostatní členové týmu se rozdělili a postupně prohledávali vechny skříně, zákoutí a stíny za groteskními sochami, kterých tu bylo plno.

Zabočila za roh a přímo před sebou zahlédla pobledlou tvář. A nů

Srdce jí poskočilo, okamitě zaklekla a zamířila na cíl. Zdálo se, e pistoli v rukou rozdrtí. Téměř u zmáčkla spou, kdy si uvědomila, e se dívá na nástěnnou malbu. Jakýsi řezník s tajuplným výrazem ve tváři drel v jedné ruce nů a v druhé kus masa.

Boe

Ten chlap si váně vybral skvělou budovu.

Zásahová jednotka se mezitím přesunula do přízemí a do prvního patra.

Sachsová vak hledala něco jiného.

Nala dveře, které vedly do sklepa. Byly částečné otevřeny. Fajn. Take zhasnout baterku a nejdřív tam jenom nakouknout. Vzpomněla si, co jí kdysi říkal Nick: nikdy se za roh nedívej ve výce hlavy nebo prsou přesně tam to moný protivník čeká. Musí se sklonit do výky kolen.

Hluboce se nadechla. Teď!

Nic. Jen temnota.

Zpátky do úkrytu.

Poslouchej

Napřed neslyela nic. A pak se ozvalo jakési krábání. A chrastění. A rychlé nadechnutí nebo zachroptění.

Je tam a snaí se zmizet!

Aktivita ve sklepě, pitla do mikrofonu. Potřebuju zálohy.

Rozumím.

Jene Sachsová nemohla čekat. Myslela na malou holčičku, kterou tam ten chlap drí. Začala sestupovat po schodech. Zastavila se a opět naslouchala. Vtom si uvědomila, e od pasu dolů je absolutné nekrytá. Bleskově se sklonila a schoulila se ve tmě.

Zhluboka dýchat

Teď!

Halogenové světlo v levé ruce prořízlo temnotu jako nů máslo a muka pistole sledovala střed bílého kola na stěně. Trochu ní. Třeba pachatel taky dřepí. Vzpomněla si na Nicka: pachatelé nelítají.

Nic. Nikde po něm ani vidu ani slechu.

Policistko Sachsová?

Nahoře na schodech stál člen komanda.

Ach ne, zamumlala Sachsová, kdy kuel světla náhle odhalil ztuhlé tělíčko Pammy Ganzové, choulící se v koutě.

Nehýbejte se, křikla nahoru na agenta.

Pár centimetrů od holčičky postávala skupinka vyhladovělých divokých psů a očichávala jí tvář a prsty u nohou. Holčička přejíděla vyděenýma očima z jednoho zvířete na druhé. Hubené tělíčko se trhavě nadechovalo a po tváři jí stékaly slzy. Ústa měla otevřená a pičku růového jazyka měla jakoby přilepenou k pravému koutku.

Zůstaňte nahoře, poručila Sachsová policistovi. A je nevyděsíte.

Zamířila, ale nakonec se rozhodla nevystřelit. Moná by znekodnila dva nebo tři psy, jene ostatní by mohli zpanikařit a holčičku pokousat. A jeden z těch psů byl tak veliký, e by jediným stiskem čelisti dokázal zlámat dítěti vaz.

Je tam pachatel? zeptal se policista.

Nevím. Přivolejte medika. Nahoru ke schodům. Dolů nikdo nesmí.

Rozumím.

Přejíděla ústím hlavně po kadém zvířeti. A pak pomalu sestupovala. Psi si jí postupně začali vímat a obrátili k ní pozornost. Malé děvčátko pro ně bylo pouhou potravou; Sachsová představovala dravce. Začali vrčet, přední nohy se jim začaly třást, cenili tesáky a připravovali se ke skoku.

Já se bojím, zaúpěla malá Pammy a znovu na sebe upoutala pozornost zdivočelé smečky.

Pst, miláčku, utěovala ji Sachsová. Nic neříkej. Buď jako myka.

Mami! Já chci maminkul

Táhlé kvílení psy popudilo. Začali přelapovat, pohazovali zjizvenými tlamami na vechny strany a zlověstně vrčeli.

Jen klid, jen klid

Pohnula se doleva a psi se rozdělili na dvě skupiny. Jedni zůstali u malé Pammy, zatímco druzí obklopili Sachsovou a snaili se jí odříznout cestu.

Konečně se jí podařilo proniknout mezi nejblií tři psy a dítě.

Pohybovala pistolí sem a tam jako kyvadlem. Zvířata ji fascinovaně sledovala.

Jeden pes s naloutlými chlupy zavyl a pokusil se dostat napravo.

Holčička zakňučela: Mami

Sachsová se pomalu pohla. Sklonila se, uchopila dívku za koilku a táhla ji za sebou. Naloutlý pes se k nim přiblíil.

Jede! odháněla ho Amélie.

Pes přiel jetě blí.

Vypadni!

Ostatní psi se najeili a vycenili luté tesáky.

Vypadněte odsud, sakra! zařvala Sachsová a pratila nejbliího psa pistolí do čumáku.

Zakňučel a odskákal ke schodům.

Pammy začala křičet a ostatní psi se rozzuřili. Začali se rvát mezi sebou a v rohu sklepa se strhla vichřice chňapajících tlam a poletujících slin. Jeden zjizvený rotweiler odhodil přímo před Sachsovou chundelatého voříka. Sachsová přiskočila a dupla vedle lachovitého hnědého smetáku nohou. Pes se postavil a vyrazil nahoru po schodech. Ostatní se za ním vyřítili jako lovečtí psi za zajícem.

Pammy vzlykala. Sachsová se skrčila za ní a znovu baterkou přejela celý sklep. Po pachateli ani stopy

U je to dobrý, miláčku. Brzo bude zase doma. Vechno bude prima. Vzpomíná si na toho pána, co tady byl?

Holčička přikývla.

Odeel?

Já nevím. Já chci maminku.

Ve sluchátkách slyela hláení ostatních policistů. Přízemí i první patro bylo zajitěno.

A co auto a taxík? vmísila se do hovoru Sachsová. Jsou tu někde?

Jsou pryč, ozval se jeden agent. Ten chlap zřejmě odjel.

On tam není, Amélie. Bylo by to nelogické.

Sklep je čistý? ozvalo se seshora.

Jetě to zkontroluju, odvětila. Vydrte.

Jdeme dolů.

Zamítá se, zarazila je. Máme tu naprosto neporuené místo činu a chci ho tak zachovat. Polete sem akorát medika, a zkontroluje holčičku.

Po chvíli se objevil světlovlasý mladý medik a sklonil se nad Pammy.

Právě v tu chvíli si Sachsová vimla lápot, které vedly kamsi do zadní části sklepa k nízkým, černě natřeným elezným dveřím. Opatrně k nim přela a dávala si přitom pozor, aby neporuila vyznačenou stopu. Dveře byly pootevřeny a zřejmé vedly do jakéhosi potemnělého tunelu. Za tunelem pak začínal sklep vedlejí budovy.

Útěková cesta. Ten zkurvysyn.

Hřbetem levé ruky otevřela dveře dokořán. Ani nevrzly. Znovu pohlédla do tunelu. Snad o deset metrů dál spatřila trochu světla, ale nikde neviděla ádné pohybující se stíny.

Sachsová u toho v eru viděla dost: T. J. Colfaxovou, zavěenou na trubce s párou, nebo Monelle Gergerovou, obklopenou obrovskými krysami.

Hlídka 5885 veliteli, promluvila do mikrofonu.

Mluvte, přepínám, ozval se Haumann.

Je tady tunel, který vede k budově jině od pachatelova domu. A tam někdo kryje dveře a okna.

Souhlas, přepínám.

Jdu tam, nahlásila.

Do tunelu? Poleme vám zálohu, Sachsová.

Zamítá se. Nechci kontaminovat místo činu. Hlavně a se někdo postará o tu holčičku.

Opakujte.

Ne. ádné zálohy.

Zhasla baterku a začala se plíit.

Na akademii samozřejmě neměli kurzy správného postupu v tunelu plném krys. Vzpomněla si vak na Nicka, který jí vyprávěl, jak jednou zajioval podobně nepříjemné místo. Zbraň musí mít pěkně u těla. Nesmí příli vystrčit ruku, jinak by jí pachatel mohl vykopnout zbraň. Tři kroky nebo spí přísuny vpřed a pauza. Poslouchat. Pak dva přísuny. Pauza. A poslouchat. A přítě čtyři přísuny. Nedělat nic předvídatelného.

Sakra, taková tma.

A co ten smrad! Nadechla se odporného závanu a znechuceně se otřásla.

Zmocnila se jí klaustrofobie. Musela se na chvíli zastavit a soustředit se na cokoliv jiného, jen ne na uzavřený prostor. Panika za chvíli pominula, ale zápach zůstal, a naopak zesílil. Zvedl se jí aludek.

Klid, holka. Jen klid!

Podařilo se jí potlačit reflex a pokračovala vpřed.

A co ten zvuk? Vpředu se ozývalo cosi elektrického. Nějaké bzučení. Zesilovalo se a zeslabovalo.

Jetě tři metry. Přes dveře se rýsoval dalí sklep. Bylo v něm ero, ale nenořil se do absolutně černé tmy jako ten, ve kterém se před chvílí choulila Pammy. Přes pinavé okno tam prostupovalo několik paprsků světla, ve kterém byl vidět poletující prach.

Pozor, holka, má pistoli moc vpředu. Stačí jedno kopnutí a přijde o ni. Dej si ji blí k obličeji. A udruj si těitě nízko a vzadu. Rukama miř a zadkem se zapři.

A pak u byla u dveří.

Začala se dávit, ale soustředila se jen na zvuk před sebou.

Čeká tu na mě, nebo ne?

Vystrč hlavu a rychle zkontroluj situaci. Neboj, má přilbu. Ta odrazí vechno kromě celopláových a teflonových kulek. A on pouívá dvaatřicítku. Pistoli pro slečinky.

Fajn. A teď přemýlej. Kam se podívat napřed?

Akademie jí teď nebyla nic platná, a Nick taky ne. Hoď si mincí.

Vlevo.

Bleskově vykoukla a zapadla zpět do tunelu.

Neviděla nic. Jen holou zeď a stíny.

Jestli číhá na druhé straně, viděl mě a má teď skvělou pozici pro střelbu.

No co, seru na to. Prostě vyrazím dopředu. Co nejrychleji.

Kdy se hýbe

,

Sachsová skočila.

nemohou té chytit.

Dopadla tvrdě na podlahu a přetočila se.

U zdi napravo pod oknem byla ve stínu skrytá postava. Sachsová okamitě začala střílet. A pak ztuhla.

Zděením přestala dýchat.

Paneboe

Její oči se upřeně dívaly na enské tělo připoutané u zdi.

ena byla od pasu nahoru velice hubená, s malými ňadry a její vychrtlou tvář zčásti zahalovaly katanové vlasy. Kůi měla obsypánu rojem bzučících much tak tohle bylo to bzučení, které Sachsová celou dobu slyela.

A od pasu dolů měla ta ena

nic. Jen zkrvavené pánevní a stehenní kosti a zbytek páteře. Vekeré maso se roztopilo v příerné lázni, ve které ena spočívala v jakémsi děsivém tmavě hnědém láku, v něm plavaly kusy jejího masa. Snad to byl louh nebo nějaká kyselina. V očích Sachsovou típaly výpary z lázně a v srdci se jí usazovala směsice hrůzy a vzteku.

Nebohá ena

Marně se rukou ohnala po mouchách, které se zaměřily na nového vetřelce.

Mrtvá ena měla dlaně vytočené vzhůru, jako by meditovala. Její oči byly zavřené a vedle leel vínové červený sportovní komplet.

ena vak nebyla sama.

Dalí kostra tentokráte úplně zbavená masa leela vedle podobné nádre, která tu vak musela stát déle: kyselina se z nádre ji odpařila a zůstala jen tmavá kae z krve a rozleptané svaloviny. Jedna ruka kostře chyběla. A za touhle kostrou leela dalí, její kosti byly pečlivě očitěné a vyhlazené a spočívaly klidně na podlaze. Vedle lebky, zářící jako lovecká trofej, leel kus smirkového papíru.

Vtom za sebou Sachsová cosi zaslechla.

Dech. Slabý, ale nezaměnitelný. Úplně lehounký. Zvuk vzduchu procházejícího hrdlem.

Otočila se, vzteky celá bez sebe, e mohla být tak neopatrná.

Před ní vak zela jen prázdnota. Přejela baterkou po podlaze, která byla kamenná a nezachovaly se na ní ádné zřetelně lápoty.

Dalí nadechnutí.

Kde je? Kde?

Sachsová se sklonila a do dřepu a začala postupné svítit do vech koutů, nahoru a dolů

Nikde nic.

Kam ten hajzl zalezl? Do dalího tunelu? Nebo tu má tajný východ?

Podívala se na podlahu, a přece jen zahlédla jakousi stopu vedoucí někam do era. Vydala se po ní.

Pauza. Naslouchala.

Je to dech?

Ano. Ne.

Hloupé se otočila a zkoumavě se podívala na mrtvou enu.

Ale no tak!

Připendlila oči zpátky k podlaze.

Pomalu postupovala vpřed.

Nic. Jak to, e ho slyím, a nevidím?

Stěna před ní neměla ani dveře, ani okna. Sachsová ustoupila směrem ke kostrám.

V dálce jako by uslyela slova Lincolna Rhyma. Místa činu jsou trojrozměrná.

Pohlédla vzhůru a posvítila si před sebe. Půl metru před ní se na ploině pod stropem zaleskly zuby obrovského dobrmana. Číhal tu na ni jako divoká elma.

Oba naprosto ztuhli.

Pak Sachsová instinktivně sklonila hlavu, ale ne stačila vytáhnout pistoli, zvíře se na ni vrhlo. Ostré zuby dobrmana narazily do přilby. Podařilo se mu zachytit upínací řemínek a začal se Sachsovou cloumat, jako by jí chtěl zlomit vaz. Ztratili rovnováhu a upadli dozadu na hranu nádre naplněné kyselinou. Sachsové vylétla pistole z ruky.

Pes byl stále zakousnutý do řemínku, zadníma nohama hrabal před sebou a jeho drápy se Sachsové zarývaly do vesty, břicha a stehen. Zběsile ho mlátila pěstmi, ale pes byl netečný jako kus palku; jako by rány vůbec necítil.

Konečně uvolnil přilbu a uskočil, aby vzápětí zaútočil znovu. Sachsová si levou rukou instinktivně zakryla tvář a za chvíli ucítila na předloktí stisk ostrých zubů. Vytáhla z kapsy nů a vrazila čepel zvířeti mezi ebra. Pes zavyl, skutálel se na zem a vyrazil do tunelu.

Sachsová zvedla pistoli a během okamiku byla za ním. Zastavila se a viděla, jak se raněné zvíře ene přímo k místu, kde se právě světlovlasý medik skláněl nad malou Pammy. Medik ztuhl a dobrman vyskočil do vzduchu.

Sachsová poklekla a vystřelila dvě rány. Jedna kulka zasáhla dobrmana do hlavy a druhá se rozprskla o cihlovou zeď. Mrtvý pes dopadl na zem a zastavil se přímo u medikových nohou.

Ozývá se střelba, zaslechla ve sluchátkách a vzápětí se ve sklepě objevila estičlenná skupina.

Odkopli psa a vytvořili kolem děvčátka neproniknutelnou clonu.

To je v pořádku! volala Sachsová. To jsem střílela já!

Tým opustil obranné postavení.

Pejsek umřel

naříkala Pammy. Ona toho pejska zabila!

Sachsová zasunula pistoli do pouzdra a zvedla holčičku na ramena.

Mami!

U brzy maminku uvidí, uklidňovala ji Sachsová. Hned teď jí půjdeme zavolat.

Nahoře postavila malou na nohy a otočila se k nejbliímu agentovi.

Ztratila jsem klíč od pout. Můete jí to sundat, prosím vás? Otevřete je nad kusem čistých novin, dejte je do papírového pytlíku a celé to vlote do igelitového sáčku.

Policista začal koulet očima.

Poslouchejte, krásko, najděte si nějakého baanta, kterému byste mohla poroučet, řekl, otočil se a chtěl odejít.

Policisto, vytěkl náhle Bo Haumann, udělejte, co vám říká.

Ale pane, protestoval, já patřím ke komandu.

Ví, co je novýho, frajere? zamumlala Sachsová. Teď jse ohledávač.

Carole Ganzová leela na zádech v béové lonici, zírala do stropu a vzpomínala na dobu před několika týdny. Tenkrát s Pammy a přáteli seděli u ohně za domem Kate a Eddieho ve Wisconsinu povídali si, vyprávěli příběhy, zpívali oblíbené písně.

Kate moc talentu nepobrala, ale Eddie by se klidně mohl zpíváním ivit. Vyzpíval téměř vechno. Písničku Carole Kingové Tapestry věnoval jen Carole. Zpívala s ním a oči měla zalité slzami. Přemýlela, e moná, moná opravdu dokáe překonat Ronovu smrt a začne znovu ít.

Vzpomněla si, jak jí Kate tu noc vysvětlovala: Kdy tě posedne vztek, pak jediná věc, kterou můe udělat, je ten vztek zabalit a odhodit. Prostě ho dát někomu jinému. Slyí mě? Nenechávej ho v sobě. Odhoď ho.

Jene ona teď byla vzteky celá bez sebe. Přímo zuřila.

Nějaký mladý usmrkanec – snad poahaný puberák střelil tenkrát jejího manela jen tak pro nic za nic do zad. A teď jí zase jiný ílenec sebral dceru. Zdálo se, e musí zlostí vybuchnout. A dalo jí spoustu práce, aby se ovládla a nezačala házet věcmi okolo sebe o zeď a výt jako akal.

Leela na zádech a opatrně si pokládala zlomené zápěstí na břicho. Dostala sedativum, které sice zmírnilo bolest, ale nedokázalo přivolat spánek. Celý den nedělala nic jiného, ne e se pokouela dovolat Kate a Eddiemu a čekala na zprávy o Pammy.

Představovala si Rona, představovala si, jak balí svůj vztek do krabice, převazuje ji motouzem

Vtom zazvonil telefon. Chvíli na něj zírala a pak se vrhla po sluchátku.

Haló?

Poslouchala policistku, která jí oznámila, e nali Pammy, e je v nemocnici, ale v pořádku. Po chvilce se v telefonu ozvala sama Pammy. Obě dvě se rozplakaly a rozesmály zároveň.

O deset minut později u Carole seděla v policejním voze, který se hnal do manhattanské nemocruce.

Tam úprkem proběhla nemocniční chodbou, aby ji k jejímu překvapení zastavila hlídka. Copak toho hajzla jetě nechytili? Kdy o chvíli později spatřila svou holčičku, okamitě na tu lidskou zrůdu zapomněla; zapomněla na hrůzy v taxíku i v dusném sklepě a vánivě Pammy objala.

Ach, zlatíčko, straně jsi mi chyběla! Jsi v pořádku? Opravdu?

Ta paní zabila pejska

Carole se otočila a spatřila vysokou rudovlasou policistku, která ji zachránila před poárem v kostele.

ale udělala dobře, protoe mě chtěl serat.

Carole Sachsovou objala. Nevím, co mám říct

Snad jen

díky, díky.

Pammy je v pořádku, chlácholila ji Sachsová. Má jenom pár krábanců

nic váného

a taky trochu kale.

Paní Ganzová? Do pokoje veel mladý mu a v ruce nesl kufr a lutý baůek. Jsem detektiv Banks. Nesu vám vae věci.

Ach, díky Bohu.

Chybí něco? zeptal se.

Carole horečně prohrabala baůek. Bylo tam vechno. Peníze, panenka, plastelína, cédéčka, cestovní budíček

Nic nevzal. Moment.

Víte, myslím, e mi chybí jedna fotka. Nejsem si jistá, ale myslím, e jsem jich měla víc. Vechno důleité nám ale natěstí zůstalo.

Detektiv jí nechal podepsat stvrzenku.

Do pokoje veel mladý lékař. Začal s Pammy ertovat o jejím medvídkovi a citlivě jí při tom změřil krevní tlak.

Kdy ji pustíte? zeptala se Carole.

Rádi bychom si tady holčičku pár dní nechali. Chceme mít jistotu

Pár dní! Vdy je v pořádku.

Má lehký zánět průduek, take se na ni chci podívat. A taky

lékař sníil hlas, ji necháme prohlédnout gynekologem. Chceme se ujistit, e ji pachatel nezneuil.

Ale ona se mnou zítra musí do OSN. Slíbila jsem jí to.

V nemocnici bude lépe hlídána, přidala se Amélie. Nevíme, kde se pachatel tedy únosce skrývá. Budeme střeit dokonce i vás.

No, tak jo. Můu tu s ní na chvíli zůstat?

Samozřejmě, souhlasil lékař. Můete s ní zůstat dokonce celou noc. Zařídíme vám přistýlku.

Carole s dcerkou osaměly. Carole si sedla k Pammy na postel a objala její drobná dětská ramínka. Vzpomněla si, jak na ni ten ílenec sahal. A vybavila si jeho pohled ve chvíli, kdy se jí chystal stahovat kůi

Otřásla se a začala plakat.

Pammy ji vak přeruila. Mami, řekni mi nějakou pohádku

Nebo mi něco zazpívej. Třeba písničku pro přátele. Prosííím.

Carole se uklidnila a zeptala se: Opravdu ji chce slyet?

Ano!

Posadila si tedy dcerku na klín, tichým hlasem začala zpívat a malá Pammy jí tu a tam přizvukovala.

Píseň pro přátele patřila k Ronovým oblíbeným. A od doby, co Ron zemřel, z ní Carole nebyla schopna vyslechnout víc ne prvních pár tónů pak se vdy usedavě rozplakala.

Tentokrát ji vak společně s Pammy dozpívala bez jediného zaváhání. Bez očí zalitých slzami. Se astným úsměvem.

33

Amélie Sachsová konečně dorazila do svého bytu v Carroll Gardens v Brooklynu.

Bydlela přesně est bloků od domu rodičů, kde bydlela její matka. Jakmile vela dovnitř, okamitě ukla na první paměový knoflík telefonu v kuchyni.

Mami. To jsem já. Ve středu mám volno, vyrazíme na oběd.

A proč? Chce oslavit převelení? Jak se ti líbí na stycích s veřejností? Ani jsi mi nezavolala.

Amélie se krátce zasmála. Uvědomila si, e matka vůbec netuí, co vechno její dcera za poslední den a půl proila.

Dívala ses na zprávy, mami?

Já? Vdy přece ví, e tajně miluju toho mladého moderátora.

A slyela jsi o tom únosci?

A kdo neslyel?

Proč se ptá, drahouku?

Je to můj případ.

okovaná matka naslouchala hrůznému příběhu o zachraňování obětí, o Lincolnu Rhymovi a s patřičnými prostřihy i o hrůzných místech činu.

Táta by na tebe byl pyný, Amie.

Take ve středu, platí? V Plaze.

Na to zapomeň, miláčku. A etři peníze. Mám toho dost v mrazáku. Přijd raději ty sem.

V Plaze zas tak draho není, mami.

e ne? Vdy bys tam nechala celé jmění.

Tak, hele, řekla Amélie a snaila se působit spontánně, ale v Růové čajovně se ti snad líbí ne?

Růová čajovna byla malá restaurace ve West Village, kde servírovali nejlepí palačinky na východním pobřeí a téměř zadarmo.

Chvíle váhání.

Nakonec, proč ne.

Tuhle strategii pouívala Sachsová velice úspěně u léta.

Musím si teď trochu odpočinout, mami. Zavolám ti zítra.

Myslím, e pracuje a moc tvrdě. Ten tvůj případ, Amie

doufám, e nebyl nebezpečný, nebo snad jo?

Dělala jsem jen technickou činnost, mami. Ohledávání místo činu. Nic bezpečnějího ani být nemůe.

A oni chtěli zrovna tebe, konstatovala pyně matka. Táta by byl na tebe moc pyný.

Sachsová zavěsila a přela do lonice, kde padla na postel.

Poté, co opustila Carole s dcerou, navtívila jetě ostatní dvě oběti, které se jim podařilo zachránit. Monelle Gergerovou v nemocnici ovázali obvazy, doslova ji napumpovali vakcínou proti vzteklině a pustili domů. Sachsové oznámila, e se chystá zpátky za rodinou do Frankfurtu.

Ale jen do konce léta, vysvětlovala nezlomně, ne nepořád.

Ukázala na stereo aparaturu a sbírku cédéček a Sachsové bylo jasné, e ádný ílenec na světě nepřiměje Monelle Gergerovou, aby opustila tohle město a tenhle chátrající byt v Deutsche Haus.

William Everett naopak zůstal v nemocnici. Problémem samozřejmě nebyl zlomený malíček, ale neposluné srdce. Sachsovou okovalo jeho sdělení, e kdysi vlastnil obchod v Hell’s Kitchen a moná se znal i s jejím otcem.

Znával jsem tam vechny pochůzkáře, chlubil se.

Kdy mu Sachsová ukázala otcovu fotografii v uniformě, podrbal se na hlavě a řekl: Nejsem si jistý, ale mám dojem, e si na něho vzpomínám.

Přestoe se jednalo o zdvořilostní návtěvu, neopomněla si Sachsová vzít poznámkový blok. Bohuel jí ádná z obětí neřekla o pachateli 823 více, ne u věděla.

Nyní tedy byla ve svém bytě a dívala se z okna. Listy blízkých javorů se třepotaly ve větru. Svlékla si uniformu, pokrábala se pod ňadry tam jí to vdycky hrozné svědilo, protoe neprůstřelná vesta nesaje pot a oblékla si upan.

V duchu musela stále myslet na pachatele 823. V jeho operační základné na Van Brevoort nic nenali. Majitel domu jim potvrdil, e tenhle nájemník se nastěhoval u dávno – konkrétně loni v lednu (přičem nikoho nepřekvapilo tvrzení, e se přitom prokázal faleným průkazem). Jene teď byl pryč i se vemi svými věcmi včetně odpadků. Jakmile Sachsová ohledala místo činu, nastoupili experti na otisky a poprákovali kadičkou ploku v celé budově. Předběné výsledky vak bohuel nebyly nijak povzbudivé.

Jako by v rukavicích i sral, poznamenal mladý Banks.

Mobilní jednotka vak objevila taxík i sedan. Pachatel je velice chytře zaparkoval poblí Deváté. Sellitto odhadoval, e místním gangům trvalo asi tak sedm a osm minut, ne oba vozy oholily a na kostru. Vekeré stopy a důkazy se nyní přemístily do podloudných obchodů s náhradními díly.

Sachsová zapnula televizi a podívala se na zprávy. O únosech se vůbec nemluvilo; vechny zprávy se týkaly mírové konference OSN.

Dívala se na Bryanta Gumbela, na generálního tajemníka, na nějakého velvyslance z Blízkého východu a přitom se přistihla, e ačkoliv ji tenhle problém nijak zvlá nezajímá, civí na televizi velice upřeně. Dokonce hltala i reklamy, jako by si je chtěla vrýt do paměti.

Bylo tu toti něco, o čem teď rozhodně nechtěla přemýlet: smlouva s Lincolnem Rhymem.

Dohoda byla jasná. Carole Ganzová i malá Pammy jsou v bezpečí. Teď je řada na ní. Musí Rhymovi umonit setkání s doktorem Bergerem.

A Berger

se jí vůbec nezamlouval. Z jeho atletické postavy a vyhýbavých očí čouhalo velké, nafouknuté, zasrané ego. Perfektně ulízané černé vlasy, drahé oblečení

Copak si Rhyme nemohl najít někoho, jako je doktor Kevorkian? Ten je moná taky ujetý, ale aspoň vypadá jako moudrý stařec.

Oči se jí zavřely.

Opustit své mrtvé

Smlouva je smlouva. Jene ten zatracený Rhyme

Musí to s ním jetě jednou zkusit. Nemůe ho jen tak nechat odejít. Při prvním rozhovoru ji načapal nepřipravenou. Byla nervózní. Nenapadly ji ádné pořádné argumenty. Pondělí. Do zítřka ho musí nějak přesvědčit. Nebo to o chvíli oddálit. O měsíc. No, alespoň o jeden den.

Ale co mu vlastně řekne? Musí si to sepsat. Připravit si mení proslov.

Otevřela oči, vyhoupla se z postele a vzala tuku a papír. Mohla bych

Ztuhla a zmohla se pouze na bezduché zasípání.

Ten člověk měl na sobě tmavé aty, kuklu a rukavice černé jako noc.

Uprostřed její lonice stál pachatel 823.

Rukou instinktivně zamířila k nočnímu stolku, kde leela pistole a nů. Ale on byl pohotovějí. Vzduchem zasvitěl malý rýč a udeřil ji z boku do hlavy. Před očima jí vybuchlo luté světlo.

Padla na kolena a mu ji kopl do eber. Zhroutila se a začala lapat po dechu. Vtom jí na rukou cvakla pouta a ústa překryla lepicí páska. Mu jednal rychle a účinně. Přetočil ji na záda a odhalil upan.

Divoce kopala a snaila se vyprostit ze elízek.

Dalí úder do břicha. Zvedl se jí aludek, ale dokázala vnímat, e se k ní opět naklonil. Chytil ji v podpaí a vlekl k zadním dveřím, za nimi se rozprostírala velká soukromá zahrada.

Stále jí zíral do tváře. Vůbec ho nezajímala její ňadra, ploché břicho ani rozkrok s řídkým porostem zrzavých chloupků. To vechno by mu klidně dala, kdyby jí to mělo zachránit ivot.

Jene Rhymova diagnóza byla správná: pachatel 823 se nenechal ovládat chtíčem. Tomu lo o něco jiného. Dovlekl ji a k záhonku – mimo vetečné zraky sousedů a upustil ji mezi květiny. Rozhlédl se, zhluboka se nadechl, popadl rýč a zabořil ho do hlíny.

Amélie Sachsová začala plakat.

Drbal si hlavu o poltář.

Nutkání, poznamenal kdysi Taylor, kdy Rhymovo chování pozoroval. Rhyme mu tehdy odpověděl, e se ho na nic neptal. Jene teď si sám uvědomil, e tohle jeho drbání je naprosto toté, jako kdy si Amélie Sachsová vytrhává z nehtů kusy masa.

Protahoval si krční svaly, kroutil hlavou ze strany na stranu a nespoutěl přitom oči z profilu pachatele na stěně. Věřil, e někde v těch poznámkách se skrývá úplné pochopení pohnutek toho ílence. Někde mezi řádky. Rhyme vak stále nemohl najít rozuzlení. Zatím.

Znovu se podíval na jednotlivé poloky. Nevysvětleno zůstalo u jen několik stop.

Jizva na ukazováčku.

Uzel.

Voda po holení.

Jizva jim není k ničemu, jestlie nemají podezřelého, kterému mohou prohlédnout prsty. Ani v identifikaci uzlu zatím nijak nepokročili a na Banksovo tvrzení, e není námořní.

A co ta laciná voda po holení? Větina zločinců se přece před lovem nepolévá voňavkou. Proč ji pouívá? Rhyme stále docházel k jedinému monému závěru: e se pachatel snaí zakrýt nějaký jiný, výmluvnéjí zápach. Probíral jednu monost po druhé: jídlo, alkohol, chemikálie, tabák

Ucítil na sobě čísi pohled a otočil hlavu doprava.

Zdálo se mu, e černé oční důlky na kostře chřestýe se dívají přímo na něho. Taky tahle stopa vůbec nezapadala do profilu pachatele. Neměla jiný smysl ne zesměnit pronásledovatele.

Náhle se Rhymovi cosi vybavilo. Pomocí nekonečné pomalého obraceče stránek začal listovat Zločinem ve starém New Yorku a ke kapitole o Schneiderovi. Nael jednu pasá, na kterou si pamatoval.

Jistý velice známý lékař (zabývající se dosti novou disciplínou zvanou psychelogie) naznačil, e cílem Schneiderova jednání není v konečném důsledku ublíit obéti. Daleko spíe jak se onen vzdělaný lékař vyjádřil jde zlosynovi o odplatu vůči těm, kteří mu dle jeho mínění ukřivdili: vůči městským stráníkům a dost moná i vůči společnosti jako celku.

Kdo můe říci, co je zdrojem jeho nenávisti? Snad je ukryt světu podobně jako prameny starého Nilu a moná je ukryt i zlosynu samotnému. Jeden z důvodů je vak mono najít v málo známé skutečnosti: mladý James Schneider se stal v něném věku deseti let svědkem, jak jeho otce odvlekli stránici. Otec později zemřel ve vězeni za loupe, kterou, jak se později ukázalo, ve skutečnosti nespáchal. Po tomto neastném zatčení chlapcova matka hluboce klesla, začala ít na ulici a opustila syna, jen byl poté vychováván ve státním útulku.

Dopustil se snad ílenec vech svých zločinů jen proto, aby se vysmál do tváře stejnému stráníkovi, který mu svou neuváeností rozvrátil rodinu?

To se bezpochyby nikdy nedozvíme.

Zdá se vak být zřejmé, e James Schneider Sběratel kostí svým výsměchem nad neschopností stráců zákona dovril svou pomstu na nevinných obětech, jako i na celém městě.

Rhyme si opřel hlavu o poltář a znovu se zadíval na profil pachatele.

Hlína je těí ne cokoliv jiného.

Vdy je to samotná Země, prach elezného jádra. Nezabíjí vytěsněním vzduchu z plic, ale stlačením vech buněk, které nakonec odumřou nemoností pohybu.

Sachsová chtěla zemřít. Přála si smrt a modlila se za ni. Chtěla, aby přila rychle. Třeba ze strachu nebo ze selhání srdce. Jetě ne ji do obličeje zasáhne první lopata hlíny. Modlila se mnohem více ne Lincoln Rhyme za své tabletky a alkohol.

Leela v hrobě, který pachatel vykopal na její vlastní zahrádce. Cítila kolem sebe rostoucí tíhu hlíny bohaté, hutné a prolezlé červy.

Mu ji zasypával se sadistickou rozkoí: pěkně pomalu, lopatu po lopatě. Dával si záleet, aby kadou hromádku hlíny pěkně rozhodil po celém jejím těle. Začal od nohou a postupoval k hrudníku. Zemina ji objímala okolo prsou jako prsty milence.

Byla stále těí, tlačila ji do prsou, svírala plíce. Sachsová u nedokázala vdechnout více ne pár douků vzduchu. Tu a tam se pachatel zastavil, podíval se na ni a pokračoval v práci.

Rád se dívá

S rukama pod tělem natahovala krk a snaila se udret hlavu nad dusivou hlínou.

Hruď postupně zmizela. Pak ramena a krk. Chladná hlína se u dotýkala rozpálených tváří a obklopovala hlavu, take s ní nemohla hýbat. Nakonec se pachatel sehnul a strhl jí z úst pásku. Sachsová se pokusila vykřiknout, ale přesně v tom okamiku jí pachatel vhodil hrst hlíny do úst. Otřásla se a začala se zalykat. V uích jí zvonilo a z nějakého důvodu se jí vybavila otcova oblíbená písnička, kterou si neustále přehrával, kdy byla jetě dítě. Smutná a skličující píseň. Zavřela oči. Vechno potemnělo. Znovu otevřela ústa, ale dostalo se jí jen dalí hrsti hlíny. Odepsat mrtvé

A pak u byla pod zemí.

Absolutní ticho. ádný kael ani lapání po dechu země vechno dokonale utlumila. V plicích jí nezbyl ádný vzduch, take nemohla vydávat ani ádné zvuky. Bylo úplné ticho, kromě oné tklivé melodie a sílícího hučení v uích.

Tlak na obličej pak poněkud ustoupil. Celé tělo jí strnulo podobně jako tělo Lincolna Khyma. Mysl se pomalu začala uzavírat. Temnota, temnota. Ani slovo od otce. Ani od Nicka

ádné sny o podřazení z pětky na čtyřku a přetočené ručičce tachometru.

Temnota.

Odepsat

Hromada země klesala stále ní a tlačila ji s sebou. Sachsová viděla jeden jediný obrázek: ruku nataenou z hrobu, adonící o smilování. Které nepřijde.

Jako by ta ruka včera mávala na ni. Aby ji následovala.

Bude mi scházet, Rhyme. Odepsat

34

Pocítila úder do čela. Dost tvrdý. Přesto vak necítila ádnou bolest.

Co, co to je? Jeho rýč? Cihla? Moná pachatel 823 v návalu soucitu dospěl k závěru, e tahle pomalá smrt je nadlidským utrpením, a raději jí rýčem přesekne tepny.

Dalí rána a pak jetě jedna. Nedokázala otevřít oči, ale vnímala přicházející světlo. Barvy. A vzduch. Podařilo se jí vyplivnout z pusy hlínu a mělce se nadechnout. Rozkalala se, začala se dávit, plivala kolem sebe.

Konečně dokázala otevřít oči a v proudu slz zahlédla rozmazanou tvář Sellitta, klečícího vedle ní se dvěma mediky. Jeden jí rukou s gumovou rukavicí vyhazoval z pusy zbytky hlíny, zatímco druhý připravoval kyslíkovou masku.

Sellitto s Banksem horečně hrabali, aby osvobodili u pohřbené tělo. Vytáhli ji a upan nechali v hlíně jako svlečenou kůi. Sellitto cudně uhýbal pohledem, jak se na starího rozvedeného pána sluí. Nabídl jí sako. Mladý Jerry Banks se naopak díval se zájmem, ale v tu chvíli jí to pranic nevadilo.

Chytili

jste

? sípala a znovu podlehla záchvatu kale.

Sellitto pohlédl na Bankse, který byl zadýchanějí. Musel pachatele pronásledovat dost daleko. Mladý detektiv vak smutně zavrtěl hlavou:

Utekl.

Sachsová se napřímila a chvíli dýchala kyslík.

Jak? vydechla. Jak jste na to přili?

To Rhyme, odpověděl Sellitto. Neptejte se mě jak. Prosté zařval do mikrofonu Mayday pro vechny a okamitě nás poslal sem.

Náhle ji strnulost opustila. A teprve teď si poprvé uvědomila, k čemu tady málem dolo. Odhodila masku, do očí jí vyhrkly slzy a začala čím dál silněji naříkat: Ne, ne, ne

Mávala rukama a kopala kolem sebe, jako by ze sebe chtěla setřást proitou hrůzu; jako by se chtěla zbavit roje divokých včel.

Boe, ach, Boe

Ne

Sachsová? vyděsil se Banks. Hej, Sachsová?

Starí kolega gestem partnera odehnal. Neboj, to přejde, Objal ji okolo ramen a Sachsová padla na vechny čtyři a začala divoce zvracet. Zoufale vzlykala a hrabala rukama v hlíně, jako by se jí chtěla pomstít.

Nakonec se uklidnila a posadila se na nahý zadek. Začala se smát, napřed jenom mírné, pak nahlas a pak docela hystericky. Teprve teď si vimla, e se obloha zatáhla a z mraků začaly na zem dopadat obrovské horké kapky letního detě.

Rukama mu objala ramena a tváří se tiskla k jeho obličeji. Vydreli takhle dost dlouho.

Sachsová

No tak, Sachsová,

Odstoupila od postele a přitáhla z rohu pokoje staré křeslo. Měla na sobě jen kraasy a tričko. Posadila se a přehodila si nohu přes bok křesla jako nějaká rozpustilá kolačka.

Proč my, Rhyme? Proč jde po nás? Hlas zněl kvůli spolykané hlíně chrčí ve.

Protoe skutečnými oběmi nemají být ti unesení. Ale my,

Kdo my? zeptala se.

Nejsem si jistý. Snad společnost. Nebo město. Nebo OSN. Nebo policie. Znovu jsem si přečetl tu jeho bibli a zvlá kapitolu o Schneiderovi. Pamatuje si na teorii Terryho Dobynse? O tom, proč nám pachatel zanechává vodítka?

Chce z nás učinit spolupachatele, řekl Sellitto. Podělit se s námi o vinu. Snadněji se mu pak zabíjí.

Rhyme přikývl, ale řekl: Myslím, e to není tak docela pravda. Těmi vodítky na nás chtěl spí útočit. Kadá mrtvá obě toti byla i naí ztrátou.

V obyčejném oblečení a s vlasy vyčesanými do copu vypadala Sachsová mnohem krásněji ne kdykoliv jindy. Pouze oči měla zarudlé. Zřejmě si musela znovu proít kadou lopatu hlíny, domyslel si Rhyme a její pohřbení zaiva mu náhle připadlo tak děsivé, e se musel podívat jinam.

Co proti nám má? zeptala se.

Nevím. Schneiderův otec byl omylem zatčen a zemřel ve vězení. A ná pachatel? Kdo ví? Mě zajímají pouze stopy

a ne motivy, dokončila větu Amélie Sachsová.

Proč by na nás útočil přímo? zeptal se Banks a kývl hlavou k Sachsové.

Nali jsme jeho brloh, zachránili tu holčičku. Myslím, e nás tak brzo nečekal. Třeba se prostě nasral. Lone, zařid nám vem čtyřiadvacetihodinovou ochranku. Po poslední akci se sice stáhl, ale můe čekat na příleitost. Ty, Jerry, já, Cooper, Haumann, Polling my vichni jsme na jeho seznamu, to se vsadím. A taky poli Perettiho kluky k Sachsové. Jsem si jistý, e tam nic nenechal, ale třeba tam přece jen něco najdou. Utekl o hodně rychleji, ne měl v plánu.

Já tam skočím, nabídla se Amélie.

Ne, zarazil ji Rhyme.

Musím ohledat místo činu.’

Ty si musí odpočinout, nařídil. To musí, Sachsová. Nechci se tě dotknout, ale vypadá dost hrozně.

Jo, policistko, přidal se Sellitto. To je rozkaz. Celý den budete odpočívat. Toho chlapa hledá dvě stě naich pátračů. A dalích sto dvacet federálů.

Tak já mám na zahradě místo činu a vy mě tam nenecháte udělat rot?

Přesně tak, řekl Rhyme.

Sellitto zamířil ke dveřím. Máte s tím nějaký problém, policistko?

Ne, pane.

Tak pojď, Banksi, máme práci. Chcete svézt, Sachsová? Nebo vám jetě někdo svěří policejní auto?

Ne, díky, mám dole svoje, odpověděla.

Oba detektivové zmizeli. Rhyme slyel v hale jejich hlasy a pak zabouchnutí dveří.

Ztlumil světla a Sachsová se protáhla.

Tak, řekla právě ve chvíli, kdy Rhyme řekl: No. Pohlédla na hodiny. U je pozdě.

To teda jo.

Přela ke stolu, kde nechala kabelku. Otevřela ji, vytáhla zrcátko a prohlédla si seitý ret.

Nevypadá to patně, poznamenal Lincoln.

Frankenstein, řekla lakonicky. Proč nedělají nitě v barvě kůe? Odloila zrcátko a přehodila si kabelku přes rameno. Vy jste hýbal s postelí, konstatovala.

Postel stála blí u okna.

To udělal Thom. Můu se teď dívat do parku. Kdy chci.

No, to je dobře.

Přela k oknu a podívala se dolů.

Prokristapána, pomyslel si Rhyme. Udělej to. Co se můe stát?

Vyhrkl: Nechce tady zůstat? Je u dost pozdě. A technici ti budou doma prákovat jetě hezkých pár hodin.

Kdesi hluboko uvnitř cítil svíravou dychtivost. Ovládej se, pomyslel si vztekle. Její tvář vak rozkvetla úsměvem.

Ráda.

Fajn. Čelist se mu roztřásla pod náporem adrenalinu. To je prima. Thome!

Budou poslouchat hudbu a popíjet skotskou. Moná jí bude vyprávět o slavných kriminálních případech. A jako historika ho taky zajímal její otec, který slouil v edesátých a sedmdesátých letech v neslavně proslulém jiním okrsku.

Thome! zařval znovu Rhyme. Přines povlečení. A deku. Thome! Já nevím, kde ten kluk vězí. Thome!

Sachsová chtěla něco říct, ale oetřovatel se objevil ve dveřích a nedůtklivě řekl: Bohatě stačí jeden hrubý výkřik, to přece ví, Lincolne.

Amélie tu zůstane přes noc. Mohl bys jí ustlat na gauči!

Ne, na gauči ne, vzepřela se. Jako bych spala na kamenech.

Rhyma odmítnutí zasáhlo u srdce. Sklíčeně si pomyslel, e tyhle emoce necítil u hezkých pár let. Odevzdaně se usmál a řekl: Dole je lonice. Thom ti tam ustele.

Sachsová ale odloila kabelku.

To je v pořádku, Thome. Nemusí.

To je pro mě hračka.

Není třeba. Dobrou noc, Thome, řekla a přela ke dveřím.

Dobře, tak

Usmála se.

Ale

začal a podíval se na Rhyma, který se mračil a vrtěl hlavou.

Dobrou noc, Thome, řekla rezolutně. A dej na sebe pozor.

Pomalu zavírala dveře a Thom ustoupil na schody. Dveře se dovřely s hlasitým cvaknutím.

Sachsová si sundala boty a stáhla si kalhoty i tričko. Nechala si jen krajkovou podprsenku a bavlněné kalhotky. Vlezla do postele vedle Rhyma se stejnou samozřejmostí, se kterou nádherné eny uléhají do postelí jiných muů.

Uvelebila se na vzduchových kuličkách clinitronu a rozesmála se:

Tak tomuhle říkám postýlka. Protáhla se jako kočka, přivřela oči a zeptala se: Nevadí ti to?

Vůbec mi to nevadí.

Lincolne?

Co?

Povídej mi zase něco o tvé knize, ano? Chci slyet nějaké dalí kriminální případy.

Začal jí líčit příběh masového vraha z Queensu, ale během minuty toho nechal. Sachsová spala.

Rhyme se podíval dolů a viml si jejích ňader na své hrudi a jejího kolena na svém na stehně. Poprvé po mnoha letech cítil na tváři enské vlasy. Lechtalo to. Vlastně u na tenhle pocit úplně zapomněl. On, který měl tak dobrou pamě a il natolik v minulosti, zůstal naprosto ohromen, e si nedokáe vzpomenout, kdy přesně tenhle pocit zail naposledy. Vzpomínal si jen na večery s Blaine těsně před nehodou. Vzpomínal si, e ho také jednou lechtala na tváři svými vlasy a e se tehdy rozhodl je neodsunout, aby ji neprobudil.

Nyní Améliiny vlasy odsunout nemohl, ani kdyby to po něm poadoval sám pánbůh. Na nic takového vak ani nepomyslel. Ba právě naopak: chtěl ten nádherný pocit zaívat a do skonání světa.

35

PACHATEL 823

Vzhled

Bydlitě

Automobil

Ostatní

– běloch, mení postavy

– tmavé oblečení

– staré rukavice, načervenalá kozinka

– voda po holení zakrývá nějaký pach?

– lyař. Kukla?

tmavomodrá?

– rukavice jsou tmavé

– voda po holení = Brut

– vlasy nejsou hnědé

– hluboká jizva na ukazováč.

– sportovní oblečení

– rukavice jsou černé

– zřejmě má operační základnu

– pravděpod. nedaleko:

– Broadway a 82V ShopRite, Greenwich a Bank, ShopRite, 8. ave a 24., ShopRite, Houston a Lafayette, ShopRite,

– stará budova rů. Mramor

– nejméně sto let stará, pravděp. instituce nebo panské sídlo

– budova ve federalistickém stylu Lower East Side

– nedaleko mista archeologického průzkumu

– lutý taxík

– nový sedan světle edý, stríbrný, béový

– auto z půjčovny, pravděpodob. kradené

– půjčov. Hertz, stříb. Barvy, letoní model

– zná proced. na místě činu pravděpod. má záznam v rejstříku

– zná různé druhy otisků

– zbraň = Colt .32

– svazuje oběti neobv. uzly

– má zálibu ve starobylosti

– jedné oběti říkal ,Hanno’

– zná základy němčiny

– záliba v podzemí

– rozdvojená osobnost

– moná kněz, konzultant, soc. pracovník

– neobvykle selapané boty, hodně čte?

– poslouchal jak oběti láme kost

– had jako výsměch vyetřovat.

-chtěl oběti stáhnout kůi z nohy

– jedné z obětí říkal ,Maggie’

– matka a dítě má pro něj zvlá, význ.?

– kniha Zločin ve st. N. Y. jeho vzor?

– jedná podle Sběratele kostí J. Schneidera

– nenávidí policii

V pondělí ráno u byl Lincoln Rhyme opět sám.

Thom vyrazil na nákup a Mel Cooper se vrátil do laboratoře na divizi. Vince Peretti mezitím dokončil ohledávání místa činu v budově na Van Brevoort a u Sachsové. Nalezli alostně málo vodítek, co ovem Rhyme připisoval pachatelově důmyslnosti, a nikoliv nedostatku talentu Vincenta Perettiho.

Rhyme na zprávu z místa činu netrpělivé čekal. Dobyns i Sellitto se vak domnívali, e pachatel 823 se nyní stáhl alespoň dočasně. U dvanáct hodin toti nedolo k ádnému útoku na policistu ani k únosu dalí obětí.

Sachsová vyrazila v doprovodu statného policisty do nemocnice v Brooklynu na oddělení uní, nosní, krční; hlína jí zřejmě pokodila hrdlo více, ne se zdálo. Také Rhyme měl svého bodyguarda uniformovaného policistu z dvacátého okrsku, který hlídkoval před domem. Rhyme tohoto přátelského policistu znal hezkých pár let a rád s ním vedl filozofické debaty, zda je při výrobě whisky vhodnějí irská, či skotská raelina.

Rhyme měl skvělou náladu. Za pár hodin má přijít doktor, oznámil policistovi přes vnitřní linku. Nechej ho jít nahoru.

Policista přisvědčil.

Doktor William Berger Rhyma ujistil, e dnes se dostaví včas.

Rhyme si opřel hlavu o poltář a uvědomil si, e není úplné sám. Po parapetu přecházeli sokoli. Vypadali dost neklidně, zřejmě se blíila nízká fronta. Obloha za oknem byla sice klidná, ale Rhyme ptákům věřil; jako barometr byli neomylní.

Hodiny na zdi ukazovaly jedenáct. Stejně jako předevčírem, kdy čekal na Bergerův příchod. Takový je ivot: jeden odklad za druhým, ale nakonec se člověk s trochou těstí přece jen dostane tam, kam patří.

Asi dvacet minut se díval na televizi a hledal nějakou zprávu o únosech. Vechny stanice se vak soustředily na slavnostní zahájení mírové konference OSN. Tohle Rhyma nudilo, a tak se nejdřív chvíli díval na opakování Matlocka, pak znovu přepnul na oslnivou reportérku CNN a její reportá z budovy OSN, aby nakonec tu zatracenou bednu vypnul.

Zazvonil telefon. Rhyme musel absolvovat komplikovanou kombinaci přesných pohybů hlavou. Haló.

Chvíli bylo ticho a pak se ozval muský hlas: Lincolne?

Ano?

Tady Jim Polling. Jak ti je?

Rhyme si uvědomil, e kapitána neviděl od včerejího rána mimo večerní tiskovou konferenci, kde naeptával odpovědi starostovi a náčelníku Wilsonovi.

Je mi fajn. Nějaké zprávy o pachateli? vyzvídal Rhyme.

Zatím nic. Ale my ho dostanem. Dalí odmlka. Hele, jsi sám?

Jo.

A znovu pauza.

A nevadí ti, kdy se stavím?

Jasně e ne.

Tak za půl hodiny?

Budu tady, řekl Rhyme oviálně.

Opět si poloil hlavu do nadýchaného poltáře a upřel zrak na uzel zavěený vedle zločincova profilu. Pořád si s ním nevěděl rady. Bylo to vechno musel se nahlas zasmát vtipnému přirovnání – pěkně zamotané. Vůbec si nepřipoutěl, e by mohl ukončit případ, ani by zjistil, co je to za uzel. A pak si vzpomněl, e Polling je rybář. Mohl by snad poznat

Polling, zauvaoval Rhyme.

James Polling

Bylo zvlátní, jak kapitán naléhal, aby případ řídil Rhyme. Jak bojoval, aby ho dali jemu a ne Perettimu který byl pro Pollinga politicky daleko lepí volbou. Rhyme si vzpomněl, jak Polling ztratil nervy, kdy se mu Dellray snail případ sebrat.

Rhyma napadlo, e způsob, jakým se Polling v případu angaoval, byl velice záhadný. Osmsetdvacettrojka nebyl zrovna pachatel, na kterém by člověk rád dělal dobrovolné ani kdyby se chtěl přes něj vyplhat nahoru. Bylo tu příli velké riziko ztráty na ivotech, příli mnoho příleitostí pro tisk a nadřízené, jak člověka odstřelit.

Polling

Rhyme si vzpomínal, e mu sem vdycky vletěl, zeptal se na postup vyetřování a zase zmizel.

Samozřejmě, zodpovídal se přímo starostovi a éfovi. Ale nemohl by blesklo Rhymovi hlavou existovat jetě někdo jiný, komu Polling podává zprávy?

Někdo, kdo chce znát přesný postup vyetřování? Například sám pachatel?

Jak by ale mohl Polling mít nějakou spojitost s pachatelem 823? Zdálo se to

A pak ho to napadlo.

Nemůe být pachatelem sám Polling?

Samozřejmé e ne. Vdy je to směné. Absurdní. I kdyby měl Polling motiv a prostředky, byla tu otázka příleitosti. Vdy kapitán byl v Rhymově pokoji přesně ve chvíli, kdy dolo k některým únosům.

Nebo ne?

Rhyme znovu pohlédl na profil pachatele.

Tmavé oblečení a zmačkané bavlněné kalhoty. V tmavých sportovních atech Polling během posledních dnů opravdu chodil. A co má být? V tom chodí spousta

Dole se otevřely a zavřely dveře.

Thome?

ádná odpovéd. Oetřovatel se měl vrátit a za několik hodin.

Lincolne?

Ach ne. Do prdele. Rhyme začal horečně vyukávat číslo na policii.

91

avadil bradou o tyčinku a místo jedničky vytočil dvojku.

Kroky se blíily po schodech.

Snail se číslo vyukat znovu, ale v návalu zoufalství odsunul hlavou tyčinku z dosahu.

Jim Polling veel do místnosti. Rhyme předpokládal, e policista před domem mu nejdřív zavolá nahoru, ale u obyčejného pochůzkáře se nedalo předpokládat, e by odmítl bez reptání pustit k Rhymovi policejního kapitána.

Polling přiel v rozepnutém tmavém saku, pod kterým se dala zahlédnout pistole. Rhyme se marně snail zjistit, jestli je sluební. Věděl ale, e dvaatřicítka Colt patří v newyorské policii mezi schválené osobní zbraně.

Lincolne, začal Polling.

Vypadal dost neklidně a znepokojeně. Očima zabrousil k obratli na stolku.

Jak se má, Jime?

Ujde to,

Polling rád vyráel do přírody. Nemá náhodou na prstě jizvu od neustálého nahazování vlasce? Anebo měl nehodu s loveckým noem? Rhyme se mu snail pohlédnout na ruce, ale kapitán je měl zastrčeny v kapsách. e by v nich něco drel? Nů?

Polling rozhodné znal vechny procedury na místě činu a dobře věděl, jak nezanechat stopy.

A co kukla? Pokud je kapitán pachatelem, musel by samozřejmě takovou kuklu nosit – některá ze zachráněných obětí by se s ním mohla při vyetřování setkat. A voda po holení

co kdy s sebou nosil jenom lahvičku, ze které postříkal místo činu, aby si policisté mysleli, e skutečné pouívá Brut? A kdy se tu pak objevil bez jakékoliv vůně, byl mimo podezření.

Jsi sám? zeptal se Polling.

Můj asistent

Ten polda dole mi říkal, e el na nákup.

Rhyme zaváhal. Jo, to el.

Polling nevypadal nijak mohutně, ale měl sílu. Náhle se Rhymovi vybavila slova Terryho Dobynse: Je to někdo, kdo pomáhá lidem. Sociální pracovník, poradce, politik.

Nebo policista.

Rhyme uvaoval, jestli právě nadela chvíle jeho smrti. A ke svému zděení si uvědomil, e zemřít nechce. Rozhodně ne takhle, rukou někoho jiného.

Kapitán přeel k posteli.

Teď u se nedalo dělat vůbec nic. Rhyme byl Pollingovi vydán na milost a nemilost.

Lincolne, opakoval Polling chmurně.

Jejich oči se setkaly, a jako by mezi nimi přeskočil elektrický výboj. Suché jiskření. Kapitán rychle uhnul pohledem a podíval se z okna.

Divil ses, e?

Divil?

Proč jsem tě chtěl u tohohle případu.

Myslel jsem, e kvůli mé osobnosti.

Polling se ani neusmál.

Tak proč jsi mě chtěl, Jime?

Kapitán si propletl prsty. Byly tíhlé, ale silné. Byly to ruce člověka holdujícího rybaření sportu moná jemnému, jeho cílem nicméně je vyrvat ubohého tvora z jeho prostředí a proříznout mu břicho ostrým noem.

Před čtyřmi lety jsme spolu dělali na tom Shepherdově případu, začal Polling.

Rhyme přikývl.

Dělníci tehdy nali ve stanici metra tělo jednoho kolegy.

Rhyrnovi se vybavila vzpomínka na praskot, jako kdy se potápí Titanic, na výbuch a úder trámu do krku. A pak u jen spousta prachu vude kolem.

A tys ohledával místo činu. Ty sám, jako obyčejně.

Přesně tak.

Ví vůbec, jak jsme Shepherda usvědčili? Měli jsme svědka.

Svědka? Rhyme o ničem takovém neslyel. Po úrazu ztratil o případu vekeré informace pouze se dozvěděl, e Shepherda odsoudili a e ho o tři měsíce později ve vězení na Rikerxs Island ubodal k smrti někdo, koho nikdy nevypátrali.

Měli jsme očitého svědka, pokračoval Polling. Viděl Shepherda v domě jedné z obětí s vraednou zbraní a mohl ho usvědčit. Kapitán přistoupil blíe k posteli a zkříil ruce na prsou. Měli jsme svědka den před objevením toho těla v metru. Předtím, ne jsem si vyádal tvou přítomnost na místě činu.

Co tím chce říct, Jime?

Kapitán se zadíval na podlahu. e jsme tě nepotřebovali. Ani tvou zprávu ne.

Rhyme neodpověděl.

Polling přikývl: Chápe, co ti chci říct? Straně jsem chtěl toho zkurveného Shepherda usvědčit

Chtěl jsem mít ten případ absolutně neprůstřelný. Sám ví nejlíp, co zpráva s podpisem Lincolna Rhyma udělala s obhájci. Mohli se posrat strachy.

Take Shepherda by odsoudili i bez mého pátrání tam dole v metru?

Přesně tak, Lincolne. A jetě něco horího: dostal jsem tehdy od techniků hláku, e místo není bezpečné.

A tys mě tam nechal jít, ne ho zajistili?

Shepherd byl vrah policistů. Pollingova tvář se zkřivila znechucením. Musel jsem ho zničit. Udělal bych vechno na světě, abych ho dostal. Jene

Sehnul hlavu a zakryl si obličej rukama.

Rhyme neříkal nic. Stále mu v uích znělo vrzání trámu a lomoz padajícího dřeva. A pak u jenom zvířený prach. A zatímco jeho srdce horečně builo hrůzou, po těle se mu rozlévalo podivné teplo.

Jime

Proto jsem tě chtěl mít u tohohle případu, Lincolne. Chápe?

V kapitánových očích se objevila beznaděj a raději přesunul pohled zpátky na obratel.

Vichni mi pořád říkali, e tady hnije. e ses tady dobrovolně zahrabal. e pořád mluví o sebevradě. A já měl výčitky svědomí. Hnusil jsem se sám sobě, a tak jsem ti chtěl trochu pomoct zpátky do ivota.

A s tímhle jsi il celých tři a půl roku, řekl Rhyme.

Vdy mě zná, Lincolne. Kadý mě zná. Vichni vědí, jak tvrdě jednám s pachateli. Pěkně je zmáčknu, a kdy zalou, dostanou co proto. Je to někde ve mně, nedokáu přestat, dokud ty hajzly nedostanu. Neumím se ovládnout. Vím, e jsem to párkrát zvoral. Ale vdycky se jednalo o důvodně podezřelé. Nikdy jsem neublíil svým lidem, nikdy jsem neublíil policistům. To, co se stalo tobě

je můj velký hřích. Udělal jsem hroznou věc.

Já nebyl ádný nováček, řekl Rhyme. Kdybych si myslel, e to místo není bezpečné, nemusel jsem ho ohledávat.

Ale

Nějaký problém? ozval se hlas ode dveří.

Rhyme vzhlédl v domnění, e uvidí Bergera. Na schodech vak stál Peter Taylor. Rhyme si vzpomněl, e měl doktor dneska přijít na vizitu po včerejím záchvatu dysreflexe. Teď mu určité dá pěkné kapky kvůli Bergerovi a společnosti Léthé. Na to ale Rhymé neměl náladu. Potřeboval být o samotě, aby mohl strávit kapitánovo přiznání. Zatím se vznáelo někde ve vzduchu a Rhyme ho vnímal stejně mlhavě jako své nehybné údy.

Přesto příchozího vyzval: Pojď dál, Petere.

Má divný bezpečnostní systém, Lincolne. Ten hlídač se mě zeptal, jestli jsem lékař, a pak mě klidně pustil. Co dělá s právníky a účetními? Vykopne je?

Rhyme se zachechtal. Jetě vteřinku, poznamenal a otočil se k Pollingovi. Osud, Jime. Prostě se mi to stalo. Byl jsem ve patnou dobu na patném místě. To se stává.

Díky, Lincolne. Polling poloil Rhymovi ruku na rameno a jemně mu je stiskl.

Rhyme přikývl, a aby odrazil nával Pollingovy vděčnosti, oba mue seznámil:

Jime, doktor Peter Taylor, specialista na míchu. A tohle je kapitán Polling, Petere, se kterým jsem kdysi dělal.

Těí mě, řekl Taylor a srdečné natáhl pravici.

Rhyme ji sledoval očima, kdy si náhle viml; e Taylor má na pravém ukazováčku hlubokou jizvu ve tvaru půlměsíce.

Ne! zařval.

Tak vy jste taky policista.

Taylor pevně sevřel kapitánovi ruku a v levé ruce se mu zaleskl nů. Rozmáchl se a třikrát ho zarazil Pollingovi do hrudi. Přitom jako zkuený chirurg vedl rány přesně mezi ebry, aby neporuil vzácné kosti.

36

Dvěma dlouhými kroky se Taylor dostal k posteli. Popadl ovladač u Lincolnova prstu a zahodil ho.

Rhyme se nadechl, začal křičet. Doktor mu vak sue oznámil:

Ten stráník dole je taky mrtvý.

A pak se fascinovaně zadíval na Pollinga, který se na podlaze svíjel jako zvíře s přeraenou páteří a krev z něj stříkala na vechny strany.

Jime! vykřikl Rhyme. Ne, ach ne

Kapitán se chytal rukou za koili na prsou a jeho chroptění naplňovalo celou místnost. Nakonec zabuil botama o podlahu a s posledním zákubem zemřel. Zůstal leet s očima zalitýma krví a upřenýma do stropu.

Taylor se otočil k posteli. Pomalu ji obeel a nespoutěl z Rhyma oči. Ztěka oddechoval a v ruce stále drel nů.

Kdo vlastně jsi? zajíkl se Lincoln.

Taylor potichu přistoupil k Rhymovi, poloil mu prsty na rameno a několikrát mu stiskl klíční kost moná pevně, moná ne. Jeho ruka pak zamířila k Rhymově levému prsteníčku. Zvedl prst a polaskal ho ostřím zakrváceného noe. Pak zajel pičkou noe pod nehet.

Rhyme pocítil slabou bolest. A pak větí. Zalapal po dechu.

Náhle si Taylor čehosi viml, zarazil se a na chvíli jakoby ztuhl. Naklonil se a vytřetil oči na Zločin ve starém New Yorku upevněný do obraceče stránek.

Tak proto

Tys ji nael

No, stráníci by na tebe měli být pyní, Lincolne Rhyme. Myslel jsem, e vám potrvá několik dní, ne se mi dostanete do domu. A e u Maggie bude dávno ohlodána psy.

Proč to dělá? zeptal se Rhyme.

Taylor neodpověděl; pečlivě si Rhyma prohlíel a pak zamulal napůl sám pro sebe: Za starých časů jsi nebýval takhle dobrý. Za starých časů jsi toho hodně přehlédl, viď?

Za starých časů

Co tím myslí?

Potřásl pleatějící hlavou a pohlédl na výtisk Rhymovy odborné učebnice. V očích se mu objevilo poznání a Rhyme pomalu začínal chápat.

Tys četl mou knihu, řekl. Studovals ji. V knihovně, e? V pobočce blízko svého domu?

Take pachatel 823 byl přece jen čtenář.

Proto znal vekeré Rhymovy procedury. Proto za sebou tak pečlivé zametal, proto se v rukavicích dotýkal i věcí, o kterých by větina vyetřovatelů jako o zdroji otisků nikdy ani neuvaovala. Proto za sebou stříkal vodu po holení; věděl přesně, co bude Sachsová hledat.

A Rhymova příručka rozhodně nebyla jedinou knihou, kterou četl.

Určitě znal i Rhymovo Místo pro zločin. Proto ten nápad s nastrčenými vodítky které se týkaly starého New Yorku. Jedině Lincoln Rhyme byl schopen je pochopit.

Taylor vzal do ruky obratel, který Rhymovi daroval před osmi měsíci, a nepřítomné si s ním začal pohrávat. Rhyme pochopil, e tenhle dárek, původně tak dojemný byl jen předehrou následujících hrůzných událostí.

Doktorovy oči byly nepřítomné; jako by se dívaly kamsi do dálky. Rhyme si uvědomil, e tenhle pohled u u Taylora viděl kdy ho doktor v posledních měsících vyetřoval. Připisoval to jeho profesionálnímu soustředění, ale teď pochopil, e lo o známku ílenství.

Řekni mi proč? zeptal se Rhyme.

Proč? zaeptal Taylor, pomalu rukou přejel Rhymovi po noze a zkoumal jeho kosti koleno, holeň, kotník. Protoe jsi pozoruhodný, Rhyme. Jedinečný. A navíc jsi byl nezranitelný.

.Co tím myslí?

Jak chce potrestat člověka, který touí po smrti? Pokud ho zabije, pouze mu tím splní přání. Proto jsem v tobě potřeboval vzbudit touhu po ivotě.

Vtom se Rhymovi konečné rozjasnilo.

Za starých časů

e to byl podvrh? zaeptal nesouvisle. Ten nekrolog od soudního lékaře z Albany. Napsal sis ho sám.

Colin Stanton. Doktor Taylor byl ve skutečnosti Colin Stanton.

Mu, jeho rodinu zmasakrovali na ulici v čínské čtvrti přímo před jeho očima. Mu, který stál jako přibitý před svou krvácející enou a dvěma dětmi a nedokázal učinit absurdní rozhodnutí, koho z nich má zachránit.

Za starých časů jsi toho hodné přehlédl.

Teď u je pozdě, poslední kamínky mozaiky zapadly na místo.

Sledoval své oběti: T. J. Colfaxovou, Monelle Gergerovou i Carole Ganzovou. Stejně jako kdysi sledoval svou umírající rodinu. Chtěl se pomstít, ale jako lékař nemohl poruit přísahu. Aby mohl zabíjet, musel se proto převtělit do svého duchovního předchůdce, Sběratele kostí, Jamese Schneidera. ílence z devatenáctého století, jeho rodina se stala obětí policejního omylu.

Kdy jsem se dostal z blázince, vrátil jsem se na Manhattan. Dostal jsem se k vnitřní zprávě vaeho oddělení, kde jsem se dočetl, e jsi na místě činu přehlédl vraha, který utekl. Bylo mi jasné, e tě za to musím zabít. Jene jsem nemohl. Sám nevím proč

A tak jsem čekal a čekal, a se něco stane. A pak jsem objevil tu knihu. James Schneider

Měl za sebou stejný osud jako já. A co dokázal on, to jsem mohl dokázat taky.

Obral jsem je a na kost.

A co ten nekrolog? zeptal se Rhyme.

Napsal jsem ho na počítači a zafaxoval přímo na newyorskou policii. Nikdo mě nemohl podezírat. Pak jsem se stal někým jiným. Doktorem Peterem Taylorem. Zpočátku jsem sám nevěděl, proč jsem si vybral právě tohle jméno. Přiel jsem na to a později. Schválně, přijde na to? Stanton se otočil k profilu. Odpověď má támhle.

Rhyme sjel profil očima.

zná základy němčiny

Schneider, řekl Rhyme a povzdechl si, je německý výraz pro krejčího. Stejně jako anglický tailor.

Stanton přikývl. Strávil jsem celé týdny v knihovně a pročítal vekeré materiály o zraněních míchy. Pak jsem ti zavolal a oznámil e mě doporučili z kliniky. Chtěl jsem té zabít hned při první schůzce chtěl jsem tě pořezat a nechat tě vykrvácet. Trvalo by to celé hodiny a moná i dny. Jene co se nestalo? Oči se mu rozířily. Zjistil jsem, e se chce zabít sám.

Naklonil se k Rhymovi. Boe, pořád si vzpomínám, kdy jsem se s tebou setkal poprvé. Byl jsi úplná mrtvola, ty hajzle. A já pochopil, e tě musím přinutit, abys zase chtěl it. Musel jsem ti najít smysl ivota.

Take jemu vůbec nezáleelo, koho unese. Hodil se mu kdokoliv.

Tobě bylo úplně jedno, jestli obě přeije, nebo jestli zemře.

Samozřejmě. Nelo mi o nic víc, ne aby ses pokouel je zachránit.

A co ten uzel? zeptal se Rhyme a pohlédl na prádelní ňůru zavěenou vedle plakátu. To je chirurgická sutura?

Doktor přikývl.

No jasně. A ta jizva na prstu?

Na prstu? Stanton se zamračil. Jak jsi na to

její krk! Sejmuli jste můj otisk Hanně z krku. Já věděl, e je to moné. Ale prostě jsem na to nepomyslel. Vypadal rozčileně. Jednou jsem v ústavu rozbil vázu, pokračoval Stanton. Chtěl jsem si přeřezat íly. Drtil jsem ji v ruce, dokud nepraskla. Se íleným výrazem v očích si přejel jizvu levým ukazováčkem.

Smrt tvé eny a dětí, začal Rhyme mírně, byla neastná náhoda. Hrůzná a tragická. Ale nestalo se to úmyslně. Prostě lo o pochybení. Moc mě to mrzí, kvůli tobě i kvůli nim.

Vzpomíná, co jsi napsal

začal Stanton zpěvávým hlasem,

v předmluvě své knihy? Začal doslovně citovat: ,Kriminalista dobře ví, e kadá činnost má své důsledky. Přítomnost pachatele pozmění kadé místo činu. Z tohoto důvodu můeme jakéhokoliv zločince identifikovat, vypátrat a dosáhnout spravedlnosti.

Stanton chytil Rhyma za vlasy a přitáhl mu hlavu k sobě. Dělilo je od sebe pár centimetrů. Rhyme ucítil ílencův dech a spatřil kapky potu na jeho popelavé kůi.

A já jsem důsledek tvé činnosti!

Co tím získá? Zabije mě a já na tom budu líp ne předtím.

Jene já tě nezabiju. Jetě ne,

Stanton uvolnil Rhymovi vlasy a odvrátil se.

Chce vědět, co udělám? zaeptal. Zabiju doktora Bergera. Ale ne tak, jak to dělá on. ádné práky na spaní, ádný chlast. Uvidíme, jak se mu bude zamlouvat smrt pěkně po staru. A pak přijde na řadu tvůj přítel Sellitto. A policistka Sachsová? Ta rozhodně taky. Jednou měla těstí. Ale podruhé ji dostanu. Pohřbím ji znova, a tentokrát definitivně. A Thoma samozřejmě taky. Zemře ti přímo před očima. A pak ho stáhnu na kost

Hezky pomalu. Dech se mu zrychlil. Moná se o něho postaráme u dneska. Kdy se má vrátit?

Tu chybu jsem udělal já. Je to moje

Náhle se Rhyme rozkalal. Uvolnil si hrdlo a sípavě se nadechl. Je to moje vina. Dělej si, co chce ale se mnou.

Ne. Můete za to vichni. Je to

Prosím. Nemůe

Rhyme se opět rozkalal a tentokrát sebou začal divoce cloumat. Nakonec se přece jen dokázal ovládnout.

Stanton na něho pohlédl.

Nemůe jim ublíit. Udělám, co bude

Rhymův hlas se vytratil. S vypoulenýma očima zvrátil hlavu dozadu.

A pak úplně přestal dýchat. Celý se chvěl a lachy na krku se mu napjaly jako provazy.

Rhyme! zaječel Stanton.

Rhyme vyprskl a na rtech se mu usadily sliny. Dvakrát se prudce otřásl, jako by mu ochablým tělem cloumalo zemětřesení. Zvrátil hlavu a z koutku úst mu začal vytékat pramínek krve.

Ne! vykřikl Stanton a udeřil Rhyma do hrudi. Ty nesmí zemřít!

Zvedl mu víčka, ale uviděl jenom bělmo.

Rychle otevřel Thomův kufřík první pomoci, vytáhl stříkačku a vpíchl Rhymovi uklidňující injekci. Odhodil z postele poltář a poloil Rhyma do vodorovné polohy. Zvrátil mu pohupující se hlavu, otřel mu rty a začal naplno dýchat do Rhymových nereagujících plic.

Ne! zuřil Stanton. Nenechám tě umřít! To nemůe!

ádná reakce.

Znovu překontroloval nehybné oči.

No tak! No tak!

Dalí vdech a dalí rána do hrudi.

Odstoupil od postele a v oku na Rhyma zíral. Znovu se díval, jak mu před očima umírá člověk.

Nakonec se sehnul, aby jetě jednou, naposledy, zhluboka vydechl do Rhymových plic.

A ve chvíli, kdy Stanton otočil hlavu a přiloil k pacientovi ucho ve snaze zaslechnout alespoň slabý náznak dechu, se Rhymova hlava vymrtila jako útočící had. Zakousla se Stantonovi do krku a zuby mu drtila krkavici i s částí páteře.

A

Stanton vykřikl, začal couvat a táhl přitom Rhyma za sebou. Nakonec společně padli na podlahu. Ze Stantonova krku se řinula horká krev a plnila Rhymovi ústa.

na kost.

Rhymovy plíce, jeho plíce zabijáka u dobrou minutu nedostaly ádný vzduch, ale Rhyme nechtěl povolit sevření jen proto, aby se nadechl, a tak si nevímal palčivé bolesti ve tváři, kterou si musel zevnitř prokousnout, aby jeho záchvat dysreflexe působil věrohodně. Pouze skučel vzteky viděl Amélii Sachsovou pohřbenou v hlíně, viděl horkou páru valící se na tělo T. J. Colfaxovou, viděl krysy doráející na Monelle Gergerovou a tak jen cloumal hlavou, a ucítil zapraskání kosti a chrupavky.

Stanton znovu zaječel, mlátil Rhyma do prsou a kopal kolem sebe, aby setřásl to mohutné bezvládné monstrum, které se do něj zakouslo.

Rhymův stisk vak byl nezlomný. Jako by se mu do čelisti soustředila síla ze vech svalů jeho ochablého těla.

Stanton nakonec rukou doátral k nočnímu stolku a podařilo se mu popadnout nů. Rozmáchl se a bodl Rhyma. Jednou, dvakrát. Nedosáhl vak dál ne na kriminalistovy nohy, proti jejich bolesti byl Lincoln Rhyme naprosto imunní.

Sevření čelistí zesilovalo a Stantonův jekot náhle utichl současně s prokousnutím průduruce. Podařilo se mu jetě zabodnout nů Rhymovi do ruky. Narazil a na kost. Chtěl ostří vytáhnout, aby bodl znovu, ale pojednou jeho tělo ztuhlo, dvakrát se křečovité zatřáslo a pak náhle ochablo

Stanton se zhroutil k podlaze a stáhl Rhyma s sebou. Kriminalistova hlava hlasitě udeřila o dubové parkety. Rhyme vak přesto sevření neuvolnil. Stále zuřivě drtil doktorův krk, lomcoval s ním, cloumal a vytrhával z něj kusy masa jako hladový lev zaslepený touhou po krvi a nezměrnou radostí z ukojené ádostivosti.

Část pátá

KDY SE HÝBE, NEMOHOU TĚ CHYTIT

Povinností lékaře není pouze prodlouit ivot, ale také ukončit trápení.

Dr. Jack Kevorkian

PONDĚLÍ 19.15 PONDĚLÍ 22.00

37

Slunce u téměř zapadlo, kdy Amélie Sachsová vstoupila do dveří.

U neměla kraasy ani uniformu. Byla v dínsách a zelené blůzce. Její nádherná tvář se honosila několika čerstvými krábanci, ale Rhyme si pomyslel, e vzhledem k posledním hektickým událostem si tyhle rány zřejmě nepři vodila sama.

Fuj, řekla, kdy přecházela místo, kde zemřel Polling a Stanton. Podlaha byla dobře vybělená kdy máte pachatele v pytli na mrtvoly, je ohledání místa činu čajový dýchánek ale narůovělá kalu na zemi zůstala dál.

Rhyme sledoval, jak se Sachsová zarazila a pak chladně pokynula doktoru Williamu Bergerovi, který stál u okna se sokoly a v ruce drel svůj smutně proslulý kufřík.

Take jsi ho chytil? řekla a kývla na skvrnu na podlaze.

Jo, odpověděl Rhyme. Dostal, co mu patří.

A tos ho zabil úplně sám?

Nebyl to moc férový boj, poznamenal. Musel jsem se dret zpátky.

Sachsová pohlédla na Bergera a ten řekl: Právě jsme si s Lincolnem trochu povídali.

Váně?

Nastalo dlouhé ticho.

Amélie, přeruil ho Rhyme, já do toho půjdu. U jsem se rozhodl.

Aha. Její nádherné rty, olemované černými stehy, se neznatelně sevřely. Více emocí Sachsová najevo nedala. Hele, ví, jak nesnáím, kdy mi říká křestním jménem. Přímo to nenávidím!

Copak jí můe vysvětlit, e důvodem, proč se nakonec rozhodl pro smrt, je právě ona? Kdy se vedle ní ráno probudil, s jistou pikantností si uvědomil, e ona teď vyleze z postele, obleče se a půjde ven; vrátí se do svého ivota, do normálního ivota. Jako milenci byli odsouzeni k nezdaru pokud by se vůbec odváil pohlíet na ně dva jako na milence. Bylo jen otázkou času, kdy potká nějakého dalího Nicka a znovu se zamiluje. Případ pachatele 823 skončil, a kdy je teď dále nespojoval, musely se jejich cesty rozejít. Nevyhnutelně.

Stanton byl chytřejí, ne sám tuil. Rhyme se skutečné znovu dostal na pokraj nového ivota a daleko za něj.

Lhal jsem, Sachsová: někdy nemůe odepsat mrtvé. Někdy prostě musí jít s nimi

S rukama zaatýma v pěst přela k oknu.

Chtěla jsem si přinést celý seznam důvodů, jak tě odradit. Něco opravdu pádného. Jene jsem na nic nepřila. Můu ti akorát říct, e nechci, abys to udělal.

Smlouva je smlouva, Sachsová.

Pohlédla na Bergera.

Hovno, Rhyme.

Přela k posteli a sklonila se nad ní. Poloila Rhymovi ruku na rameno a odhrnula mu vlasy z čela.

Ale mohl bys pro mě jetě něco udělat?

Co?

Dej mi pár hodin.

Já u si to nerozmyslím.

Chápu. Chci jenom dvě hodiny. Něco jetě musí udělat.

Rhyme se podíval na Bergera, který řekl: Nemůu tu u moc dlouho zůstávat, Lincolne. Letí mi letadlo

Kdybyste chtěl počkat jetě týden, vrátím se

To je v pořádku, doktore, řekla Sachsová. Já mu s tím pomůu.

Vy? zeptal se doktor opatrně.

Neochotně přikývla. Ano.

Tohle není její přirozenost. Rhyme to viděl jasně. Pohlédl do jejích modrých, uslzených, ale pozoruhodně průzračných očí.

Přikývl a řekl Bergerovi: Tak dobrá, doktore. Můete mi tu akorát nechat to – jak se tomu říká sluně?

Přísluenství, doplnil ho Berger.

Můete mi to nechat na stole?

Jste si jistá? zeptal se Berger Sachsové.

Znovu přikývla.

Doktor poloil tabletky, brandy a igelitový sáček na noční stolek. Potom se začal hrabat v kufříku.

Obávám se, e nemám ádnou gumičku. Na ten sáček.

To nevadí, řekla Sachsová a podívala se na své boty. Já nějaké mám.

Berger přistoupil k posteli a poloil Rhymovi ruku na rameno.

Přeji vám pokojné sebeosvobození.

Sebeosvobození, uklíbl se Rhyme, kdy doktor zmizel. Otočil se k Sachsové:

Take, co jetě musím udělat?

V osmdesáti vjela do zatáčky, přela do smyku a rázné zařadila čtyřku.

Vítr pronikal otevřenými okny dovnitř a čechral jim vlasy. Průvan byl mimořádně silný, ale Amélie Sachsová nechtěla o jízdě se zavřenými okny ani slyet.

To by bylo neamerické, poznamenala, kdy se na tachometru objevila sto edesátka.

Kdy se hýbe

Rhyme sice navrhoval, aby zajeli na tréninkový okruh newyorské policie, ale nijak ho nepřekvapilo, kdy ho Sachsová odbyla s poznámkou, e je to tam pro poseroutky. Prý tam jezdila jen první týden na akademii. Nyní se hnali po dálnici na Long Islandu a pro místní policisty okrsku Nassau měli vymylenou vcelku věrohodnou historku.

Problém je, e u pětirychlostní převodovky není pětka nejrychlejí. Slouí jenom k ekonomickému provozu. A na ten já kalu.

Chytila Rhyma za levou ruku a přitiskla mu ji ke kouli rychlostní páky. Objala mu prsty dlaní a přeřadila na čtyřku.

Motor zavyl a auto zrychlilo bezmála na dvě stě. Stromy a domy kolem se změnily v protáhlé mouhy a pasoucí se koně na poli v dálce za cestou zvedli hlavy a ohlédli se za ohnivou čarou Améliina chevroletu.

Není to paráda, Rhyme? křičela. Tohle je lepí ne sex. Ne vechno na svété.

Cítím vibrace, řekl. Myslím, e jo. V prstu.

Usmála se a on uvěřil, e mu stiskla ruku. Nakonec sjeli z oputěné cesty na frekventovanějí silnici. Sachsová neochotně zpomalila, otočila vůz a zamířila přímo ve směru zamleného srpku měsíce, který právě vycházel nad siluetou města v dáli a téměř se ztrácel ve chvění horkého srpnového vzduchu.

Zkusíme dvě stě čtyřicet, navrhla.

Lincoln Rhyme zavřel oči a nechal se unáet větrem a vůní čerstvě posečené trávy.

Byla to nejteplejí noc v měsíci.

Z nového místa se mohl Lincoln Rhyme dívat do parku a pozorovat podivíny na lavičkách, vyčerpané sportovce i rodinky sklánějící se nad ohněm táboráku a připomínající středověké vojáky po bitvě. Několik majitelů psů nečekalo, a se ochladí, a s obligátními sáčky v ruce vyrazilo se svými miláčky na obvyklou pochůzku.

Thom zapnul CD přehrávač a pustil Adagio Samuela Barbera. Rhyme se uchechtl, prohlásil, zeje to klié, a poručil si Gershwina.

Amélie Sachsová vyla po schodech, vstoupila do loruce a vimla si, e se Rhyme dívá z okna.

Copak tam vidí?

Rozpálené lidi.

A co ptáky? Sokoly?

Jo, ti jsou tam taky.

Taky rozpálení?

Pohlédl na samce. Myslím, e ne. Tyhle věci jdou nějak mimo ně.

Sachsová poloila taku na zem a vytáhla z ní láhev drahého koňaku. Rhyme jí připomněl, e má v baru skotskou, ale Sachsová se nedala přemluvit a postavila láhev vedle tabletek a igelitového sáčku. Vypadala jako bodrá zaměstnaná manelka, která se vrátila z obchodu s hromadou zeleniny a mořských potvor a nemá čas z nich připravit večeři.

A na Rhymovu ádost přinesla taky trochu ledu. Rhyme si toti vzpomněl, jak ho doktor varoval před vedrem uvnitř igelitového sáčku. Odroubovala uzávěr láhve a nalila koňak do dvou skleniček. Rhymovi přidala slámku.

Kde je Thom? zeptala se.

Venku.

Ví o tom?

Ano.

Usrkávali koňak.

Mám něco sdělit tvé bývalé eně?

Rhyme se dlouze zamyslel: někdy má člověk celá léta na to, aby se svým blízkým promluvil, aby spolu dlouze poklábosili, aby si navzájem sdělili své touhy, trápení a obavy a jak často člověk tyhle chvíle promarní. Naopak s Amélií Sachsovou se znal necelé tři dny a přitom jí své srdce odhalil daleko více ne své eně za deset let.

Ne, řekl nakonec. U jsem jí poslal email. Zakuckal se smíchy. To je dneska v módě.

Znovu se napil a palčivá bolest v puse po úmyslném kousnutí se začala rozplývat.

Sachsová se k němu naklonila a přiukla si s ním.

Mám nějaké peníze, začal Rhyme. Spoustu jich odkáu Blaine a Thomovi. Já

Sachsová ho vak umlčela polibkem na čelo a nesouhlasné zavrtěla hlavou. S tichým zachrastěním si vysypala do ruky drobné tabletky seconalu.

Rhyme si mimoděk vzpomněl na laboratorní testy pro stanovení barbiturátů.

Jak to provedeme? zeptala se s očima upřenýma na tabletky. Já váně nevím.

Zamíchej mi to do pití, navrhl.

Hodila práky do sklenice. Rychle se rozpustily.

Jak jsou křehké. Přesně jako sny, které vzbuzují.

Zamíchala směs slámkou. Rhyme pohlédl na její oklivě poraněné nehty, ale nepocítil ádnou lítost. Tohle je přece jeho noc a je plná radosti.

Lincolnu Rhymovi se náhle vybavila vzpomínka z dětství, které proil v Illinois. Odmítal pít mléko, a tak mu do něj matka přimíchávala různé příchuti. Jahodovou, čokoládovou

Připadalo mu to tehdy jako skvělý nápad a dokonce se na odpolední mléko těil.

Sachsová mu přisunula slámku k ústům. Sevřel ji rty. Poloila mu ruku na rameno.

Světlo, nebo temnotu? Hudbu, nebo ticho? Sny, nebo meditaci v bezesném spánku? Co tam vlastně najdu?

Začal sát. Chu se nijak neliila od čisté brandy, snad byla jen trochu nahořklá. Jako

Dole se ozvalo hlasité buení na dveře. Údery rukou i nohou a taky křik.

Pustil slámku a pohlédl ke dveřím.

Sachsová se zamračila.

Bě se tam podívat, poprosil.

Zmizela na schoditi a o chvíli později se s neastným výrazem vrátila. A za ní Lon Sellitto a Jerry Banks. Rhyme si viml, e mladý detektiv si na tváři zase provedl pěknou řezničinu. Rozhodně by se měl naučit zacházet s iletkou.

Sellitto pohlédl na láhev a igelitový sáček. Očima sklouzl k Sachsové, ale ta jen zaloila ruce v bok a pevným pohledem mu tie naznačila, aby odeel. Detektiv se dovtípil, e tohle není otázka hodností a e se zde děje cosi velmi osobního, do čeho mu nic není. Dal Sachsové očima najevo, e pochopil, ale přesto se stále neměl k odchodu.

Lincolne, musím s tebou mluvit.

Tak mluv. Ale mluv rychle, Lone. Máme napilno.

Detektiv ztěka dosedl na hlučnou ratanovou idli.

Před hodinou dolo k výbuchu v budově OSN. Hned vedle haly, kde se právě konala uvítací večeře pro delegáty.

est mrtvých, čtyřiapadesát raněných, dodal Banks. Z toho dvacet těce.

Boe můj, eptla Sachsová.

Řekni mu to, vzdychl Sellitto.

Banks pokračoval: V OSN si kvůli té konferenci najali spoustu dočasných pomocných sil. A pachatelem byla jedna z nich – jistá recepční. Asi est lidí ji vidělo, jak si nese do práce baůek a pokládá ho do skladu vedle haly. Odela těsně před výbuchem. Pyrotechnici to odhadují asi na kilogram cé čtyřky nebo semtexu.

Sellitto se zhluboka nadechl. Svědkové vypověděli, e ta nálo byla ve lutém baůku, Linku.

Ve lutém? Proč mu to zní tak povědomě?

OSN oznámilo i jméno recepční: Carole Ganzová.

To je ta matka, řekl Rhyme současně se Sachsovou.

Jo. Ta ena, kterou jste zachránila v kostele. A na to, e Ganzová je falené jméno. Ve skutečnosti se jmenuje Charlotte Willoughbyová. Kdysi byla provdána za jistého Rona Willoughbyho. Nic ti to neříká?

Rhyme zavrtěl hlavou.

Před pár lety se jeho jméno objevilo ve zprávách. Jako serant v armádě se měl zúčastnit akce mírových sil OSN v Barmě.

Pokračuj, vyzval ho kriminalista.

Willoughby tam nechtěl; tvrdil, e americký voják by neměl nosit uniformu OSN a poslouchat rozkazy kohokoliv jiného ne důstojníků americké armády. Dneska s tím hodně mávají pravičáci. Přesto tam nastoupil. Ale nestrávil tam ani týden, kdy ho v Rangúnu zastřelil nějaký mladý smrad. Zezadu. A tak se stal Willoughby mučedníkem konzervativců. Podle tvrzení antiteroristického oddělení pak vdova Willoughbyová zaloila na předměstí Chicaga extremistickou skupinu. Pár se jich dokonce stáhlo do ilegality. Mimo jiné dva absolventi Kolumbijské univerzity Edward a Katherine Stoneovi.

Banks pokračoval: Výbunina byla ukryta v baůku jako dětská plastelína. Willoughbyová zřejmě chtěla vzít svou dcerku s sebou, take plastelína by u ochranky před halou nevzbudila ádné podezření. Jene malá Pammy zůstala v nemocnici, a tak se Carole nakonec rozhodla, e nepůjde s baůkem a do haly, ale poloí ho do skladu. Přesto způsobila pořádnou kodu.

Zmizela?

Jo. Beze stopy.

A co ta holčička? zajímala se Sachsová.

Je pryč. Willoughbyová ji vyzvedla z nemocruce zhruba v době výbuchu. Jako by se po nich slehla zem.

A co ta bojůvka? vyzvídal Rhyme.

Ta skupina v Chicagu? Ti taky zmizeli. Měli operační základnu ve Wisconsinu, ale ta je vybílená. Zatím nevíme, kde jsou.

Take Dellray měl s tím terorismem nakonec pravdu, zasmál se Lincoln. Na letiti se opravdu něco chystalo; přílet Carole Willoughbyové. Jene s pachatelem 823 neměla ta enská nic společného.

Viml si, jak se na něj oba detektivové mlčky dívají.

No jo, zase na něj naléhají významným tichem.

O tom ani neuvauj, Lone, řekl Rhyme. Jako by přímo cítil blízkost skleruce, ze které vyzařovala lákavá monost. To je naprosto vyloučeno.

Sellitto si odlepil od těla propocenou koili. Sakra, ty tu má ale zimu, Lincolne. Boe můj. Hele, aspoň si to nechej projít hlavou. Za to nic nedá.

Nemůu vám pomoct.

Nali od ní zprávu, řekl Sellitto. Carole ji poslala vnitřní potou generálnímu tajemníkovi. Nadnárodní vláda OSN ohrouje americké svobody a podobné blbosti. Přihlásila se k tomu výbuchu v UNESCO v Londýně a tvrdí, e budou následovat dalí. Musíme je dostat, Linku.

Pořezaný Banks si náhle připadal důleitý. Nejenom starosta, ale i sám generální tajemník vás ádají o pomoc. A taky zvlátní agent Perkins. A jestli prý se budete upejpat, zavolá vám přímo Bílý dům. My ale doufáme, e nebudete zlobit, detektive.

Rhyme přeel dovětek i oslovení bez komentáře.

Zvlátní jednotka FBI je připravena. Případ vede Fred Dellray a ten vás poádal ve ví úctě, přesně tak to řekl – zda byste nepřevzal laborku. Místo činu je nedotčené, akorát odtamtud odnesli mrtvé a raněné.

Potom ovem není nedotčené, odsekl Rhyme, ale extrémně kontaminované.

Tím spíe na to potřebujeme vás, vyhrkl odváně Banks a ihned dodal pane, aby odrazil Rhymův ostrý pohled.

Rhyme si povzdechl a otočil se ke sklenici se slámkou. Věčný mír byl tak blízko. Ale také bolest. Nezměrná bolest.

Zavřel oči. V místnosti nikdo ani nehlesl.

Kdyby lo jen o tu enskou, přeruil ticho Sellitto, nic extra by na tom nebylo. Jene ona má u sebe tu malou, Lincolne. ít s malou holčičkou v ilegalitě? Umí si představit, jaký bude mít to děvče ivot?

Tohle ti nedaruju, Lone.

Rhyme si opřel hlavu o nadýchaný poltář. Konečně otevřel oči a řekl: Ale mám určité podmínky.

Sem s nimi, Linku.

Tak předevím, začal, nepracuju sám.

A podíval se na Amélii Sachsovou.

Sachsová chvíli váhala, pak se usmála a zvedla skleničku s brandy. Otevřela dokořán okno a vychrstla lutohnědou tekutinu do horkého vzduchu nad alejí. Pár centimetrů od ní jeden ze sokolů vzhlédl, vztekle se zaměřil na pohyb její pae, zakroutil edivou hlavou a pak se opět vrátil ke svým hladovým mláďatům.

Advertisements